Hlavní obsah

Zpověď za zvuku sirén: Žena popisuje strach, výpadky proudu a byt v 18. patře

Foto: Profimedia.cz

Lidé se ukrývají ve stanici metra Teatralna během ruského leteckého útoku v Kyjevě 26. srpna 2024.

„Přesto, že mezi lidmi panuje spousta strachu, není zde bezpečno a život nám ztěžuje řada věcí, stále se zde cítím doma,“ líčí Krystyna Rybačok. V neděli večer se vrátila z výletu po Evropě. Pár hodin na to městem otřásl útok.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Ráno okolo čtvrt na deset mě probudila velmi hlasitá exploze,“ popisuje Krystyna Rybačok, která žije v Kyjevě.

Ukrajinská metropole se stala v pondělí terčem ruských útoků. Exploze se ráno ozývaly také v Charkově, Oděse, Kryvém Rihu, Dnipru či Lvově. Celkem hlásí Ukrajina škody v 15 z 24 ukrajinských oblastí, zemřeli podle dosavadních zpráv tři lidé, další utrpěli zranění. Během rozsáhlých útoků také byla poničena energetická infrastruktura země. Z mnoha míst proto hlásí problémy s dodávkami vody a elektřiny.

Krystyna v rozhovoru pro Seznam Zprávy vylíčila, co se ráno v Kyjevě odehrálo, jaká panuje mezi lidmi v ukrajinském hlavním městě v posledních týdnech atmosféra i jak se cítila, když se po týdenním výletu opět vrátila do válkou zmítané země.

Jak byste popsala dnešní ráno v Kyjevě?

První sirény se rozezněly okolo třetí hodiny ranní, letecké poplachy se přestaly městem ozývat teprve před chvílí. Celkem to trvalo sedm hodin 46 minut.

Já jsem se včera vrátila z týdenního výletu po Evropě. Měla jsem za sebou opravdu dlouhou cestu. Jela jsem vlakem z Vídně do Kyjeva dohromady asi 48 hodin. Jen co jsem přijela, usnula jsem. Sirény mě vzbudily okolo třetí, byla jsem ale příliš unavená a okamžitě jsem zase usnula.

Ráno okolo čtvrt na deset mě probudila velmi hlasitá exploze. Podívala jsem se na zprávy, abych věděla, co se děje. Zjistila jsem, že Kyjev zažívá další útok a útoky jsou hlášeny napříč Ukrajinou. V Kyjevě i na západě země došlo k obrovským explozím. Z toho, co sleduji, je zřejmé, že Rusové zasáhli minimálně čtyři objekty energetické infrastruktury ve čtyřech regionech. Nejspíše toho ale bylo mnohem více.

Znovu dochází k nouzovým výpadkům proudu v hlavním městě i dalších regionech. Ministerstvo energetiky popsalo situaci jako poměrně kritickou.

Kde jste se ve chvíli, kdy městem zněl protiletecký poplach, nacházela?

Byla jsem u sebe doma, schovaná v koupelně. Je to zde bezpečnější než v ostatních místnostech, jelikož jsem za dvěma zdmi.

Mluvila jste se svou matkou, která žije na západě Ukrajiny, kde taktéž ráno docházelo k explozím?

Ano, řekla mi, že nic neslyšela, jelikož je daleko od míst výbuchů.

Před několika dny ale v Ternopilu, kousek, od kterého moje rodina bydlí, Rusové zasáhli průmyslový podnik vyrábějící chemikálie. Došlo k výbuchu. Úřady následně oznámily, že do vzduchu se dostal chlór a další škodlivé látky a seniorům a dětem doporučily, aby se zdržovali doma. To bylo poměrně složité, jelikož v té době bylo velké horko.

Od mé rodiny vím, že toho dne pršelo, což přispělo ke zlepšení situace, jelikož se tím trochu pročistil vzduch. Výbuch bude mít ovšem i tak zřejmě dalekosáhlé důsledky.

Dřívější rozhovor s Krystynou a její matkou

Krystyna Rybačok žije v ukrajinském hlavním městě Kyjev, její matka Svitlana v osmitisícovém městečku Kozova na západě Ukrajiny. Od frontové linie je dělí stovky kilometrů, válka ale i tak silně ovlivňuje každodenní život obou z nich. Promluvily o tom v otevřeném rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jaká atmosféra panuje u vás v Kyjevě?

V posledních měsících jsme byli trochu frustrovaní z výpadků proudu a samozřejmě velmi naštvaní na Rusy. V červnu a v červenci se všichni snažili nějak přežít velká horka, která Ukrajina zažívala.

