„Nikdy nebylo zabito tolik humanitárních pracovníků za tak krátkou dobu“

Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) už 74 let poskytuje vzdělání i zdravotní péči Palestincům uprchlým nebo vyhnaným z původního domova a jejich potomkům. Vypořádával se s následky několika válek, ale současná krize je podle něj „naprosto bezprecedentní“.

Už více než měsíc přežívají stovky tisíc civilistů v Pásmu Gazy s omezenými zdroji, nemají dost vody, potravin ani přístup k základním hygienickým pomůckám. Z původních domovů je často vyhnala izraelská odveta za teroristický útok Hamásu na Izrael ze 7. října.

UNRWA si dlouhodobě stěžuje zejména na nedostatek paliva, z jehož zadržování Izrael viní hnutí Hamás, které v Gaze vládne. V úterý úřad varoval, že depo už je prázdné a bez něj humanitární operace skončí. „Mnoho dalších lidí bude trpět a pravděpodobně zemře,“ napsal úřad v prohlášení.

Pracovníci UNRWA, mezi nimi samotní Palestinci, pomáhají stovkám tisíc lidí. Jejich situaci popsala pro Seznam Zprávy ředitelka a zástupkyně agentury v Evropě Martha Lorenzová.

„Máme asi 13 tisíc zaměstnanců a pět tisíc z nich je v neustálém pracovním nasazení. Jejich práce je obdivuhodná. Často i oni sami museli opustit své domovy a přežívají v útulcích nebo spí venku jako všichni ostatní. I tak každý den ráno vstanou a pokračují v poskytování pomoci,“ líčí Lorenzová.

Jak se vyvíjí humanitární krize v Pásmu Gazy?

Situace je katastrofální. Zažili jsme mnoho krizí, ale tato je naprosto bezprecedentní. Nikdy jsme nezažili tak masivní přesun lidí.

Problémů je nicméně strašně moc. Nejsou zajištěné ani základní potřeby, aby lidé přežili. Gazané nemají přístup k potravinám nebo čisté vodě. Představte si, že máte jen litr a půl vody denně na osobu ke konzumaci a na všechno ostatní máte tři litry – vaření i hygienu. To není dost. A to mluvím jen o lidech, kteří jsou v našich útulcích. Pak je tu mnoho dalších, kteří přežívají jinde a kteří prožívají ještě horší situaci a vodu třeba vůbec nemají.

Kvůli ostřelování je v ohrožení také zdravotnictví. Zranění se nedostávají do nemocnic, péči nemají ani chronicky nemocní pacienti, těhotné ženy nebo děti, které potřebují například očkování.

Zprávy, že Pásmo Gazy zkolabuje, ale už slýcháme několik týdnů. Už se to tedy děje?

Vysvětlím vám to na palivu. To je zásadní pro fungování našich zařízení, ale také pekáren nebo vodních pump pro zdroj pitné vody. Bez dalších pohonných hmot také vidíte na ulicích splašky, což znamená, že veřejný systém kolabuje, a to na mnoha úrovních.

Již poněkolikáté se nicméně spekuluje o možnosti vyhlášení humanitární pauzy. Apeloval na ni například v pátek americký ministr zahraničí Anthony Blinken. Máte o tom zprávy?

Slyšeli jsme o nich, nicméně my žádáme coby řešení humanitární klid zbraní. Ne krátkou pauzu. Potřebujeme, aby se pomoc dostala k těm, kteří ji potřebují. Pokud chcete opravit například vodohospodářský systém, neuděláte to za pár hodin. Podobně ani pomoc z jihu (z hraničního přechodu Rafáh s Egyptem, pozn. red.) na sever nepřesunete za pár hodin.

Jaká forma pomoci tedy v současnosti do Pásma Gazy míří?

Do oblasti míří kolem 30 nákladních dodávek s humanitárním nákladem denně. Před válkou jich bylo i 500. Jde tedy o velmi malé množství zásob. Palivo tam navíc není.

Přechod Rafáh navíc není koncipovaný jako překladní přechod. Za normálních okolností slouží pro cestování. Voláme tak mimo jiné po tom, aby se otevřely ostatní hraniční přechody (do Pásma Gazy), kterými humanitární pomoc směřovala před válkou.

Tvrdíte, že do Pásma Gazy zatím nezamířily žádné zásoby paliva. Izraelská strana nicméně tvrdí něco jiného.

Můžu vám potvrdit, že do Pásma Gazy neprošly od 7. října žádné zásoby paliva. Pokud na území tedy nějaké jsou, my k nim přístup nemáme. Nám se zatím podařilo palivo, které bylo k dispozici, přesunout, aby bylo k dispozici nemocnicím a našim zařízením.

Jaký typ pomoci tedy do Pásma Gazy míří?

Potraviny, nepotravinový materiál a léky.

Víme, že probíhá diplomatické vyjednávání na vysoké úrovni pro zprostředkování pomoci a koordinuje to palestinský Červený půlměsíc v Egyptě a Mezinárodní červený kříž.

