Paradox. USA couvají v nejhorší možnou dobu

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Otázka setrvání amerických vojáků v Evropě se nyní ocitla v paradoxní poloze.

Po desítkách let postupného oslabování americké přítomnosti, doprovázeného nejednoznačnými diskuzemi politiků i expertů o tom, zda se Washingtonu nadále „vyplatí“, nastala doba, kdy se o jejím hlavním přínosu dá pochybovat snad nejméně od konce studené války.

Zároveň je ale hrozba jejího dalšího oslabení, nebo dokonce úplného stažení, větší než kdy dřív.

V jádru paradoxu stojí nepřekvapivě americký prezident Donald Trump a nejistota, jak moc se USA pod jeho vedením mohou vychýlit z tradičního kurzu v zahraniční politice.

Než se začneme zabývat možnou změnou, stručně připomeňme, jak byl tento kurz nastaven a co mělo být hlavním přínosem vojenské přítomnosti v Evropě pro USA.

Po druhé světové válce šlo jednoznačně především o odstrašení sovětské invaze a udržení stability v Německu a zároveň vlastní silné pozice v Evropě, což se nakonec podařilo. Už před finálním rozpadem Sovětského svazu v roce 1991 se ale objevovaly pochyby, zda bude mít smysl v přítomnosti v Evropě pokračovat, když hlavní hrozba pro bezpečnost slábne.

Nálady z té doby přibližuje dodnes na internetu přístupný dokument ze září 1990 vypracovaný výzkumníkem Robertem A. Levinem pro americký think tank RAND. Jeho zpráva nese název „Ponechání amerických jednotek v Evropě: skutečný důvod proč“ a Levin v ní vysvětluje, proč se dle něj americká přítomnost vyplatí zachovat.

Levin mimo jiné uvádí, že ačkoliv riziko invaze tehdy už skomírajícího Sovětského svazu značně pokleslo, Spojené státy svou přítomností nadále mohou a mají přispívat ke stabilitě Evropy, což je v jejich nejvyšším zájmu.

Zdůvodňuje to tím, že jakákoliv nestabilita by nakonec dříve či později „překročila Atlantský oceán“ ekonomickými, politickými či kulturními kanály a dostala se do USA. Kromě toho dle Levina americká vojska v Evropě také Spojeným státům zajišťují i „místo u evropského stolu“ v mnoha klíčových ekonomických, politických a bezpečnostních oblastech, o něž by Washington neměl chtít přijít.

Absence přímé hrozby v podobě Sovětského svazu (a silně oslabené Ruské federace) a demokratizace východní Evropy nicméně nevyhnutelně vedly k tomu, že americká motivace držet vojáky a základny v Evropě (ale i jinde ve světě) slábla a jejich počet se postupem času začal významně snižovat.

Donald Trump ostatně není zdaleka prvním americkým prezidentem, který masivní americkou vojenskou přítomnost na kontinentě problematizuje.

„O opouštění amerických zámořských základen, a zejména těch v Evropě, usiloval každý prezident vládnoucí v USA po konci studené války,“ upozornil v komentáři z roku 2021 bezpečností expert Raphael S. Cohen.

Připomněl silné oslabování přítomnosti za vlády prezidenta Billa Clintona, zmenšování základen a posílání desítek tisíc vojáků „domů“ za prezidenta George W. Bushe a stažení dvou amerických brigád z Německa za vlády Baracka Obamy. Ten mimochodem mluvil o evropských spojencích adekvátně nepřispívajících k obraně jako o „černých pasažérech“ NATO.

Že američtí vojáci v Evropě nejsou napořád, připouštěl ostatně už Levin na začátku 90. let. Dle historika Stephena Wertheima, který se zabývá studiem americké zahraniční politiky, je odchod USA z Evropy „otázkou času“ (výrok je z dubna 2024).

Přesto to po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 vypadalo, že sestupný trend americké přítomnosti se naopak obrací, když za vlády prezidenta Joea Bidena bylo vysláno 20 tisíc vojáků na východní křídlo NATO.

Mohlo se zdát, že pochybnosti o přínosech americké přítomnosti pro USA oslabily, protože vojáci víc než kdykoliv v posledních desítkách let mohli sloužit svému původnímu účelu. Hrozba nestability v Evropě byla zpět a americká vojska zase měla koho odstrašovat.

V současnosti je to přitom ještě jasnější.

Varování, že Rusko v příštích letech může zaútočit na Evropu zaznívají ze všech stran. Rostou obavy, že Rusko z války na Ukrajině vyvázne neporaženo, využije svou rozjetou válečnou ekonomiku, v blízké budoucnosti nahradí ztráty, a pak může být v pokušení využít možnosti vytvořit lokální přesilu a zaútočit například na některý z pobaltských států. Průběh války na Ukrajině navíc ukázal, že hrubá pozemní síla zůstává zásadní i v moderních válkách, což napovídá, že ji moderní technologie a zbraně schopné působit škody na velkou vzdálenost nezastoupí ani v odstrašení.

