Článek
Život v soumračné zóně oceánů, tedy hloubce mezi 200 a 1000 metry, by mohl v důsledku změny klimatu dramaticky prořídnout. Nový výzkum publikovaný v časopise Nature naznačuje, že do konce století by mohlo zmizet z této zóny 20 až 40 procent organismů.
Pokud se emise skleníkových plynů nesníží, život v této důležité časti oceánu by se mohl do 150 let tak vyčerpat, že k jeho obnově pak nebudou stačit tisíciletí.
Soumračná zóna je domovem nejrůznějších organismů a živočichů včetně speciálně přizpůsobených ryb. Je také důležitým prostředím pro mořské živočichy, kteří se potápějí a hledají kořist, jako jsou žraloci, nebo ryby z čeledi lampovníkovitých, které se přes den ukrývají v soumračné zóně a v noci vyplouvají na hladinu, aby se nakrmily.
Živočichové v soumračné zóně se živí miliardami tun organických látek, jako jsou odumřelý fytoplankton a rybí trus, které se snášejí z hladiny oceánu. Tyto unášené částice se nazývají mořský sníh.
Ačkoli je soumračná zóna málo prozkoumaná, podle programu OSN, který se zabývá studiem této oblasti, „obsahuje pravděpodobně největší rybí populaci na světě a recykluje asi 80 procent organického materiálu, který se potopí“.
„O soumračné zóně oceánu toho stále víme poměrně málo, ale na základě důkazů z minulosti můžeme pochopit, co se může stát v budoucnosti,“ uvedla pro list The Guardian Katherine Crichtonová, hlavní autorka studie a postdoktorandka na Exeterské univerzitě.
Z minulosti vyčíst budoucnost
Výzkumný tým složený z paleontologů a oceánských modelářů se zabýval tím, jak hojný byl život v soumračné zóně v minulých teplých klimatických obdobích, a to na základě záznamů z dochovaných mikroskopických schránek v oceánských sedimentech.
„Podívali jsme se na dvě teplá období v minulosti Země, zhruba před 50 miliony let a před 15 miliony let,“ řekl profesor Paul Pearson z Cardiffské univerzity, který výzkum vedl. „Zjistili jsme, že soumračná zóna nebyla vždy bohatým prostředím plným života. V těchto teplých obdobích žilo v zóně soumraku mnohem méně organismů, protože z povrchových vod přicházelo mnohem méně potravy.“
Živočichové v zóně se živí především částicemi organických látek, které se potopily z povrchu oceánu. Studie ukázala, že v teplejších mořích minulosti byla tato organická hmota bakteriemi rozkládána mnohem rychleji – to znamená, že do soumračné zóny se dostávalo méně potravy.
„Bohatá rozmanitost života v zóně soumraku se vyvinula v posledních několika milionech let, kdy se vody oceánů ochladily natolik, že fungovaly spíše jako lednice, která uchovávala potravu po delší dobu a zlepšovala podmínky umožňující život,“ uvedla doktorka Crichtonová.
To vedlo vědce k otázce, co se stane s životem v soumračné zóně v budoucím, teplejším světě. Spojili důkazy o minulých teplých obdobích se simulacemi modelu zemského systému a simulovali, co se může v soumračné zóně dít nyní a co by se mohlo stát v budoucích desetiletích, staletích a tisíciletích v důsledku oteplování klimatu způsobeného emisemi skleníkových plynů.
„Naše zjištění naznačují, že významné změny již mohou probíhat,“ pokračovala Crichtonová. „Pokud rychle nesnížíme emise skleníkových plynů, mohlo by to vést k vymizení nebo zániku velké části života v soumračné zóně během 150 let a následky by se projevily po tisíciletí. I budoucnost s nízkými emisemi může mít významný dopad, ale ten bude mnohem méně závažný než scénáře se středními a vysokými emisemi. Naše studie je prvním krokem ke zjištění, jak zranitelný může být tento oceánský biotop vůči oteplování klimatu.“
Zlatá střední cesta není zas tak zlatá
Studie nabídla tři možné budoucnosti soumračné zóny: nízkouhlíkový scénář, který připouští celkem 625 miliard tun emisí od roku 2010; střední scénář, který připouští 2500 miliard tun; a vysoký scénář, který připouští 5000 miliard tun. „Pokud se dostaneme ke střednímu nebo vysokému scénáři, oba jsou pro zónu soumraku velmi špatnou zprávou,“ řekla Crichtonová.
Podle odhadu Globálního uhlíkového rozpočtu pod vedením Exeterské univerzity dosáhly v roce 2022 celkové globální emise CO2 40,6 mld. tun. V letech 2010 až 2022 se emise každoročně blížily 40 miliardám tun. Při současném tempu by „středního“ scénáře bylo dosaženo za 50 let a „vysokého“ za něco málo přes sto let.
Jamie Wilson z Liverpoolské univerzity uvedl, že „soumračná zóna hraje v oceánském koloběhu uhlíku důležitou roli, protože většina oxidu uhličitého pohlceného fytoplanktonem končí právě tam, když se jeho zbytky propadají z povrchu oceánu“.
„Jedním z problémů při předpovídání, jak se tento pohyb uhlíku může v budoucnu změnit, je to, že v moderním oceánu je třeba rozklíčovat mnoho procesů. Tím, že se podíváme zpět na soumračnou zónu v minulých teplých obdobích, můžeme určit ty nejdůležitější a použít je k předpovědi budoucnosti. Zjistili jsme, že tento přirozený koloběh uhlíku se již pravděpodobně mění a může být narušen ještě dlouho v budoucnosti.“
Podle studie klimatická krize ovlivnila pozemské oceány v podobě znečištění, oteplování, odkyselování, okyselování a nadměrného rybolovu. Tyto dopady přiměly ochránce přírody uvažovat o různých ochranářských opatřeních, jako je například omezení škodlivých činností v oceánech.
Ochrana soumračné zóny bude obtížná, protože typické ochranářské snahy, jako je zabránění rybolovu nebo hlubinné těžbě, zde nelze uplatnit, uvedl pro CNN Luiz A. Rocha z Kalifornské akademie věd.
„Chráněná mořská oblast pro (soumračnou zónu) nemá příliš velký smysl, protože vlivy, které ji ovlivňují, jsou globální povahy,“ řekl. „To, co skutečně potřebujeme k ochraně (soumračné zóny), je zastavit nebo alespoň zpomalit vysoké tempo změn, kterým vystavujeme klima naší planety.“
