Španělská krajní pravice má nejlepší časy za sebou, říká expert z Barcelony

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od naší zvláštní zpravodajky/

Katalánsko čekají už za necelý měsíc předčasné volby. Otázka nezávislosti na zbytku Španělska, která byla dlouho v centru tamních politických debat, v nich ovšem rozhodovat nebude.

Mnozí katalánští obyvatelé, kteří byli dříve pro odtržení regionu, už o téma po letech politických tahanic bez jasných výsledků ztratili zájem. Důležitější pro ně u voleb často bude to, jak si politici dokážou poradit s historickým suchem a imigrací, která zde dosahuje nejvyšší úrovně v celém Španělsku.

Příchod „katalánského Donalda Trumpa“ však region nečeká, myslí si politolog Marc Guinjoan Cesena z Universitat Oberta de Catalunya v Barceloně.

„Katalánská politika je na teritoriální i ideologické úrovni fragmentovaná natolik, že nejde počítat s tím, že přijde silný populistický lídr a oslní celou katalánskou společnost. Dokonce ani její polovinu,“ říká Cesena v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Vzestup nacionalisticko-populistických stran podle něj nehrozí ani na úrovni celého Španělska. „Strana Vox (španělská nejvýznamnější krajně pravicová strana, pozn. red.) má chvíle, kdy se jí dařilo nejlépe, už za sebou,“ dodává.

Katalánsko čekají 12. května předčasné volby. Bude se v nich dařit stranám, které volají po nezávislosti Katalánska na zbytku Španělska?

Vůbec poprvé od obnovení demokracie se nejspíš stane, že se separatistickým stranám nepodaří získat většinu křesel. To bude úplně nová situace. V každých volbách dosud daly dohromady většinu. Neznamená to, že vždy zformovaly koalice, měly jsme tu i jiné vlády, součet křesel separatistických stran ale vždy dával většinu.

Co za takovou změnou stojí?

Separatistickým stranám se nepodařilo dosáhnout toho, na co lákají své voliče, tedy nezávislosti. Nemají žádný plán, jak odtržení od zbytku Španělska provést, nemají žádnou strategii, jak svého cíle dosáhnout.

Řada lidí, kteří jsou pro nezávislost, je z toho otrávená, a proto nebude tyto strany volit. Nebo bude volit menšinové strany, které se do parlamentu ani nedostanou. Hlasy těch, kteří jsou pro odtržení Katalánska od zbytku Španělska, budou velmi roztříštěné.

Dá se tedy říct, že obyvatelé Katalánska už o téma nezávislosti ztratili zájem?

Snahy o odtržení jsou zde stále přítomné, ale výrazně méně než dříve. V posledních letech už zde nezávislost není žhavým tématem.

Kdyby se teď konalo referendum, pro odtržení by zřejmě nebylo více než 50 % lidí. Období mezi rokem 2010 a 2018 nám ukázalo, že proces odtržení je v liberálně demokratických zemích velice komplikovaný, pokud se vám nepodaří dosáhnout dohody s národní vládou, tak jako se to quebecké vládě podařilo s kanadskou vládou nebo skotské s tou britskou.

Proto není separatistické hnutí nyní tolik aktivní jako dříve. Teď není jejich chvíle, tu zažily před časem. Není ale vyloučeno, že se opět vrátí do kurzu. Jde to ve vlnách.

Podle katalánského novináře Víctora Colomera si lze povšimnout, že v poslední době v kruzích zastánců nezávislosti narůstají protiimigrační a zejména islamofobní nálady. Tvrdí, že až se na tamní politické scéně objeví „katalánský Donald Trump“, který bude bojovat za nezávislost, voliči mu absolutně podlehnou. Umíte si něco takového představit?

Příchod někoho podobného si momentálně představit neumím. Máme tady parlamentní systém, který není tak personalizovaný jako ten ve Spojených státech.

Nevím, kdo by se navíc naším „Donaldem Trumpem“ měl stát. Jako do jisté míry populistického lídra bychom nejspíše mohli označit Carlese Puigdemonta (prominentní katalánský expremiér, který stál v čele snah o nezávislost, pozn. red.). Jeho strana ale v nadcházejících volbách nejspíše nezíská více než 22 % hlasů.

Puigdemont žije od zmařeného pokusu o vyhlášení nezávislosti v belgickém exilu. V březnu ovšem oznámil, že se chce vrátit do čela regionu a hodlá kandidovat v nadcházejících regionálních volbách. Mohl by u katalánských voličů uspět?

