Zpravodajec popsal taktiku, kterou Ukrajinci vyhánějí Rusy

„Prorazit kůrku chleba, co nejvíc proniknout dovnitř a pak už to jde jako po másle.“ Těmito slovy Jurij komentuje taktiku, kterou teď Ukrajinci aplikují během ofenzivy v Charkovské oblasti.

Jurij, jak mu budeme říkat, pracuje pro hlavní ukrajinskou kontrarozvědku SBU (Služba bezpečnosti Ukrajiny). Se svým týmem se od prvních dnů invaze zapojil do těžkých bojů proti ruským okupantům, provádí i tajné operace na okupovaných územích.

Redakce jeho identitu zná a ověřila ji, od jara je s ním v pravidelném kontaktu. Nyní, poté co získal svolení svého velení, souhlasil zveřejnit řadu dosud neznámých detailů o charkovské ofenzivě. Mimochodem: jeho tým operuje jak v Charkovské oblasti, tak i v Chersonské, která je pod ruskou okupací.

Vrátil jste se teď z Charkovské oblasti. V čem vidíte úspěch, že se vám podařilo ruskou armádu takto překvapit a zároveň ofenzivu utajit?

To, co se děje v Charkovské oblasti, je velká práce naší rozvědky, kontrarozvědky a vojenského zpravodajství. Přes dva měsíce se sbíraly informace o první linii obrany, o druhé linii a o všem, co se v oblasti děje. Informace se pak následně předávaly dál k vyhodnocení. Na finálním místě a času útoku se podílely všechny ozbrojené složky. Zároveň se prověřovalo, odkud by mohly informace uniknout.

Druhý aspekt byla politická prohlášení, kde naše armáda zaútočí. To donutilo nepřítele přesouvat jednotky z jiných obsazených oblastí, oslabené útvary pak nedoplňoval a vzniklo slabé místo. Zároveň se podnikly i menší protiútoky v Doněcké oblasti a pak začala protiofenziva v Chersonské oblasti: nepřítel tak byl přesvědčen, že se útoky povedou těmito směry a přeskupil jednotky.

Aktuální situace v charkovském směru je způsobena tím, že jim chybí vojáci. Takže jakmile oni někde chtějí posílit své křídlo, oslabují jinou pozici a naše jednotky pak snadněji prorážejí jejich obranu. Oni mají poměrně systémově poskládaná svá BTH (bojová technická seskupení, pozn. red.), ale součinnost mezi jednotlivými seskupeními je chaotická. Máme pro to přísloví: Prorazit kůrku chleba a co nejvíc proniknout dovnitř, pak už to jde jako po másle.

Jaká je nyní situace na frontě? Kam se ukrajinským jednotkám podařilo proniknout?

Mohu potvrdit, že se nám podařilo překročit řeku Severní Doněc ve směru na Lyman. Zároveň jsme získali plně pod kontrolu město Svjatohirsk a postupujeme dál.

V první rozhovoru, který jsme spolu dělali, jste popisoval problematiku boje v Charkovské oblasti – louky, mírně zvlněná oblast, kde pořádně nevidíte nepřítele. A zároveň vás ostřeluje jejich dělostřelectvo, které je i 20 km daleko a působí vám ztráty. Ptám se i proto, že velitel čety, která se účastní protiútoku v chersonském směru, uvedl v rozhovoru, že Rusové snadno detekují jejich polohu a následně je ostřelují. Řekl: „Za každého jednoho jejich vojáka jsme my ztratili pět.“ Je to podobné v charkovském směru? Jaké jsou ztráty na ukrajinské straně?

Když budeme postupovat podle vojenské doktríny, tak se bere, že jeden bránící voják by měl zhruba zastavit tři útočící vojáky. Ale v žádném případě to nemůže brát jako fakt. Ohledně vyjádření velitele čety nevíme pozadí, proč mohou mít takové ztráty. Mohlo se stát, že jich deset někde sedělo a najednou to přiletělo, ale to se stává. Když budu vycházet z toho, jak my plánujeme operace, tak máme určitý algoritmus maximálních možných a přípustných ztrát. Ideální stav je, když splníme úkol a všichni se vrátíme.

Pokud jsou ztráty, větší počet zraněných a operace se nedaří podle plánu, vstupují do toho mechanismy, které hledají systémovou příčinu a navrhují, jak postupovat dál, případně jak se do budoucna vyvarovat chyb. Z každé protiakce získáváme informace, kudy můžeme projít skrze nepřítele a kde naopak projít nemůžeme.

Lidské životy jsou pro nás to nejdůležitější. To znamená, že je lepší se z takové situace například stáhnout, přeskupit se a zachovat co nejvíce lidských životů, případně najít slabinu v jiném místě nepřítele.

Neobáváte se, že se Rusové přeskupí a zahájí protiútok?

Oni nemají dostatek lidské síly, aby zareagovali adekvátními kroky na naši protiofenzivu. Tím, že se podařilo znovu dobýt Kupjansk, který je důležitým železničním uzlem, a Izjum, se narušila jejich hlavní zásobovací cesta. Samozřejmě existují možnosti nějakých menších protiakcí od Severodoněcka, ale to nebude nic velkého.

Jak už jsem několikrát zmínil, chybí jim lidská síla. Aby oni mohli reálně reagovat na náš protiútok, museli by vyslat 30 až 40 tisíc lidí. A Rusové jich za půl roku získali zhruba 12 tisíc.

Na sociálních sítích se objevují záběry a fotky, jak lidé v osvobozených obcích vítají ukrajinské vojáky. Jak to na vás působí? Co vám říkají?

