Společně vyhrát, nebo zemřít, to je náš jediný cíl, říká Vitalij Kličko

Na Kyjev každý den míří ruské rakety, které dopadají nejen na vojenské objekty, ale také do civilních čtvrtí. Na severním okraji města probíhají urputné boje armády i dobrovolníků. Právě domobraně velí starosta města Vitalij Kličko.

„Do této chvíle v Kyjevě zemřelo dvě stě civilistů, z toho byly čtyři děti,“ říká Kličko, který zároveň upřímně děkuje za českou pomoc.

Pane starosto, bohužel jsme se nemohli setkat tváří v tvář, předpokládám, že je to kvůli bezpečnostním důvodům. Čelil jste v posledních dnech dalším pokusům ruských vojáků připravit vás o život?

Je tu mnoho ruských skupin, které se zde snaží operovat. Bojujeme s nimi, ale po pravdě – v tuto chvíli není v našem městě ani v celé zemi nikdo v bezpečí. Na druhou stranu, položit život za svou zem je pro každého muže velká čest. Nikdo nechce zemřít, ale každý to chápe.

V Kyjevě jsme viděli spoustu lidí odhodlaných bojovat. Někteří se formují kolem různých politických lídrů. Navštívili jsme post, který se zformoval kolem bývalého ministra financí Umanského. Vedle toho jsou zde jednotlivci, kteří se chtějí jen bránit. Jak zvládáte koordinaci tolika lidí různých názorů, schopností i zaměření?

Je tu sice hodně lidí různých názorů, ale všichni mají jen jednu vlajku. Teď máme jediný cíl – buď společně vyhrát, nebo zemřít.

Pozoruhodná je oddanost lidí k místě, kde žijí. Viděli jsme pět dědečků bránit svých pět domků v místě, kde o pár kilometrů dál je velké a dobře opevněné město…

Všechno je koordinované přes armádu. Na začátku to bylo obtížné, ale už se to hodně zlepšilo a je to organizované. Není to tak, že si jen lidé vezmou pušku a jdou bojovat. Teď už máme obrannou strukturu. Armáda cvičí a vede lidi, kteří třeba nemají vojenské zkušenosti.

Víte, kolik lidí dosud v Kyjevě zemřelo? Kolik lidí přišlo o své domovy?

V Kyjevě zemřelo na dvě stě civilistů, z toho čtyři děti. Kolik lidí přišlo o střechu nad hlavou, je ale těžké říct. Jsou to ale bezesporu tisíce. Například v pátek raketa zničila šest bytových domů, v každém bydlelo zhruba tři sta lidí.

Podílíte se nějak na mírovém vyjednávání?

Ne, jsem představitelem samosprávy. Odpovídám za životy, infrastrukturu a civilní obranu v Kyjevě.

Jistě ale máte názor, jak by to celé mohlo skončit.

Na to vám teď nikdo neodpoví. Obávám se, že to ale není na dny, ani na týdny. Zastavit válku a vytlačit ruskou armádu bude trvat měsíce. Jen doufám, že to nebudou roky. Přesnou odpověď a možnost zastavit válku má jediný člověk, ten je v Moskvě v Kremlu, jeho jméno známe. Je to nemocný muž. Protože rozpoutat válku v Evropě, ničit města, to nemůže udělat nikdo zdravý. Zabít tisíce civilistů! Udělat z milionů lidí uprchlíky!

Jak hodnotíte názor některých lidí na Západě, kteří říkají, že bohužel nemohou nijak zasáhnout, protože Ukrajina není součástí NATO, ale jakmile by ruská agrese vstoupila do některé země NATO, pak by Západ vojensky zakročil?

Vrátím se do historie. V roce 1994 se Ukrajina z dobré vůle – protože chtěla být mírumilovnou zemí – vzdala třetího největšího jaderného arzenálu na světě. Výměnou za nezávislost a územní celistvost. A jedna ze zemí, která měla tuto nezávislost a územní celistvost garantovat, byla Ruská federace. Pak jsme měli anexi Krymu, pak jsme měli Doněck a Luhaňsk. Teď máme válku v naší zemi. Nevěřte Rusům! Podívejte se do historie i na to, co se děje teď. Kdykoliv Rusové něco říkají a něco „garantují“, nevěřte jim. Putin má plán obnovit ruské impérium. A kdo bude další? Polsko? Česko? Pobaltské země? Důvodem této války je, že jsme se v roce 2014 rozhodli stát se součástí rodiny evropských zemí. To je náš cíl. Napsali jsme si do ústavy, že demokratické hodnoty jsou pro nás klíčové. Nechceme zpět do SSSR, tečka. A za to jsme teď ve válce.

Ve čtvrtek jste v prvním rozhovoru pro Seznam Zprávy zmínil, že nutně v Kyjevě potřebujete žebříky a masky pro hasiče. A následně česká vláda rozhodla a potřebné věci vám ihned poslala…

Moc děkuji. Velmi si vaší pomoci vážím. Vím kolika lidem, uprchlíkům od nás pomáháte. V těchto kritických situacích poznáte přítele. Je to pro mne osobně velmi důležité. Můj otec byl důstojníkem letectva a byl kousek od Minoně. Všichni jsme byli tehdy zblblí ruskou propagandou. Tehdy mi moji čeští kamarádi říkali: „Víš, ty jsi milý, ale my vás tu nechceme, nechceme tu ruskou armádu.“ Velmi dobře si to pamatuji, tehdy jsem tomu nerozuměl. Říkal jsem jim: „Vždyť vám přinášíme mír.“ Ale oni mi říkali: „My tu ale nechceme ruskou armádu.“ Teď už to chápu, teď tu máme podobnou situaci, jen o dost krvavější. I proto jsem vám vděčný a nikdy vám nezapomene, že jste nám pomohli.