Článek
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
Američtí prezidenti obvykle dokážou volební vítězství zopakovat i po čtyřech letech svého prvního mandátu. Za posledních padesát let to nezvládli tři: Jimmy Carter, George Bush starší – a Donald Trump. Jen pro Trumpa to neznamenalo konec politické dráhy. V osmasedmdesáti letech znovu míří do Bílého domu – anebo možná taky do vězení. Obojí by znamenalo prvenství v americké historii.
Populární teorie právě teď praví, že problémy Donalda Trumpa se zákonem a jeho odsouzení v kauze „platby za mlčení“ bývalé pornohvězdě Stormy Daniels mohou paradoxně republikánskému kandidátovi v listopadu proti Joeu Bidenovi pomoci, neboť zmobilizují jeho voliče, kteří pak svého nespravedlivě odsouzeného hrdinu dostanou podruhé do prezidentského úřadu.
„Když lidé vidí, jak se s Trumpem během všech těch soudů zachází, tak to hodně (vlažných) voličů vybudí k tomu, aby jej podpořili ještě víc,“ formuloval to za všechny v deníku USA Today právník z Georgie, který sám minule Trumpa volil.
Těžko říct, jak do nakonec dopadne, průzkumy nám toho moc neukážou. Nicméně nás to vede k pozoruhodné otázce: Skutečně může politikovi pomoci ke zvolení, pokud je obviněn, obžalován, případně dokonce odsouzen?
Jistě, v Rusku je asi odpověď snadná: Příliš vám to nepomůže, protože budete se slušnou pravděpodobností také po smrti.
Ale za příliš velkou výhodu bychom to ještě nedávno asi těžko považovali i ve Spojených státech, kde třeba v roce 1987 musel z demokratických primárek ještě před jejich začátkem odstoupit dnešní prezident Joe Biden – protože si v jednom projevu vypůjčil slova a myšlenky tehdejšího vůdce britských labouristů Neila Kinnocka.
Ano, něco se změnilo, respektive takhle Trump změnil Ameriku. Jak to komentoval deník The New York Times, „co bylo jednou bezprecedentní, je dnes podivně rutinní záležitostí“. Nepřipadá vám to povědomé?
Trump je kromě případu „úplatky pro pornoherečku“, který byl americkými analytiky považován za ten nejméně „neprůstřelný“, obviněn také z nezákonného držení tajných dokumentů, snahy nezákonně zvrátit výsledek prezidentských voleb 2020 ve státě Georgia a podněcování davu k útoku na Kongres v lednu 2021.
Což sice zdánlivě vypadá jako úplně spolehlivý recept na politickou smrt, jenže Trump kandidující na post nejmocnějšího muže světa se rozhodl zvítězit i za cenu úplného rozvratu důvěry půlky Ameriky v instituce a spravedlnost, kterou garantují. A daří se mu to: v kauze Stormy Daniels ho sice uznala vinným NÁHODNĚ vybraná porota JEDNOMYSLNĚ ve VŠECH 34 bodech obžaloby, jenže tenhle detail je třeba zcela přemazat faktem, že žalobce případu Alvin Bragg je politickou příslušností demokrat, takže to jede podle očekávaného scénáře: POMSTA, HON NA ČARODĚJNICE, DEEP STATE.
„Když se to stalo mně, může se to stát každému z vás,“ burcoval Trump své příznivce. Americký komik a brilantní komentátor společenského dění Bill Maher na to našel přesnou odpověď: „Samozřejmě, budu na to myslet, až budu podvádět svou třetí ženu s pornoherečkou a pak jí zaplatím za mlčení, když budu kandidovat na prezidenta USA.“
Případ ještě definitivně neskončil, rozsudek vynese soudce Juan Merchan. Trump okamžitě po verdiktu poroty prohlásil, že se odvolá a že nakonec rozhodne 5. listopadu americký lid. Což je nakonec pravda, pokud přistoupíme na myšlenku, že o vině a trestu se hlasuje v prezidentských volbách.
A odtud už není daleko k již zmíněné úvaze o tom, nakolik je vlastně spravedlivé či moudré hnát před soud politiky kandidující zrovna do nějaké vysoké funkce. Známe to přece i z Česka: příběh Čapího hnízda se opravdu vleče nesnesitelně dlouho a pořád ještě není konec. Městský soud v Praze už dvakrát zprostil Andreje Babiše za údajný dotační podvod viny, Vrchní soud mu ale už rozsudek jednou vrátil a na pokračování právě teď pro změnu čekáme.
Andrej Babiš ale dokázal tuhle kauzu převyprávět svým příznivcům jako příběh šikanovaného disidenta, stíhaného na „politickou objednávku“. Skoro něco jako Václav Havel. Ano, v Česku podle Andrej Babiše je takhle jednoduché objednat si perzekuci jednoho z nejmocnějších mužů v zemi, někdejšího ministra financí a posléze premiéra, jehož strana osm let kontrolovala Ministerstvo spravedlnosti.
Samozřejmě, že tomu někdo rád uvěří. Stejně jako Trumpovým řečem o honu na čarodějnice. Problém je, že tu nenajdeme jediné dobré řešení. Samozřejmě, pokud se jako společnost nedohodneme, že politici nesmějí být ode chvíle, kdy se rozhodnou někam kandidovat, vůbec vyšetřováni nebo dokonce obviněni, a to v podstatě doživotně, protože i kdyby snad měli být stavěni před soud až poté, co definitivně politiku opustí, mohlo by to být považováno za krutou pomstu bezvládným starcům.
Americká spravedlnost není dokonalá, stejně samozřejmě jako ta česká. Stačí si připomenout případ někdejší ministryně obrany Vlasty Parkanové, kterou stát v časech „protikorupční revoluce“ šikanoval devět let, než musel uznat, že je nevinná, omluvit se jí a vyplatit aspoň nějaké odškodné, které jí ale ty roky života nevrátí.
Ale i přes tenhle otřes – a některé další případy – máme pořád snad ještě důvod věřit tomu, že celkově žijeme v zemi s nezávislými soudy a s dostatečnými pojistkami, které bohužel ale ve sto procentech nefungují tak, jak by měly.
Babiš a Trump ale pochopitelně nemluví o tom, jak celý systém zlepšit a riziko „přehmatů“ ještě více minimalizovat. Jde jim jen o vlastní beztrestnost a nedotknutelnost. Zbytek spravedlnosti ať klidně shoří. Protože v takové zemi se taky mnohem lépe vládne.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
