Článek
/Od našeho zvláštního zpravodaje v Německu/
„Herzlich willkommen im Demokratie Space!“ vítá nás nápis u vchodu do komunitního centra v západoněmeckém Kolíně nad Rýnem. V místním Demokratickém centru zrovna probíhá malý koncert a rozdává se tu jídlo uvařené z přebytků potravin, které zdarma poskytly okolní restaurace.
Jsme v kolínské čtvrti Kalk na pravém břehu Rýna. Pestrá oblast se dynamicky vyvíjí a její multikulturní atmosféru na první pohled odráží turecké, arabské a asijské gastronomické podniky.
„Prostory centra poskytujeme bezplatně k různým komunitním akcím a tohle rozdávání jídla se tu koná několikrát týdně,“ říká mi ve dnech těsně před německými parlamentními volbami Elizaveta Khan, ředitelka neziskové kolínské organizace Integrationshaus.
Program v „Demokratickém centru“ v kolínské čtvrti Kalk.
Organizaci na pomoc přistěhovalcům a jejich integraci do německé společnosti rozjela před 17 lety. Začínali ve dvou lidech, bez peněz a ve skromných prostorech, které postupně rozšířili o další učebny a také podcastové a mediální studio, díky němuž si vydělávají na nájem.
O kousek dál otevřeli zmíněné Demokratické centrum a loni naproti přes ulici zahájili provoz vlastního knihkupectví.
Na pultu tam jsou mimo jiné publikace o napojení Alternativy pro Německo (AfD) na ruské zájmy a krajně pravicové sítě, o důvodech podpory autoritářských postojů nebo přetrvávajících rozdílech mezi východním a západním Německem.
V knihkupectví je i zhruba 20 židlí pro publikum při debatách s autory. „Pravidelně pořádáme i literární festival,“ vysvětluje Elizaveta Khan.
Nabídka knih.
Hlavní mise jejího Integrationshausu ale spočívá v něčem jiném. „Na začátku jsme se snažili změnit svět, teď měníme alespoň Kalk,“ usmívá se ředitelka centra, kde pracuje 22 lidí, kteří dohromady mluví 28 jazyky. „Otevíráme v 8 ráno, začínáme s integračními kurzy a třikrát denně pořádáme lekce němčiny, jsme tu minimálně dvanáct hodin denně a rodičům nabízíme i hlídání dětí,“ objasňuje Elizaveta režim.
Denně přichází 200 lidí. Jde o uprchlíky nebo migranty namátkou z Polska, ze Španělska, ale také z Blízkého východu a afrických států. Cizinci přicházejí do centra s úředními dopisy z pracovního a cizineckého úřadu, pilují tu životopisy a hledají pomoc při shánění práce.
Po mé otázce, jak se integračním kurzům daří, odpovídá Elizaveta Khan s povzdechem. „Řekla bych, že teď, když je AfD na 20 procentech, moc úspěšní nejsme,“ říká.
Sama je židovská uprchlice ze Sovětského svazu a v Německu žije už 34 let. „Od roku 2004 zkouším získat německý pas, ale je to obtížné. Teď to umožňuje zákon, ale na cizineckém úřadu nejsou kapacity, protože německá byrokracie je velmi složitá,“ vysvětluje svou situaci a z jejího pohledu hlavní problém německého azylového systému.
Jedna z učeben němčiny v kolínském Integrationshausu.
To, že byla nakonec migrace hlavním tématem německé předvolební kampaně, ředitelka integračního centra podle svých slov nechápe. Důležitější jí přijde stárnutí populace a budoucnost důchodového systému.
Téma migrace ale v kampani kromě radikální AfD silně akcentovala i (nakonec vítězná) konzervativní koalice CDU/CSU. Lídr CDU a pravděpodobný příští spolkový kancléř Friedrich Merz sáhl po tvrdším kurzu a usiluje o „zásadní změnu migrační politiky“.
Má to znamenat okamžité zastavení přijímání migrantů a obracení lidí přímo na kontrolovaných hranicích. Strana avizovala i pozastavení slučování rodin a přesunutí azylového řízení do třetích zemí, přes které cizinci do Německa přicházejí.
Ostřejší rétorikou se CDU snažila v kampani „osvojit“ hlavní téma AfD a reagovala i na sérii útoků s islamistickým pozadím. Podporu od AfD strana našla pro nezávaznou výzvu Spolkového sněmu ke zpřísnění migrační politiky, což vyvolalo u části společnosti protesty. A migrace zřejmě bude jedno ze zásadních témat, na kterém se strany rýsující se vládní koalice neshodnou.
Oba možní koaliční partneři, tedy sociálnědemokratická SPD a Merzova konzervativní unie, navázali kontakt záhy po nedělních parlamentních volbách. „Oťukávací“ jednání o „GroKo“ čili Große Koalition, tedy velké koalici, se v Berlíně rozjela už v pondělí a pokračují v pátek, kdy se má dohodnout harmonogram dalších rozhovorů. Každá ze stran vyšle devět vyjednavačů.
Původně se počítalo s tím, že rozhovory začnou až příští týden - kvůli volbám senátu v Hamburku a karnevelu - ale vzhledem k mezinárodní situaci se vše upíšilo. Ostatně Friedrich Merz prohlásil, že chce mít hotovo do Velikonoc, čili za necelé dva měsíce.
