Jaderných zbraní začalo po letech přibývat. Ostýchavá Čína je minulostí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Blížíme se ke konci dlouhého období poklesu počtu jaderných zbraní ve světě, nebo jsme ho možná již dosáhli,“ uvedl pro agenturu AFP Dan Smith, ředitel think tanku Stockholm International Peace Research Institute (SIPRI), který před pár dny zveřejnil svůj každoroční přehled jaderného zbrojení a odzbrojování.

Z materiálu vyplývá, že na počátku letošního roku bylo ve vojenských zásobách světa zhruba 9576 jaderných hlavic pro potenciální použití, což je oproti roku 2022 nárůst o 86. Celkový celosvětový inventář, který zahrnuje i vyřazené hlavice, které čeká demontáž, pak činí přibližně 12 512 hlavic.

Mezi jaderné státy dnes patří Spojené státy, Rusko, Spojené království, Francie, Čína, Indie, Pákistán, Severní Korea a Izrael, přičemž Rusko a USA společně vlastní téměř 90 % všech jaderných zbraní. Pozornost ve zprávě SIPRI na sebe ale strhává zejména Čína, která zaznamenala nárůst největší, a „vystřelila“ tak i celkové statistiky.

„Co se týče množství jaderných zbraní, Čína měla dlouhou dobu velmi konzervativní politiku. Zachovávala takzvanou minimální odstrašovací schopnost, což znamená, že se nesnažila o nějakou paritu s USA nebo Ruskem a měla o jeden řád zbraní méně,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy Michal Smetana z Institutu mezinárodních studií FSV UK.

„Tento trend se ale nyní docela radikálně mění. V uplynulých letech se ukázalo, že Čína buduje nová sila pro balistické střely a zároveň s tím zvyšuje počet jaderných zbraní ve svém arzenálu,“ dodal dále výzkumný pracovník s tím, že nárůst sice není tak dramatický, očekává se ale, že v příštích letech bude pokračovat.

V závislosti na tom, jak se rozhodne strukturovat své síly, by tak Čína podle SIPRI mohla mít na přelomu desetiletí nejméně tolik mezikontinentálních balistických raket jako USA nebo Rusko. Ročně do své obrany investuje asi 230 miliard dolarů.

Za minulý rok Čína vojenské výdaje zvedla o více než sedm procent. Podle „pracovní zprávy“ kanceláře premiéra si navíc do roku 2027 dává za cíl dosáhnout „rozvoje armády“ a do roku 2035 pak „modernizace armády“. V tomto období by podle odhadů měly výdaje na obranu přesáhnout 10 procent rozpočtu a dosáhnout 287 miliard dolarů.

Jakou mají Číňané motivaci pro rozšiřování svého jaderného arzenálu, je předmětem mnoha diskuzí. Podepsat se na něm mohly třeba nejrozsáhlejší závody ve zbrojení, které dnes Asie zažívá a jejichž součástí jsou například i Japonsko a Jižní Korea. Země se v těchto podmínkách ale ocitají spíše v začarovaném kruhu, který by se mohl vymknout kontrole.

Podle Smetany je pak jedním z důvodů třeba i změna toho, jak Čína vnímá sama sebe a změnu své velmocenské pozice ve světě. S tím, jak si je vědoma nárůstu své důležitosti, se snaží toto uspořádání jen upevnit.

A pak je tu praktický vojenský aspekt. „Čína se dlouhodobě obává střetu s USA ve východní Asii - pravděpodobně kolem Tchaj-wanu - a nepřeje si situaci, ve které bude Spojenými státy vydíratelná, jelikož budou mít tak moc navrch v jaderných silách, že by byly schopné preventivním úderem zneškodnit ty čínské,“ nastínil expert.

Že si Čína pro Tchaj-wan přijde, se dnes světoví odborníci více méně shodují. Země považuje ostrov za svou vzbouřeneckou provincii a dlouhodobě se snaží omezit jeho mezinárodní aktivity, což dokládají i neustále výhrůžky směrem ke všem, kdo nerespektují „politiku jedné Číny“. Poměrně nedávno s nimi ostatně mělo zkušenost i Česko (více zde).

Víme ale i to, že ostrov proti čínské agresi nebude sám; jedním z jeho nejdůležitějších spojenců jsou právě Spojené státy, které by mu minimálně podle zákona Taiwan Relations Act mohly poskytnout pomoc v podobě zásobování zbraněmi. Zajímat se ovšem budou i další země, včetně Evropy - dopady této války by totiž drtivě pocítil celý svět.

Nejzásadnějším tématem je zde hlavně ekonomický aspekt věci, jelikož Tchaj-wan je 18. největší ekonomikou světa a je na něm alokována například více než polovina světové výroby polovodičů. Důležité jsou ale i strategické cesty, které kolem Tchaj-wanu vedou a které jsou klíčové třeba pro Japonsko.

