Srovnání armád. Jaké síle by čelil Izrael ve válce s Hamásem a Hizballáhem

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kolem hranic obléhaného Pásma Gazy se shromáždily izraelské síly, podle armády jsou připravené na pozemní ofenzivu do oblasti. Jestli a kdy začne, tak záleží na politickém rozhodnutí. Mezitím pokračuje ostřelování Pásma Gazy coby odveta za teroristický útok radikální organizace Hamás na Izrael ze 7. října.

Na rozdíl od minulosti, kdy izraelští vojáci vstupovali do Gazy kvůli dosažení jen omezených cílů, nyní premiér Benjamin Netanjahu slibuje úplné vítězství nad Hamásem. Střet by proti sobě postavil dvě početně i kvalitou velmi odlišné síly, navíc v městském prostředí, které boje komplikuje (psali jsme zde).

Předchozí střety v Gaze přišly obě strany draho, přičemž obrovská technologická převaha Izraele byla poněkud oslabena zkušenostmi Hamásu s partyzánskou válkou a výhodou domácího prostředí, napsal server Newsweek.

Napětí ale ve stejnou chvíli roste i na Západním břehu a na izraelsko-libanonské hranici. Libanonské hnutí Hizballáh, které je spřízněné s Hamásem, na Izrael útočí celou dobu od teroristického útoku ze 7. října.

Na hranici mezi Izraelem a Libanonem kvůli tomu docházelo k oboustrannému ostřelování a Izrael hlásil i zmařené pokusy ozbrojenců o proniknutí do Izraele. Panují tak obavy, že v případě spuštění izraelské pozemní operace, Hizballáh spustí útok ze severu. Jak si vedle sebe stojí síly Izraele, Hamásu i Hizballáhu shrnujeme v následující analýze.

Izraelská armáda patří podle databáze Global Firepower Index mezi ty nejsilnější na světě a v oblastech, jako je počet vojáků, výzbroj a finanční zdroje, se devítimilionový stát dokáže vyrovnat světovým velmocem.

Stojí za tím zejména modernizace IDF, jejíž arzenál se skládá ze sofistikovaných zbraní i obrany – ať už jde o moderní raketové čluny, útočné vrtulníky, nebo zásoby dronů. Ty zahrnují ve velkém i tzv. sebevražedné bezpilotní letouny, které jsou efektivní při sledování a likvidaci pohyblivých cílů.

Hlavní síla izraelské armády ovšem spočívá v letectvu, které z velké části tvoří nejmodernější americké letouny, včetně stíhaček F-16 a F-35. Izraelskou letku tvoří stovky kusů těchto strojů.

Kromě vojenské techniky pak převyšuje IDF obě hnutí o několik tříd i počtem vojáků, podle Global Firepower Index má izraelská armáda 169 500 aktivních vojáků. K nim nedávno izraelské úřady ještě povolaly asi 360 tisíc rezervistů ze 460 tisíc občanů ve věku 18–40 let, kteří každý rok procházejí armádním výcvikem. Armáda spoléhá také na povinnou vojenskou službu.

Ze srovnání s počtem bojovníku Hamásu a Hizballáhu vyplývá, že Izrael by na ně měl teoreticky stačit i v případě, že by se všemi bojoval ve městě. Obecné (a mnohdy nepřesné) pravidlo říká, že útočící síly by měly mít na taktické úrovni převahu nad obránci v poměru 3:1, aby měly rozumnou šanci na úspěch. Nemusí to ale platit. Někteří analytici, včetně těch, kteří jsou zodpovědní za doktrínu americké armády, se domnívají, že k dosažení úspěchu v městských operacích je někdy nutný poměr až 6:1.

IDF mají i finanční výhodu. Jejich roční vojenský rozpočet dosahuje přibližně 23,4 miliardy dolarů. Hamás je přitom silně závislý na financování ze zahraničí a rozsah jeho vojenského rozpočtu není jasný. Deník Times of Israel v roce 2016 uvedl, že skupina ročně vynakládá na vojenskou infrastrukturu přibližně 100 milionů dolarů.

Izrael je navíc tradičně vnímán jako zpravodajská regionální velmoc, která rozsáhle pokrývá mimo jiné i právě Pásmo Gazy. Izrael investoval významné prostředky do získávání zpravodajských informací o Hamásu, shromáždil informace o většině jeho iniciativ a zaměřil se na mnoho jeho vůdců, popsal deník The New York Times.

Přesto byly 7. října izraelské složky zaskočeny. Navzdory opakovaným varováním z posledních měsíců, že by k širšímu vojenskému konfliktu mohlo dojít.

Na straně druhé spoléhá Izrael i na velmi efektivní obranu. Nebe před útoky z Pásma Gazy chrání Iron Dome. Systém protivzdušné obrany, který se ukázal jako zásadní v prvních chvílích útoku Hamásu, má úspěšnost asi 90 procent (psali jsme zde).

