Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Myslím, že jsem v podstatě závislá,“ říká Marije Nicklin, která vyrostla na nizozemském ostrově Terschelling. Tato žena žijící nyní ve Velké Británii je podle svých slov posedlá sendvičem hagelslag. Stejně jako většina obyvatel Nizozemí. Chlebů s touto sladkostí se v zemi sní podle odhadů 750 tisíc denně.
Základní surovina, tedy cukrový posyp „hagelslag“, je k nalezení pouze v Nizozemí nebo jeho bývalých koloniích. Podle Jany Muller, která žije v zemi tulipánů už přes dvacet let, se ze sladkého sendviče stal národní symbol.
„Často se ptám místních, jestli jim hagelslag chutná, a ze sta procent mi Holanďani odpovídají, že ano. Stal se z něj národní symbol. Když v hračkářství chcete koupit dítěti košík s plastovým jídlem pro panenky, nikdy tam nebude chybět hagelslag. Mně osobně to připadá zvláštní, protože chléb namazaný máslem a posypaný touto sladkostí chutná jako kdybych si na něj dala šlehačku. Tady to jí ale každý,“ popisuje pro Seznam Zprávy Češka žijící v Nizozemsku.
Láska k této potravině se v zemi pěstuje už od dětství. Hagelslag namazaný na chlebu je nejčastější jídlo nizozemských dětí, které jsou podle celosvětového výzkumu organizace UNICEF už roky nejšťastnější na světě a obyvatelé státu se řadí v žebříčku národní spokojenosti globálně na páté místo. Kromě objektivně měřitelných parametrů, jako je kvalita vzdělání či zdravotnictví, místní věří, že k jejich štěstí přispívá právě tento sendvič.
V překladu znamená „hagelslag“ krupobití. Jedná se o několik milimetrů dlouhé cukrové nitky připomínající svým tvarem a barvou v případě čokoládové varianty myší trus. Právě tato příchuť je také mezi Nizozemci nejoblíbenější.
Nicklin si od ní neodvykla ani po svém odchodu do Velké Británie. Hagelslag do nové země dováží dvěma způsoby. Buď jí pošlou rodiče z Nizozemska balíček s nezbytnou surovinou pro výrobu sendviče, nebo si z návštěv domoviny vozí trajektem plné tašky.
„Snažím se udržovat si zásoby. Když vidím, že se blíží konec, začínám se ošívat,“ popisuje žena pro britskou BBC.
Pravý hagelslag najdete v podstatě pouze v Nizozemsku nebo jeho bývalých koloniích, jako je například Surinam nebo Indonésie. Tuto sladkost původně určenou na posypy dortů jedí obyvatelé západního království jako rychlou snídani, svačinu či oběd. Ročně se tak v zemi spotřebuje více než 14 tisíc tun hagelslagu.
„Nedá se mu vyhnout. Nizozemci ho nabízí všude. Neobejde se bez něj ani obyčejná kantýna ve škole nebo fabrice,“ popisuje Muller.
Kromě čokoládové existují i další příchutě oblíbeného posypu jako například ovocné variace. Každé roční období se v obchodech objevují také speciální verze. Mezi ně patří například malí velikonoční zajíci nebo oranžový hagelslag vyráběný na jeden z největších tamních svátků, „Koningsdag“, tedy den královských narozenin. Během něj se ulice nizozemských měst zaplní pouličními bary, které navštěvují jak Nizozemci, tak turisté z celé Evropy. Odhadem jich do království přijede každý rok kvůli události až milion.
Bizarní pohled
Colleen Geskeová, která se přestěhovala do Amsterodamu z Kanady v roce 2005, si do dneška pamatuje, jak se s hagelslagem setkala poprvé. Její tehdejší zaměstnavatel v Nizozemsku sdílel jídelnu s různými technologickými, finančními a právnickými firmami.
„Každou obědovou pauzu jsem sledovala muže v oblecích, kteří jedli něco, co bych mohla popsat jen jako oběd čtyřletého dítěte. Všichni měli kartony mléka a chleba s hagelslagem. Byl to bizarní pohled,“ vzpomíná autorka knihy Stuff Dutch People Eat, tedy: „Věci, které Nizozemci jedí.“
Její slova potvrzuje i Jana Muller.
„Napoprvé valíte oči, když vidíte manažery v oblecích, jak přes oběd rozbalí chleba s máslem posypaný čokoládovou struskou. Ale zvyknete si. Nizozemci bez něj nedají ani ránu, berou si ho i s sebou na výlety. Tudíž když v kempu vidíte rodinu, která jí hagelslag na chlebu, máte jistotu, že jde o Nizozemce,“ vysvětluje Češka žijící v zahraničí.
Podle Geskeové toho hagelslag o Nizozemcích hodně vypovídá. Nestarají se o to, co si o nich druzí myslí, a nepřehánějí to s analýzou kalorické hodnoty jídla.
„Prostě si jen dopřávají relativně jednoduché potěšení,“ říká expertka.
Potvrzeno králem
První zmínky o sladké polevě v podobě anýzových semínek obalených v cukru se datují ke konci 19. století, kdy je Cornelius Rutgerus de Ruijter prodával ve své pekárně nedaleko Utrechtu. Značka je nyní známá jako největší výrobce hagelslagu na tamním trhu. De Ruijter rozšířila v roce 1928 svou výrobu na ovocné a v 50. letech 20. století na čokoládové hagelslagy.
Sladkou pochoutku si oblíbila i nizozemská královská rodina. Král Vilém III. učinil v roce 1883 tuto značku dvorním dodavatelem a v roce 1985, za vlády královny Beatrix, získala společnost De Ruijter přízvisko „Koninklijk“ neboli královský.
„Touto poctou se mohou pyšnit pouze nizozemské společnosti, které král či královna oficiálně uznali pro své významné zásluhy v oboru a jsou staré nejméně 100 let,“ vysvětluje význam vyznamenání tisková mluvčí potravinářské společnosti Kraft-Heinz pro Evropu Marissa Munnings.
Největší továrna hagelslag na světě se nachází v průmyslovém areálu v Tilburgu - kousek od hranic s Belgií. Fotograf Jordy Leenders z nizozemského Eindhovenu patří k malému množství lidí, kteří se kdy podívali dovnitř. Když byl v roce 2018 pověřen pořízením fotografií z vnitřku továrny, řekl, že si připadal: „Jako Karlík, kterého pozvali do továrny na čokoládu.“