Společně by měly strany v Bundestagu 328 hlasů ze 630. I když se mnoho jiných alternativ nenabízí a obě strany dodržují politiku „požární zdi“ kolem krajní pravice, vládní spolupráce není automatická. Formát velké nebo černo-červené koalice je v německé politice osvědčený, před stranami ale zůstává několik zásadních rozkolů.
Strany se budou jistě přít o reformu sociálních dávek, minimální mzdy nebo změny ústavně zakotvené dluhové brzdy. Zatímco SPD by ráda pravidlo vyrovnaného rozpočtu změnila kvůli většímu rozpočtovému prostoru na sociální výdaje, unie naopak na brzdě trvá. Rozpory v programech jsou i ohledně investic a daňových úlev.
V oblasti azylové politiky je pravděpodobné, že budou pokračovat kontroly na hranicích, které zavedla už vláda sociálnědemokratického kancléře Olafa Scholze. Znamená to například zpomalení nebo kolony na české dálnici D5 od Plzně směrem na Norimberk.
Od požadavku na trvalé hraniční kontroly ale Friedrich Merz už ustoupil. Současná opatření mají platit jen do té doby, dokud v roce 2026 nezačne platit reformovaný evropský azylový systém s mnohem silnější ochranou vnějších hranic, uvedl lídr CDU.
Uzavírání hranic sociální demokraté výslovně odmítají a jsou i proti plošnému „otáčení“ lidí na hranicích. Strana chce azylovou politiku koordinovat v rámci EU a založit ji na jednotných humanitárních standardech, solidaritě a regulované migraci. Odmítá zároveň i přesun azylových řízení do třetích zemí a trvá na tom, že žadatelé o azyl musí mít přístup ke spravedlivému řízení v rámci EU.
První kroky ohledně migrace chce Friedrich Merz prosadit ve Spolkovém sněmu už krátce po volbách. Počítá mimo jiné se zadržováním a deportacemi lidí, kteří nemají povolení k pobytu v Německu. Lídr CDU chce také posílit podporu spolkovým zemím, které mají vymáhat povinnost odmítnutých žadatelů o azyl, aby Německo opustili. Chce také umisťovat vyhoštěné pachatele trestných činů do zvláštního detenčního zařízení.
V nedávné době v Německu útočilo několik odmítnutých žadatelů o azyl zejména z Afghánistánu, kteří už neměli v zemi být, ale úřady je nezvládly deportovat. Šlo o útok nožem v Aschaffenburgu a najetí autem do davu v Mnichově. Po útocích zůstali čtyři mrtví včetně dětí.
Těsně před parlamentními volbami v Berlíně v památníku holokaustu útočil devatenáctiletý Syřan, který přišel do Německa v roce 2023. Zranil turistu a podle útočníkovy výpovědi byl motivem antisemitismus.
Pohledem expertů
Podle odborníků na migraci, které před volbami oslovila agentura ČTK, předchozí vlády podcenily propojení rozvojové pomoci s návratem vyhoštěných migrantů. Sociolog Gerald Knaus má za to, že by mohlo řešení migračního problému v Německu přinést obnovení dohody s Tureckem, podobné té z roku 2016. Většina žadatelů o azyl, zejména Syřané a Afghánci, přichází přes Turecko, a dohoda by pomohla jejich pohyb regulovat.
Knaus také zdůrazňuje nutnost zefektivnění deportací. Přední německý politolog Herfried Münkler pak kritizuje, že se předvolební debata soustředila jen na zastavení migrace, ale opomíjela integraci těch, kteří už v Německu žijí.
Zahlcenost německých úřadů žádostmi ukazují i statistiky přímo z Kolína nad Rýnem. Loni na podzim se na schůzku na imigračním úřadu čekalo 16 měsíců a přetížení úředníci před sebou měli na 8000 nevyřízených žádostí o občanství. Měsíčně jich zvládli vyřídit jen 500. V Kolíně přitom nechybí jen „lidské zdroje“, ale věc komplikuje i nedostatečná digitalizace celého procesu.
Právě nedostatečná úřední kapacita je podle kolínské sociální a integrační pracovnice Elizavety Khan jedním ze zásadních problémů německého azylového systému. Sama v rozhovoru pro Seznam Zprávy říká, že by věci pomohlo zřízení ministerstva pro integraci nebo imigraci.
Elizaveta Khan v integračním centru.
„Dřív migranti spadali pod ministerstvo práce, a to se staralo jen o to, jestli pracují. Neorganizovalo lekce němčiny a integrace. Pak jsme přešli pod ministerstvo vnitra, které ale řeší věc asi 2000 paragrafy. Stačil by na to přeci jeden odstavec,“ myslí si ředitelka Integrationshausu.
„Německo dávno není země jen bílých lidí, bylo rozmanité už mnohem dřív než před posledním příchodem migrantů, to si musíme uvědomit. Diverzita je cool, jen vyžaduje spoustu dřiny,“ podotýká Elizaveta Khan. Němečtí politici přitom podle ní nemají politický program pro budoucnost, ale snaží se problémy řešit metodami z doby před dvaceti lety,“ uzavírá žena, která s cizinci v Německu pracuje dvě desetiletí.
