Rusové mají na obsazených územích jednoduchou strategii. Platí

Třetí březnovou neděli zveřejnil Kreml video o návštěvě Vladimira Putina v obsazeném Mariupolu. Ruský prezident na záběrech projíždí autem nočním jihoukrajinským městem, které loni z velké části poničilo ruské bombardování, hovoří s obyvateli nově vybudované čtvrti, navštěvuje jeden z bytů nebo opravenou budovu filharmonie.

Cílem zfilmované návštěvy nebylo jen ukázat, že Putin je schopný - stejně jako jeho ukrajinský protějšek Volodymyr Zelenskyj - navštívit místo, o které se sváděly tuhé boje (objevily se také spekulace, že Putina nahradil dvojník). Video soustředilo pozornost na mohutné úsilí, s jakým se Moskva snaží ekonomicky zvelebit dobytá ukrajinská území a získat si tamní obyvatele, kteří neuprchli před invazí.

Výkladní skříní této budovatelské akce Kremlu je právě Mariupol. Pro novináře ze západních médií bývá velmi obtížné přesvědčit tamní obyvatele, aby o aktuální situaci v původně půlmilionovém přístavním městě na břehu Azovského moře otevřeně promluvili, někdy se to ale podaří.

Britská stanice BBC před pár týdny na základě rozhovorů přes sociální sítě popsala zkušenosti několika lidí z Mariupolu, kteří pod podmínkou anonymity hovořili o štědrých rekonstrukcích a stavbách nových budov za pomoci dělníků ze vzdálených koutů Ruska, o poskytování vysokých ruských penzí, ale také o permanentní mediální kampani nebo tlaku k přijetí ruského občanství.

Z článku vyplývá, že pro řadu lidí v obsazeném městě jsou nové podmínky přijatelné nebo dokonce lákavé.

„Je to standardní politika okupačních mocností. Na jednu stranu potírají jakýkoli odpor, na druhou stranu uplácejí obyvatelstvo,“ popsal pro Seznam Zprávy taktiku Kremlu odborník na Rusko Karel Svoboda z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Podobnou taktiku zvolil Vladimir Putin i po skončení druhé války v Čečensku. Ruská vláda a regionální podnikatelé investovali do obnovy kavkazské republiky desítky miliard rublů. Obzvlášť rekonstrukce zničeného hlavního města Groznyj postupovala velmi rychle. Současně se ale také upevnil režim místního prezidenta Ramzana Kadyrova, který proslul bezohledným vládnutím.

„Velká část lidí chce normálně žít. Když jim dáte práci, bydlení a zajistíte další potřeby, možná z vás nebudou nadšení, ale budou vás akceptovat, nebudou protestovat,“ charakterizoval Svoboda modelovou situaci pod okupační správou.

Kolik investice do regionů na východě a jihu Ukrajiny stojí ruský federální rozpočet, není známo, Kreml takové údaje neposkytuje. Je ale zjevné, že prostředky šetřit nehodlá.

Klíčovou manažerskou roli při „zpracovávání“ okupovaných ukrajinských regionů má Sergej Kirijenko, první zástupce šéfa administrativy ruského prezidenta. Bytostný technokrat, který po rozpadu Sovětského svazu vystupoval jako ekonomický liberál a jako premiér v roce 1998 přivedl zemi do finanční krize, je nyní oporou Putinova autokratického režimu.

„Je to člověk, který tvoří celou politiku potlačování opozice. Z velké části má na starosti propagandu, zařizuje, kolik procent hlasů získá Putin ve volbách. Systém mu funguje velmi dobře,“ přiblížil Kirijenkův význam Karel Svoboda.

V současnosti Kirijenko často navštěvuje okupované regiony a účastní se různých jednání a akcí, které se týkají hospodářské obnovy nebo nějakým způsobem vyzdvihují příslušnost lidí z obsazených území k Rusku.

V první polovině března například vystoupil v samozvané Luhanské lidové republice na semifinále manažerské soutěže „Lídři obrody“, ve které soutěží podnikatelé o nejlepší programy na obnovu Ruskem připojených ukrajinských oblastí. Úspěšní soutěžící dostanou po milionu rublů a místo v regionálních úřadech nebo podnicích.

Kreml se ale nechce omezit jen na dosavadní opatření. Minulý pátek schválila ruská vláda návrh zákona, který od příštího roku zřizuje ve čtyřech okupovaných regionech na východě Ukrajiny volnou ekonomickou zónu. V Ruskem ovládaných částech Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské oblasti tak bude zaveden zvláštní režim podnikání, jenž zahrne daňové a celní úlevy, výhodné úročení půjček a další výhody.

Zóna by měla fungovat do roku 2050, tedy o 11 let déle, než je plánovaný provoz takových zón ma Krymu a Sevastopolu, které Rusko obsadilo v roce 2014. Jednotlivé projekty bude podle zpravodajského webu RBK.ru řídit veřejný rozvojový fond. Ten by měl uzavírat smlouvy s jednotlivými účastníky a bude působit i jako developer.

Účastníci zóny musejí splnit několik podmínek - mít sídlo nebo pobočku na dotyčných územích, minimální částku kapitálových investic (malé a střední podniky tři miliony rublů, pro větší podniky od 30 milionů rublů, u IT projektů bude stačit jeden milion).

Zapojené firmy budou během prvních deseti let od uskutečnění investice platit nulovou daň z příjmu do federálního rozpočtu a zvýhodněnou sazbu této daně do regionálního rozpočtu (maximálně 13,5 procenta). Investoři budou také osvobození od placení daně z nemovitosti. Lidé, kteří se budou podílet na investici, budou hradit nižší pojistné odvody.

Zvláštní režim podnikání ve volné ekonomické zóně bude zahrnovat také dotace na úhradu úrokových sazeb z úvěrů až do výše 100 procent refinanční sazby centrální banky. Umísťování nových staveb ve volné zóně nebude podléhat územně plánovací regulaci, která platí ve zbytku Ruska. Pozemky vlastněné regiony nebo obcemi se budou poskytovat bezplatně.

Podle poslance Vladimira Košeljeva, který je prvním místopředsedou výboru Státní dumy pro výstavbu a bydlení a komunální služby, by se nová území měla díky volné zóně stát„lokomotivou hospodářského růstu“.

Deník Moskovskij komsomolec upozornil, že návrh zákona o zřízení volné ekonomické zóny neobsahuje žádné konkrétní údaje o dopadu na výdajovou stránku veřejných rozpočtů. Vláda to zdůvodnila tím, že předem nelze odhadnout, jak velký zájem o zapojení do zóny bude, a proto není možné odhadnout dopad daňových výhod a dalších úlev.