Jestli se tedy USA měla přítomnost v Evropě někdy vyplatit, je to teď.

„Spojené státy ponechávají jednotky i základny v Evropě od roku 1945 z jednoduchého důvodu - vyplatí se to. Odstrašit válku je mnohem levnější, než v ní bojovat. Za cenu rozmístění jednotek, které se pohybují kolem jedné miliardy dolarů za jednu rozmístěnou obrněnou brigádu na rok, Spojené státy ušetří biliony dolarů tím, že velkému konfliktu v Evropě předejdou,“ připomněl ještě jednou základní logiku přínosu pro USA Seznam Zprávám expert na evropskou bezpečnost a Rusko Sean Monaghan z vlivného amerického think tanku Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS).

Problém je v tom, že současný prezident a lidé okolo něj tuto základní logiku už možná nectí.

Trumpovi leží americké výdaje za vojenskou přítomnost v zámoří v žaludku už velmi dlouho. Ukázalo se to dokonce už v roce 1986, kdy si tehdy ještě jako podnikatel a developer nechal zaplatit inzeráty v předních amerických tištěných médiích, v nichž kritizoval americkou zahraniční bezpečnostní politiku.

„Proč tyto národy (tehdy zmiňoval konkrétně Japonsko a Saúdskou Arábii, pozn. red.) neplatí Spojeným státům za lidské životy a miliardy dolarů, které ztrácíme, abychom bránili jejich zájmy? Svět se směje americkým politikům, kteří chrání lodě, které nevlastníme, a vozí ropu, kterou nepotřebujeme, pro spojence, kteří nám nepomůžou,“ stálo v inzerátu.

Velmi podobné výroky pak Trump opakoval i v televizních rozhovorech, kde se přímo zmiňoval i o evropských zemích a jejich „disproporčním příspěvkům“ do NATO.

„Myslím si, že lidé jsou už unavení z přihlížení tomu, jak je Amerika okrádána. Nemůžu vám slíbit všechno, ale říkám vám, že (kdyby byl Trump prezident) tato země by vydělala zatraceně hodně peněz od těch lidí, kteří z ní posledních 25 let profitovali,“ zamýšlel se Trump v jednom z rozhovorů nad otázkou, jestli by měl šanci vyhrát, kdyby kandidoval na prezidenta USA.

Po prvním vítězství v prezidentských volbách Trump evropské státy opakovaně kritizoval za to, že nedávají smluvenou část HDP na obranu. V souvislosti s tím mimo jiné prohlásil, že NATO je „zastaralé“ a že „mnoho zemí USA dluží obrovské množství peněz“ za dlouhé roky neplacení „férového podílu“.

Evropské státy NATO v té době závazek dávat 2 % HDP na obranu z valné většiny neplnily, což se od té doby výrazně změnilo, ač několik hříšníků nadále zůstává.

Trump nicméně v rétorice přitvrdil a ještě před svým druhým vítězstvím v prezidentských volbách šokoval, když prohlásil, že v případě ruského útoku na státy, které nepřispívají dost na obranu, by napadeným nepomohl a ještě by Moskvu povzbudil, „ať si dělá co chce“.

Nyní Trump chce, aby státy NATO nedávaly na obranu 2 % HDP, ale rovnou 5 %, což v současnosti nedělá ani jeden členský stát.

Je samozřejmě pořád dost možné, že Trump žádné stažení ve skutečnosti neplánuje a my sledujeme jen „hru“ muže, který prostě využívá svého „místa u evropského stolu“ a americké vojáky používá jako páku na evropské státy, které chce donutit k rychlému zvýšení výdajů na obranu a maximální snaze o převzetí zodpovědnosti za obranu.

Rychlé a úplné stažení je pořád spíš extrémním scénářem, který si zatím jen těžko představit i proto, že by to mohlo znamenat rozklad NATO, což by Spojené státy poškodilo i v jejich soupeření s Čínou.

Zdroje většinou na rok 2024 uvádějí celkový počet 100 tisíc vojáků, ale jejich počet v čase neustále kolísá kvůli rotacím. Od začátku plnohodnotné války na Ukrajině v roce 2022 se jejich počty pohybují mezi 75 a 105 tisíci.

Dodejme, že tomu ostatně zatím nenasvědčuje ani rétorika jeho administrativy adresovaná přímo k této otázce.

Americký ministr obrany Pete Hegseth například řekl, že američtí vojáci v Evropě „nejsou napořád“ nebo že strategická realita neumožňuje Spojeným státům, aby se nadále soustředily primárně na bezpečnost Evropy, protože se musí soustředit na Čínu, ale o bezprostředním a úplném odchodu z Evropy nemluvil. Naopak hovořil o tom, co se může stát za 5 až 15 let.

