Článek
Oblast Tichomoří získává v posledních letech snad tolik pozornosti světových mocností jako naposledy během druhé světové vlády. Spojené státy americké spolu se spojenci a Čína stále intenzivněji soupeří o to, komu se podaří si získat přízeň 15 nezávislých pacifických států, vliv v regionu, ale i v globální geopolitické sféře.
Kdo vyhrává?
Zatímco USA jsou strategickým partnerem řady tichomořských zemí už historicky, Čína se v regionu snaží prosazovat především v posledních letech. Podle expertů je zatím pozice Washingtonu v Tichomoří pořád silnější. Zásadní rozdíl je patrný hlavně ve vojenské sféře.
Spojené státy mají v Tichém oceánu i vlastní území a na nich několik vojenských základen, - na autonomním ostrově Guam, na Havaji i na ostrově Wake. Podepsaná a znovu prodloužená dohoda o spolupráci s Marshallovými ostrovy, Federativními státy Mikronésie a Palau pak Američanům zajišťuje přístupová práva.
To znamená, že Washington v oblasti, která rozlohou odpovídá zhruba pevninskému území USA, může volně operovat ve vzdušném prostoru i ve vodách zmíněných států.
Peking se ale snaží Washington v posilování vlivu v posledních letech dohnat. Svými kroky loni vyděsil USA a jejich klíčové spojence (Austrálii, Nový Zéland a Japonsko). Tehdy podepsaly Šalamounovy ostrovy s druhou největší ekonomikou světa bezpečnostní dohodu, která rozvířila spekulace, že by právě zde mohla v budoucnu vzniknout první čínská vojenská základna.
FAKTA
- Spojené státy v lednu 2023 znovu otevřely velvyslanectví na Šalamounových ostrovech, v květnu pak na souostroví Tonga. Další by měla vzniknout na Vanuatu a Kiribati.
- Prezidenti Kiribati, Palau, Nauru, Marshallových ostrovů a Federativních států Mikronésie na začátku roku 2023 uvedli, že v „blízké budoucnosti" očekávají návštěvu amerického prezidenta Joea Bidena v Tichomoří, ačkoli tato cesta nebyla potvrzena, uvádí britský deník The Guardian.
- USA také letos v září uznaly nezávislost Cookových ostrovů a Niue a navázaly s nimi diplomatické vztahy. Obě území jsou volně přidružená k Novému Zélandu a některé státy je formálně neuznávají jako nezávislá.
- Čína se mezitím stala jedním z největších národních věřitelů tichomořských států. Podle údajů čínské vlády se její obchod s tímto regionem - převážně s mořskými plody, dřevem a nerostnými surovinami - v roce 2021 zvýšil na 5,3 miliardy dolarů z pouhých 153 milionů dolarů v roce 1992, uvádí americký deník Washington Post.
Zatím se k tomu ale neschyluje. „Na Šalamounových ostrovech Peking uzavřel dohodu o vnitřní bezpečnosti. To znamená, že Čína může zasáhnout, pokud by došlo k odporu nebo protestům na domácí scéně,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy expert Jan Švec z Ústavu mezinárodních vztahů. Podle něj je tak předseda tamní vlády Manasseh Sogavare vnímán jako spojenec Číny v regionu.
Podobně vřelé vztahy má s Čínou například i vláda Kiribati. Země obnovila s Pekingem diplomatické vztahy v roce 2019, uvádí agentura Reuters. Údajný tlak Pekingu pak v roce 2022 vedl k tomu, že Kiribati nečekaně odstoupilo od účasti na Fóru pacifických ostrovů, byť se následně do jeho řad vrátilo. Tvrdila to podle britského deníku The Guardian členka kiribatského parlamentu a bývalá diplomatka Tessie Lambourneová.
Čínský vliv na Kiribati dokresluje také změna postoje země k Tchaj-wanu, samosprávnému území, na než si Peking činí nárok. Zatímco dříve ostrovní stát jako jedna z posledních zemí uznával vládu v Tchaj-peji za reprezentant jednotné Číny, dnes už stojí za komunistickou vládou v Pekingu.
Mocenské zájmy
Ale proč Washington a Peking vůbec o vliv v tomto regionu soupeří? „Nachází se totiž v hlavní oblasti, která dvě světové velmoci odděluje,“ vysvětluje americký think tank Brookings.
„Neškodná“ dohoda
Vztahy mezi USA a Šalamounovými ostrovy se zhoršují od nečekaného dubnového oznámení, že Sogavare podepsal bezpečnostní pakt s čínskou vládou. Jednalo se o první takovou dohodu v regionu a významné diplomatické vítězství Pekingu.
Obě velmoci se tak snaží co nejvíce posílit své pozice a zároveň se připravit na do budoucna možný konflikt, byť podle Švece je zatím taková eskalace nepravděpodobná. Vzájemné vztahy se ale vyostřují kvůli čínským výhrůžkám vůči Tchaj-wanu i snaze Pekingu rozšířit své území do Jihočínského moře, naposledy to bylo vidět během potyček s Filipínami.
