Článek
Nedělní parlamentní volby by pro Španělsko mohly znamenat příklon k populistické pravici. Po pěti letech vlády socialistů ze Španělské dělnické strany a jejich menších koaličních partnerů by se jednalo o razantní zlom ve vedení země.
Tento scénář vypadá o to pravděpodobněji po fiasku, kterým byly pro španělskou levici květnové regionální volby. Z nich vzešla jako vítěz středopravá Lidová strana (PP). Ta podle předběžných průzkumů parlamentní volby vyhraje, ale nezíská dostatek hlasů pro jednobarevnou vládu. K získání většiny potřebují získat více než polovinu z 350 křesel v dolní komoře parlamentu. Pravděpodobně se tak bude muset dohodnout s krajně pravicovou stranou Vox, píše CNN.
Takováto koaliční vláda by vrátila španělskou ultra pravici do vládních křesel poprvé od smrti Francisca Franca, který jako diktátor vládl zemi téměř 40 let až do roku 1975.
Nejedná se přitom o nějak divokou spekulaci. PP a Vox se od květnových voleb dohodly na společné vládě přibližně ve 140 městech. Také bok po boku zasedají ve vládě ve třech provinciích. Senátor a lídr lidovců Albert Núñez Feijó partnerství na celostátní úrovni nikdy nevyloučil.
Podle průzkumů se Vox může dostat až na třetí místo. To by ze strany, která se staví proti právu na potraty, popírá změnu klimatu a přehlíží závažnost boje proti genderovému násilí, vytvořilo jazýček vahách, který by si v potenciální vládní koalici mohl u leckterých svých návrhů dupnout.
Nagore Calvo Mendizabalová, vedoucí lektorka španělské a evropské politiky na King’s College London, tvrdí, že pravděpodobný vstup ultra pravice do vlády by dával všanc španělskou demokracii jako takovou. Podle ní předvolební program strany Vox „kopíruje zásady Frankova režim“, a to i v takových detailech jako zrušení 17 provincií, které vznikly po Francově smrti.
Podle Palomy Román Marrugánové, profesorky politologie na univerzitě Complutense v Madridu, se strana soustředí na tvrdý postoj k nelegální imigraci, snahu zachovat územní celistvost Španělska tváří v tvář hnutím za nezávislost regionů, jako je Katalánsko, a odpor k tzv. genderové ideologii.
„PP údajně nesdílí tuto politiku, ale zdá se, že se rozhodla obětovat tyto pokroky v oblasti práv, aby se dostala k moci,“ řekla Marrugánová. „Pro zemi je trochu znepokojující, že je (PP) schopna říci, že aby se dostala do vlády, je ochotna ustoupit v otázkách, o kterých se ve španělské společnosti vlastně ani nediskutovalo, tuto stránku jsme obrátili.“
I tak se ale zdá, že lidovec Feijó není z možného paktu s Vox tak úplně nadšený. V jedné z posledních debat řekl, že „pokud nebudu potřebovat jejich hlasy“, Vox ve vládě nebude. Dokonce nabídl pakt socialistům Pedra Sáncheze spočívající v tom, že poražená strana podpoří vítěze, aby se ani jedna z nich nemusela spoléhat na tvrdou pravici nebo levici.
Vox se ale stává čím dál pravděpodobnější cestou zejména poté, co je i původní odpůrkyně vlády s ultra pravicí Maria Guardiolaová, předsedkyně PP v západním regionu Extremadura, přijala do své regionální vlády. Její názor změnil hlavně sdílený nacionalismus a jasný odpor vůči katalánské nezávislosti. Rovněž zaujímá odmítavý postoj ke statusu Gibraltaru, britského zámořského území na jižním konci Pyrenejského poloostrova, píše server BBC.
Vox kromě toho ale odmítá stejnopohlavní sňatky a adopce dětí těmito páry, eutanázii, práva transgender osob a jakoukoliv genderovou ideologii. Podle politoložky a feministické aktivistky Laury Nuño Gómezové tím ale maskují své reálné záměry.
„Vox hodně mluví o genderové ideologii, ale skutečná genderová ideologie je ta jejich, podle níž jsou muži a ženy v podstatě odlišní a mají odlišné společenské určení,“ dodala. „Obávám se, že by se pokusili prosadit své sexistické myšlenky a v některých oblastech, jako jsou sexuální a reprodukční práva a svobody, by došlo k ‚protireformě‘ nemyslitelných rozměrů.“
Nový evropský trend
Výhra Voxu by nebyla korodující jen pro španělskou demokracii, ale jednalo by se o další stát v Evropské unii, který by se výrazně posunul doprava. Stejný trend zaznamenalo už Švédsko, Finsko a Itálie. Země jako Německo a Francie jsou pak znepokojeny, co tento posun bude ve větší měřítku znamenat pro vyjednávání na půdě Evropské unie v otázkách, jako je migrační nebo klimatická politika.
