Článek
75 tisíc. Až takového čísla by mohl dosáhnout počet pozměňovacích návrhů, které by v prvním čtení zákona o penzijní reformě mohli podat poslanci krajně levicového hnutí Nepoddajná Francie (LFI). Už v loňském roce zmínila toto číslo vůdkyně poslaneckého klubu LFI Mathilde Panotová. Vzhledem k tomu, že levice s reformou stále nesouhlasí, je naplnění tohoto scénáře dost pravděpodobné.
Vláda premiérky Elisabeth Borneové ale reformu, která posune věk odchodu do důchodu z nynějších 62 na 64 let, hájí. „Důchodová reforma, kterou navrhujeme, není ani brutální, ani nevyvážená. Je naopak spravedlivá a zachovává solidární systém a pro každého i garantovanou minimální penzi,“ napsal ve středu na twitteru ministr hospodářství Bruno Le Maire.
Ústavní trik, který zrychlí cestu parlamentem
Reformu představenou v pondělí vláda předloží 23. ledna Radě ministrů, o týden později by se měla poprvé projednávat v Národním shromáždění. Schválit ji chce vláda do září. Díky dohodě s pravicovými Republikány doufá, že nebude muset využít článek 49.3 francouzské ústavy, který vládě umožňuje protlačit zákon silou, tj. bez souhlasu parlamentu.
Il n'y a ni brutalité, ni déséquilibre dans la réforme des retraites que nous proposons avec @Elisabeth_Borne. Au contraire, il y a la justice d’un système solidaire qui est préservée et la justice d’une pension minimale garantie pour tous. #Les4V pic.twitter.com/FqW6aYHptu
— Bruno Le Maire (@BrunoLeMaire) January 11, 2023
„Těší mě, že došlo k reformě a přeji si, abych pro ni mohl hlasovat,“ prohlásil nový lídr Republikánů Eric Ciotti. Už předtím řekl, že jeho strana má několik podmínek, za nichž je ochotná reformu podpořit. Vláda by s nimi neměla mít problém, zásadních bodů reformy, jako je hranice pro plánovaný odchod do penze, se netýkají.
Výše zmíněné obstrukce ale mohou přesto rychlé schvalování zákona komplikovat. Vláda má proto v záloze další článek ústavy, tentokrát 47.1. Ten stanoví, že „nerozhodne-li Národní shromáždění v prvním čtení do dvaceti dnů po podání návrhu zákona, vláda pověří Senát, který musí rozhodnout do patnácti dnů“.
„Když nám bylo řečeno, že každý člen Nupes (levicová koalice v čele s LFI, pozn. red.) předloží tisíc pozměňovacích návrhů, nemyslím si, že je to touhou osvětlit debatu,“ oponovala opozici premiérka Borneová. Vláda se podle ní bude snažit vést věcnou diskuzi, neví ale, jestli jí to opozice umožní.
Británie a Francie chtějí omezit migraci
Aktualizovaná dohoda, kterou Velká Británie s Francií podepsaly, počítá se zvýšením počtu policistů, kteří budou hlídkovat na francouzském pobřeží. Platby z Londýna mají umožnit větší využití dronů a technologií nočního vidění.
Zásadním opatřením je výše zmíněné posunutí věku odchodu do penze na 64 let. Věková hranice se bude zvedat postupně, o tři měsíce za rok. Reforma by měla skončit v roce 2030.
Konec zvláštních režimů pro notáře i energetiky
Kromě toho ale reforma přináší i další změny – zejména zrušení zvláštních režimů, podle nichž se vyplácely důchody zaměstnancům RATP (pařížský dopravní podnik), v elektroenergetice a plynárenství, v Banque de France, ale také notářům a členům Hospodářské, sociální a environmentální rady. Velký odpor už přineslo rušení zvláštního režimu zaměstnancům francouzských drah (SNCF) před dvěma lety.
Odbory už vyhlásily první vlnu demonstrací a stávek na 19. ledna.„Absolutně žádná vyjednávání neproběhla,” argumentuje pro FranceInfo Gérard Mardiné, generální sekretář odborového svazu CFE-CGC.
Kritika způsobu, jakým by mohla vláda protlačit reformu, ale zaznívá i z liberálních pozic: „Francouzský systém se dnes zdá být dobře financovaný (přebytek 900 milionů eur v roce 2022) a jeho stabilizace není tak urgentní jako v zemích s nízkou porodností. Otázka proto je, proč teď? A také proč v nejhorším případě nedemokratickým použitím článku 49.3 místo vybudování veřejného konsenzu?“ napsal Seznam Zprávám Sven Franck, šéf francouzské pobočky panevropského politického hnutí Volt.
Franck připomíná, že prezident Macron neváhá svolávat veřejné konventy například o klimatu, podobnou cestu by prý mohl zvolit i v případě penzijní reformy, jež by pak mohla vybudovat větší mezigenerační solidaritu.
Dodává také, že není dobré zkracovat debatu v parlamentu v situaci, kdy si 68 procent lidí přeje hranici odchodu do penze naopak snížit a 52 procent si přeje sociální explozi podobnou, jakou rozpoutalo hnutí Žluté vesty. To vzniklo v roce 2018 na protest proti stoupajícím cenám pohonných hmot, ale dlouhodobě kritizuje i politiku Macronovy vlády.
Pochybnosti má ostatně i stále dobře zaopatřená střední třída: „Právě jsme o tom mluvili s kolegy. Máme štěstí, že zastáváme manažerské pozice ve velké nadnárodní firmě. Musím přiznat, že s našimi platy se s kolegy opravdu necítíme znepokojeni, ale přesto se shodneme na tom, že jsme v procesu ústupu z našich sociálních výdobytků,“ řekl Seznam Zprávám třicátník Hamza Touaibia, jenž dohlíží na rentabilitu nadnárodní potravinářské firmy ve Francii a jejích zámořských územích.
Schválení reformy nebude v žádném případě jednoduché. V minulosti už protestům vláda ustoupila, během první Macronovy pětiletky ji pak zastavila pandemie koronaviru.
