Český Královec? I v Kaliningradu se těm vtipům lidé smějí, říká novinářka

Bez nadsázky celý český internet, včetně médií, firem, cizích velvyslanectví, státních úřadů i vládních politiků, vtipkuje o anexi nejzápadnější ruské výspy.

České převzetí Kaliningradské oblasti, milionové ruské exklávy Čechy přejmenované znovu na Královec, je odpovědí na Putinovu ilegální „anexi“ okupovaných území na Ukrajině.

Žert, jenž se drží v digitálním prostoru obdivuhodně dlouho, rezonuje hned od začátku také v Polsku. Zčásti kvůli aktuální situaci a blízkosti „Královce“, hlavně ale kvůli polským stereotypům o Češích. Vtipy o letadlové lodi Karel Gott, ponorce Helena Vondráčková nebo o Krtečkovi na baltské pláži dobyly i velká polská média.

„Prostě to do sebe zapadá,“ říká polská novinářka Paulina Siegieńová, která se na Kaliningradskou oblast specializuje. V rozhovoru pro Seznam Zprávy popsala realitu dnešního Kaliningradu i to, proč se po začátku invaze proměnil pro samotné Rusy v past.

Vtipkování o české anexi Kaliningradské oblasti, zdá se, nemá konce…

To vidím! Jsem z toho dokonce v šoku. (smích)

Já už se trochu bojím otevřít lednici. Spousta memů a vtipů ve velkém krouží ve špatné češtině i po polském internetu. Co za tím je? Je to díky polskému vztahu k Čechům a představám o nich? Nebo je teď, v současné situaci, takový humor prostě potřeba?

Myslím, že se tu propojují dvě věci. První je určitý problém, který má Polsko s Kaliningradskou oblastí. Poláci vědí o tom regionu a o tom městě jen opravdu málo. Mnoho nevědí ani o lidech, kteří tam bydlí.

Vědí ale, že něco takového existuje, že je to Rusko. Teď za války se obnovil obraz Kaliningradu jako militarizovaného a problematického místa, které je takovým nožem zasazeným v srdci Evropy.

Kdyby nebyl Kaliningradský obvod ruský, bylo by Baltské moře, s výjimkou Petrohradu, vnitřním mořem Evropské unie a NATO. Kaliningrad tam tak trochu „nesedí“, proto se jednou za čas vrací diskuse o tom, co s ním udělat.

Jsou to samozřejmě hlasy dost okrajové, často nepříliš rozumné, které nějakým způsobem negují náležitost Kaliningradské oblasti k Rusku. Mluví se o potřebě Kaliningrad demilitarizovat. Teď, během války, je takových hlasů víc – ne nijak výrazně, ale přibylo jich.

Dřív to zaznívalo tak jednou ročně, teď se tak jednou měsíčně objeví nějaký expert, který říká, že by se s tím Kaliningradem mělo něco udělat. Pro Poláky je tedy vědomí hranice s Ruskem problémem, který je tíží.

Tou druhou věcí je pak smysl pro humor?

Ten žert o Královci je v Polsku tak populární díky polskému stereotypu o Češích. S Českem se Polákům nespojuje nic negativního. Celý ten nápad tudíž Poláci vnímají jako velmi pozitivní bez negativních konotací, které by ten vtip mohly zkazit.

Poláci vnímají Čechy s určitou rezervou, protože jsou vtipní, mají Krtečka, lentilky a tak dál. Prostě to do sebe zapadá společně se strategií rozebrání ruského regionu, se kterým je pořád spojena určitá hrozba.

Češi i Poláci si tedy teď všimli, že existuje něco jako Kaliningradská oblast. Jak se v ní žije? Jaká je tam teď situace?

Teď se tam žije jako v pasti. Je to z geografického pohledu nejizolovanější region Ruska. Je to ruská exkláva. Ta situace se ještě zhoršila v posledních týdnech, protože od 19. září platí zákaz překročení hranice do EU pro lidi s turistickými vízy, což bylo v Kaliningradu velmi populární.

Aby teď mohli lidé z Kaliningradu překročit hranici do Litvy nebo Polska, musí mít nějaký důvod. Litvou mohou projíždět na základě dohody o tranzitu. Nedávno tu byla i  obrovská aféra týkající se tranzitu zboží.

Aby se dostali do Polska, musí mít už konkrétní důvod: studovat v Polsku, pracovat tam nebo tam mít členy rodiny. S obyčejnými turistickými vízy, jak se dosud kaliningradští Rusové do Polska dostávali, už se přes hranice nedostanou.

To je pro ten region obzvlášť tragické, protože pro lidi, kteří jsou teď nejvíc ohroženi režimem, například kvůli své politické činnosti nebo kvůli mobilizaci, je teď těžší utéct.

Lidé někde uprostřed Ruska mohou vzít auto a dojet až k hranici s Gruzií nebo s Kazachstánem. Z Kaliningradu se to nedá, takže je potřeba se nějak dostat do Moskvy a odtamtud utíkat dál. Je to tedy komplikované a drahé. Region, který byl vůči Evropě otevřený a motivoval spoustu Rusů k přestěhování díky blízkosti Evropy, je dnes tím nejvíce izolovaným.

