Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
O atentátu na slovenského premiéra Roberta Fica toho kvůli informačnímu embargu víme ještě pořád velmi málo. Stejně jako o útočníkovi Jurajovi C. a jeho motivu – i když jednotlivých kusů informací skládajících dohromady trochu neuvěřitelný obraz máme spoustu, včetně některých záměrně lživých. Celý příběh se ale dozvíme až časem, protože Slovensko je pořád ještě právní stát. I když existují i takové právní státy, které dokážou zabezpečit, aby z policie skandálně neutíkaly kusy kdovíjak sestříhaných videí s „přiznáním“ pachatele.
To, co teď slyšíme od vládních politiků, je potřeba permanentně filtrovat – faktické informace o premiérově zdravotním stavu se tu volně míchají s emocionálními výkřiky a subjektivními úvahami na téma, kdo a co všechno přivedlo útočníka před kulturní dům v Handlové a kdo všechno za to nese odpovědnost – především samozřejmě politická opozice a „liberální média“.
Abychom si rozuměli, obvykle neutrální slovo „liberální“ je na Slovensku v jistých kruzích považováno za těžkou urážku a používá se k označení vlastizrádců a třeba takový místopředseda Národní rady Ficovy strany Směr a dlouholetý obdivovatel Putinova Ruska Ľuboš Blaha rovnou mluví o „liberálním fašismu“, který je třeba porazit. Je to stejný Blaha, který dokáže hecovat náměstí plné svých příznivců k vulgárním urážkám prezidentky Čaputové, přičemž slovo „ku..a“ je pro něj možná ještě přijatelnější než adjektivum „americká“.
A stejný Blaha, který ve středu na tiskové konferenci hned po útoku sehrál dost šmírácky roli rozrušeného mstitele, který na přítomné novináře řval: „Léta jste živili strašidelnou nenávist. Vinu, kterou nesou progresivisté, všechna liberální média, nikdy nesmyjí.“
Člověk by asi dokázal pochopit emoce, které vás ovládnou, když se někdo pokusí zavraždit předsedu vaší strany a osobního přítele. Jenže za prvé v tomhle stavu nemusíte lézt na veřejnost a za druhé, vsadím se, že Blaha dost dobře věděl, co a proč říká.
Je to cynická a dost odporná politika, jíž se Blaha stal ve Směru frontmanem a která se projevuje třeba vyvěšením „seznamu vlastizrádců“, tedy slovenských poslanců, kteří hlasovali pro smlouvu o vojenské spolupráci s USA, takzvané DCA .
Nedělám si legraci, skutečně to nazvali „seznamem vlastizrádců“ a pro své příznivce k tomu připojili několik instrukcí: „Priatelia, prosím, šírte to. Nech celé Slovensko pozná tváre tých, čo našej vlasti zobrali slobodu a suverenitu. Nech celé Slovensko vie, kde bývajú zradcovia, ktorí nás ženú do vojny proti bratskému ruskému národu… Najväčšiu zodpovednosť za americkú okupáciu nesú Zuzana Čaputová, Eduard Heger, Jaroslav Naď a Ivan Korčok. Americkí agenti, ktorých prepojenie na USA musí byť predmetom vyšetrovania za vlastizradu.“
Jen tak na okraj, tenhle seznam si Směr na své webové stránky vyvěsil v únoru 2022, přesně čtrnáct dní před ruským útokem na Ukrajinu.
Podívejte se na Šťastné pondělí
Blaha a celý Směr nese za dnešní atmosféru na Slovensku hlavní odpovědnost. Abychom si rozuměli, tím nemá být řečeno, že si Robert Fico může za atentát sám. Byl to ničím neomluvitelný útok. Tečka, dál o tom mluvit nemusíme.
A můžeme asi i dodat, že ke slovenskému dusnu přispěli i jiní politici, dnes opoziční, na prvním místě někdejší premiér Igor Matovič, desetiletý nezodpovědný spratek v dospělém těle, hlavní důvod, proč se zdánlivě odepsaný Směr i s Ficem dokázal i po drtivé porážce z roku 2020 vrátit.
