Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Španělsko trápí krize bydlení. Řada lidí si nemůže dovolit pořídit vlastní byt, dostupný pro ně není ani pronájem. A místní si stěžují, že z měst, která jsou oblíbeným cílem turistů, se stávají zábavní parky.
Jak vyplývá ze statistik, nájemné v zemi za posledních deset let vzrostlo o 80 % a předstihlo růst mezd. Ba co víc: v nedávné zprávě španělské centrální banky stojí, že téměř polovina španělských nájemníků utratí za nájemné a poplatky za služby 40 % svých příjmů, zatímco průměr v EU činí 27 %.
Situace silně dopadá zejména na mladé, kteří mnohdy nemají na výběr a kvůli rostoucím cenám zůstávají i po třicítce bydlet u rodičů. Nejnovější data rovněž ukazují, že zástupci generace Z a mileniálů by museli více než tři a půl roku šetřit celý plat, aby vůbec mohli složit zálohu na vlastní bydlení, upozorňuje server The Local.
„Od finanční krize v roce 2008 se pro nás bydlení a práce staly spíše luxusem než právem,“ řekl Seznam Zprávám před časem šestadvacetiletý Jaime Mas.
Atmosféra v zemi v posledních měsících houstne. Krizi bydlení Španělé do velké míry připisují přebujelému turismu a rozvoji krátkodobých pronájmů, jež činí život ve městech nedostupným. Během léta, kdy do země míří největší počet turistů, se dokonce kvůli tomu konala řada demonstrací.
Jak se žije mladým Španělům
Z průzkumů vyplývá, že Španělé opouštějí rodný dům o čtyři roky později, než je průměrně zvykem napříč Evropou. Měsíční nájem 1200 eur za garsonku se často shoduje s platem mladých.
Socialistický premiér Pedro Sánchez si je vědom, že pokud chce zůstat u moci, musí nabídnout řešení „bytové nouze“, jak palčivou situaci označil.
„Až donedávna se to týkalo hlavně sociálně slabších vrstev, ale nyní se to týká i pracující a střední třídy,“ vysvětlil pro deník The Guardian expert na problematiku dostupnosti bydlení z Esade Business School Ignasi Martí, proč trvalo vládě tak dlouho, než začala krizi řešit.
„Z politického hlediska se to týká zejména potenciálních voličů - lidí ze střední třídy, kteří si uvědomují, že si nebudou moci koupit byt a že pronájem je opravdu složitý, a lidí, kteří ve Španělsku neopouštějí domov až do průměrného věku kolem 31 let,“ dodal.
Bohatí vlastníci, chudí nájemníci
Premiér Sánchez v lednu představil dvanáctibodový plán, jenž má krizi bydlení vyřešit a zabránit tomu, aby se španělská společnost rozdělila na dvě třídy - bohaté vlastníky a chudé nájemníky.
Pozornost upoutal zejména bod, který navrhuje uvalit až stoprocentní daň na nemovitosti, jež budou kupovat lidé ze zemí mimo Evropskou unii. Týden poté, co plán představil, dokonce Sánchez mluvil o úplném zákazu nákupu nemovitostí touto skupinou lidí.
Zda opatření skutečně vstoupí v platnost, zůstává otázkou. Předseda vlády neupřesnil, kdy se jej chystá předložit ke schválení poslancům. Není také jisté, zda se mu podaří získat v parlamentu dostatek hlasů, jelikož s tím měl už v minulosti problémy.
Overturismus v Barceloně
Barcelona připravuje kroky proti nadměrnému turismu, který město tíží. „Sektor cestovního ruchu je nyní tak velký, že pohlcuje veškeré sociální a ekonomické aktivity ve městě,“ říká výzkumník španělského institutu.
Našel Sánchez řešení krize?
Experti se nicméně už nyní zamýšlejí nad tím, zda by extrémní zdanění nemovitostí mohlo být odpovědí na španělskou krizi bydlení. Převážně se ale shodují, že Sánchezovy výroky jsou spíše chytlavými frázemi než skutečným řešením.
