Snaha byla, ale přišel další nezdar. Summit G20 opět končí patem

V houstnoucí atmosféře stále nekončící války na Ukrajině roste tlak na přímé i nepřímé účastníky konfliktu. A také na ty, kteří se po celý rok pokouší o neutrální roli.

Do této škatulky by se ráda zařadila Čína – o jejím nezaujatém postoji však nejen vzhledem k nepopíratelnému přátelství s Vladimírem Putinem snad už ani nemůže být po roce války řeč. A pak je tu Indie.

Indie momentálně předseda skupině G20, která sdružuje největší ekonomiky světa. A je to pro ni slavná událost. Všude visí billboardy s tváří premiéra Naréndry Módího, silnice prošly důkladným čištěním a budovy dostaly nový nátěr.

Tento týden se v zemi sešli šéfové diplomacií skupiny.

Největší demokratická země světa se s více než 1,5 miliardami obyvatel snaží zaujmout pozici lídra rozvíjejících se a rozvojových zemí – často označovaných jako země globálního Jihu. A to v době, kdy na spotřebitele silně doléhají v důsledku války rostoucí ceny potravin a energií. Tato témata tak převládala i v úvodním projevu premiéra Naréndry Módího.

Hovořil o vícenásobných krizích, jimž svět čelí, přičemž obzvláště trpí méně bohaté země. „Zkušenosti z posledních několika let, finanční krize, změna klimatu, pandemie, terorismus a války jasně ukazují, že globální správa selhala,“ řekl Módí. V narážce na válku na Ukrajině Módí připustil, že tento konflikt způsobuje „hluboké globální rozdělení“.

Vyzval ministry zahraničních věcí, aby během setkání odložili rozdíly stranou. Snahy Indie prosadit svou agendu však komplikují přetrvávající rozpory ohledně války. Ty byly znatelné minulý měsíc v jihoindickém městě Bengalúru, kde se ministři financí zemí G20 nedokázali dohodnout na společném prohlášení.

Rusko a Čína odmítly připojit svůj podpis na dokument kritizující ruskou invazi, Indii tak nezbylo než vydat jednoduše „shrnutí a výsledný dokument“, ve kterém přiznala neshody.

A neslavně dopadl i druhý summit G20 pod taktovkou Indie. „Snažili jsme se. Ale propast mezi zeměmi byla příliš velká,“ uvedl rezignovaně ministr zahraničí Subrahmanjam Džajšankar. Rozbroje ohledně Ukrajiny se nepodařilo snížit, dodal. Žádné společné komuniké, natož jednohlasé odsouzení války na Ukrajině, tak ani tentokrát nevzniklo.

Ačkoli se Indii doposud dařilo balancovat mezi Ruskem, Čínou a Západem, dle analytiků je pravděpodobné, že si Módí brzy bude muset vybrat. Válka postoupila do dalšího roku a tlak na „nerozhodnuté“ země je stále větší.

Mnozí Indové, zejména ti staršího ročníku, mají z mládí zakořeněný citát Nikity Chruščova – Hindi Rusi bhai bhai. Indové a Rusové jsou bratři. „Je mi 74 a moje generace vyrostla s Hindi Rusi bhai bhai. Teď by to bylo jako zaútočit na drahého starého přítele,“ řekl novinářům The Guardianu Ram Agarwal, který v ulicích Nového Dillí provozuje obchod. Tím i zodpověděl dotaz, proč neodsoudí ruskou invazi. Hrůzu o rozměrech zabíjení civilistů nepopírá. Kritizovat Rusko se však zdráhá.

Už před válkou byly součástí indické společnosti „antitábory“. Jedny popohání antipatie vůči západní kultuře, další se netají antiamerikanismem. Válka na Ukrajině tak pro mnohé víc než cokoli jiného znamená důkaz pokrytectví a dvojí metr Západu. Intervence a kampaně za změnu režimu jsou v pořádku – dokud se o ně nepokouší Rusko. O pokrytectví by však mohla vyprávět i Indie.

Indie patří mezi hrstku států, které se rozhodly zdržet hlasování o protiruských usneseních jak v Radě bezpečnosti OSN, tak na Valném shromáždění. Indie od získání nezávislosti prosazuje i nezávislou politiku.

Její první premiér Džaváharlál Nehrú jednou prohlásil, že smyslem je „držet se stranou od velkých bloků, být přátelští ke všem zemím, nepřipojovat se k žádné alianci“.

Vazby Nového Dillí s Moskvou sahají až do dob studené války a země je na Kremlu nadále silně závislá, pokud jde o vojenské vybavení – což je vzhledem k přetrvávajícímu napětí mezi Indií a Čínou na společné himálajské hranici zásadní spojení.

Neutralita je přitom pro Indii nepříjemný kalkul. Na jednu stranu tu sice je dlouholeté přátelství s Ruskem, na straně druhé tu jsou obavy z jeho spojence – Číny. A do třetice tu jsou Spojené státy, do jejichž náruče Indii dohnal hlavně rostoucí vliv Číny.

Nynější postoj Indie není otázkou principů a zásad. Už dříve se spekulovalo o přesvědčivé síle ruského černého zlata. Po uvalení sankcí na Rusko ze strany Evropské unie se Indie a Čína staly největšími dovozci ruské ropy. Indie má pro nákup ruské ropy typu Urals lepší polohu než Čína. Tento typ se těží na Urale a v Povolží a odtud je to do Indie blíž a tamní rafinérie jsou navíc dobře uzpůsobené k rafinaci ruské ropy.