Teď jde o něco jiného: Výzvy ke zklidnění situace, jakou společně vydali třeba prezidentka Čaputová a její zvolený nástupce Peter Pellegrini, jsou úplně namístě. Jen není úplně jasné, jestli jim rozumějí všichni stejně, a nějak se nedá zbavit dojmu, že je někteří vládní politici chápou jako výhrůžku opozici a vybraným médiím: Buď zmlknete, nebo vás ke „zklidnění“ donutíme silou.
Mluvil o tom už na středeční tiskovce, stejné, kde svůj záchvat hněvu předvedl Ľuboš Blaha, i předseda koaliční SNS Andrej Danko, který oznámil začátek „politické války“ a vyhrožoval „změnami ve vztahu k médiím“.
Co tím myslí, rozvedl v pátek v rozhovoru pro televizi TA3 ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok ze strany Hlas, který bezprostředně po útoku chvíli působil jako hlas rozumu. Chvíli. V pátek už prohlásil: „Novináři si musí uvědomit svou odpovědnost. O Peteru Pellegrinim po prezidentských volbách napsali, že vyhrál proruský loser.“ Ne že bych sám někdy něco takového napsal, třeba takový Miloš Zeman tady u nás nebyl rozhodně dlouho „proruský loser“, tím se stal až po odhalení útoku ve Vrběticích. Ale tohle teď má být něco, čím se bude zabývat ministr vnitra a označovat to už za nepřijatelné, a pravděpodobně tedy i sankcionovatelné vyjádření? Svobodo slova, dobrou noc.
Mimochodem, stejný Šutaj Eštok ještě v dubnu šaškoval ve videostreamu mezinárodně hledaného rasisty a extrémisty Daniela Bombiče, který si říká Danny Kollár a který se před spravedlností ukrýval v Londýně, odkud ho nedávno britský soud - zatím nepravomocně - vydal na Slovensko. Možná tam teď dostane nějakou funkci, protože v jeho pořadech se jako hosti objevili také Robert Fico, jeho pravá ruka a ministr obrany Robert Kaliňák a samozřejmě i přízračné duo Blaha–Danko.
Poslechněte si Šťastný podcast
Pokud se kamarádíte s takovými typy a zároveň svatouškovsky voláte po zklidnění atmosféry a lepší politické kultuře, pravděpodobně to nemyslíte úplně vážně.
A mohli bychom pokračovat dál a zmínit třeba ohlášenou snahu o úřední zákaz největší opoziční strany Progresivní Slovensko. S nápadem přišel Štefan Harabín, což je sice na první pohled komická postava, které činí jistý problém dokončit větu, jenže také je to kandidát koaliční SNS do Soudní rady, samosprávného orgánu slovenské justice a muž, jenž v posledních prezidentských volbách dostal skoro 12 procent hlasů.
Harabína okamžitě podpořil i starý známý Lukáš Machala, vysoký úředník ministerstva kultury, který dostal na starost přeměnu veřejnoprávní televize a rádia ve státní médium, kde budou diskutovat zastánci teorie placaté země. Ano, vypadá to jako výkřik dvou pomatenců, než si uvědomíte, jak blízko moci jsou. A i když jejich návrh nejspíš padne pod stůl, svůj účel splní: V té části veřejnosti, která volí dnešní vládní strany, to jen utvrdí v názoru, že dnešní slovenská opozice je v podstatě soubor vlastizrádců (jak už napověděl Směr), na níž má spravedlivě dopadnout železná pěst vládnoucí třídy.
Slovensko opravdu potřebuje zklidnit – kromě toho, že tu zemi máme stále rádi, je v českém zájmu, abychom nesousedili s věčně natlakovaným papiňákem, u nějž si nikdy nejste jisti, kdy vybuchne. První kroky k tomu ale musí udělat dnešní vládní elita – nikoliv opozice nebo média. A když se díváte na její slova, činy a minulost, musíte být nutně skeptičtí a doufat, že se mýlíte a že posun Slovenska k autoritativnímu režimu vidíte jen proto, že máte tendenci vidět věci příliš černě.
Hodně štěstí, Slovensko. Budeš to potřebovat.