Čína usiluje o větší vliv v regionu, „protože se snaží USA ponížit a dát jim najevo, že i v jejich sféře vlivu dokáží operovat nebo získat spojence“, přibližuje další důležitý faktor soupeření Švec.
Americký deník The Washington Post zase poukazuje na skutečnost, že cílem Pekingu je skrze spolupráci s ostrovními státy vybudovat síť rozvojových zemí, které by se postavily na její stranu na globálních fórech, včetně OSN. Tamní vládě to také dále pomáhá izolovat již zmíněný Tchaj-wan.
Naopak pro USA je dalším silným důvodem obava z možného ohrožení obchodních cest jejich spojenců - Austrálie a Nového Zélandu. Zranitelnými by se mohly stát kvůli rostoucí vojenské přítomnosti Číny i části amerických teritorií (Guam nebo Havaj). Ta jsou součástí ostrovního řetězce, který je jakýmsi nárazníkem mezi Asií a USA, uvádí dále WP.
Podle zahraničních analytiků, což potvrzuje i český expert Švec, jsou v regionu v upevňování vlivu zatím úspěšnější USA. A to navzdory tomu, že ostrovní národy „nedostávaly podporu, kterou potřebovaly“, jak přiznala například i americká viceprezidentka Kamala Harrisová loni v létě při cestě po regionu.
Čína navíc v přístupu k jednotlivým národům dělala zásadní chyby. „Pekingští funkcionáři se snažili korumpovat některé místní představitele, byli netransparentní při jednání, vyvíjeli tlak a objevily se i případy špionáže,“ upozorňuje Švec.
Život na tichomořském souostroví
Pevninské území Kiribati dál mizí pod mořskou hladinou. Projevy změny klimatu na místní komunity dopadají nejen v podobě stále přibližující se vody, ale jsou patrné i v zemědělství, na stravě místních i na jejich duševním zdraví.
Konkrétním příkladem je pak již zmíněný skandál ohledně bezpečnostní dohody se Šalamounovými ostrovy. Ještě předtím, než byl zveřejněn její obsah, unikl na veřejnost její návrh, který znervóznil celý jižní Pacifik. Pokud by se bývala potvrdila část uniklého dokumentu, čínským vojákům a námořním válečným lodím se měly otevřít dveře do tichomořského ostrovního státu, který hrál klíčovou roli ve druhé světové válce.
Čína podle něj měla mít možnost v celé řadě případů na ostrovy vysílat policii, ozbrojené síly, vojenský personál a další donucovací orgány. A například čínská armáda mohla vybudovat přístav pro své válečné lodě dva tisíce kilometrů od australského pobřeží a využívat hlubokomořský přístav, kde mohly kotvit i těžkotonážní lodě. Prezident Sogavare nicméně kritiku, že Čína představuje regionální hrozbu, tehdy odsoudil.
Časopis Foreign Policy zase uvádí, že americké spojence znepokojila loňská cesta čínského ministra zahraničí Wanga I. Diplomat se snažil propagovat rozvojovou vizi Pekingu mimo zmíněné regionální fórum. Obcházení zavedené instituce ale mohlo mít svůj důvod: několik jeho členů pořád uznává Tchaj-wan a s Pekingem nemá navázané vztahy.
Dlouhodobé napětí na lince Washington-Peking by mohla zmírnit série schůzek na vysoké úrovni v následujících týdnech. Ve čtvrtek dorazil Wang I do americké metropole. Ačkoli vzhledem k aktuální krizi na Blízkém východě a válce na Ukrajině, bude oblast Pacifiku poněkud ve stínu, lze předpokládat, že i tento region přijde během jednání na přetřes.
Už příští týden by Spojené státy a Čína mohly po čase obnovit také osobní kontakt na vojenské úrovni. Americká delegace má dorazit na bezpečnostní fórum do Pekingu. Pokud schůzky uspějí, očekává se dokonce v listopadu přímo schůzka obou prezidentů Joea Bidena a Si Ťin-pchinga, podle deníku Washington Post se uvažuje o setkání v San Francisku.
Vlastní zájmy
Hlavní prioritou pro pacifické ostrovní národy ale zůstává především řešení domácích problémů. Region se řadí mezi jeden z nejchudších na světě, státy se stále více potýkají s palčivými dopady klimatických změn a zároveň se snaží vypořádat s dopady pandemie covidu-19 nebo rostoucí inflací.
„Státy to říkají otevřeně. Geopolitika je nezajímá, chtějí zkrátka řešit své problémy, takže koukají na to, kdo jim nejvíce pomůže a je jim v zásadě jedno kdo,“ uvádí dále expert Švec.
„Jedním z palčivých témat jsou například dopady klimatické změny, kvůli kterým se ostrovy potápí a tím pádem se zmenšují, nebo častější a silnější cyklony. To má pak zásadní dopad na jednotlivé ekonomiky a vytváří sociální problémy, se kterými si nejsou rozvojové národy schopny efektivně poradit,“ dodává.
Různé formy rozvojové pomoci jsou tak dalším způsobem, jak se snaží jak USA, tak Čína, jednotlivé země naklonit na svou stranu.
