Soud rozplétá tragédii turistů u sopky. „Musel jsem tam nechat rodiče“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Po dlouhých čtyřech letech zazněla svědectví těch, kteří přežili jednu z nejhorších přírodních katastrof na Novém Zélandu. Popisovali palčivou bolest a trauma, které prožili v roce 2019 poté, co se ocitli sotva pár kilometrů od vybuchující sopky na Whakaari neboli Bílém ostrově. Sopka nese totožný název.

Jejich svědectví zazněla během trestního řízení, které zahájil úřad WorkSafe, regulátor bezpečnosti a ochrany zdraví v zemi, proti šesti stranám.

Mezi obžalovanými jsou i bratři Andrew, Peter a James Buttleovi, píše BBC. Rodina Buttleových kdysi turisticky populární sopečný ostrov - vzdálený necelých 50 kilometrů od pobřeží Severního ostrova Nového Zélandu - vlastní od roku 1936.

Jak tvrdí úřad pro bezpečnost práce, přestože museli o blížící se erupci vědět, bratři nikoho ze 47 návštěvníků nevarovali, čímž způsobili smrt 22 lidí.

Jessemu Langfordovi z australského Sydney bylo 19 let, když koncem roku 2019 podnikl se svou rodinou výlet na palubě lodi Ovation of the Sea společnosti Royal Caribbean. Ta ho společně s jeho rodiči a o dva roky mladší sestrou zavezla na Bílý ostrov u severního pobřeží Nového Zélandu, kde se měli podívat na sopku Whakaari, popisuje události sever 9News.

U soudu z kraje týdne přehrávali záznam výpovědi, ve kterém Langford mluví o bolestivém rozhodnutí, které musel učinit po výbuchu vulkánu.

„Táta seděl a říkal, že se snaží dýchat, snažil se strhnout plynovou masku,“ řekl. „Máma, ta se vůbec nehýbala.“ Langford byl sám těžce zraněn a sotva si dokázal ošetřit vlastní popáleniny. Věděl, že nemá dost sil, aby odnesl alespoň jednoho ze svých rodičů do bezpečí. Rozhodl se tedy, že se pokusí dojít pro pomoc sám. Že dá vědět prvním záchranářům, že poblíž kráterového jezera jsou ještě živí lidé.

„Stále mě to trápí … učinit rozhodnutí vstát a odejít. Bylo to velmi těžké rozhodnutí,“ řekl při policejním výslechu. „V podstatě jsem se jen rozloučil, jak nejlépe jsem uměl.“

Ve výpovědi líčí i to, jak uvažoval. Kvůli zranění si potřeboval chvíli odpočinout. Tušil ale, že nebude mít dost sil znovu vstát. Nakonec našel vůli jít dál a dostal se až do města Whakatane. Tam na něj čekaly lékařské týmy, které prosil, aby mu ulevily od bolesti.

„Nasadili mi kyslíkovou masku na obličej. Potom jsem osm dní spal a probudil se až v Austrálii na jednotce intenzivní péče,“ řekl Langford při výslechu.

Tehdy se dozvěděl, že jeho rodina se z ostrova nedostala živá. Tělo sestry Jesseho Langforda Winony se nikdy nenašlo.

Langford uvedl, že jeho rodina ráda podnikala různá dobrodružství. Kdyby ale věděli o hrozícím nebezpečí, nikdy by na ostrov nevkročili. Tvrdí, že jim o blížící se erupci nikdo neřekl.

Stejně vypovídala i další turistka - Annie Luová. Ta prostřednictvím videohovoru z Austrálie soudu sdělila, že si zájezd na ostrov objednala se svou matkou poté, co si o něm přečetla v brožuře, píše CNN.

Nikdo jí podle svých slov neřekl, že je vulkán v den výletu na „druhém stupni“ sopečné aktivity.

Turisté byli sice vybaveni helmami a plynovými maskami, ale jinak jim nebylo řečeno, aby si vzali jakékoliv zvláštní oblečení. Podle Lu to působilo tak, jako by se jednalo o běžný den venku v přírodě. To se ale změnilo poté, co sopka vybuchla. Žhavý písek, vařící dým a kameny spálily Luové 38 procent povrchu těla. Stále se léčí, bylo ji transplantováno hned několik kožních štěpů, které zjizvily i ty části těla, jež se před sopečným peklem podařilo uchránit.

K soudu se dostalo i video, které zachycuje dění přímo před výbuchem. Na něm je vidět, jak obrovské chuchvalce popela zakrývají skupinu turistů. To, co se stalo potom, způsobilo vlny téměř nepopsatelné bolesti, řekla Luová.