Dozajista bude úspěšný u voličů své strany Junts, u těch dalších ovšem už tolik ne. Katalánská politika je na teritoriální i ideologické úrovni fragmentovaná natolik, že nejde počítat s tím, že přijde silný populistický lídr a oslní celou katalánskou společnost. Dokonce ani její polovinu.

Carles Puidgemont mluví za část společnosti, která se nachází ve středu politického spektra a je jí vlastní nacionalismus. Je tady ale spousta lidí, kteří by ho nikdy nevolili. Například levicově smýšlející voliči nebo ti, kteří jsou proti nezávislosti.

Server Politico nedávno napsal, že katalánské nacionalistické strany, které dříve řešily převážně otázku nezávislosti, v poslední době přesouvají svou pozornost k imigraci a zostřují rétoriku vůči uprchlíkům. Všímáte si něčeho takového?

Takhle bych to neřekl. Určitě to platí pro extrémně pravicovou stranu Aliança catalana. Ta ovšem alespoň prozatím zůstává malou, irelevantní stranou. V parlamentu nemá své zástupce a nejspíše je nebude mít ani po nadcházejících volbách. Myslím, že se nedostanou nad 1,5 % hlasů.

Je ale pravda, že Katalánsko má nejvyšší úroveň imigrace v celém Španělsku. Stává se z toho hojně diskutované téma a hlásí se k němu i třeba středopravá nacionalistická strana Junts. Xenofobní výroky od nich ale nezaznívají. Říkají spíše, že Katalánsko musí mít nástroje, jak imigraci řídit a monitorovat, jestli se daří příchozí integrovat do katalánské společnosti.

Imigrace s sebou na některých místech, kde se koncentruje velké množství přistěhovalců, přináší problémy. Myslím proto, že je normální, ba dokonce žádoucí, že katalánská vláda a politické strany o tomto tématu mluví a žádají, aby měl region v této oblasti větší kompetence.

Jak jste již zmínil, strana Aliança Catalana v katalánském parlamentu dosud nemá své zástupce. Její hlavní tvář, Silvia Orriols, se ovšem téměř před rokem stala starostkou města Ripoll, kde žije početná muslimská komunita. Navzdory tomu, že velké počty migrantů registrují i další města v okolí, strana s protiimigrační rétorikou uspěla právě tam. Proč?

Je pravda, že v Ripollu žije spousta přistěhovalců. V Katalánsku je ale řada míst, která mají dokonce vyšší podíl obyvatel z řad imigrantů a tahle strana tam neuspěla.

Věřím proto, že klíčovou roli sehrál teroristický útok, který se 17. srpna 2017 odehrál v Barceloně. Muži, kteří zde tehdy zaútočili, pocházeli z Ripollu. Zdálo se, že jsou plně integrovaní, navštěvovali tamní školy, mluvili plynně katalánsky. Nebyly tam žádné známky radikalizace.

V tamní společnosti jejich čin vyvolal odezvu. Mnoho lidí nechápalo, co se pokazilo, že tito mladí muži nakonec vyrazili do Barcelony zabíjet.

Španělská společnost je známá svým historicky přívětivým vztahem k přistěhovalcům. Platí to i dnes, kdy k jeho břehům míří stále více imigrantů?

Španělsko nezažilo v oblasti migrace žádné výrazné problémy. Je pravda, že podíl imigrace byl ve Španělsku v porovnání se sousedními zeměmi, třeba Francií, spíše nízký. V posledních letech ale velmi vzrostl. To má samozřejmě dopady na společnost i politický systém.

Myslíte si, že se ruku v ruce s tím mění i způsob, jakým Španělé nahlíží na imigranty?

Podle mě se nemění. Spíš je čím dál evidentnější, že imigrantů je zde stále víc. Pokud se nepletu, tvoří nyní asi 18 % obyvatel Katalánska. To je opravdu hodně. Imigranti mají často jiné zázemí, jsou chudší. Dopady jsou vidět všude a my se s nimi musíme vypořádat.

Přistěhovalci jsou pro nás ale důležití. Často vykonávají práci, kterou Španělé a Katalánci dělat nechtějí, nebo alespoň ne za tak nízké platy. Rozhodně se nedá říci, že by zde lidem „kradli“ pracovní pozice.

Napříč Evropou v poslední době sílí nacionalisticko-populistické strany. Platí to i pro Španělsko?

