Skončil soud z vražedných polí. Trval tak dlouho, že přežil jediný viník

Dlouhých 16 let trvalo soudu ve vojenském táboře na předměstí Phnompenhu uzavřít události 70. let minulého století. Soudní výdaje přesáhly 330 milionů dolarů (přes 8 miliard korun). Za vyvraždění téměř čtvrtiny kambodžské populace nakonec dostali trest pouze tři lidé.

Ve čtvrtek se uskutečnilo poslední slyšení mimořádných soudních senátů v Kambodži – tribunálu podporovaného OSN, jehož úkolem je stíhat zločiny režimu Rudých Khmerů.

Tribunál zamítl odvolání 91letého Khieu Samphana, posledního žijícího vůdce tohoto fanatického komunistického hnutí. Khieu Samphan dostal za genocidu a další zločiny doživotní trest. Při čtení rozsudku se, napůl schovaný za sluchátky a bílou rouškou, zabořil do židle.

Rudí Khmerové během čtyř let své vlády zavinili smrt přibližně 1,7 milionu Kambodžanů, některé prameny udávají i tři miliony. Kieuh Samphan byl v té době prezidentem, během soudu ale opakovaně tvrdil, že za téměř čtvrtinu zavražděné populace Kambodži nenese zodpovědnost.

Nakonec se ho podařilo usvědčit, a to i díky přeživší genocidy Roshane Saidnattar. Ta minulý rok přiletěla do Prahy, kdy s ní Seznam Zprávy udělaly rozhovor.

Dnes je Roshane Saidnattar oceňovaná režisérka. Před lety natáčela dokumentární film „Survive“, jehož součástí byl také rozhovor s Khieu Samphanem, který vedla sama Roshane. Autenticita rozhovoru však nakonec posloužila jako zásadní důkaz v soudním procesu za zločiny proti lidskosti.

Roshane Saidnattar dnes patří mezi ty, pro které odsouzení jednoho 91letého muže nemůže být dostatečným zadostiučiněním.

„Říkám si ale, proč u soudu stanul jen on? Nebyl na to sám, byly to zástupy lidí. Khieu Samphan tvrdil, že o mrtvých nevěděl; jediné, o co prý usiloval, byla nová Kambodža. Proto bylo mé interview s ním vybráno jako důkazní materiál proti němu u soudu. I když říkal, že nepřijímá zodpovědnost, odpovídal na mé otázky o tom, co denně prováděl,“ vzpomínala Roshane pro Seznam Zprávy. Podle ní mu ani nezáleželo na tom, jestli mluví s nějakou obětí.

„Bylo mu jedno, co jsem zažila v dětství. Potřeboval mě jen zmanipulovat a přesvědčit o své nevině. Když jsem s ním mluvila, rozhodně jsem necítila strach. Tihle lidé mi vzali dětství a zabili miliony lidí. Ale já věděla, že on na to nebyl sám, stáli za ním další komunisté z cizích zemí. Dnes těm, kteří stáli v ulicích a křičeli podporu komunistům, je okolo 70 let a žijí někde mezi námi po celém světě. K soudu se dostalo jen pět lidí. Ale ani tito lidé by nemohli páchat taková zvěrstva, kdyby nad nimi nestáli ještě mocnější – Čína a Rusko,“ připomínala před rokem a naléhala, aby se svět konečně poučil.

„I dnes bychom se měli zamýšlet nad tím, kdo jim dal tu moc. Lídr Rudých Khmerů měl podporu velice silné země, bez ní by žádná genocida nebyla. Pol Pot a Khieu Samphan jsou lidé jako vy a já, tímto je neobhajuju, ale k něčemu takovému potřebovali pomoc. Samphan se cítil být u soudu nespravedlivě osamocený,“ dodala smířlivě.

Je s podivem, jak dlouho soud trval, aniž by se dopracoval uspokojivějšího závěru. Pravdou je, že v době vzniku tribunálu byla většina lídrů Rudých Khmerů po smrti.

Tribunál, který společně spravuje OSN a kambodžská vláda, byl formálně ustaven až v roce 2006, více než čtvrt století poté, co vietnamská invaze odstavila Rudé Khmery od moci. Skupina však ještě několik let poté fungovala jako partyzánské povstání.

Nepříjemné spojení dvou soudních systémů a dvou často protichůdných názorů plodil akorát neustálá prodlení. Za pomalým tempem vyšetřování byla mnohdy korupce a tlak premiéra Hun Sena, který se snažil omezit rozsah stíhání. Nepřekvapí, že sám býval kádrem Rudých Khmérů.

Jako soudní znalec u tohoto tribunálu pracoval profesor antropologie Alexander Hinton. „Osobně jsem měl vždy velmi nízká očekávání, co se stane, a tato očekávání se naplnila,“ řekl profesor Hinton pro server New York Times. Dodal však, že tribunál alespoň vrhl světlo na dobu, na kterou by mnozí starší Kambodžané nejraději zapomněli a které mnozí mladší nechtějí věřit.

Až tři čtvrtiny současné kambodžské populace jsou mladší 30 let. Mnozí přeživší Rudých Khmerů uvedli, že jejich děti a vnuci odmítají jejich vyprávěním věřit.

