NATO má nového šéfa. Povede ho někdejší „Trumpův našeptávač“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dlouholetý politik se schopností ustát řadu krizí a současně jeden z předních podporovatelů Ukrajiny. Vedení Severoatlantické aliance se v úterý chopil někdejší nizozemský premiér Mark Rutte.

O Ruttem se coby šéfovi NATO spekulovalo dlouho. Rozhodující bylo, že si získal podporu nejsilnějšího člena Aliance – Spojených států. Prezident Joe Biden podle serveru Politico shledal nizozemského politika „zapáleným“ a „dobrým vyjednavačem“, který jako vůdce malé země navrhl „inovativní“ způsoby, jak NATO podpořit.

Proti němu se naopak dlouho stavělo Maďarsko. To se až v červnu rozhodlo Rutteho nevetovat, a to poté, co dal politik Budapešti písemné záruky, že ji nebude nutit, aby se podílela na nových plánech na poskytování podpory Ukrajině.

Před Ruttem ale stojí nesnadný úkol. Bude muset Alianci vést v dobách pokračující války na Ukrajině, ustát možnou obměnu politického vedení ve Spojených státech a diskutovat o rozšiřování organizace.

Ruská válka na Ukrajině trvá už třetím rokem a nedá se čekat, že by se pozice NATO po změně ve vedení nějak výrazně změnila. Rutte ještě coby nizozemský premiér stál neochvějně na straně napadené země. Amsterdam Kyjevu poskytl například tanky Leopard 2 a přislíbil stíhačky F-16.

Politik si tak získal i podporu ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který ho během Mnichovské bezpečnostní konference označil za „zachránce jednoty NATO“. Nutnost „zajistit, že Ukrajina vyhraje jako demokratická a svrchovaná země“, Rutte zmínil i v úterý, kdy mu pozici v čele NATO formálně předával Nor Jens Stoltenberg.

Rutteho rázný postoj dávají některá média do souvislosti se sestřelením Boeingu 777 nad východní Ukrajinou. Úder v oblasti kontrolované proruskými separatisty stál 17. července 2014 život všech 298 lidí na palubě letu MH17, většinu z nich tvořili nizozemští občané mířící do Malajsie.

Právě tato tragédie poznamenala i vztahy nizozemského lídra s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, vůči kterému se pak opakovaně vymezil.

Tato epizoda zanechala Ruttemu pověst člověka, který se Putinem a dalšími autoritářskými vůdci nenechá zastrašit, ačkoli zůstává méně příkrý než někteří lídři, jejichž země s Ruskem hraničí.

Se zahraniční politikou má navíc 57letý politik coby dlouholetý premiér rozsáhlé zkušenosti. Jeden z nejdéle sloužících premiérů v zemích Evropské unie byl vnímán jako zákulisní prostředník na summitech v Bruselu.

Dlouhodobě měl napjatější vztahy s lídry z jižní a východní Evropy, kteří ho považovali za vůdce skupiny „šetrných“ zemí, které trvají na přísných rozpočtových pravidlech. To se projevilo i při rozdělování pomoci ekonomikám postiženým koronavirovou pandemií.

Severoatlantická aliance může už v nadcházejících měsících projít zásadní proměnou, pokud v amerických prezidentských volbách vyhraje republikánský kandidát Donald Trump. Ten už dříve předeslal, že je na Washingtonu, aby přehodnotil svoji pozici v organizaci, pokud ostatní státy nebudou splňovat své závazky v investicích do obrany.

Ani Nizozemsko přitom není ukázkovým členem – po celou dobu působení Rutteho ve funkci premiéra patřilo mezi země, které neplnily závazek vydat na obranu dvě procenta HDP.

Na druhou stranu si Rutte svou osobností měl podle zákulisních informací Trumpa získat. Během návštěvy USA v roce 2019 Trump dokonce řekl, že se z nich stali „přátelé“. Rutte – s jemu vlastním širokým úsměvem – souhlasil. Mohl by tak sehrát významnou roli, pokud by se Trump v případě vítězství opravdu uchýlil k přehodnocení spojenectví.

V době nástupu se ale aspoň navenek nezdá, že by Rutte v tento scénář věřil. „Nemám obavy. Oba kandidáty (v amerických prezidentských volbách, pozn. red.) znám velmi dobře. S Donaldem Trumpem jsem čtyři roky pracoval,“ prohlásil.

Ruttemu se podle informací serveru Politico v kuloárech dokonce jednu dobu přezdívalo „Trumpův našeptávač“. To ale bylo ještě v době, kdy se Evropa nemusela vyrovnávat s dopady velkého ozbrojeného konfliktu. I později ale patřil k těm, kteří vyzývali, aby Evropa „přestala fňukat“ kvůli Trumpovi a začala pracovat sama.

