Souboj o Elysejský palác: Macron sází na empatii, porazí ho silná slova?

Co čekat od francouzského prezidentského klání? Změní se politika Elysejského paláce? Nakolik pomůže pravicovým kandidátům protiimigrantská rétorika? I na to v druhé části obsáhlého rozhovoru pro Seznam Zprávy odpovídá Eliška Tomalová, vedoucí Katedry evropských studií na Institutu mezinárodních studií FSV UK.

Interview jsme pro lepší orientaci rozdělili do dvou kapitol.

V první části, kterou najdete zde, se ohlížela za pěti lety prezidentského mandátu Emmanuela Macrona. V druhé části, kterou vám nyní předkládáme, se do detailu ponoříme do prezidentských voleb.

Emmanuel Macron se těší poměrně vysoké oblibě. Vykládala byste si to tak, že Francouzi netouží tolik po změně, jako tomu bylo na konci mandátu Françoise Hollanda, který měl popularitu mnohem nižší?

Macron v tuto chvíli nesází na žádnou vlnu spojenou se změnou, naopak se snaží nabízet stabilitu. Francie má spoustu bolavých míst, která se táhnou od začátku jeho mandátu. Začalo to hnutím žlutých vest, později to akcentovala pandemie. Stále se vyvalují vyvřeliny extremismu, které se vracejí a vracet budou.

Macron se bude snažit uklidňovat a stabilizovat, být empatický. Bude muset ale najít rovnováhu, aby zase nepůsobil moc slabě – zvláště ve srovnání s hlasitějšími kandidáty, jako je teď hodně mediálně prezentovaný Éric Zemmour (více o něm zde). To je těžká chemie předkampaně, která už začala.

Dlouhé měsíce se zdálo, že se bude opakovat druhé kolo posledních voleb, tedy Macron proti Marine Le Penové. Pak ale kartami zamíchaly primárky Republikánů a do hry vstoupila Valérie Pécresseová. Myslíte, že její rychlý vzestup bude trvalý a že se nám pro první kolo rýsuje jasná dvojka za vedoucím Macronem?

Pro mě to tak jasná dvojka není, stále tam vidím možnost standardního duelu mezi silně reprezentovanou krajní pravicí a Macronem. Je ale pravda, že Macron a jeho tým, ačkoli se ke kandidatuře oficiálně ještě nevyjádřili, vnímají Pécresseovou jako hlavní soupeřku, vůči níž je třeba se názorově vymezit. Je to důstojná opozice. Vyjadřování vůči extrémní pravici se Macron a jeho tým snaží vyhýbat.

Jak byste vůbec Pécresseovou charakterizovala? Dá se třeba srovnat s posledním pravicovým prezidentem Nicolasem Sarkozym?

Valérie Pécresseová působí v politice dlouho, byla vždy reprezentantkou standardní politické cesty, úspěchu, prošla výbornými školami, maturovala už v 16 letech a vždy byla úspěšná. Prošla dvěma ministerskými funkcemi, má za sebou úspěšnou politickou trajektorii, zároveň působí dynamickým dojmem.

Ideologicky je ukotvenější v rámci francouzské liberální pravice, politicky je tedy asi čitelnější než Macron, který je daleko volnější a je více ve středu politického spektra. Pécresseová má trošku jiný styl než Sarkozy, vystupování je citlivější, politicky je mu ale velmi blízká.

Myslíte, že by se v zahraniční politice nějak výrazně lišila v roli hlavy státu od Macrona? Napadá mě téma evropské integrace…

V rámci evropské integrace je i Macron v té předkampani trochu zdrženlivější. V kontextu předsednictví EU bude jako lídr ve velmi zajímavé situaci. Evropu zvolil jako velké téma své první kampaně v roce 2017, což bylo dost překvapivé. Jeho úspěch byl v tomto kontextu také překvapivý.

Sám Macron – už to ostatně avizoval – spěje k určitému posunu v citlivých otázkách, jako je vnitřní bezpečnost a migrace. Naznačil, jak by postupoval například v posílení vnějších hranic EU, zvolil by pro Francii immigration choisie (výběrovou migraci, pozn. red.). Ačkoliv bude Macron evropská témata hodně akcentovat, bude přece jen zdůrazňovat specifickou roli Francie, leadership.

Pro Pécresseovou je Evropská unie také cesta, rozhodně není protievropská. Čekala bych od ní větší důraz na spolupráci mezi státy, méně federalistických tendencí. Nečekala bych žádná velká překvapení, která by ji odlišovala od jejího ideologického proudu.

Mohla by se Pécresseová posunout v kampani víc doprava, aby pro případné druhé kolo nalákala voliče Le Penové nebo Zemmoura?