Po celém městě jsou v provozu generátory. Kavárny se snaží dál fungovat a prodávat lidem kávu a drobné občerstvení a poskytnout jim útočiště, dokud znovu nezapnou proud. Zvuky, které vydávají, jsou ale příšerné.

Elektrárny se v posledních týdnech po opravách vrátily zpátky k provozu. Situace se na chvíli zlepšila. Tím, že lidé používali hojně klimatizaci, ovšem začalo být energie brzy zase málo a dochází tak k dalším výpadkům.

Já jsem se musela přestěhovat z jednoho bytu do druhého, protože v tom původním jsem zažívala výpadky proudu velice často. Byla jsem bez něj zhruba dvě hodiny denně a bylo to nesnesitelné. Nutno dodat, že jsem bydlela v 18. patře. Při výpadcích nefungoval výtah, k dispozici nebyla ani voda, protože čerpadla se bez elektřiny nedostala v budově do takové výšky.

Administrativa města se snaží si se situací nějak poradit. Krátce před tím, než k výpadkům dojde, dostáváme přes aplikaci upozornění, abychom se mohli připravit. Zrovna teď mi přišla zpráva, že moje stará čtvrť bude kvůli nouzovému výpadku bez proudu.

Taktika akustického teroru

„Některé bomby a rakety jsou na Ukrajinu vypáleny nikoliv s cílem něco zničit, ale pouze způsobit velký hluk,“ domnívá se Natalja Zubarová z neziskové organizace Maidan Monitoring Information Center, která dokumentuje ruské válečné zločiny.

Negativní emoce u obyvatel Ukrajiny nevyvolávají pouze zvuky bomb, raket a dronů, ale nově například také hlasité hučení generátorů elektrické energie. Ty jsou v provozu kvůli častým výpadkům proudu způsobeným opakovanými útoky na energetickou infrastrukturu.

Jaké to bylo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vrátit se po týdnu v zahraničí opět na Ukrajinu?

Na cestě zpátky jsem o tom zrovna přemýšlela. Měla jsem trochu obavy z toho, jak si znovu zvyknu na život ve válce.

Realita, ve které žijeme, je samozřejmě hrozná. To, že v noci nemůžete spát, je příšerné. Během svých cest jsem ale měla nehodu a uvědomila jsem si, že se doma cítím bezpečněji. Mám totiž pocit, že všechny instituce fungují. Když jsem v nouzové situaci, pomoci se mi dostane velmi rychle.

Máme velké štěstí, že když dojde k útoku, záchranné složky ještě za zvuků sirén míří na místo. A to navzdory tomu, že útok stále probíhá. Riskují své životy a často je na cestě zpátky zasáhnou. Rusové jsou tak podlí, že jedno místo schválně zasáhnou dvakrát, tedy i po tom, co tam dorazí záchranáři. To může udělat jen čiré zlo.

Přesto, že mezi lidmi panuje spousta strachu, není zde bezpečno a život nám ztěžuje řada věcí, stále se zde cítím doma a neumím si představit, že bych odešla do zahraničí.

Příběhy rodin vojáků z Olenivky

Anna manželův hlas uslyšela téměř po dvou letech. „Trvalo to jen pár minut. Naše malá dcerka pořád plakala.“ Patří ke skupině příbuzných obětí masakru v Olenivce, kteří aktivně bojují za návrat ukrajinských hrdinů domů.

Během mého výletu jsem si koupila nějaké věci, abych se připravila na příšernou zimu, která nás, jak víme, čeká. Má to psychologický efekt. Díky tomu, že mám plán B a věci, co mi pomohou, když nepůjde elektřina, vytápění a voda, se cítím bezpečněji a stabilněji. Pomáhá mi to uchovat si mentální zdraví. A myslím, že mí kamarádi to mají podobně.

Řekla bych, že je dobré zemi na chvíli opustit, vypnout a načerpat energii. Je těžké být nepřetržitě v takovém prostředí. Já osobně se cítím po této zkušenosti mnohem nabitější energií. Díky novým zážitkům a potkávání nových lidí se cítím naplněna. Můj domov je ale zde.

Na cestě zpátky jsem si říkala, jak jsem šťastná, že se mám kam vrátit. Kdyby nebylo našich obránců, armády a vlády, neměla bych se kam vrátit, neměla bych domov. Jsem vděčná lidem, kteří nás brání. Kteří pro to, abychom mohli žít v této zemi, riskují to nejcennější, co mají –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ své životy. Proto se snažím darovat peníze a alespoň tak jim pomáhat.

Doporučované