Článek
Ahoj, mohla by ses prosím na úvod představit?
Ahoj, jsem Sreynich a pocházím z Kambodži. Dřív jsem pracovala v nevládní organizaci, která se zaměřovala na zlepšování životních podmínek Kambodžanů na venkově přes angažmá v zemědělském sektoru. Teď jsem se ale přestěhovala do Austrálie a začínám studovat magistra na univerzitě v Queenslandu.
V Kambodži jsem nicméně bydlela v metropoli Phnom Penh, i když původně jsem z jedné z provincií.
I když teď pobýváš mimo Kambodžu, jak se ti v ní žilo?
Když jsem vyrůstala v Kambodži, moje rodina neměla vysoké postavení, takže jsem neměla přístup ke všemu. Sice jsem měla dostatek jídla, chodila jsem do školy, ale když chceš získat v Kambodži dobré vzdělání, musíš hodně zaplatit.
Třeba angličtina, ta se na veřejných školách učí jen jednu nebo dvě hodiny týdně. Proto, když chceš mít dobrou angličtinu, je lepší chodit na soukromou školu.
Seriál: Voices of Youth
- Je jim -cet, někdy i -náct. Žijí v různých částech světa, a pokud na sebe někdy narazí, stane se tak pravděpodobně ve virtuálním prostředí sociálních sítí, s nimiž prožili a dále prožívají velkou část života.
- Jak se jim v dnešním světě žije? A jak se do jejich jednotlivých životů promítá skutečnost, kde se narodili? Je tato mladá generace, která žije v době, kterou provázejí globální politické, společenské i technologické změny, něčím odlišná od těch předchozích?
Ale jak se mi žije? Je to komplikované. Něco je pro mě přijatelné a něco ne. Život tady a některé sektory, jelikož jsme rozvojová země, nejsou tak pokročilé. Zatím je to v procesu.
Třeba taková infrastruktura. Mně cesta do práce trvala hodinu a půl kvůli tomu, že právě infrastruktura tu třeba dobrá není.
Taky jsou tu sociální rozdíly. Ti, co jsou bohatí, jsou hodně bohatí, ti, co jsou chudí, jsou velmi chudí.
Je někdo, kdo tě v Kambodži inspiruje?
Hodně lidí. Ale například k tomu, abych odjela studovat magistra, mě inspirovala moje tamní profesorka. Byla to jediná přednášející žena se zaměřením na zemědělství.
Díky ní jsem zjistila, že mohou ženy v zemědělství hrát důležitou roli, a to přesto, že žiju ve společnosti, která ženy, co studují zemědělství, neuznává. Je to totiž především mužská doména.
Když mi ale ukázala, že ona obstála, pak můžou obstát i další ženy.
Já si osobně myslím, že by se ženy měly zapojovat do zemědělství a pomáhat zlepšovat život v naší zemi, protože naše zemědělství je dobré. Zdroje máme, ale chybí nám lidé.
První díl seriálu Voices of Youth:
Kdybys měla Kambodžu popsat třemi hashtagy, které by to byly?
#Khmerové. To symbolizuje nás, kambodžský lid. #AngkorWat. Název nejslavnějšího starověkého chrámu v Kambodži a taky dědictví UNESCO. Každý, kdo sem jede, si tohle místo nenechá ujít. A jako poslední #WatPhnom. Tenhle název symbolizuje jméno naší metropole Phnom Penh.
Vždycky se snažím ptát i na něco aktuálního. Jak u vás vnímáš současnou politickou situaci? Přes třicet let má Kambodža stále stejného premiéra, bývalého vojenského velitele Hun Sena, a tamní vláda v posledních letech zakročila proti politickým oponentům a novinářům. Jak to vnímáš?
Z pohledu mladého člověka mě situace v Kambodži trochu trápí. Když jsou volby, nemáme moc politických stran, ze kterých vybírat.
Podle mě by bylo lepší, kdyby politických stran v Kambodži bylo víc a lidé by si mezi nimi mohli vybrat. Neznamená to ale, že bychom museli vládu měnit. Ale bylo by dobré mít větší rozmanitost stran, aby vládě nastavovaly zrcadlo. Ta by se pak musela zlepšovat.
Zároveň ale chci říct, že má tahle vláda i dost pozitivních a dobrých aspektů. Například přenastavila vzdělávací systém. Navíc je potřeba si uvědomit, že před deseti lety jsme začínali z ničeho. Například naše infrastruktura byla velmi špatná, ale zlepšila se.
Jaká je tvoje nejoblíbenější sociální síť?
Pro většinu Kambodžanů je to Facebook, ale já mám nejradši Instagram, protože je osobnější. Když ale hledám informace, jdu na Facebook. Najdu tam dobré i špatné zprávy.
