Pád Scholzovy vlády: Konec agonie, který vítají všichni

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rozpad rozhádané německé vládní trojkoalice poté, co ztroskotala jednání, jež ji měla vyvést z hluboké krize, vyvolává celou řadu otázek.

Seznam Zprávy nabízejí odpovědi na některé z nich.

Ve středu večer se bez výsledku rozešla schůzka lídrů německé „semaforové koalice“, když nenašla recept na hospodářské potíže. Po přestávce jednání pokračovalo a kancléř Olaf Scholz při něm vyzval ministra financí a šéfa liberální strany FDP Christiana Lindnera. Žádal po něm souhlas s povolením rozpočtové dluhové brzdy, aby tak získal potřebné miliardy na dotace krachujících německých továren. Šéf financí to odmítl s odkazem, že by porušil své ústavní povinnosti, a kancléř ho odvolal.

Scholz okamžitě svolal tiskovou konferenci, na které v emotivním projevu oznámil, že Lindner zklamal jeho důvěru, hájí jen zájmy své politické klientely a ke všemu se rozhodl utéci z boje. Sociální demokraté proto budou nadále vládnout v menšinové koalici, přinejmenším do předčasných voleb v březnu 2025. Proti tomu Lindner tvrdí, že kancléř roztržku předem naplánoval jako první krok předvolební kampaně.

Mezi novináři, analytiky nebo politiky vzbudily zprávy o konci semaforové koalice zpravidla ulehčení. Scholzova vláda totiž fakticky přestala fungovat už loni na podzim. Do té doby financovala své aktivity na transformaci německého hospodářství a na boj s klimatickou změnou z mimorozpočtových fondů zřízených během pandemie covidu. Loni 15. listopadu jí to však zakázal Ústavní soud, protože se tím obchází dluhová brzda. Od té doby nedokázala Scholzova vláda žádným způsobem reagovat na rostoucí potíže německého průmyslu, které do značné míry způsobila sama tím, že připustila strmé zdražení elektřiny.

Pravicoví kritici, například šéfredaktor deníku Die Welt Ulf Poschardt, semaforové koalici v nadsázce vytýkají, že za své jediné úspěchy může prohlásit legalizaci marihuany a zákon o sebeurčení umožňující každému, ať se bez dalších podmínek přihlásí k libovolnému pohlaví.

Také komentáře levicových médií, například deník TAZ, uvítaly konec dlouhé agonie. Litují však, že s pádem Scholzovy vlády končí dlouhé období „kulturní hegemonie levicových liberálů ve spolkové republice“.

Představitelé Německa se shodnou, že není možné čekat na řádný volební termín v září 2025. Proto potřetí v dějinách spolkové republiky proběhnou předčasné volby. Kancléř Scholz se při svém návrhu na další postup inspiroval rokem 1982. Také tehdy ztratila většinu koalice sociálních demokratů a liberálů. Byla donucena požádat bundestag o důvěru a hlasování prohrála 17. prosince, ovšem šéf opoziční CDU Helmut Kohl připustil, že se ještě den předtím schválil rozpočet. Volby se stihly 6. března následujícího roku. Také Scholz chce nejdříve schválit rozpočet, proto navrhuje hlasovat o důvěře až 15. ledna a volby uspořádat počátkem března.

Scholzův plán však odmítl současný šéf CDU Friedrich Merz, který žádá hlasování o důvěře ještě během listopadu. Merz připouští riziko, že odcházející vláda nestihne prosadit rozpočet na rok 2025 a že pak Německo bude muset vydržet s provizorním rozpočtem až do doby, než se ustaví nová vláda. Proto žádá, ať předčasné volby proběhnou už v lednu.

Jednoznačným favoritem je šéf CDU, právník Friedrich Merz (68). Jeho strana nemá konkurenci, například podle úterního průzkumu agentury Forsa má k dispozici 33 procent, o čtyři procenta víc než všechny strany semaforové koalice dohromady. Podle současného stavu preferencí může většinovou vládu sestavit jenom se Scholzovou SPD. Předem nelze vyloučit ani to, že pro novou většinu budou stačit hlasy CDU a Zelených.

Možná ještě důležitější je okolnost, že před měsícem se šéf sesterské strany CSU, bavorský premiér Markus Söder, vzdal svého nároku na kancléře a uvolnil tak prostor právě Merzovi.

Pád vlády a předčasné volby mohou být řešením pro vnitřní situaci Německa a předpokladem pro zotavení tamní ekonomiky. V mezinárodním kontextu tím však roste nejistota. Německo podporuje Ukrajinu ve válce proti Rusku nejvyššími částkami hned po Spojených státech. Donald Trump, který byl v úterý zvolen americkým prezidentem, ovšem v kampani sliboval, že pomoc Ukrajině bude revidovat. Když se ve středu zhroutila spolková vláda, hrozí výpadek také z Německa.

Nepříznivým dopadům na Ukrajinu však může zabránit ministr obrany Boris Pistorius (SPD). Ten se stal také díky svým požadavkům na vyzbrojování své země i spojenců zdaleka nejoblíbenějším politikem Německa.

V každém případě ovšem platí, že se v této chvíli oslabila akceschopnost dvou nejsilnějších zemí skupiny G7, což může zvýšit vážnost bloku BRICS, zvláště Číny a Ruska. Takřka do úplně bezvýznamnosti se přinejmenším dočasně propadá Evropská unie, když po Francii zasáhla politická krize druhý z klíčových členských států.