Rudí Khmerové ve své době evakuovali celá města včetně pacientů v nemocnicích a nutili statisíce pochodovat pěšky na venkov. Vytvořili celostátní systém táborů nucených prací, mučíren a popravišť, známých jako vražedná pole. Zakazovali náboženství a obchod, rozdělili rodiny a popravovali ty, kteří byli považováni za součást starých pořádků. V některých případech jen proto, že nosili brýle.

„Já byla dítě, které v sedmi letech umělo číst a psát, byla jsem vzdělávána od školky. Rodiče mě vedli ke slušnému chování. Najednou se po mně chtělo, abych předstírala, že nic takového neumím. Jako dítěti mi to nešlo do hlavy, proč mě tedy učili, jak být slušná, a teď ze mě chtěli mít jednoduše zvíře,“ vzpomínala na své dětství pod vládou Rudých Khmerů Roshane.

„Ale já rychle pochopila, že ho musím hrát dobře, protože když selžu, zabijí mě, zabijí celou mou rodinu. Komunistům se líbili farmáři a dělníci, vzdělaní lidé se jim nehodili. Proč? Komunisté si jsou vědomi, že lépe se ovládají nevzdělaní lidé. Ti, kteří se bojí,“ dodala.

Několik dalších let tak místo chození do školy dělala těžkou práci na polích a žila v otřesných podmínkách oddělená od rodičů.

„Zabíjení byli i ti, u kterých se přišlo na to, že jsou vzdělaní – doktoři, učitelé. Viděla jsem spoustu vražd, umírání vyhladověním, umírání vyčerpáním. Denně jsem vídala lidi, kteří se slabí sesuli k zemi a už nikdy nevstali.“

O tomto období se v kambodžských školách začalo vyučovat až v posledních deseti letech. Hlavním přínosem tribunálu tak nakonec nebylo ani tak odsouzení viníků jako vznik „empirických záznamů, které už nemůže nikdo zpochybnit,“ uvedl pro NYT Peter Maguire, odborník na válečné zločiny a autor knihy Tváří v tvář smrti v Kambodži.

Jedním z hlavních nedostatků podle něj byl malý počet stíhaných osob, částečně proto, že se premiér Hun Sen obával, že by se procesy mohly vymknout kontrole a způsobit jeho vládě politické problémy.

Z pěti osob, které měly stanout před soudem, dvě zemřely ještě před jeho zahájením. Někteří z nejvýznamnějších potenciálních obžalovaných zemřeli dříve, než mohla být vznesena obvinění, mezi nimi především Pol Pot, který zemřel v roce 1998.

Khieu Samphan se v roce 2014 neúspěšně odvolal proti dřívějšímu odsouzení za vraždu a další zločiny. V tomto případě dostal doživotní trest, který by zůstal v platnosti bez ohledu na výsledek čtvrtečního slyšení.

Jeho spoluobžalovaný Nuon Chea, často označovaný za Pol Potova bratra číslo dvě, byl v obou procesech rovněž shledán vinným a odsouzen k doživotnímu trestu. Zemřel ve věku 93 let, necelý rok poté, co byli oba muži v roce 2018 odsouzeni za genocidu.

Třetí osobou, kterou tribunál odsoudil, byl Kaing Guek Eav, známý jako Duch, velitel ústřední věznice Rudých Khmerů v Phnompenhu. V ní byly mučeny tisíce lidí, kteří byli poté převezeni na vražedné pole na okraji města a popraveni. V roce 2012 byl odsouzen na doživotí za zločiny proti lidskosti a zemřel v roce 2020 ve věku 77 let.

Ačkoli čtvrteční slyšení znamenalo konec aktivního soudního řízení před tribunálem, nebude to znamenat konec samotného soudu, uvedl Craig Etcheson, odborník na řízení a bývalý hostující vědec na Škole veřejného zdraví Harvardovy univerzity.

Nyní nastává tříleté „období odkazu“, během něhož se dárci mohou rozhodnout, zda pomohou obdobné projekty financovat. Mohla by se tak rozjet práce s veřejností, podpora obětí, které se účastnily procesu, uchovávání archivů a analýza judikatury soudu.

„Ještě není konec,“ řekl Youk Chhang z Dokumentačního centra Kambodže. „Máme nejméně pět milionů přeživších, kteří trpěli rukou Rudých Khmerů a jejichž příběhy nebyly ani vyslechnuty, ani zdokumentovány.“

Že tato kapitola historie není ukončená, věří i Roshane.

„V Kambodži jsou komunisté dodnes u moci a nikoho to netrápí. I dnešní lídr Kambodži vše popírá a tvrdí, že vede svobodnou demokratickou zemi. Přitom tam neexistuje žádná svoboda slova, lidé za své názory končí ve vězení, intelektuálové jsou stále utlačováni. Neexistuje tam ani opoziční strana. Tahle kapitola historie není ukončená,“ řekla pro Seznam Zprávy.

„A všemu stále přihlíží a podporují to ty stejné země. A vy víte, o kom je řeč. Stále zabíjí a my jsme k tomu lhostejní. Pokud nikdo nezasáhne, stane se totéž co v Kambodži.“