Zažili jsme vzestup strany Vox, tedy španělské nejdůležitější krajně pravicové politické strany. Ta se dostala až ke 12 procentům hlasů a získala si velkou popularitu. Ze začátku zejména proto, že se ostře vymezila proti katalánskému separatistickému hnutí. Velkou roli sehrála například během tehdejšího řízení u španělského Nejvyššího soudu.

Důvod, proč začala být populární, je tedy jiný než u ostatních krajně pravicových stran v Evropě, které uspěly kvůli protiimigrační rétorice. Vox uspěl nejdříve kvůli katalánskému separatismu, pak teprve přijal antiimigrační narativy. Doteď je velmi prošpanělský, centralistický a proti separatistickým silám, nejen v Katalánsku, ale také v Baskicku a Galicii.

Jak se straně Vox daří teď?

V minulých volbách podpora Voxu trochu klesla. Uvidíme, jak se jí bude dařit v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu. Zatím to vypadá, že se jim nepodaří získat příliš dobrých výsledků, přestože tyto volby jsou obvykle pro krajně pravicové strany dobrou politickou arénou.

Mám za to, že strana Vox má chvíle, kdy se jí dařilo nejlépe, už za sebou. Teď se stává méně významnou.

Myslím, že se to nedá srovnávat s Geertem Wildersem v Nizozemsku, se situací v České republice, Polsku a Maďarsku nebo Francii, kde má Národní sdružení uspět ve volbách do Evropského parlamentu.

Je pravděpodobné, že se v budoucnu ve Španělsku objeví lídr, jako je Geert Wilders, jehož strana vyhrála loňské parlamentní volby?

Přesně takovým lídrem je Santiago Abascal (lídr strany Vox, pozn. red.). Ten šel do minulých voleb s podobným programem, výsledek ale nebyl tak dobrý.

Takže ve Španělsku nemáme očekávat vzestup stran tohoto typu?

Podle mého názoru v dohledné době ne. Myslím, že se nedá čekat, že se v parlamentu podaří uspět jinému lídrovi extrémně pravicové strany, než je Santiago Abascal.

Stejně jako v řadě dalších evropských zemí i ve Španělsku v poslední době sílí protesty farmářů. Novinářka María Ramírez v článku pro deník The Guardian zmiňuje, že se španělská krajní pravice snaží jejich nespokojenost využít ve svůj prospěch. Daří se jí to?

Musíme v tomhle ohledu oddělovat farmáře z Katalánska a zbytku Španělska. Co se týče Katalánska, není tam žádné napojení na krajně pravicové strany. Tamní zemědělci téměř nezmiňují Agendu 2020 (Zelená dohoda EU, na kterou si stěžují farmáři napříč Evropou i ve zbytku Španělska, pozn. red.). Protestují opravdu hlavně proti extrémně závažnému suchu.

Ve zbytku Španělska je situace jiná. Nechci říct, že tam hnutí farmářů kopíruje Vox a krajně pravicové strany, ale je pravda, že část jejich argumentů se podobá těm, které tyto strany využívají. Mluví o Agendě 2020 a klimatické politice.

Španělská pravice se snaží tyto argumenty a celé protesty monopolizovat. A částečně se jí to daří. Rozhodně bych ale o farmářském hnutí nemluvil jako o krajně pravicovém hnutí.

Dělá katalánská regionální vláda dost, aby farmářům ulehčila boj s rekordním suchem?

Regionální vláda jednala o návrhu rozpočtu, jehož součástí měly být i vysoké finanční částky určené na pomoc farmářům a vylepšení infrastruktury na boj se suchem. Nakonec ho ale neschválila. Jak se dá situace řešit bez toho, opravdu nevím.

A proč se jí podle vás na rozpočtu, který se měl stát řešením tak vážného problému, nepodařilo shodnout? Byly za tím politické hry?

Ano, podle mě za to mohou hlavně každodenní politické půtky. Rozpočet se podle mě schválit nepodařilo zejména kvůli neshodám na projektu výstavby kasino komplexu Hard Rock na jihu Katalánska, který budí kontroverze a strany se na něm dlouhodobě nemohou dohodnout.

Myslím, že lze bezpečně říct, že přijetí tohoto návrhu rozpočtu by mělo v nadcházejícím roce pozitivní dopady na situaci v Katalánsku. To, že nakonec nebyl přijat, je velmi špatné.

Abych to zjednodušil: Kvůli komplexu Hard Rock nemáme rozpočet v Katalánsku a region čekají předčasné volby. Rozpočet do té doby nemůže schválit ani španělská centrální vláda. Nejvážnější dopady to celé má ovšem na boj se suchem.