Článek
Předseda strany Směr Robert Fico bude ve středu už počtvrté jmenován slovenským premiérem. Poté, co koaliční Slovenská národní strana (SNS) vyměnila kandidáta na ministra životního prostředí, který vadil prezidentce Zuzaně Čaputové, už nástupu nové „vlastenecké“ vlády nic nestojí v cestě.
Místo starosty a mysliveckého funkcionáře Rudolfa Huliaka se ministrem životního prostředí stane jiný zástupce SNS Tomáš Taraba. Ten má sice v některých médiích také nálepku xenofobního šiřitele konspirací a nepřítele ochránců přírody, jeho kandidaturu už ale prezidentka nerozporovala.
Jak bude složité soužití mezi Čaputovou a Ficem dál pokračovat? Postaví nová vládní koalice vlastního kandidáta do prezidentských voleb, které budou na jaře příštího roku? A jsou namístě různé obavy z Ficovy vlády?
Seznam Zprávy položily tyto otázky slovenskému politologovi Jozefu Lenčovi z Univerzity svatého Cyrila a Metoděje v Trnavě.
Bude už další postup jmenování a nástupu Ficovy vlády a její schvalování v parlamentu hladký, nebo se může objevit nějaká překážka?
Vzhledem k tomu, že Prezidentský palác oznámil, že prezidentka ve středu odpoledne jmenuje novou vládu, už nevidím nic, co by zabránilo procesu jmenování. Zdá se, že se paní prezidentka ztotožnila s novou nominací ze strany SNS a akceptovala Tomáše Tarabu jako náhradu za Rudolfa Huliaka.
Výsledky slovenských voleb 2023
Předčasné volby do slovenské Národní rady v sobotu 30. září vyhrál Směr - sociální demokracie v čele s Robertem Ficem.
Pan Taraba byl ale v poslední dnech částí médií také kritizován za své postoje, například i k ochraně přírody. Výtky se objevily rovněž vůči kandidátce na ministryni kultury Martině Šimkovičové, poukazovalo se na vazby budoucího ministra vnitra Jozefa Ráže mladšího nebo minulost nastupujícího ministra obrany Roberta Kaliňáka. Byla tedy Čaputová nakonec spíš benevolentní vůči obsazení ministerstev?
To nebyla otázka benevolence. Z pohledu kritiků vlády, především opozičního uskupení OĽaNO bývalého premiéra Igora Matoviče a části občanské společnosti, se to bude prezentovat jako ohleduplnost vůči Ficovi. Matovič dokonce přišel s konspirační teorií o dohodě mezi Ficem a Čaputovou. Toto však byla otázka dodržování rámce ústavy, možná zachování parlamentní formy vlády.
Prezidentka měla výhrady vůči jednomu kandidátovi. Osobně si myslím, že vybírání si, kdo má nebo nemá být členem vlády, nebylo z hlediska systému správné. V konečném důsledku byl ale postoj prezidentky korektní s ohledem na výsledky voleb.
Poté, co SNS napodruhé nominovala možná ještě více kontroverzní postavu, dokonce politika, se kterým měla osobní problém i sama prezidentka (budoucí ministr Tomáš Taraba v minulosti zveřejnil příspěvek na sociálních sítích s fotografií dcery Zuzany Čaputové - pozn. red.), se nakonec rozhodla dále neprodlužovat potenciální politickou, možná ústavní krizi.
Vy si tedy myslíte, že Čaputová měla jmenovat vládu i s Rudolfem Huliakem coby ministrem životního prostředí?
Nejsem ústavní právník a nechci rozebírat význam slov z pohledu práva. Dívám se na to z hlediska politického systému. Pokud máme parlamentní formu vlády a vláda se zodpovídá parlamentu a prezident je součástí výkonné moci, nemá jedna složka výkonné moci co ovlivňovat složení jiné složky výkonné moci.
Můj pohled na ústavu tedy říká, že vybírání si, kdo může nebo nemůže být ministrem, z pozice prezidenta není správné. Neříkám, že je to protiústavní, ale není to správné z hlediska politického systému. Obávám se, že odmítnutí kandidáta nepomohlo ani důvěryhodnosti demokratických institucí, protože znovu rozdělilo společnost a vytvořilo prostor pro šíření různých forem hoaxů a konspirací.
Robert Fico a Zuzana Čaputová. Snímek z jejich první schůzky po zářijových parlamentních volbách.