Profesor občanského práva a ředitel katedry bydlení na Univerzitě Rovira i Virgili Sergio Nassare Aznar v rozhovoru pro Seznam Zprávy upozornil, že objem domů vlastněných cizinci je ve Španělsku v porovnání s jinými zeměmi skutečně vysoký - zhruba 14,5 %.
Palčivá situace dle něj panuje zejména v turisticky atraktivních oblastech, jako jsou Baleárské ostrovy, Valencie či Alicante, kde podíl nemovitostí vlastněných cizinci dosahuje až trojnásobně vyšších hodnot.
Sánchez na ekonomickém fóru v Madridu vzkázal, že obyvatelé zemí mimo EU si předloni nakoupili 27 tisíc nemovitostí, v nichž neplánují bydlet, ale chtějí na nich vydělávat. Dle Nassare Aznara ovšem není situace tak jednoduchá, jak se ji premiér snaží vykreslit.
Z průzkumů vyplývá, že nejčastějšími zahraničními kupci ve Španělsku jsou Britové, kteří si v klimaticky přívětivější zemi pořizují druhé domovy. Ostatně právě ve Spojeném království vyvolaly Sánchezovy výroky o stoprocentním zdanění poprask. Tamní média označila zvýšení daní za „brutální“ a psala o zahájení „války proti prázdninovým domům Britů“.
Španělsko a migrace
„To, že teď Španělsko nezastává tvrdší postoj v imigrační politice, neznamená, že se jeho pozice třeba do pěti let nezmění,“ upozorňuje pro Seznam Zprávy španělská politoložka se specializací na migraci Núria Franco Guillén.
Vysoko na žebříčku národností, jež nakupují domy ve Španělsku, se nacházejí i Maročané nebo Rumuni, kteří jsou mnohdy ve velmi odlišné situaci než zmínění Britové, upozornil odborník.
Právě marockých rodin by se přitom nové opatření mělo dotknout. „Roky tvrdě pracují a jakmile si ušetří peníze, koupí si nemovitost. Často třeba takovou, která se nenachází na lukrativním místě a mladí Španělé o ni nemají zájem, protože není dostatečně hezká nebo prostorná. Marocké rodiny ale mají radost, že si ji mohli pořídit. Chtějí zde začít život. Jaký má smysl uplatnit na ně stoprocentní zdanění?“ podotkl Aznar.
Obyvatelé zemí mimo EU navíc tvoří pouze zlomek všech kupců. Dopad jejich zdanění na dostupnost bydlení na národní úrovni by tak zřejmě byl jen omezený.
„Všichni se shodujeme, že máme problém s nedostatečnou nabídkou a potřebujeme vytvořit novou, abychom lidem migrujícím z jiných částí Španělska do velkých měst, jako je Madrid, Valencie a Malaga, poskytli nový domov,“ uvedl pro BBC výkonný ředitel společnosti Colliers International Spain Antonio de la Fuente.
„Tohle je ale podle mého názoru jen kapka v moři a existují jiné alternativy, které budou mít na trh s bydlením větší dopad,“ dodal.
Podobně to vidí i sdružení obyvatel ve španělských metropolích. Dle nich jsou Sánchezovy návrhy velmi vágní, oceňují ale, že vláda konečně otevřeně přiznala, že hlavní příčinou bytové krize jsou spekulace, ať už se jedná o turistické pronájmy nebo luxusní byty prodávané investorům.
Dle odborníků je jednou z cest, jak přispět k dostupnějšímu bydlení, zvýšení množství sociálního nebo veřejného bydlení, jež spravuje stát, nikoliv soukromí developeři nebo pronajímatelé. V současné době tvoří pouze 2,5 % celkového španělského bytového fondu, zatímco například ve Francii dosahuje 14 % a v Nizozemsku dokonce 34 %.
Důležité je dle Nassare Aznara také odstranit legislativní překážky a s nimi spojenou právní nejistotu, která je ve Španělsku vysoká a rodinám a mladým lidem stěžuje přístup k vlastnímu bydlení.
Další možnou cestou je celkové zvýšení španělského bytového fondu. Dle zprávy Atlas Real Estate o dostupnosti bydlení je třeba rozšířit bytový fond ve Španělsku o 3,5 milionu bytů za dostupné ceny. Jak ale upozorňují odborníci, tato varianta je časově i finančně náročná.