„Jako by na mě všude házeli písek a kameny. Opravdu, opravdu to bolelo,“ řekla. „Prostě to pálilo. Nikdy předtím jsem nic takového necítila. Bylo to, jako kdyby někdo rozžhavil nějaké jehly a pak je do vás všechny najednou narval. Představte si, že když otevřete troubu, tak se na vás vyvalí žár. Je to něco podobného, ale tisíckrát horší.“

Luová, stejně jako několik dalších přeživších, tvrdí, že kromě toho, že jim nebylo řečeno o možných nebezpečích, turisté ani nevěděli, jak se při výbuchu chovat.

„Nebyly žádné jasné instrukce ani plán, všichni se řídili čistě instinktem boje nebo útěku a běželi přímo k molu,“ řekla. Když se jí na vlastní pěst podařilo dostat k lodi, musela nejprve vlézt do vody, aby se jí přestaly rozpouštět legíny přímo na kůži. Podle ní ale ani personál lodi nebyl na takový scénář připraven. Lékařská pomoc na lodi byla „velmi omezená“ a zásoby vody se vyčerpaly, protože se lidé snažili smýt si popel z kůže.

Lu přežila, ale erupce ji změnila „fyzicky i psychicky“. Předtím pracovala v módním průmyslu. Po výbuchu si musela vzít dovolenou na léčení, ale už se nemohla vrátit do své původní práce. „Musela jsem úplně změnit kariéru, protože, víte, i když to zní tvrdě, v módním průmyslu jde především o vzhled,“ řekla.

Ještě před Luovou vyslechl soud výpověď amerických turistů Matthewa a Lauren Ureyových, kteří byli na svatební cestě a objednali si zájezd na ostrov prostřednictvím společnosti Royal Caribbean Cruises. Podle Matthewa bylo už před vyloděním moře rozbouřené a několik pasažérů dostalo mořskou nemoc. Přestože vulkán se již probouzel, jediné, co jim průvodci řekli, bylo, že aktivita sopky je zvýšená. To mělo znamenat, že nemohou navštívit určité části ostrova.

„Zmínili se, že pro naše pohodlí budeme mít respirátory. To bylo jediné, co si pamatuji, že říkali o ostrově, když jsme byli na lodi,“ řekl. „Možná nám řekli ještě pár dalších informací, ale nic konkrétního si nepamatuji.“

Na ostrově průvodci podle Ureyho dovedli jejich skupinu na okraj kráteru, kde strávili asi 10 minut a pak se pomalu vraceli zpět. V tu chvíli ale někdo z expedice uviděl černý mrak, který vycházel ven z kráterů, načež se všichni dali na útěk.

Lauren Ureyová si pamatuje, že černý mrak byl tichý. Když se ale s manželem schovali za skálu, uslyšeli „hlasitý výbuch“ a pak křik. „Výkřiky o pomoc a výkřiky v agonii,“ uvedla ve své výpovědi.

Novomanželé nemohli pořádně dýchat, protože teplota kolem nich dosahovala teploty až 100 stupňů Celsia. Časem se obloha vyjasnila, přeživší se prodírali silnou vrstvou popela, aby se dostali k malému nafukovacímu člunu zakotvenému na molu.

Od té doby pár podstoupil několik operací a transplantací kůže. Stejně jako Luová si ale nesou i jizvy, které se nikdy nezahojí.

„Chtěli jsme mít dvě děti, ale je to pro nás považováno za vysoce rizikové,“ řekla Lauren Ureyová. „To na mě, mého manžela a naše rodiny mělo mnohem větší dopad než jen fyzická zranění,“ řekla soudu.

Státní zástupkyni pro bezpečnost práce Kristy McDonaldová u soudu uvedla, že cestující výletní lodi „před zahájením zájezdu neobdrželi žádné informace o bezpečnosti a ochraně zdraví“.

Společnost bratrů Buttleových - Whakaari Management Ltd (WML), která zájezdy nabízela, nesplnila svou povinnost péče o turisty, jež ostrov navštívili.

Do roku 2019 podle ní společnost WML dosahovala z turistického ruchu na ostrově ročního zisku ve výši přibližně 1 milionu novozélandských dolarů. Na zajištění bezpečnosti zařízení ale nebylo vynaloženo dost prostředků.

„Společnost WML byla povinna pochopit rizika toho, co dělá. Nikdy se neobtěžovala rizika řádně pochopit,“ řekla. WML na rozdíl od pěti dalších obviněných společností vinu odmítá.

Očekává se, že soudní řízení bude trvat 15 týdnů.