Byli jsme svědky prvního střetu mezi Čaputovou a Ficem v povolebním uspořádání. Současná prezidentka bude ve funkci skoro ještě osm měsíců. Dají se očekávat nějaké další konflikty při jejich soužití ve vrcholných pozicích?
S vrcholící kampaní před prezidentskými volbami určitě ano, obzvlášť pokud prezidentka podpoří některého z potenciálních kandidátů, nebo když budou někteří kandidáti odkazovat na působení Čaputové jako její potenciální následovníci. V takovém případě Robert Fico určitě využije možnost, aby na ni zaútočil a pomohl sobě blízkému kandidátovi.
Při pohledu na vyjadřování Fica a předsedy SNS Andreje Danka a dalších představitelů jejich stran se dá očekávat jednostranné obviňování prezidentky z čehokoli. Možná i za účelem překrytí nějaké neschopnosti řešit normální problémy Slovenska.
Očekáváte, že se o prezidentskou funkci bude ucházet také šéf druhé nejsilnější vládní strany Hlas Peter Pellegrini, který se podle koaliční dohody stane předsedou parlamentu?
To je otázka za milion. Osobně si myslím, že by to nebylo rozumné, a to z hlediska ambicí Petera Pellegriniho i jeho strany.
Proč by to nebylo rozumné?
Na jednu stranu se v průzkumech před parlamentními volbami ukazovalo, že Pellegrini by dokázal obstát ve druhém kole proti komukoli. Ale to bylo v situaci, kdy byla prezidentkou Zuzana Čaputová a vládla vláda, která byla s prezidentkou spojená. Někteří voliči tak mohli vnímat potenciální volbu Pellegriniho jako vyvážení tehdejší moci.
V prezidentských volbách na jaře příštího roku už ale bude úplně jiná situace. Pellegrini by jako kandidát byl součástí vládní koalice. Druhou věcí je, že vůči Pellegrinimu by se vymezovali všichni ostatní protikandidáti, kteří se tím budou vymezovat proti vládě. Nemyslím si tedy, že by ve výsledku uspěl. Navíc jakákoli varianta - výhra i prohra ve volbách – by oslabila jeho pozici v koalici, respektive jeho politické strany Hlas.
Rozumím tomu správně, že spíš počítáte s jeho kandidaturou?
Vzhledem k mým zkušenostem, že politici na Slovensku nedělají zrovna racionální rozhodnutí, tak ano.
Předseda strany Hlas Peter Pellegrini byl dříve souputníkem Roberta Fica ve straně Směr. Na snímku z roku 2020 jako premiér, kdy ještě reprezentoval právě Ficovu stranu.
Co se dá očekávat od nové vlády v zahraniční politice? Fico před volbami důrazně volal po zastavení vojenské pomoci Ukrajině a vyjadřoval se smířlivě k Rusku. Bude Slovensko pod jeho vedením sekundovat maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi?
Je po volbách, což může Fico pragmaticky využít k tomu, aby změnil svůj postoj k některým evropským politikám. Když se ho tento týden ptali novináři na blížící se summit, tak popisoval, že si tam premiéři tykají a všichni se chovají jako kamarádi. Nebude tedy nějaký bořitel staré politiky. Podle mě to bude podobné jako za jeho předchozího vládnutí do roku 2018 ve stylu: doma silné řeči, ale jiné postoje na půdě evropských institucí.
V každém případě ale bude muset něco z toho, co před volbami říkal, přetavit do politiky. Nebude například rušit nějaké výhodné kontrakty pro slovenský obranný průmysl, protože by se to špatně vysvětlovalo, pokud by se ale chystaly nějaké nové protiruské sankce nebo pomoc Ukrajině, přinejmenším na začátku bude spolu s Orbánem tyto záležitosti blokovat.
A co se týče vnitřní politiky? Při formování koalice se skloňovaly hlavně obavy ze zásahů v resortech, které připadnou SNS. Hrozí například odchod zahraničních umělců z národního divadla nebo oslabení ochrany přírody v národních parcích?
Bude záležet na tom, co bude vyhovovat Ficovi. Jestli bude chtít například tímto způsobem překrýt jiné, negativní kroky, které bude muset podniknout při řešení ekonomických problémů, nebo při omezování policejního vyšetřování a oslabování nezávislosti soudní moci. Určitě se budou chtít snažit něco změnit ve fungování RTVS (veřejnoprávní organizace zastřešující televizní i rozhlasové stanice - pozn. red.), určitě obmění vedení policie. Dosavadní policejní prezident už nicméně avizoval, že stejně odejde sám.