Jaký vliv to má na obyvatele Kaliningradu? Dříve mohli cestovat do Unie v bezprostředním sousedství, teď mají pozemní cesty zavřené. Nejen mentálně a psychicky, ale také co se dovozu zboží týče, služeb a spojení s Ruskem.

V této chvíli je to tak, že na Kaliningradskou oblast dopadají sankce nejvíc z ruských regionů. Hospodářský model fungování Kaliningradu do velké míry spočíval v tom, že se na Západě kupovaly suroviny, součástky a části, dovezly se do Kaliningradu, zpracovaly se a vyvezly dál do Ruska.

Na tomhle byznysu spoustu lidí vydělalo, ale on přestal 24. února existovat. Každý další sankční balíček ho komplikoval, souvisí s tím i logistika. Mnoho kaliningradských firem má teď problém se udržet. Na druhou stranu tamní vláda se po dohodě s Kremlem snaží tuhle díru dosypávat penězi a udržovat iluzi normálnosti.

Součástí téhle bajky bylo i to, že omezení přepravy zboží se Kaliningradu vůbec nedotkne, protože Rusové zavedou víc lodních spojů po Baltu. Ukazuje se ale, že lodní doprava je mnohem dražší, a není jasné, kdo a jak si může rezervovat místo. Je to dobré dočasné řešení, ale kaliningradský byznys takhle nedokáže fungovat léta.

Liší se nějak v Kaliningradské oblasti ruský putinovský režim? Jak silná je tam opozice?

Poláci měli vždycky takovou tendenci myslel si, že je Kaliningrad více západní, více evropský a více opoziční vůči Kremlu, ale není to pravda. Byť je Kaliningradská společnost méně zahleděná do Putina a do Kremlu, je tam víc zdravého rozumu.

Od mnoha mých známých jsem také slyšela, že v Kaliningradu jsou mnohem méně vidět válečné symboly, jako je „Z“, a lidé se tam častěji vyjadřují o válce negativně. Kremelská propaganda tam tedy funguje méně, možná i díky tomu, že kaliningradští obyvatelé měli možnost hodně cestovat a často pobývali i v Polsku.

Není to ale tak, že by byli nějak výrazněji politicky aktivní a že se tahle realita promítá do politické reality regionu. Kreml si poslal v roce 2016 do Kaliningradu gubernátora z Moskvy, tedy dovezeného politika, což byl také signál kaliningradské společnosti.

Jediným zájmem Kremlu v Kaliningradu je jeho udržování jako místa, kterým vydírá Evropu a zastrašuje NATO. Nějaký skutečný hospodářský nebo kulturní rozvoj ani civilisté Moskvu nezajímají.

Žádné velké protesty, třeba proti mobilizaci, se tedy očekávat nedají? Asi i vzhledem k militarizaci regionu?

Mnoho lidí v malém, milionovém Kaliningradu pracuje ve státních institucích, školách a nemocnicích, a jejich plat je tedy navázaný na jejich loajalitu k režimu. Takže si sice třeba něco myslí, ale nechávají si to na doma.

Co se týká militarizace, nevíme teď, zda tam vůbec z ruské armády něco zůstalo, obzvlášť po zářijové ukrajinské protiofenzivě. Vojenská síla Kaliningradu je nadsazená, dříve tam byla vidět vojenská auta, ale nebylo to nějak velmi nápadné.

Loni jsi napsala o Kaliningradu svoji knižní prvotinu. O čem je?

Je to reportážní kniha o lidech, které jsem potkala, poznala, společně s reflexí historie regionu a bizarní historie Kaliningradu, který se objevil v roce 1945 v místě, kde se vůbec objevit neměl. Přišla tam sovětská kultura, která se později stala ruskou.

Celá ta historka o českém Královeckém kraji se vzala z pocitu, že s tím Kaliningradem něco není v pořádku. Proto se mi ten český vtip tak moc libí, protože on skvěle demaskuje kremelskou logiku.

Zdá se mi, že v historickém smyslu jsou možná české nároky na Kaliningrad oprávněnější než ty ruské na Krym. Na druhou stranu si také nějakou takovou změnu lze v Kaliningradu představit, protože i když tam už žije několikátá generace, v Evropě panuje pocit, že to není místo úplně zakořeněné a něco se tam ještě může dramaticky změnit.

Český scénář je opravdu fajnový a myslím, že mnoho lidí v Kaliningradu by ho také přijalo s radostí…

Dostal se tenhle český vtip i do Kaliningradu? Jak se o něm píše?

Nerozkřiklo se to tak, jak bych očekávala. Teprve si toho začali všímat. Zdá se mi, že už i dokonce lokální média, která by se tématu ještě před rokem kvůli klikům zadarmo ráda věnovala, jsou teď zahnána do rohu a tahle témata nechávají plavat.

Objevuje se to ale na sociálních sítích a lidé se tomu smějí.