Trumpův poradce a vyslanec pro Ukrajinu a Rusko Keith Kellog měl dokonce ujistit polského prezidenta Andrzeje Dudu, že Spojené státy nemají „absolutně žádný záměr omezovat svou aktivitu v Evropě“, obzvlášť v oblasti bezpečnosti a počtu amerických jednotek.

Že chce Trump americké vojáky v Evropě spíš použít a „zužitkovat“, než úplně stáhnout, naznačují i informace italské agentury ANSA odkazující se na evropský diplomatický zdroj, dle něhož Trump zvažoval (článek je z ledna) stáhnout z Evropy 20 tisíc vojáků a za zbylé požadovat od evropských států finanční podporu.

Přesto všechno ale platí, že hrozba významného oslabení americké přítomnosti v Evropě (byť třeba postupně) je nyní větší než dřív.

Letošní kroky Trumpovy administrativy zejména ve vyjednávání s Ruskem a Ukrajinou totiž naznačují, že v pohledu Washingtonu na svět došlo k zásadní změně.

Zdá se, že Donald Trump je na cestě k tomu, aby naplnil svůj sen, o němž mluví už od 80. let. Sen o Spojených státech, které už se nebudou snažit o udržení stability svých spojenců jen na základě výhledu možných vlastních přínosů ve vzdálenější budoucnosti, ale budou požadovat hmatatelné a okamžité zisky.

Trump, podle kterého mimochodem Evropská unie vznikla proto, aby s USA „vyjebala“, se jistě rád pokusí dostat maximum z amerického „místa u evropského stolu“ a dvakrát si rozmyslí, jestli chce ohrozit celé NATO. Základní motivace investovat do míru v zámoří je v jeho žebříčku priorit pravděpodobně o hodně níž než u jeho předchůdců z posledních dekád.

„Pozorujeme zásadní odklon od zahraniční politiky USA posledních 80 let a nemyslím si, že se k ní ještě někdy vrátíme. Donald Trump si myslí, že Spojené státy po druhé světové válce zvolily špatnou strategii a byly podvedeny,“ okomentoval dění posledních týdnů a měsíců americký analytik Zack Cooper v podcastu Net Assessment.

Trump dle Coopera svými posledními kroky v zahraniční politice dokázal, že „už není ochotný vzdávat se krátkodobých zisků výměnou za budování dlouhodobého vlivu“, ale naopak chce „dosáhnout krátkodobých zisků na úkor těch dlouhodobých“.

S Cooperem souhlasí i jeho podcastový kolega Christopher Preble, který připomíná příznačný moment ze schůzky Trumpa s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Došlo k němu poté, co Zelenskyj Trumpovi řekl, že USA zatím necítí ruskou hrozbu, protože mají „hezký oceán“, ale že důsledky pocítí v budoucnosti. Trump ale Zelenského přerušil a řekl mu, že on nemá co říkat Američanům, jak se mají cítit, a že USA se budou cítit velmi dobře.

„Tam se to jasně ukázalo,“ řekl Preble. Dodal, že Trump Spojené státy odklání od dvou základních idejí v zahraniční politice, na nichž se před ním dosud všichni shodli.

„Jsou dvě věci, které v zahraniční politice přetrvaly celých 80 let. První spočívala v tom, že špatné věci, které se stanou v Evropě, se později nevyhnutelně dotknou i USA, ať už vtažením do evropských válek, jako při světových válkách, nebo v nejhorším případě vytvoří euroasijského hegemona, který bude přímo ohrožovat USA. Druhá věc se týkala toho, že USA byly ochotné odkládat benefity v čase a nevyužívat je okamžitě,“ řekl Preble s tím, že všechno nasvědčuje tomu, že Donald Trump těmto principům nevěří.

Pro Evropu to znamená, že existuje značná šance, že Washington bude za přítomnost vojsk chtít něco hmatatelnějšího než stabilitu v Evropě, nebo na ni může začít nahlížet jako na příležitost k okamžitému zisku v podobě snížení výdajů.

Dodejme, že USA dle odhadů na nasazení vojáků v zahraničí a provoz svých základen vynakládají přes 80 miliard dolarů ročně (asi desetina amerického obranného rozpočtu) a víc než polovina z amerických vojáků nasazených v zámoří připadá právě na Evropu.

„Signály z USA o možném přemístění části sil z Evropy do Indo-Pacifiku znamenají, že Evropa musí zvýšit a zachovat si efektivní konvenční odstrašení proti Rusku,“ řekl k tomu Monaghan. Dodal, že nejdůležitější nyní je, aby USA i Evropa dostaly do co nejsilnější pozice Ukrajinu, protože ta je nyní „první obrannou linií evropské i transatlantické komunity“.