Článek
Pokud chcete Slováky vnímat jako ty, kteří mají v jedné ruce valašku, ve druhé fujaru a v hlavě bryndzové halušky, teď je pro vás ta pravá chvíle. Hlavním předvolebním tématem jsou totiž… medvědi. Tedy alespoň tento týden.
Co se vlastně stalo?
V posledních dnech došlo k několika útokům medvědů na lidi - jednak proto, že medvědi na Slovensku skutečně žijí, jednak proto, že lidé v létě víc chodí do přírody a ne vždy dodržují pravidla a vyznačené trasy. A někdy se s medvědy setkají i na vyznačených trasách. A někdy i docela normálně; takříkajíc ve městě.
Protože pocházím z Vysokých Tater a strávil jsem tam značnou část života, vím, o čem mluvím.
Medvědy v Tatrách jsme vždycky brali jako prostý fakt; zhruba jako příchod zimy nebo to, že když se hraje mistrovství světa v hokeji, vypadneme dřív, než pořádně začne. Brali jsme je jako skutečnost, se kterou se musíme smířit a naučit se s ní žít.
Medvěda jsem potkával cestou do školy, i když jsem šel vysypat koš. Potkal jsem ho cestou do hospody i cestou z hospody; to je vhodné být mírně pod vlivem, protože je vám to víc jedno. Běžně jsem ho pozoroval z okna a několikrát jsem raději zůstal doma právě proto, že jsem ho potkat nechtěl. Natož medvědici s mláďaty.
Když moje matka cestou k jedné z vysokohorských chat narazila na medvěda, položila batoh s nákupem na stezku a odešla. Rozdrásaný ruksak jsme pak měli doma ještě mnoho let. Jednoho mého kamaráda medvěd skutečně napadl a pokousal mu nohu; naštěstí měl lyžařské boty a nepřišel o ni. Lyžáky pak skončily v muzeu dané značky jako důkaz kvality: naše boty vydrží i útok medvěda.
V jednom tatranském hotelu, který raději nebudu jmenovat, jednou v podvečer nakráčel medvěd mezi hosty na terase. V jiném hotelu, který raději také nebudu jmenovat, zase vyšel po schodech k hlavnímu vchodu, no a protože dveře byly na fotobuňku, ocitl se na recepci. Když už to začalo místním hodně lézt na nervy a bylo třeba předstírat, že se něco dělá, dostali jsme píšťalky. Vážně.
Chci tím říct, že tohle všechno se děje už léta a nikdo s tím nikdy nic pořádného neudělal. Leč teď je před volbami.
Situace je horší, ale stejná
Dnes tedy panuje všeobecná shoda na tom, že situace je vážná a je třeba něco udělat.
K útokům se v posledních dnech vyjadřovali všichni, od prezidentky přes premiéra a ministry až po poslance. Ozval se i generální prokurátor, který je známý tím, že dělá věci, které by dělat neměl, a nedělá věci, které by dělat měl. Prohlásil, že je připraven poskytnout příslušnou součinnost. Co přesně má generální prokurátor s medvědy společného, není jasné.
mohlo by vás zajímat:
Situací se dokonce zabýval i mimořádný parlamentní výbor a mluví se o mimořádné schůzi parlamentu, o kterém jsme doufali, že už do voleb už nezasedne. Všichni politici se v zásadě shodují, že medvědů je příliš a je třeba je střílet.
Otázkou samozřejmě je, zda je medvědů opravdu příliš. Přesnější otázkou je, zda jich je víc než dřív. No a úplně nejpřesnější otázkou je, kolik jich přesně je. Odpověď zní, že vlastně nevíme.
V roce 2014 žilo na Slovensku 1256 medvědů. Odhadem. Dnes je jich podle nejnovější studie 1275. Odhadem a s tím, že studii nikdo neviděl, se ale sotva dá říct, že jejich počet prudce stoupá.
Další otázkou je, zda roste počet útoků. Ano i ne. Koneckonců jen v sobotu 15. července byly hlášeny tři, a to je vynikající důvod k panice. Je polovina roku a celkový počet útoků je deset. Odhadem. Od roku 2014 však medvědi útočí jednou až devětkrát ročně, takže čísla vlastně skáčou a těžko z nich něco odvodíte.
Takže počet medvědů trochu stoupá, ale zároveň vlastně zůstává stejný, a i to je jen odhad. Počet útoků se také zvyšuje, ale zároveň zůstává zhruba na stejných číslech. Opravdu se nedá říci, že by střety s medvědem byly časté.
Jenže kdo by se zabýval fakty, když je před volbami.
Konečně pořádné téma
Kolik medvědů je příliš, a kolik přiměřeně? Nevím. Ale jsem si celkem jistý, že poslanci to vědí ze všech nejméně. Ti, kteří nejhlasitěji křičí, že je třeba je střílet, křičí nejhlasitěji úplně vždycky a ty největší hlouposti.
Všichni říkají, že situace je vážná a že je třeba něco udělat, ale málokdo ví, zda je opravdu vážná, pokud ano, jak moc, a co přesně je třeba udělat. Ministerstvo životního prostředí vytvořilo další zásahový tým pro medvědy hnědé, chce lépe spolupracovat s policií a Státní ochrana přírody také vyvíjí aplikaci pro hlášení medvědů. Využívat by ji měli i turisté.
Nevím, jestli to bude fungovat - spíš tipuji, že ne -, ale to je jedno. Slovensko má konečně pořádné volební téma. Ptáte se, jak se to mohlo stát? Jak se mohl sezónní problém, který se navíc vyskytuje jen občas a vlastně ani není jasné, zda se vůbec vyskytuje, stát volebním tématem? Odpověď je jednoduchá.
Dobrá panika nemůže být špatná a medvěd je ideální terč: není člověk jako my, nemůže se bránit, nemůže k tomu nic říct a nemůže se ptát, jestli se politici náhodou nezbláznili.
Takže se všichni politici mohou výjimečně shodnout na tom, že je třeba lidi chránit, a mohou se tvářit, že je chrání. Je to absolutní win-win pro všechny, a tak se teď předhánějí v řešení problému, o kterém absolutně nic netuší a který je vlastně až do minulého týdne vůbec nezajímal.
Slovensko je země s mnoha problémy. Tento týden byla například zveřejněna zpráva Úřadu pro dohled nad zdravotní péčí, podle níž pacienti běžně čekají na vyšetření u specialisty několik měsíců nebo dokonce let. Lékaři stárnou, je jich čím dál méně a nemá je kdo nahradit. Kolaps zdravotní péče je všeobecně akceptovaným faktem.
To je jen jeden z příkladů: školství je na tom tak špatně, že už nestojí za řeč, a mladí i staří opouštějí zemi. Společnost je rozvrácená a roztříštěná, pravděpodobný vítěz voleb Robert Fico šíří nejtvrdší ruskou propagandu a polovina lidí neví, kdo je na Ukrajině útočník a kdo oběť. Stát kolabuje, všichni cítíme, že pod povrchem bublá něco velmi nepěkného, a průzkumy ukazují smrtící kombinaci: obrovskou frustraci lidí spojenou s pocitem bezmoci.
A tak jsme začali řešit medvědy.
Myslím, že heslo slovenských politiků by mohlo znít: my vás zachráníme, i kdybyste při tom měli zemřít.
