Článek
Protiruské sankce se během osmi měsíců od začátku války znatelně rozrostly a zasáhly mnoho jednotlivců i firem napojených na Kreml. Některé oblasti ale zůstávají nápadně nedotčené.
Upozorňuje na to deník The New York Times. Podle něj existují odvětví, která jsou pro některé země Evropské unie natolik důležitá, že je odmítají obětovat, i když jsou v sázce lidské životy. Deník dokonce píše o „posvátných krávách“.
Státy i firmy se snaží tato odvětví za každou cenu ochránit. Probíhá tak celá řada intenzivních zákulisních debat. Evropská unie také činí v těchto otázkách mnohé kompromisy, aby zachovala konsensus, jak píše deník.
Belgie se bije za obchod s ruskými diamanty, Řekové nerušeně převážejí ruskou ropu, Francie a několik dalších zemí stále dovážejí ruský uran pro výrobu jaderné energie.
Ukrajinští představitelé tyto praktiky opakovaně kritizují. „Jsou lidé, pro které jsou diamanty prodané v Antverpách důležitější než bitva, kterou vedeme. Mír má mnohem větší cenu než diamanty,“ vzkázal například ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj Belgičanům.
Výpovědi propuštěných ukrajinských zajatců
„Člověka můžete řezat, bít, omotávat hlavu páskou. Bolest vydržíte. Hlad je ale nejhorší. Když po měsíci půstu zavřete oči, zapomenete na svou rodinu, na svou zemi, na všechno. Myslíte jen na jídlo. Celý jsem tam shnil.“
Zda a nakolik tyto výjimky narušují efektivitu protiruských sankcí, zůstává nejasné. Právě ony ale podle analytiků umožňují sedmadvacítce, aby zůstala politicky jednotná a soudržná a aby se sankce dařilo rychle zavádět.
„Rádi bychom do toho zahrnuli všechno, diamanty i všechny ostatní speciální zájmy, ale jsem toho názoru, že pokud je třeba je ušetřit, aby všichni zůstali pohromadě, budiž,“ vysvětluje Jacob Kirkegaard z bruselské kanceláře think-tanku German Marshall Fund.
Krvavé diamanty
Trh s diamanty je vzorovým příkladem toho, jak posvátná jsou jistá obchodní odvětví pro některé evropské státy. Belgie úspěšně udržuje tok ruských diamantů do země i přesto, že celá Evropa přijímá protiruské sankce, kvůli nimž státy často trpí. Pro obchod s diamanty jsou historicky významné Antverpy, jejich vývoz je ale velmi lukrativní také pro Rusko.
Toto odvětví vytvořilo jen v Belgii tisíce pracovních příležitostí a jeho hodnota je asi 1,8 miliardy eur (cca 45 miliard korun) ročně. Již v únoru zazněly návrhy na zařazení zákazu dovozu ruských diamantů do Evropy na sankční seznam, přesto se tak dodnes nestalo.
Deník The New York Times popsal situaci, kterou dotázaní diplomaté pod rouškou anonymity označili za frašku.
Evropská komise v září při přípravě zatím posledního sankčního balíčku obchod s diamanty vynechala. Avšak Evropská služba pro vnější činnost (ekvivalent ministerstva zahraničí) nedostala zprávu o tom, že by měl být obchod s diamanty ze seznamu vyňat a do svého vlastního plánu zahrnula ruskou společnost Alrosa, která je největším producentem surových diamantů na světě.
Jakmile byla jednou Alrosa uvedena na seznamu, její odstranění již bylo obtížné. Polsko a další tvrdě proukrajinské země chybu zpozorovaly a snažily se jednání o balíčku protahovat, aby Alrosa skutečně byla na sankční seznamy zařazena.
Potřeba jednomyslnosti a rychlosti však nakonec zvítězila a Alrosa pokračuje ve vývozu do Evropské unie minimálně do doby, než bude vyjednáno další kolo sankcí. V návrzích nového sankčního balíčku, který Polsko a jeho spojenci představili minulý týden, byly diamanty opět zahrnuty, avšak formální jednání v tomto ohledu ještě nezačala.
Uran a řecké tankery s ruskou ropou
Většina výjimek však není tak jednoznačná jako diamanty, protože zahrnuje složitější průmyslová odvětví nebo se týká více států.
Do této kategorie spadá např. ruský uran, na němž jsou závislé jaderné elektrárny ve Francii, Finsku, Maďarsku nebo na Slovensku. Podle hnutí Greenpeace se v tomto odvětví točí 200 milionů eur (skoro 5 mld. korun) ročně, skupina lobbuje za zákaz dovozu ruského uranu do Evropy.
Německo a další členské země výzvy k zákazu civilního dovozu uranu z Ruska podpořily, bude se o něm tak pravděpodobně mluvit v příštím kole jednání o sankcích.
Opravdu komplexní snahu na ochranu průmyslu před sankcemi však projevili řečtí diplomaté, aby umožnili řeckým tankerům dále přepravovat ruskou ropu do mimoevropských destinací.
To je samozřejmě jeden z nejvýznamnějších peněžních zdrojů Kremlu. Ale důležitý je i pro Řecko – podle údajů z platformy MarineTraffic je více než polovina lodí přepravujících ruskou ropu v řeckém vlastnictví.
Příznivci tamního lodního průmyslu říkají, že pokud by se Řecko stáhlo, ruskou ropu by začal převážet někdo jiný. Odborníci však tvrdí, že dát dohromady flotilu tankerů, která by vynahradila úplný výpadek Řecka, by vůbec nebylo jednoduché.
Je obtížné určit ekonomické dopady těchto „výjimek“, lpění na nich však vytváří neshody mezi státy Unie. Rozpory také prohlubují pocit nesouladu mezi silně proukrajinskými národy EU, které jsou blíže Ukrajině, a těmi vzdálenějšími, ačkoli geografická blízkost není zdaleka jediným určujícím faktorem postoje zemí k válce, podotýkají NYT.
