Článek
Se svou partnerkou se při otřesech objali a modlili se, aby jejich osmiposchoďový dům vydržel. Zřítil se ale jako domek z karet a venezuelský pár téměř pohřbil.
Uvnitř trosek muž natočil na svůj telefon srdceryvné video, jeho partnerka je jen slyšet.
„Dívali jsem se v klídku na televizi, když se na nás dům zřítil. Teď jsme tady, máme velký strach, ale chceme žít. Doufám, že nás brzy zachrání,“ říká zřetelně muž, který se na videu nepředstavuje. Na záběru je vidět po většinu času betonová, nakloněná římsa.
Muž ale video začne záběrem na sebe. Je vidět jeho vystresovaná tvář, s krvavou šmouhou na nose, šedivé vlasy. Je evidentně v troskách zaklíněný, nemůže se vyjma hlavy ani pohnout.
V několika vteřinách se mu emocemi zlomí hlas. Vzkazuje svým blízkým, že je oba milují. Vyzve ženu, aby rovněž něco světu vzkázala. „Pokud najdete tento telefon, prosím, postarejte se o mého syna,“ řekne přidušeným hlasem. Ani ona není představena.
Slovo si opět bere muž a zopakuje, že miluje své rodiče a děti. Láme se mu přitom hlas. „Prosíme, aby…,“ nedořekne, emoce ho přemohly.
Jeho žena se zdá být, v té chvíli klidnější a ubezpečuje ho, že oba přežijí. Naději ji podle jejích slov dodává fakt, že je trosky nerozdrtily. Muže přesvědčí. „Ano, budeme žít, s pomocí boží se z toho dostaneme,“ řekne už daleko pevnějším hlasem.
Jejich prosby a víra jsou nakonec opravdu vyslyšeny. Po 17 hodinách je z trosek vyhrabou dobrovolníci. Údajně holýma rukama, protože do mnoha míst ještě nestačila dorazit těžká technika.
„Zóna smrti po celém pobřeží“
Podobných příběhů se na veřejnost dostalo hned několik, realita je ale taková, že většina v sutinách uvízlých Venezuelanů s největší pravděpodobností zemře. Dvojice otřesů totiž zemi postihla už ve středu večer, tedy před více než pěti dny.
Příběhů se šťastným koncem tak ubývá, i když jsou na místě desítky záchranných týmů včetně skupiny hasičů z České republiky. Ti jsou nasazení zhruba deset kilometrů od mezinárodního letiště Maiquetía přímo ve městě La Guaira ve stejnojmenném státě na severu Venezuely. Tato oblast je vůbec nejhůř zasažená.
„De facto pět set metrů od naší základny začíná taková `zóna smrti` a táhne se po celém pobřeží,“ popsal zkázu pro Seznam Zprávy Jiří Kubeš z Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy s tím, že snad na každém rohu je nějaká pohroma. Ostatně OSN ještě v úterý hlásila, že je potřeba odstranit na 1,2 milionů tun trosek.
O státě La Guaira:
Venezuelané přitom chtějí pomáhat a do La Guairy se často vydávají z Caracasu na svých motocyklech či v autech. Vláda nicméně přístup do státu omezila a v oblasti masivně nasadila armádu a policii. I Čechy při záchranných misích doprovázejí tři až čtyři ozbrojení vojáci.
Socialistická prezidentka Delcy Rodríguezová tvrdí, že živelná pomoc dobrovolníků práci profesionálů komplikuje. Je prý podle ní také nutné zajistit bezpečnost. Její prohlášení u části populace vyvolalo hněv a hořkost. Tito Venezuelané mají za to, že pouze jejich úsilí může ještě někoho zachránit, protože vládu považují za „impotentní“ a lhostejnou".
Kritických 100 hodin už dávno uběhlo
Jiří Kubeš volí směrem k davům dobrovolníků citlivý přístup.
„Prožili si něco, o čem my v Evropě nemáme ponětí. Muselo to být pro ně strašné. My vidíme jenom ty následky,“ zamýšlí se.
„Vy nevíte, jak na tom jsou. Samozřejmě chtějí pomoct, čekali tady na tu pomoc, tak chtějí pomoct. Jsou tam (v troskách) jejich příbuzní, jejich známí, jejich rodina,“ dodává.
Přesto musí myslet na svůj profesionální výcvik a zkušenosti, které nedávno nasbíral například na misi v Turecku.
„My máme nějaké své postupy, oni nám to můžou nabourávat, takže my se radši uzavřeme do své bubliny a děláme si to po svém. Ale samozřejmě nemůžeme je vyhazovat,“ vysvětluje český hasič.
Snímky z nasazení českých hasičů ve Venezuele:
Jiří Kubeš tvrdí, že lidé mohou pod troskami domů přežít i sto hodin. Od prvních ničivých otřesů už ale uplynulo 150 hodin.
Vláda zatím potvrdila smrt více než 1 700 lidí, lze ale očekávat, že obětí bude daleko více. Jak píše list The New York Times (NYT), i Delcy Rodríguezová a její lidé s tím počítají a údajně požádali OSN o 10 tisíc pytlů, kam budou vojáci ukládat mrtvé.
Navíc, jak připomíná NYT, vzhledem k rozsahu tragédie a chaosu, který v zemi panuje, může být konečná bilance mrtvých známa až za několik týdnů či měsíců. Když v roce 2017 zasáhl hurikán Maria karibské Portoriko, tamní vláda dlouho uváděla počet obětí kolem 60. Rok poté přišla s číslem dosahujícím téměř tři tisíce mrtvých.
Stížnosti na přístup vlády:
„Počet obětí každý den roste. A očekáváme, že bude i nadále růst,“ řekla NYT Jennifer Moreno Canizalesová, mluvčí Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí v Caracasu.
Podle neoficiálních webových stránek, kde mohou Venezuelané hlásit pohřešované osoby, je stále nezvěstných přes 46 tisíc lidí.