Co pro tebe znamenají sociální sítě? Dokážeš si představit bez nich žít?
Jsou pro mě velmi důležité. Mám díky nim přístup k hodně informacím. Když hledám na serverech, nenajdu tam tolik informací jako na sítích.
Například, když jsem si hledala informace o stipendiu, tak jsem na sítích mohla sledovat názory, videa, sdílené zkušenosti a pak jsem už mohla hledat po vlastní ose.
Bez sítí by proto bylo těžké se k určitým informacím dostat. Něco totiž najdeš jen na Facebooku. Kdyby sítě zrušili, o určité informace bychom přišli.
Čeho se v dnešním světe nejvíc obáváš?
Dvou věcí. První je klimatická změna. U nás se strašně zvyšují teploty a pro lidi z venkova to znamená sucho a nemožnost pracovat na poli.
Když nemůžou (lidé na venkově) pěstovat, zvyšuje se chudoba a podvýživa. Protože zranitelní a chudí lidé nedokážou generovat příjem. Jediný způsob, jak si obstarají jídlo, je, že si ho sami vypěstují, což je ale teď, s klimatickou změnou, nemožné. Chudých i podvyživených proto přibývá.
Druhá je válka - Ukrajina a Rusko. Ta dopadá na tolik ekonomik a tolik lidí je v problémech - roste inflace a někteří si nemůžou dovolit pokrýt běžné náklady na život. Ceny rostou, ale platy zůstávají stejné. Myslím i na Ukrajince a jejich život ve válkou zmítané zemi.
Jak by měl naopak podle tebe vypadat svět, kde by sis přála žít?
Řeknu ti, jak bych si to představovala u nás. Místa, kde se tady žije, neprospívají zdraví. Továrny a rezidenční čtvrti jsou moc blízko u sebe. Bylo by dobré, kdyby se ekonomické a obytné zóny oddělily.
Taky bych chtěla, aby tu bylo dobré zdravotnictví, aby k němu měli místní přístup. Protože v Kambodži, když jste hodně nemocní, musíte mít peníze, abyste mohli jít do nemocnice. Nechci dělit na bohaté a chudé, potřebnou péči by měl dostat každý.
Co je tvým snem?
Chtěla bych mít svůj vlastní byznys na venkově napojený na zemědělství. Můj sen není být bohatá, ale založit resort, zvýšit tak příjmy venkovanů a poskytnout vzdělání vesnickým dětem. Protože pro ně je získat vzdělání obtížné.
Když budu moct založit resort, kde budou místní pracovat, vezmou i svoje děti, co se v nich budou učit. Zvýším tak zaměstnanost a umožním vzdělání mladých. Jen tak budeme růst dál.
Co pro tebe znamená úspěch?
Když dosáhnu toho, co jsem si naplánovala. Třeba, když jsem odpromovala na bakaláři a začala jsem pracovat pro nevládní organizaci, to byl pro mě úspěch. Tvrdě pracuješ a něčeho dosáhneš.
Jak bys za sebe popsala typického zástupce kambodžské mladé generace?
Přijde mi, že si většina lidí neváží vzdělání a taky ho od pandemie málo řeší. Víš, jak všichni studovali online? To nebylo stejné jako chodit do školy. Mladí si zvykli, že si ztlumí mikrofon nebo vypnou video a ztráceli tak soustředění.
Dost mladých taky nečte. Nemají to rádi, nebo na to nejsou odmalička zvyklí. Nemáme tu totiž schéma, které by je v tom podporovalo.
I tak bych ale chtěla říct, že někteří mladí si vzdělání určitě váží.
Co tě nejvíc v poslední době inspirovalo?
Moje profesorka v Austrálii. Už mi totiž začala škola. Říkala jsem jí, že nejsem dobrá ve čtení a mluvení (v angličtině), protože to není můj mateřský jazyk. Ale ona mě ujistila, že to je v pohodě a že potřebuju čas. Poradila mi taky, abych cvičila, trénovala a nebála si říct o pomoc.
Jaký je podle tebe největší stereotyp o Kambodži?
My Kambodžané jsme moc přátelští a laskaví.
Slyšela jsi někdy o České republice?
Jo. Dokonce jsem z Česka dostala malý grant, abych mohla uskutečnit svůj výzkum na bakaláři.
To ti moc gratuluju.
Díky.
Co bys chtěla, aby Češi o Kambodži věděli, nebo naopak nevěděli?
Máme krásnou kulturu a i my sami jsme velmi kulturní národ. Takže bych lidem vzkázala, aby Kambodžu přijeli objevovat - naši přírodu a chrámy.