Všichni jsou nadšení a vděční. Při setkání radostně zpívají, objímají nás a říkají, jak dlouho na nás čekali. Někteří donesou i ukrajinskou vlajku, jídlo. Ta radost se nedá přenést.

Většina z nich většinou popisuje život pod ruskou okupací. Neustálý strach ze zatčení, z policejních razií.

Jak probíhá samotné osvobození obce nebo města?

Popíšu to na příkladu obce, kterou jsme osvobodili 4. září.

Reálné zahájení operace bylo na začátku srpna. První dva týdny se prováděl důkladný vzdušný průzkum a sběr informací. Vyhodnocovalo se, jestli tu obec vůbec v daný okamžik potřebujeme. Například nakolik je ta obec reálně důležitá pro jejich zásobování. Jestli se v místě nachází důležití lidé jako plukovníci nebo generálové, kteří můžou mít pro nás zajímavé informace nebo je popřípadě můžeme využít v rámci výměny zajatců.

Po důkladném průzkumu se přechází do operace. Samotná příprava operace začala 26. srpna. Během těch dní byl sestavený konkrétní plán, které složky budou mít co na starosti v rámci operace. Jednotky SBU a ministerstva vnitra mají na starosti obydlenou část a ukrajinská armáda zajištuje perimetr okolo města.

Od prvního do třetího září jsme pak kompletně studovali plán a trasu. V obci se nacházely různé budovy – od rodinných domů až po čtyřpatrové domy. A je tam i nevelká průmyslová zóna. Bylo proto nutné mít jasně rozdělené, kdo jakou křižovatku obsazuje, brání a kontroluje. Kdo kam vstupuje. A tak dále.

Akci jsme si nacvičovali i na poli, kde se rozložily vlaječky, které znázorňovaly jednotlivé budovy. Součástí nácviku bylo zajistit kolaboranty, případně neuniformované ruské vojáky, kteří se mohou v obci skrývat.

Samotný útok začal ve čtyři ráno a skončil v 18:00. Za 14 hodin bylo odpracované celé schéma, včetně vyvěšení vlajky. Poté přijela místní ukrajinská samospráva a naši operativci, kteří okamžitě zajišťují kolaboranty. Tím se zamezí předávání informací nepříteli. Osvobozené místo se pak následně začne opevňovat.

Takže takto zhruba vypadá osvobozování obcí. Vše je třeba naplánovat do detailu – proto se postupuje tak rychle.

Překvapilo vás něco během ofenzivy?

Budu se opakovat, ale pořád nemůžu zpracovat, jak jejich vojáci žijí.

Obsadíte jejich pozice a vidíte, v jakých s**čkách jsou a žijí. To nepochopíte, přebývají ve stejné místnosti, kde pomalu i se**u, neuklízí po sobě, mají tam strašný bordel. Neudržují žádný pořádek.

Měl jste možnost mluvit s ruskými zajatci? Jak reagují na protiútok?

Působí tam hodně mladých kluků. Nejčastěji se vzdávají vojáci ve věku 20–21 let. To jsou kluci, kteří měli mít jenom základní vojenskou službu a jsou najednou na frontě, protože je donutili podepsat smlouvu. Většina zajatých nám říká různé hovadiny. Zajistíte ruského vojáka, který vám říká, že nemá zbraň ani nikdy nevystřelil.

Zajistili jsme jednoho ruského vojáka, který se schovával ve sklepě a neměl na sobě žádnou výstroj a tvrdil, že nikdy na nikoho nevystřelil. Když jsme se zeptali, proč se nevzdal, tak nám sdělil, že kvůli nejasným okolnostem. Pak přijeli naši vyšetřovatelé a zjistili, že dotyčný je vězeň, kterému byla přislíbena svoboda za službu v ruské armádě.

Většina zajatých Rusů nejčastěji říká, že přijeli teprve před pár dny. Na začátku invaze se všichni vymlouvali, že jeli na cvičení a nic o invazi nevěděli. Teď se vymlouvají, že jsou na frontě jen pár dní.

Objevily se zprávy, že jste zajali generála Andreje Syčevoje (psali jsme zde). Už se to potvrdilo?

Ano, slyšel jsem informace o nějaké velké rybě, ale podrobnosti nevím. Podle mě bude vysoce postavených vojáků do zajetí padat víc. Jsem si jist, že tohle není poslední případ. Ruská armáda posílá své velení do předních linií, aby povzbudila demoralizované vojáky. Proto má velmi vysoké procento mrtvých důstojníků.

Na osvobozená území v Charkovské oblasti se vrátila ukrajinská policie, která zjišťuje informace o válečných zločinech a kolaborantech. Už se objevují nějaké informace o případných zločinech? A registrujete na osvobozených místech větší míru kolaborace?

Vyšetřovaní probíhá okamžitě po vyčištění místa. Experti zkoumají například otvory po kulkách nebo bombách. Jestli vznikly nové hroby během okupace a jakou smrtí dotyční umřeli… A tak dále. Už se objevují nějaké zprávy o podezřelých úmrtích. Je to běh na dlouhou trať. I v Kyjevské oblasti stále probíhá vyšetřovaní.

Ohledně kolaborace se nedá říct, že by lidé ve velké míře spolupracovali s okupační správou. Ti, co mohli, odjeli. Většina kolaborujících jsou proruští obyvatelé, osoby ze separatistických oblastí nebo Rusové, kteří tam byli dosazeni okupační správou.

Chtěl byste něco ještě dodat?

Konec této války ruské impérium nepřežije. Oni rozpoutali „speciální operaci“, kterou nemohou nikdy vyhrát.