Časté Rutteho návštěvy ve Washingtonu lze očekávat, ať už v listopadu zvítězí kdokoli. I současná vláda se například navzdory nátlaku některých evropských spojenců zdráhá povolit Ukrajině údery americkými zbraněmi hlouběji v ruském území s tím, že by to v Moskvě mohli vnímat jako eskalaci.

Na druhou stranu bude muset Rutte balancovat s potřebami členských států Aliance v blízkosti ruských hranic. Pobaltské země nebo Polsko dlouhodobě prosazují důraznější přístup vůči Rusku.

Rutte přitom dlouhodobě odmítal, že by se mohl o pozici generálního tajemníka NATO ucházet, zejména proto, že se zdálo, že dodrží svůj neochvějný standard a v čele Nizozemska se udrží ještě na pár let.

Jeho zdánlivě nezlomnou popularitu nicméně loni nakonec zlomila nezvládnutá azylová politika. Meziroční nárůst žadatelů o azyl chtěla jeho strana řešit kontroverzním návrhem, který by omezil poskytování ochrany dětem válečných uprchlíků. Pro rodiny migrantů by tak znamenal příchod do země komplikace a další strany v koalici návrh rázně odmítly.

Nešlo přitom o první politickou krizi, kterou si druhý nejdéle sloužící politik v EU (hned po maďarském premiérovi Viktoru Orbánovi) procházel. Díky svému talentu přežít většinu nezdarů si nejen v Nizozemsku vysloužil přezdívku „pan Teflonový“ nebo také „Teflonový Mark“.

Například loni jeho vláda jen těsně přečkala hlasování o důvěře kvůli těžbě fosilních paliv v největším evropském plynovém poli Groningen. Zatímco se totiž země zavázala plnit klimatické cíle, zůstávala jedním z největších znečišťovatelů v Evropské unii podle emisí oxidu uhličitého na obyvatele.

Před třemi lety pro změnu Rutte sice podal společně s vládou demisi, když byly tisíce rodičů neprávem obviněny z podvodu při pobírání přídavků na děti, kabinet nicméně zůstal v úřadu kvůli řešení koronavirové krize. Jen krátce nato pak jeho strana VVD vyhrála parlamentní volby.

Proč je tedy Rutte v Nizozemsku tak populární? Mimo jiné díky své image skromného a neokázalého politika blízkého lidem. O svém soukromém životě příliš nemluví. Žije ve stále stejném bytě, který si koupil po studiích, jezdí v ojetém Saabu, vlastní tlačítkovou Nokii, přiblížila stanice BBC. Hodinu týdně také chodí jako dobrovolník vyučovat na střední školu v chudé čtvrti Haagu.

Přiblížit se lidem Ruttemu umožňovala i záliba v cyklistice. I coby premiér do úřadu často jezdil na kole, a potkával se tak s haagskými sousedy. Někteří jeho blízcí se podle Deutsche Welle proto obávají, že Rutte se bude obtížně adaptovat na život v Bruselu, kde NATO sídlí, pod dohledem ochranky.

„Jens Stoltenberg a Anders Fogh Rasmussen před ním byli také nadšenými cyklisty,“ podotkla bývalá mluvčí NATO Oana Lungescuová. „Někdy jste je mohli potkat v lesích okolo Bruselu nebo jinde, jak využili příležitost projet se nebo si zaběhat a zacvičit, pokud mohli,“ dodala v rozhovoru pro německou stanici.

Dlouhé držení premiérského křesla Ruttemu umožnil i nizozemský politický systém. Ačkoli jeho strana v průzkumech klesala, zůstávala i nadále největší stranou na rozštěpené politické scéně, uvedl pro agenturu AP politolog André Krouwel z Vrije Universiteit v Amsterdamu.

Rutte se vždy věnoval spíše sociálním tématům. Od července 2002 do června 2004 byl státním tajemníkem pro sociální péči a zaměstnanost, od června 2004 do června 2006 pak státním tajemníkem pro výchovu, kulturu a vědu.

Ačkoliv byl lídrem liberální strany, otevřeně přiznával velkou inspiraci u konzervativců Winstona Churchilla a Margaret Thatcherové.

Někdy býval označován také za populistu, v roce 2017 se například snažil přebrat voliče Geertu Wildersovi, předsedovi krajně pravicové Strany pro svobodu (PVV). Tehdy vyzval Nizozemce, aby zastavili „nesprávný populismus“.

Článek původně publikovaný v červnu 2024 v době, kdy se potvrdila Rutteho nominace do čela NATO, jsme doplnili o další informace a znovu publikovali v době jeho nástupu.