Hamás vznikl na začátku první intifády v roce 1987, kdy tisíce Palestinců protestovaly proti izraelské okupaci Západního břehu Jordánu a Gazy. V průběhu let pak hnutí vytvořilo propracovanější vojenskou infrastrukturu a rozšířilo své řady.

Ve srovnání s izraelskou armádou se nicméně zbraně, jimiž disponuje Hamás, řadí mezi ty nejméně sofistikované a většina z nich je navíc podomácku vyrobená. Arzenál hnutí tvoří zejména jednoduchá výbušná zařízení, rakety a lehké zbraně doplněné o malý počet sofistikovanější techniky, kterou se podařilo propašovat převážně z Íránu, přibližuje Deustche Welle.

Ačkoliv si velkou část zbraní vyrábí Hamás sám, analýza Jeruzalémského centra pro veřejné záležitosti popisuje, že i v této vlastní výrobě hraje zásadní roli pašování materiálů, se kterým pomáhá nejvíc Írán, od něhož pochází i zásadní know-how výrobních postupů.

Vzhledem ke své výbavě se tak skupina spoléhá na partyzánskou taktiku, která podle Al-Džazíry spočívá v přepadeních ze zálohy a palbě odstřelovačů. Cílem je minimalizovat vlastní ztráty a omezit přímé střety. V nich by totiž měla jasně navrch izraelská armáda.

Do karet Hamásu hraje v případě pozemní operace důmyslný systém tunelů pod Pásmem Gazy i částmi Izraele a Egypta. Tyto podzemní chodby jsou navrženy tak, aby se v nich mohli bojovníci hnutí ukrývat a aby ztěžovaly IDF jejich sledování a lokalizaci. Dají se nicméně využívat i k překvapivým útokům, neboť není jasné, do jaké míry má izraelská armáda o tunelech přehled.

„Hamás se na pozemní vpád IDF připravoval měsíce až roky. Sledoval a učil se od teroristických skupin v Sýrii a Iráku včetně Islámského státu i z vlastních předešlých bitev. Ví, jak se v terénu pohybovat při dlouho trvajícím boji. Pod zemí má navrch. Disponuje možná nejrozsáhlejšími podzemními bojovými schopnostmi na celém světě,“ napsala analytička Daphné Richemondová-Baraková v článku pro deník Financial Times.

Podobně jako informace o zbraních Hamásu se značně rozcházejí i údaje o počtu bojovníků. Různé zdroje pak uvádí, že hnutí má k dispozici sedm až 50 tisíc vojáků.

Financování armády si Hamás zajišťuje i pomocí kryptoměn a hotovosti z různých netransparentních zdrojů, včetně globální sítě zahrnující charitativní organizace, uvedla ve své analýze agentura Reuters.

V Izraeli panují obavy i z možného útoku ze severu, kde jsou přítomné jednotky Hizballáhu. Šiítské politické hnutí se sídlem v Libanonu vzniklo během izraelské invaze do země v roce 1982. Skupina má silné vojenské křídlo a je považována za jednoho z nejsilněji vyzbrojených nestátních aktérů na světě.

V roce 2021 vůdce Hizballáhu Hasan Nasralláh prohlásil, že skupina má 100 tisíc bojovníků. Odborníci se však domnívají, že toto číslo je přehnané, a odhadují, že skutečná síla milice se pohybuje někde mezi 15 a 20 tisíci vycvičenými bojovníky, přičemž tuto sílu může doplnit až 30 tisíc dalších rezervistů, vyčíslila Deutsche Welle.

Mnoho velitelů Hizballáhu získalo užitečné zkušenosti v bojích v Sýrii, kde organizace podporovala režim Bašára Asada, a podle odborníků nyní pevnost Hizballáhu v jižním Libanonu brání systém hlubokých bunkrů, tunelů a podzemních skladů, jak napsal deník The Guardian.

Podobně jako Hamás spoléhá i Hizballáh z velké části na dodávky zbraní z Íránu. Ten údajně milicím dodává rakety delšího doletu a přesnější rakety, které jsou schopny způsobit značné škody na izraelské infrastruktuře a zkomplikovat přístup k izraelskému pobřeží Středozemního moře.

Většinu výzbroje Hizballáhu však tvoří malé, přenosné a neřízené dělostřelecké rakety. I tak ale dokáže čelit významně sofistikovanější izraelské armádě.

Hizballáh totiž disponuje systémy, jako jsou ruské Pancir-S1, které mohou zaměřovat letadla, vrtulníky, balistické a řízené střely i bezpilotní letouny. Tyto prostředky podle magazínu Forbes představují pro izraelskou armádu, která se do velké míry spoléhá na svou vzdušnou převahu, značnou výzvu.

Nepoměr sil mezi skupinou a Izraelem se ukázal už ve válce v roce 2006, kdy Hizballáh vypálil na území židovského státu tisíce raket. Při konfliktu zahynulo v Libanonu asi 1200 lidí, většinou civilistů. Izrael naproti tomu zaznamenal méně než 160 obětí – většinou vojáků, připomněla agentura Reuters.