Španělsko navíc na začátku července převzalo předsednictví Evropské unii. Od toho si současný premiér Pedro Sánchez sliboval, že ho využije k propagaci úspěchů své země před původně plánovanými prosincovými volbami. Namísto toho byl nucen vyhlásit předčasné volby kvůli silné prohře v regionech.
Sánchez ztratil důvěru svých voličů z mnoha důvodů. Například před sestavením vlády prohlásil, že s levicovou stranou Podemos nikdy do vládních křesel neusedne. Byli podle něj moc radikální. V roce 2019 se tak ale stalo. Sánchez také řekl, že neudělí milost devíti separatistům, kteří byli odsouzeni za pobuřování poté, co prosazovali odtržení katalánského regionu. Pak ale otočil a milost udělil. Toho nakonec využila i PP a označuje Sáncheze za spolčence extrémistů z baskických a katalánských regionálních stran, které chtějí nezávislost.
Největší politickou chybou ale bezpochyby bylo, když v zákoně, který podmiňoval explicitní souhlas se sexuálním stykem, neúmyslně snížil tresty tisícovce pachatelů sexuálních trestných činů. Více než stovce z nich umožnil tento špatně napsaný zákon předčasné propuštění. Sánchez se sice omluvil a zákon byl novelizován, aby se právní mezera uzavřela, ale tato epizoda poskytla neocenitelný materiál pravicovým stranám a pravicově orientovaným médiím. Ty nakonec ale zpochybňují i samotnou existenci genderového násilí.
Podle Mendizabalové šel Sánchez svými chybami naproti tomu, aby se o něm mohlo říkat, že je lhář. Jednapadesátiletý premiér si katastrofálně vedl i v jediné televizní předvolební debatě s jednašedesátiletým Feijóem z PP. Analýzy průzkumů veřejného mínění podle Mendizabalové ukazují, že protisánchezovské nálady a strach ze vstupu strany Vox do vlády vedly k přechodu asi 700 tisíc voličů socialistů k PP.
„Hlasování se nebude týkat korupce nebo ekonomiky. Bude motivováno odmítnutím Sáncheze,“ uvedla.
Sánchez se poprvé ujal úřadu v červnu 2018 po vítězství v hlasování o nedůvěře, které ukončilo osmileté vládnutí PP v důsledku rozsáhlého korupčního skandálu. Vedl úřednickou vládu, dokud po dvou volbách v listopadu 2019 neuzavřel dohodu s Podemos. Během několika měsíců se Španělsko stalo jednou ze zemí nejvíce zasažených pandemií covidu-19, a to jak z hlediska počtu úmrtí, tak i ekonomických dopadů, což vážně otestovalo sílu levicové koaliční vlády. Další zatěžkávací test přišel s ruskou invazí na Ukrajinu, připomíná agentura AP.
Přesto všechno se před květnovými volbami mohl kabinet pochlubit rostoucí ekonomikou, poklesem nezaměstnanosti a inflace, zvýšením důchodů a minimální mzdy a zavedením životního minima. Vláda také vyjednala dohodu s EU, která jí umožnila snížit spotřebitelské náklady na energie vyvolané ruskou válkou na Ukrajině. Různá opatření pomohla milionům lidí, ale zřejmě se neprojevila na loajalitě voličů. Mendizabalová se domnívá, že nacionalistická taktika pravice postavila Sáncheze do defenzivy, zatímco progresivní politika jeho levicové koalice způsobila, že se vláda zdá být mimo realitu.
Faktorem, který by mohl narušit předpovědi průzkumů, je Sumar, nové hnutí 15 malých levicových stran, včetně Podemos, vedené nesmírně populární španělskou ministryní práce Yolandou Díazovou. Pokud v neděli porazí Vox a umístí se na třetím místě, mohl by Sumar poskytnout socialistům podporu pro sestavení další koaliční vlády.
Vzhledem k tomu, že se volby konají na vrcholu léta, miliony občanů budou pravděpodobně na dovolené mimo své pravidelné volební místnosti. Počet žádostí o korespondenční hlasování však prudce vzrostl a úředníci odhadují 70% volební účast.
