Článek
Před více než čtyřiceti lety zavřeli ve španělské vesnici Balsa de Ves základní školu. Ve dvoupatrové kamenné budově ji nahradil hotel, ale ani ten nepřežil a od roku 2008 je dům vybydlený. Drobná víska přesto za posledních patnáct let zaznamenala určitou „populační“ explozi. Místo obyvatel tam přibývá prasat.
„Máme tu prasečí invazi,“ svěřuje se britskému listu The Guardian starosta Natividad Pérez García, zatímco ukazuje na shluk podlouhlých chlévů na okraji vesnice. V tamějších budovách žijí skoro čtyři tisíce prasnic. Ročně pak porodí na sto tisíc selat.
„Máme víc než osm set prasat na každého obyvatele,“ stěžuje si Pérez García. Balsa de Ves přitom není ojedinělým případem, jde o celkovou transformaci, která se odehrává na španělském venkově.
Téměř polovina vepřového průmyslu se teď nachází v obcích s méně než pěti tisíci obyvatel. V roce 2021 země se sedmačtyřiceti miliony obyvatel porazila osmapadesát milionů prasat (o 40 procent víc než o deset let dříve), a stala se tak největším evropským producentem vepřového masa.
Ale sliby, že právě produkce vepřového pomůže oživit španělské venkovské komunity, zůstávají nenaplněny. „Tvrdili, že nám okolní vesnice budou závidět. Že svět sem bude chtít přijít a žít tady. A že se znovu otevře vesnická škola a my budeme mít zeleň,“ vzpomíná starosta Balsa de Ves na začátky roku 2006, kdy se na zasedání rady poprvé objevil zástupce průmyslu.
Opouštění španělského venkova
Za stejný obnos peněz, který by ve španělské metropoli stačil na obyčejný byt, si můžete na španělském venkově pořídit hned celou vesnici.
Právě takové sliby tehdy přesvědčily všechny místní zastupitele kromě Péreze Garcíi, aby plán na výstavbu chlévů podepsali. Pro malou vesnici představovaly jakýsi záblesk naděje na oživení, na druhou šanci. V posledním desetiletí se totiž v 90 procentech španělských vesnic s méně než tisíci obyvateli jejich počty stále snižují.
A tak zatímco jiné obce po celém Španělsku prodávaly pozemky nebo garsonky, aby odvrátily svůj zánik, v Balsa de Ves vsadili na intenzivní chov prasat.
„Smrdí to tu 362 dní v roce“
„To byl začátek noční můry v mé vesnici,“ tvrdí Pérez García. „V jedné osadě, asi tři kilometry od farmy, to smrdí 362 dní v roce. Neustálý proud náklaďáků, které jezdí tam a zpět, pak ničí naše silnice,“ popisuje.
Problematická je přítomnost prasat také z hlediska čistoty vody. Testy, které provedla organizace Greenpeace, ukázaly, že jeden z pěti vodních zdrojů ve vesnici – i když jde o zdroj, který není napojen na pitnou vodu – měl hladinu dusičnanů víc než dvakrát vyšší, než je stanový limit evropské směrnice.
Přítomnost dusičnanů je totiž přímo spojená se šířením hnoje na farmě: jde o korelaci pozorovatelnou napříč Španělskem. V severovýchodním regionu Aragón, kde žije zhruba sedm set prasat na každého obyvatele, nedávné šetření zjistilo, že téměř padesát obcí zaznamenalo v období mezi lety 2016 a 2020 nebezpečně vysoké hladiny dusičnanů ve své pitné vodě.
Španělsko trápí i sucho
Pyrenejský poloostrov zažívá nejsušší období za posledních 1200 let. Sucho ohrožuje zvířata i úrodu. Podívejte se ve fotoreportáži, jak viditelný je pokles hladin ve Španělsku.
Starostu navíc znepokojuje i to, že od postavení prasečí farmy klesla populace v Balsa de Ves o 40 procent. A podobně je to i v jiných obcích zaměřených na produkci vepřového. Studie z roku 2021, která porovnávala téměř čtyři sta malých vesnic po celém Španělsku, zjistila, že populace v 74 procentech obcí, kde prasata převyšovala počet lidí, se za posledních dvacet let zmenšila. Pro srovnání, obdobný pokles zaznamenalo jen 25 procent obcí, kde se prasata nechovají ve velkém.
„Dává to smysl,“ myslí si Pérez García. „Čemu lidí dají přednost? Vůni borovice, rozmarýnu, nebo smradu z hov*n?“ rozčiluje se.
Farma zatím na žádost o vyjádření nereagovala.
Polarizovaný španělský venkov
Intenzivní šíření prasečích chovů polarizovalo venkov ve Španělsku a postavilo proti sobě ty, kteří v nich vidí zdroj tolik potřebných pracovních míst, proti těm, kteří jsou proti jejich rychlému nárůstu.
„Prázdné Španělsko nemůžete naplnit prasaty,“ tvrdí vinař Antonio Escribano, který ve vesnici Quintanar del Rey už léta bojuje proti vzniku farmy, která by produkovala až 40 tisíc selat ročně. „Kdo by chtěl žít ve vesnici se znečištěnou vodou, kde se nedá otevřít okno ani dýchat čerstvý vzduch?“ ptá se.
Debata, zda postavit, či nepostavit prasečí farmu, navíc často narušuje i sousedské vztahy. „Byli jsme vesnice jako každá jiná,“ popisuje Milagros Herrerová, která stála v čele opozice vůči farmě, jež v obci Cardenete chová až 6300 prasat. „Teď tu visí ve vzduchu neskutečné napětí. Někteří sousedé přestali mluvit s ostatními,“ říká.
Podívejte se, jak Španělsko bojovalo s požáry
Už více než týden bojují hasiči s lesními požáry ve Španělsku. Tamní železniční společnost kvůli plamenům zastavila i spojení mezi hlavním městem a provincií Galicie.
Podle Interporc Spain, španělské meziprofesní zemědělsko-potravinové organizace pro bílé vepřové maso, ale prasečí farmy vytvářejí pracovní místa, příležitosti i budoucnost pro rodiny, které chtějí zůstat tam, kde jsou jejich kořeny.
„Existuje řada přísných požadavků, které musí být dodrženy, aby mohla být farma založena. Jde třeba o ekologické předpisy nebo nezbytnou vzdálenost od obcí,“ uvedla firma v návaznosti na obavy některých komunit.
V Balsa de Ves přesto starosta tvrdí, že výstavba prasečí farmy vyloučila jiné možnosti přežití vesnice. „Z turismu bychom bez problémů vyžili, máme tu krásná místa,“ myslí si. „Jenomže kvůli megafarmě to teď už nikoho nezajímá,“ uzavírá.