Indie umožňuje do svých přístavů přístup i lodím, které Evropa už do svých vod nepouští, a navíc dál uznává i pojistná krytí poskytovaná Ruskem. Země se tak po uvalení evropských sankcí dostala do obzvlášť výhodné situace.

Britský list Guardian také přišel s informací, že Indie ve velkém do Ruska dováží kůži pro výrobu vojenské obuvi a tím tak nepřímo podporuje ruskou válečnou kampaň. Rusko také v Indii nakupuje výrobky, které už ze Západu nepřichází. Obchod mezi Ruskem a Indií navíc vzrostl o závratných 413 procent.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj Indii obvinil, že umožnila Rusku využít efektivní způsob, jak obcházet západní sankce. Zároveň nabádá, aby země byla více proaktivní ve snaze ukončit ruskou agresi.

Přes to všechno indická půda posloužila k návratu velkých rivalů k jednacímu stolu, byť opravdu na krátko. Na summitu G20 spolu osobně poprvé od ruské invaze na Ukrajinu prohodili několik slov šéfové diplomacií Spojených států a Ruska.

Antony Blinken a Sergej Lavrov se ve čtvrtek setkali asi na deset minut. Blinken podle informací agentury AP během schůzky zdůraznil Lavrovovi tři body, mimo jiné že USA budou Ukrajinu v konfliktu podporovat tak dlouho, jak bude třeba k ukončení války.

Představitel, který s novináři hovořil pod podmínkou anonymity, odmítl komentovat, jak Lavrov na Blinkenova slova reagoval. Blinken ale prý nenabyl dojmu, že by Rusko v nejbližší době mohlo své postoje změnit (více zde).

Antony Blinken k členům G20 promlouval i v pátek. „Pokud dovolíme, aby Rusko beztrestně dělalo to, co na Ukrajině, pak je to vzkaz pro případné agresory všude, že jim to může projít také,“ dodal během setkání se svými protějšky z Indie, Japonska a Austrálie – uskupení známého jako Quad neboli Čtyřstranný bezpečnostní dialog.

„Velká síla čtyřky spočívá v tom, že máme čtyři podobně smýšlející země, které spojují základní hodnoty, základní zájmy a které přinášejí různé síly, zkušenosti a různé srovnatelné způsoby řešení těchto problémů,“ řekl. Ačkoli žádné „potenciální agresory“ neupřesnil, vzhledem ke kontextu zřejmě mířil na Čínu a její aktivity v asijských mořích.

Pro Antonyho Blinkena to byl obzvlášť bohatý týden. Poprvé ve funkci ministra zahraničí zavítal i do Střední Asie, kde se setkal s lídry Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu.

Donald Lu, náměstek ministra zahraničí pro jižní a Střední Asii, před cestou uvedl, že „hlavním cílem“ bylo „ukázat, že jsou Spojené státy spolehlivým partnerem“ – na rozdíl od Ruska.

V rozhovoru s novináři v Taškentu Blinken uznal, že válka způsobila Střední Asii obrovské potíže, ale zdůraznil, že tato obtížná situace podtrhuje smysl amerického programu na podporu soudržnosti v regionu, která zvyšuje odolnost.

„Jsme si velmi dobře vědomi důsledků, které ruská agrese proti Ukrajině měla pro lidi ve Střední Asii,“ řekl. „Bezprostředními důsledky byl tak či onak nárůst cen energií a potravin a pak obecněji inflace.“

Před Blinkenovou návštěvou vydalo ministerstvo zahraničí informační list, v němž zdůraznilo, že Washington poskytl ve fiskálním roce 2022 25 milionů dolarů na pomoc Střední Asii při diverzifikaci obchodních cest a rozšiřování investic.

Ne všichni v Ruskem silně ovlivněném regionu Blinkena a americké dary přivítali s nadšením.

„Smutná částka 25 milionů dolarů je směšná vzhledem k tomu, že obrat obchodu (mezi Ruskem a Střední Asií) se pohybuje v desítkách miliard dolarů,“ řekl ruskému listu Vzgljad Marat Šibutov, kazašský komentátor s výrazně proruskými názory. „Říkat, že se země od sebe vzdálily nebo se sblížily, je možné až poté, co uděláte nějaké politické kroky nebo podepíšete nějaký dokument. Na konci Blinkenovy návštěvy však žádné dokumenty podepsány nebyly. Takže není o čem mluvit.“

Kazašský ministr zahraničí dal také významně najevo, jaké problémy zemi dělají sankce řízené Západem.

„Kazachstán má historické vazby jak na Rusko, tak na Ukrajinu. Naše ekonomiky jsou již dlouhou dobu vzájemně propojeny, a právě proto je tato situace pro nás a pro naši ekonomiku velmi obtížná,“ řekl novinářům Muchtár Tleuberdi.

„Kazachstán je členem Eurasijské unie (obchodního bloku), mezi Kazachstánem, Ruskem a dalšími členy této unie nejsou žádné celní hranice. Zároveň se snažíme zabránit jakýmkoli pokusům ruských nebo jiných zahraničních společností o obcházení sankcí,“ dodal.

Blinken tlumočil myšlenku, že Washington je v tomto bodě připraven poskytnout určitý prostor pro manévrování, ale naznačil, že dříve či později se budou muset předpisy dodržovat.