Co s vytesaným antisemitismem. Lutherovo město tíží hanba ze středověku

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Německý Wittenberg se pyšní oficiálním přídomkem Lutherstadt, neboli „Lutherovo město“. Církevní reformátor Martin Luther právě v tomto městě v 16. století kázal a sepsal teologické zásady, které vedly k jeho pozdějšímu rozchodu s římskými katolíky a staly se základem pro novou, evangelickou církev.

Díky dochovaným historickým stavbám, které se vztahují k církevní reformaci, se Wittenberg může pochlubit několika památkami v Seznamu světového dědictví UNESCO. Jednou z nich je Městský kostel (Stadtkirche), v němž Luther působil a odsloužil vůbec první evangelickou bohoslužbu.

V posledních letech se však o kostele pocházejícím z konce 13. století nepíše ani tak ve spojitosti s Lutherem, jako spíš o místě, kde se už řadu let nedaří najít uspokojivé řešení, co si počít s historickým dílem, které zhmotňuje více než 800leté dědictví antisemitismu.

Spor se vede o reliéf s takzvanou „Židovskou prasnicí“, v němčině známým pod ustáleným výrazem „Judensau“. Podle kunsthistoriků jde o typický a zároveň jeden z nejvulgárnějších antisemitských výtvorů z období středověku.

Je to vlastně specifická obdoba dilematu, které se v posledních letech často řeší například u různých pomníků historických osobností – zda je vhodnější tato díla z minulosti bourat, nebo je nechat na místě a doplnit k nim spíše nějaký vysvětlující komentář.

Stejně jako v případě plastiky umístěné na vnější fasádě wittenberského kostela vyobrazuje Judensau zpravidla židy pijící mléko z bradavek prasnice. Jedna postava, jenž má představovat rabína, se dívá zvířeti, které židé považují za nečisté, do zadku. V jiných verzích se postavy zobrazující židy pokoušejí na prasnici jezdit.

V Německu, které se muselo po 2. světové válce vypořádávat s vinou za pronásledování a vyhlazování židů během nacistické éry, jde o zvlášť citlivé téma. Zatímco v jiných městech dokázali najít obecně přijatelné východisko, která zohledňuje konkrétní situaci – například v bavorském Řezně (Regensburg) letos v lednu přidali pod Judensau na tamní katedrále svatého Petra novou informační desku, ve městě Branibor nad Havelou (Brandenburg an der Havel) zase rozhodli o zakrytí, v Zersbtu odhalili na kostele nový památník – ve Wittenbergu pokračují spory.

Zastánci odstranění reliéfu připomínají, že hanebně se zachoval i sám Martin Luther, který v roce 1543 vydal dva ostře antisemitské spisy, ve kterých židy uráží a v jednom spisu vysloveně odkazuje na wittenberskou Judensau. Na jeho počest pak byl nad reliéf v druhé polovině 16. století umístěn nápis z hebrejštiny, který Luther použil v názvu první knihy.

Podle jiného názoru je ale správné nechat reliéf tam, kde je, protože je prostě součástí historického díla. Pro vypořádání s jeho obsahem, byť jde o projev hrubého antisemitismu, má sloužit dodatečně přiložená informace.

V případě wittenberského reliéfu je to čtvercový památník s bronzovými pláty, uložený od 80. let v dlažbě nedaleko od kostela. Jeho nápis připomíná šest milionů židovských obětí během 2. světové války a historickou spoluvinu křesťanů, podle nich věc dostatečně neřeší.

Tahanice o reliéf prosákly už dříve i do zahraničí. Hlavně díky členovi židovské obce z Bonnu Michaelu Düllmannovi, který se vytrvale domáhal odstranění reliéfu u soudů. V poslední instanci ale neuspěl. Spolkový soudní dvůr se loni v červenci usnesl, že se Judensau z fasády Městského kostela odstraňovat nemusí. Podle soudců se porušení zákona napravilo zmíněným památníkem v dlažbě.

Mezitím se spor vyhrotil na jiné úrovni. Ačkoli povolaní experti doporučili reliéf z fasády sundat a přemístit na nějaké místo, kde by se k němu mohl doplnit komentář, evangelický církevní sbor ve Wittenbergu se rozhodl pouze pro změnu formulace na vysvětlující desce. Reliéf odstranit nechtěl.

Zdrženlivost farníků rozčílila pověřence spolkové vlády pro antisemitismus Felixe Kleina. Ten v dubnu vystoupil s požadavkem, aby wittenberský kostel přišel o status památky UNESCO. Upozornil na případ karnevalu v belgickém Aalstu, který byl vyřazen z prestižního seznamu kvůli antisemitským představením v roce 2019. „Hanobení náboženství je neslučitelné se základními principy UNESCO,“ řekl Klein.

Ani jeho výhrůžky však prozatím postoj wittenberských evangelíků nezviklaly. Dá se očekávat, že spor o naložení s Judensau bude ještě pokračovat.

Že přístup k urážlivým památkám není jednoduché téma, dokumentují i komentáře českých kunsthistoriků. Ani oni nemají jednoznačnou odpověď na otázku, zda je správné reliéf nechat na místě, nebo ho odstranit.

„Obecně jsem vždy pro zachování památek, jakkoliv kontroverzních, v jejich původním kontextu. Vysvětlující cedulky mohou, ale také nemusí být řešením,“ uvedl pro Seznam Zprávy profesor Vít Vlnas, který je vedoucím Ústavu dějin křesťanského umění na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy.

Za špatný příklad dodatečného vysvětlení považuje cedulky, které nechal umístit bývalý pražský primátor Kasl na Karlově mostě u sousoší Kalvárie s hebrejským nápisem. Podle Vlnase obsahují nepravdivé a zavádějící údaje.

V případě wittenberské Judensau vidí Vlnas několik důvodů, které prakticky znemožňují, aby věc byla řešena racionálně a bez emocí. Jednak jde o opravdu vulgární a přímočarý projev dobového antijudaismu či antisemitismu, který je zjevný i laickému pozorovateli. Problém umocňuje to, že v Německu jsou veškeré připomínky antisemitské minulosti zvláště traumatizující. Navíc je to ve Wittenbergu, působišti Martina Luthera, jehož prokazatelné protižidovské výroky jsou předmětem kontroverzí a odsudků, přičemž ale gotický reliéf s Lutherem přímo nesouvisí.

„U vědomí těchto skutečností chápu hlasy, které volají po odstranění ‚Judensau‘ z původního místa, i když jde o poněkud neférové kádrování historie. Rozhodně ale neničit, uložit v muzeu a náležitě interpretovat,“ dodal Vlnas.

Podobně celou záležitost hodnotí i Jan Dienstbier, který se v Ústavu dějin umění Akademie věd věnoval právě památkám s antisemitskými projevy.

„Ten problém pochopitelně ještě více zdůraznila tragédie holokaustu a otázka, zda existuje nějaká temná linie německých dějin, která vedla až ke genocidě. Už jen proto si ale myslím, že by spíše bylo dobré to nechat jako memento antisemitismu s vysvětlující tabulkou, která tam teď je,“ konstatoval Dienstbier.

Umí si ale představit také řešení s umístěním sochy do muzea. „Pak by asi bylo dobré místo po vyjmuté Judensau nějak umělecky zpracovat a monument ponechat, aby se na tuto věc nezapomnělo ani v původním místě,“ poznamenal expert.