Předpokládám, že se bude pohybovat v mantinelech, kde byl Alain Juppé (bývalý premiér a prezidentský kandidát, pozn. red.), tedy standardní gaullistická cesta, která se možná více zaměří na otázky spojené s nejistotami, které francouzskou společnost provází. Tedy vnitřní bezpečnost, jistota na poli trhu práce atd.

Otázkou je, jak uchopí témata, která Macron ještě nerozvinul. Zůstala za ním spousta reforem, které se nemohly realizovat kvůli covidu či žlutým vestám nebo proto, že to zkrátka nestihl. Pokud přijde s konkrétními návrhy reforem, určitě se vrátí k reformě důchodového systému, což je v zemi věčné téma. Na to bude možné reagovat. Macron je ale ještě dost nečitelný.

V posledních volbách sehrála i dost velkou roli televizní debata, v níž Le Penová pohořela na ekonomických tématech. Mohla by se Pécresseová Macronovi v případném duelu vyrovnat?

Stylem si budou určitě bližší, Le Penová vykřikuje, emocionálně se snaží strhnout publikum. S Pécresseovou by to byla kultivovanější debata, odborně bude určitě dobře připravená. Nepodceňovala bych ji. Když jsem ale viděla dvouhodinový televizní projev Macrona v půlce prosince, byl velmi dobře připravený jak po stránce rétorické, tak i emocionální a faktografické. Je patrné, že Macron bude do debaty perfektně připraven a teď si vytváří zázemí pracovních skupin v rámci své strany Republika vpřed!. Vzniká projekt toho, jak bude vypadat republika v roce 2030. Pokud dojde na jejich duel, bude to kvalitní politický souboj.

Pokud by skutečně došlo k druhému kolu Macron–Pécresseová, prezident by přišel o voliče z řad umírněné pravice. Dokázal by přimět jít k volbám voliče levice, například podporovatele Jeana-Luka Mélenchona?

Socialistické ano, v případě Mélenchona jen část, protože část je opravdu extrémně levicově zaměřena. Je ale znát, že Macron se snaží více používat city, být empatický, mluví o solidaritě. Ta témata se objevovala i v německých volbách: slova o tom, že každý si zaslouží respekt – od manuálně pracujících až po univerzitně vzdělané vrstvy. To je rétorika, která jde v tuto chvíli napříč Evropou. Je to myslím dobrý signál vůči středově-levicovým voličům.

Pokud by se Pécresseová do druhého kola dostala, dokázala by získat hlasy od většiny voličů Le Penové a Zemmoura?

Voliči francouzské extrémní pravice jsou nevypočitatelní. Byla jsem překvapená, kdo volil extrémní pravici v minulých volbách. Za tatínka Le Penové (zakladatele Národní fronty Jeana-Marieho Le Pena, pozn. red.) se k tomu lidé moc nehlásili, za jeho dcery se už uměli přiznat. A to i ve vrstvách společnosti a regionech, kde by to člověk nečekal. I kultivovanější pravice se hlásila k extrému.

Voliči, kteří volili extrémní pravici ze zklamání, se pak lekli. Příští rok může nastat dost podobný scénář.

Zajímavý bude i ženský element, do jaké míry se bude hrát na tuto kartu.

Mezi kandidujícími ženami je i Anne Hidalgová. Jak si vysvětlujete, že žena v tak vysoké funkci, jako je starostka Paříže, má tak mizivou podporu v průzkumech?

Možná právě proto. Spojení s Paříží není právě hlavní ingrediencí úspěchu. Druhé vysvětlení je slabá pozice Socialistické strany, která minule prohrála, její pozice klesla a přišla o spoustu elit, jež stranu opustily. Strana je vyprázdněná.

Může ve volbách hrát nějakou roli vztah k Velké Británii, který se v posledních měsících vyostřuje? Nejdříve šlo o rybolov, potom i hádky o migraci… Může Macronovi pomoci tvrdý postup v této věci?

Francie neměla v poslední době velká zahraničněpolitická témata. V kontextu předkampaně jsem zaznamenala jen to, že se Francie vrací k ponorkové aféře, kde se snaží ukázat sílu, i když ekonomicky ztratila (více zde).

Kde se mohl Macron profilovat, to je vztah vůči USA a Velké Británii.

Myslím, že Francie si po brexitu ještě nevyjasnila svůj vztah k Británii. Jasné je, že chce hrát roli lídra na evropském kontinentu. Chce dát Britům najevo, že je to Francie, kdo nastavuje tón vzájemného vztahu. A Německo, které se nachází v nově formované postmerkelovské realitě, nyní není tím nejsilnějším hráčem.