Článek
„Dnes je to pravděpodobně poslední bitva, protože nám dochází munice. Pro některé z nás to znamená smrt, pro jiné zajetí,“ stálo v prohlášení, které 10. dubna zveřejnila na sociálních sítích 36. brigáda ukrajinského námořnictva.
Byla to jednotka, která jako jedna z posledních bránila těžce zkoušený přístav u Azovského moře Mariupol. Poslední odpor proti ruské přesile. Týden po týdnu odolávali soustavným útokům, nechtěli se vzdát. Dávno došla munice, jídlo, ubývalo naděje. „Ranění tvoří skoro polovinu brigády. Ti, kterým útoky neutrhly končetiny, se vracejí do boje,“ psalo se dále ve vzkazu z Azovstalu.
Poslední obránci města nakonec na pokyn Kyjeva kapitulovali. Vydali se do ruského zajetí.
Byl mezi nimi i Oleksandr Morskyj. Šeštačtyřicetiletý bývalý voják, který v době aktivní služby patřil k námořní pohraniční stráži Ukrajiny. Sloužil v Mariupolu a po odchodu do civilu se tam i usadil.
Jak píše list Ukrajinská pravda, když Rusové zemi 24. února napadli, znovu se přidal k armádě a bránil Mariupol.
Vážné zranění utrpěl v březnu. Takhle to popsal do lékařských záznamů, z nichž deník cituje: „Březen. Další bojový úkol: Musíme přepravit ukrajinské jednotky na druhou stranu. Najednou člun začne hořet, zasáhla ho ruská raketa. Tři naši bratři zemřeli na místě.“
Oleksandrovi, kterému hořely šaty, se podařilo se z hořícího člunu dostat. „Říká, že ho zachránil anděl strážný,“ stojí v záznamech.
Šok a stres vykonaly své, teprve na kontrolním stanovišti základny si Oleksandr všiml, že má vážně poraněnou ruku. Dostala se mu první pomoc, ale paži se zachránit nepodařilo. Aby přežil, museli mu ji amputovat.
46letý člen námořní pohraniční stráže výmluvným příjmením „Morskyj“ bránil Azovstal a byl zajat ruskou armádou.
Operace byla provedena v nemocnici krytu na Azovstalu, kterému obránci mezi sebou říkali „Zaliziaka“ (Kus železa).
Další dva měsíce strávil pod Albou v Azovstalu. Pak stejně dlouhou dobu v ruském zajetí v Olenivce, píše Ukrajinská pravda.
V červenci v Olenivce zahynuly desítky ukrajinských vězňů, mezi něž patřili především vojáci z komplexu Azovstal. Podle nepotvrzených informací ve věznici tehdy zahynulo až 53 ukrajinských válečných zajatců a 75 bylo zraněno.
K tragédii došlo při explozích a požáru, z čehož se obě strany obviňovaly navzájem. Kyjev uvedl, že ruská armáda na věznici zaútočila s cílem zničit důkazy o mučení a zabíjení, Moskva poukázala na ukrajinské rakety. Bez nezávislého vyšetřování však viník zůstává neznámý.
Rozhovor o Olenivce
Rusko a Ukrajina na sebe házejí vinu za útok na věznici v Olenivce. „S vysokou pravděpodobností tam někdo z ruské strany střelil termobarický náboj,“ říká v 5:59 reportér Hospodářských novin Ondřej Soukup.
Oleksandr Morskyj měl štěstí, útok v Olenivce ho nezasáhl. A patřil k prvním vězňům, které se Rusové uvolili vyměnit. „Říkal, že když viděl ukrajinskou vlajku a slyšel svůj rodný jazyk, konečně věděl, že je doma,“ píše UP.
Dostal se do péče lékařů. I když dostal nabídky léčit se v zahraničí, zůstal na Ukrajině. Nejprve v nemocnici v Kyjevě, potom v Národním rehabilitačním centru Nezlamni (Nezlomný) ve Lvově.
Tam mu také poprvé nasadili protézu a pomáhají mu při rekonvalescenci.
Oleksandr Morskyj byl v první skupině vyměněných vězňů. Obránce z Azovstalu dostal v centru Nezlamni mechanickou protézu.
Tým fyzioterapeutů, ergoterapeutů a protetiků pracoval s Oleksandrem v centru Nezlamni několik měsíců. K náročné rekonvalescenci podstupoval i psychologickou rehabilitaci, aby se zotavil z traumat, která mu přinesla ruská invaze.
Nedávno Oleksandr obdržel mechanickou protézu. Díky ní může s vypětím zádových svalů a s pomocí druhé ruky zvedat a nosit předměty. Říká, že svou levou ruku, o kterou v bojích přišel, stále cítí.
