Politický otřes v Rusku. Šojgu končí, Putin určil nástupce

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ruský prezident Vladimir Putin navrhl do funkce ministra obrany ekonoma a dosavadního prvního vicepremiéra Andreje Bělousova. Stávající šéf resortu Sergej Šojgu se stane generálním tajemníkem ruské Bezpečnostní rady, kterou dosud vedl Nikolaj Patrušev.

Bělousov je stejně jako Šojgu na západních sankčních seznamech. Ani jeden také nemá armádní zkušenosti, i když končící ministr vždy rád veřejně vystupoval v uniformách. Mluvčí Kremlu označil volbu civilisty za „přirozenou“.

„Ministerstvo obrany musí být rozhodně otevřené inovacím, zavádět nové myšlenky a vytvářet podmínky pro hospodářskou soutěž - proto se prezident rozhodl navrhnout Andreje Removiče Bělousova,“ prohlásil Dmitrij Peskov. Jmenování zdůvodnil také nutností zahrnout bezpečnostní ekonomiku do národního hospodářství.

Ruská vláda musí podat demisi vždy po inauguraci nového prezidenta - Putin složil slib do šestého volebního období v úterý. Obecně se neočekávaly příliš velké změny, například pokračování premiéra Michaila Mišustina Kreml potvrdil už v pátek. Právě o konci ministra obrany Sergeje Šojgua se ale mluvilo.

Pětašedesátiletý Bělousov dlouho budoval kariéru v sovětské a později ruské akademii věd. Dosud zastával v ruské vládě a Putinově týmu převážně ekonomické pozice. I proto například obvykle dobře informovaný ruský ekonomický server The Bell označuje jeho jmenování do čela resortu obrany za „senzaci“.

Bělousov se v Kremlu pohybuje od roku 2000. Zprvu byl ekonomický poradce, pak působil na ministerstvu hospodářství. Když se v roce 2008 Putin vrátil do premiérského křesla, vybral si ho do svého ekonomického týmu. Od té doby se o novém ministru obrany mluví jako o „Putinově muži“.

Po návratu do prezidentského křesla v roce 2012 si ho Putin vzal s sebou. Podle zdrojů The Bell mu vládce Ruska pečlivě naslouchá, právě Bělousov prý prezidenta nadchl pro digitální ekonomiku a je otcem kontroverzního zvýšení DPH v roce 2019.

Nový ministr údajně věří propagandě o tom, že Rusko je obklopeno nepřáteli a v roce 2014 prý byl jediný z Putinova ekonomického týmu, kdo podpořil anexi ukrajinského poloostrova Krym.

V ruské vládě dřív zastával funkci ministra ekonomického rozvoje, v roce 2020 se stal prvním vicepremiérem. Když byl předseda vlády Michail Mišustin v roce 2020 hospitalizovaný kvůli covidu, Bělousov dočasně řídil vládu.

Odchod Šojgua byl tématem už po loňské vzpouře žoldnéřské Vagnerovy skupiny a jejím tažení na Moskvu. Spekulace se vrátily, když ruské úřady letos v dubnu obvinily z korupce jeho náměstka Timura Ivanova, což byl Šojguův blízký politický spojenec.

Ivanov je nejvýše postaveným úředníkem, který v Rusku čelí trestnímu stíhání, od zatčení exministra hospodářství Alexeje Uljukajeva v roce 2016. O jeho korupčních kauzách se přitom dlouhodobě vědělo, protože na ně upozorňoval například protikorupční fond zesnulého opozičníka Alexeje Navalného.

Sergej Šojgu stojí po Putinově boku už desítky let a příhodně bývá někdy označován jako muž číslo dva. Experti na Rusko tak jeho konec přičítají mocenskému soupeření uvnitř Kremlu, jak jsme psali v této analýze.

„Někomu z elity se nelíbilo, že Šojgu posílil. Nepochází to od Putina, ale od lidí, kteří jsou Putinovi blízcí a kteří si myslí, že je Šojgu přehrál. Je to prostě boj proti němu a ministerstvu, které se stalo příliš mocným. Roli hraje i snaha o vyvážení situace,“ komentovala pro agenturu Reuters obvinění proti Ivanovovi Taťjana Stanovajová, vedoucí pracovnice Carnegie Russia Eurasia Center.

Kreml se léta chlubil fotografiemi ze společných dovolených prezidenta a ministra obrany. Opalovali se vedle sebe s holými hruděmi, pochutnávali si na snídani v malebných kulisách zasněžené Sibiře, lovili spolu ryby.

Šojgu už v 90. letech patřil k nejpopulárnějším politikům v Rusku. Renomé si vydobyl coby ministr pro mimořádné situace, který vždy vyrazil na místo, kde se něco děje. Možná i proto stál také u zrodu putinovské strany moci Jednotné Rusko. Jednu dobu se o něm dokonce mluvilo jako o Putinově nástupci.

Během války na Ukrajině ale začalo být patrné, že mizí z Putinovy přízně. Ruská agrese se nevyvíjela podle původních představ. Šojguovi zjevně nepomohlo ani to, že Moskva si v posledních měsících na bojišti připisuje úspěchy, za které ale mohou hlavně nedostatky na ukrajinské straně. Kyjevu chybí munice a otálí s mobilizací dalších sil.