Dá se tak zřejmě říct, že světoví lídři už s naplněním předpovědí ohledně Tchaj-wanu počítají. Otázkou nicméně stále zůstává, kdy k invazi dojde a zda nepřijde do světa, ve kterém se lídři nebudou bát stisknout pověstné červené tlačítko.

„Jsou tu problematické trendy, které jsou spojené třeba s tím, že se postupně rozpadá dlouhodobá studenoválečná architektura smluv o kontrole zbrojení, a snižuje se tak míra transparence mezi zeměmi, což má za následek menší přehled a větší míru nejistoty,“ nastínil aktuální situaci analytik Smetana.

Příkladem může být třeba únorové pozastavení účasti Ruska na poslední dosud fungující rusko-americké smlouvě regulující jaderné zbraně Nový START. Tato smlouva v roce 2026 navíc vyprší, a pokud nevznikne nová, poprvé od 70. let tu nebude nic, co by arzenály obou velmocí smluvně omezovalo.

Jako odvetné „protiopatření“ Washington začátkem tohoto měsíce prohlásil, že Moskvě přestane poskytovat některé informace vyžadované touto smlouvou. Má jít například o detaily o umístění raket a odpalovacích zařízení, i nadále ale bude poskytovat oznámení o možných odpalech mezikontinentálních balistických raket.

Ruský prezident Vladimir Putin mezitím píše svůj vlastní příběh. Na začátku června oznámil, že plánuje umístit taktické jaderné zbraně v Bělorusku. A teď v pátek na ekonomickém fóru v Petrohradu světu řekl, že první hlavice už byly na území Běloruska dodány (více zde). „Je to první krok. Před koncem roku tuto práci plně dokončíme,“ řekl Putin v Petrohradu. A dodal, že jaderné zbraně jsou odstrašujícím prostředkem pro všechny, kteří uvažují o tom, že by „Rusku uštědřili strategickou porážku“.

Je to vůbec poprvé od rozpadu Sovětského svazu, co Rusko přesunulo své jaderné zbraně mimo vlastní území.

Krok pozorně sledují jak USA a jejich spojenci, tak i Čína. Od začátku války na Ukrajině, kdy se Západ postavil za napadenou zemi a vynaložil velké prostředky na to, aby jí pomohl, totiž Putin několikrát vyhrožoval právě jadernou odvetou.

„Ve chvíli, kdy se pak zvyšují investice do této oblasti, se zvyšuje i napětí, jelikož ostatním to dává najevo větší vůli dané prostředky použít. Když pak tohle spojíme se sníženou transparencí, samozřejmě se v principu zvyšuje i riziko použití jaderných zbraní,“ poukázal Smetana. Reálné riziko však podle něj není zas až tak vysoké.

Navzdory tomu jsou ovšem obavy a varování, které vypouštějí do světa i sami autoři ze SIPRI, pochopitelné. Jakékoliv použití jaderných zbraní by mělo tak velké následky, že i malá změna všechny znervózňuje - obzvláště v době, kdy jsou vztahy mezi NATO, USA a Ruskem a Čínou nejnapjatější za několik posledních let.

Tím vůbec nejlepším řešením by bylo urovnání hlavních sporů mezi velmocemi a návrat k politice, která bude výrazně klidnější. Už jen kvůli dění na území Ukrajiny je však tento scénář spíše nedosažitelný a již zmiňované Putinovy náznaky, že se Rusko v krajních případech nebude zdráhat jaderné zbraně použít, ničemu nepomáhají.

„Nyní není nutné, aby mezi velmocemi zavládl nějaký přátelský vztah. Ten v kontextu toho, co se děje v mezinárodní politice, ani nedává smysl. Jde ovšem o to, aby se vrátil nějaký prvek stability, o který jsme v uplynulých letech přišli,“ soudí Smetana.

Řešením může být návrat do plného režimu již zmiňované smlouvy Nový START a vyjednání její následné náhrady.

„Během studené války se řešily smlouvy o kontrole jaderného zbrojení právě proto, že i v době, kdy Sovětský svaz a Spojené státy měly velké rozpory, si obě strany uvědomovaly, že pokud bude situace nestabilní a bez smluvní kontroly, bude to nevýhodné pro všechny,“ dodal expert.

Jde podle něj však pouze o řešení pro blízkou budoucnost, díky kterému by se mohlo snížit riziko jaderné války. Nezaručí, že se zlepší vztahy mezi USA a Ruskem, že Čína nepodnikne invazi na Tchaj-wan, ani to, že skončí válka na Ukrajině.