Ve vašich zařízení se před ostřelováním schovávají stovky tisíc civilistů, včetně žen a dětí. Jak to v nich vypadá?

Naše zařízení bývají připravená na to pojmout kolem 150 tisíc lidí. Teď jich tam je téměř 778 tisíc, takže několikanásobně více.

Většina našich útočišť se nachází na půdě škol. Takže si představte školu s třídami a dvorkem, kde si děti normálně hrají. Teď tyto školy, které poskytovaly například servis pro 1500 studentů, slouží jako úkryt pro 22 tisíc lidí.

Útočiště pro civilisty jsme nicméně udělali i z našich skladů a někde jsme museli zcela improvizovat. Protože zařízení nebyla připravená na tak velký nápor lidí.

Gazané, kteří v našich zařízeních přečkávají, například sdílí toaletu s obrovským počtem lidí a představte si, že jste třeba těhotná žena nebo někdo s hendikepem. Lidem naprosto chybí soukromí a je jich strašně moc. Prostředí je velmi hlasité, lidé přicházejí, nemají nic a hodně z nich je traumatizovaných nebo mají strach.

Spekuluje se také často o tom, jak moc jsou relevantní data o množství obětí v Pásmu Gazy, která uvádějí úřady řízené Hamásem. Jak data vnímáte vy?

My jsme přišli o více než stovku kolegů a když uděláte korelaci toho, kolik bylo od 7. října zabito našich kolegů, kolik máme v Gaze spolupracovníků a kolik bylo zabito (dohromady) lidí, jak uvádí tamní ministerstvo zdravotnictví, tak jsou ty počty přibližně podobné. Přesto tato čísla nemůžeme potvrdit.

Říkáte, že od 7. října bylo zabito přes sto vašich zaměstnanců. Co se jim stalo?

Různé případy. Co bych ale ráda zdůraznila, že jich mnoho zemřelo na jihu, minimálně třetina. Přitom nám bylo řečeno, aby se tam naši zaměstnanci evakuovali. Mnoho z nich zemřelo doma se svými rodinami – lékaři, zdravotní sestry a bratři, inženýři, členové podpůrného personálu. Šlo o lidi, kteří zasvětili svůj život humanitární pomoci.

Dám vám konkrétní příklad. Jeden z našich zaměstnanců zemřel při ostřelování pekárny, kam šel sehnat chleba pro svou rodinu. Další mladá kolegyně umřela (při ostřelování) proto, že měla muskulární dystrofii a nemohla chodit. Byla to žena, která bojovala velmi tvrdě, aby dostala práci a mohla se zapojit do společnosti.

Je to zdrcující, nikdy nebylo zabito tolik humanitárních pracovníků za tak krátkou dobu.

Tvrdíte, že při bojích dochází i k ostřelování vašich zařízení. Izraelská armáda nicméně uvádí, že civilní infrastrukturu neostřeluje.

Můžu potvrdit, že (po ostřelování) bylo postiženo – ať už přímo, nebo nepřímo – 60 našich zařízení. Z toho 70 procent z nich se nachází jižně od Vádí Gaza (oblasti, ze které Izrael doporučil evakuaci, pozn. red.). Izraelské straně navíc poskytujeme naše GPS údaje a naše zařízení jsou dekonfliktní. Je to tedy těžké vysvětlit.

Požadujeme každopádně dodržování mezinárodního humanitárního práva. Civilisté, humanitární pracovníci, zařízení a prostory OSN, jakož i civilní infrastruktura, včetně nemocnic, musí být vždy chráněni.

Dokážete nicméně jistě určit, kdo je za tyto útoky zodpovědný?

Jsme humanitární organizace a abyste vyšetřili, co se stalo, potřebujete bezpečí a prostředky pro vyšetřování. Ty nemáme.

Jak se se situací vypořádávají další vaši kolegové, kteří v Pásmu Gazy operují?

Máme asi 13 tisíc zaměstnanců a pět tisíc z nich je v neustálém pracovním nasazení. Jejich práce je obdivuhodná. Často i oni sami museli opustit své domovy a přežívají v útulcích nebo spí venku jako všichni ostatní. I tak každý den ráno vstanou a pokračují v poskytování pomoci.

S našimi kolegy na severu jsme ztratili kontakt a nevíme, kolik lidí se v našich úkrytech nachází. Před vydáním příkazu k evakuaci izraelskými úřady se ještě 12. října v 57 školách UNRWA v severních oblastech a v Gaze ukrývalo téměř 160 tisíc lidí.

Jaká je podle vás budoucnost Pásma Gazy?

Než začala válka, umožňovali jsme vzdělávání asi 300 tisícům dětí. Není nic lepšího, než kdyby se nám podařilo dělat to, co dříve. Dokážu si ale představit, že rozsah devastace bude tak velký, včetně ran, které nebudou vidět na první pohled, že to bude trvat mnoho let, než se Gazané vzpamatují.