Skandál nevadí, když bude klid. Evropské lídry povede veterán z Portugalska

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Prezidenti a premiéři zemí Evropské unie ve čtvrtek před půlnocí navrhli do čela Evropské komise opět Ursulu von der Leyenovou. Novým předsedou Evropské rady bude portugalský premiér António Costa a šéfkou unijní diplomacie estonská premiérka Kaja Kallasová. Česká republika podle zdrojů ČTK s nominacemi neměla žádný problém.

A právě dobré vztahy na ose Costa - von der Leyenová pravděpodobně rozhodly.

Začalo to na konci roku 2019, tedy jen krátce poté, co se oba dostali do čela nejdůležitějších institucí Evropské unie. Už tehdy Bruselem kolovaly zvěsti, že mezi předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a šéfem Evropské rady Charlesem Michelem to skřípe. Opakovaně na to upozorňoval například evropský server Politico.

Nejen znalcům bruselského zákulisí jistě utkvěl v paměti diplomatický incident z Ankary, kdy jejich vzájemná nevraživost vyplula na povrch. Předsedkyně Komise se tehdy během společného jednání s tureckým prezidentem Recepem Erdoganem ocitla v situaci, kdy si neměla kam sednout. Nezbylo jí, než se usadit na vedlejší pohovku.

Von der Leyenová vinila z diplomatického selhání, pro které se vžilo označení sofa­gate, především sexismus, tedy nerovné jednání s opačným pohlavím.

Michel se tehdy omluvil a tvrdil, že na zasedací pořádek nereagoval, aby se vyhnul „mnohem závažnějšímu (diplomatickému) incidentu“ (o kauze jsme psali podrobněji zde).

Z události se ale navždy stal největší symbol výrazných antipatií, které von der Leyenovou a Michela rozdělují. Nedávno bruselské servery psaly například o až urputné snaze belgického liberála vyšachovat německou křesťanskou demokratku z jednání o novém rozdělení pozic v Evropské unii.

Nevraživost obou politiků si léta uvědomovali i jejich kolegové. Jedním z důležitých faktorů při rozhodování, kdo se stane předsedou Evropské rady na další období, se tak pro předsedy evropských vlád stalo i to, jak si tento člověk „sedne“ s von der Leyenovou.

I proto se žhavým kandidátem na tuto funkci už v počátcích debat stal bývalý premiér Portugalska António Costa, kterého s ní pojí přátelský vztah. Snaha najít do křesla předsedy Evropské rady konsensuálního politika je logická –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jeho hlavním úkolem je hledat shodu mezi šéfy evropských vlád a institucí.

Costa ale zapadá do evropské „skládačky“ i z dalších důvodů. Jako socialista doplňuje lidovkyni Ursulu von der Leyenovou, která má zůstat šéfkou Komise, a Robertu Metsolaovou, jež se má udržet v čele Evropského parlamentu, a také liberálku Kaju Kallasovou mířící do čela evropské zahraniční politiky.

A své kolegyně vyvažuje i díky tomu, že pochází z evropského jihu. Von der Leyenová je totiž z Německa, Kallasová z Estonska.

Vystudovaný právník a socialistický politik má letité zkušenosti z portugalského parlamentu, z Evropského parlamentu, i z vlády. Do kabinetu mimochodem poprvé usedl v roce 1995, když si ho vybral další Portugalec, který se prosadil na mezinárodním poli –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ současný generální tajemník OSN António Guterres.

Vystřídal několik ministerských postů, než si „odskočil“ na radnici portugalské metropole, starostou Lisabonu byl v letech 2007 až 2015. Kariéra v komunální politice mu pomohla se distancovat od skandálů dalších socialistických vlád a pomohla mu dostat se na dosavadní vrchol.

V roce 2015 se stal poprvé premiérem. Volby sice prohrál, ale díky spojení s krajní levicí dokázal sestavit vládu.

Za Costovy vlády se Portugalsku podařilo výrazně podpořit cestovní ruch a ekonomové oceňovali „portugalský hospodářský zázrak“, který zemi pomohl po letech úsporných opatření zavedených v důsledku evropské dluhové krize, píše Politico.

Nadšení veřejnosti z Costy nicméně oslabil dopad pandemie covidu-19 na cestovní ruch. Na jeho vládu se také snesla kritika kvůli velké podpoře vzniku levných pracovních míst ve službách a daňovým úlevám pro tzv. digitální nomády, tedy lidi, kteří cestují po světě a z různých míst na dálku pracují pro svou firmu.

Část levice se s premiérem rozešla také kvůli malým veřejným investicím do vzdělávání a zdravotnictví a kvůli nečinnosti jeho vlády v době celostátní bytové krize, kterou zhoršil příliv emigrantů.

Přesto se Costovým socialistům podařilo ve volbách v roce 2022 získat absolutní většinu křesel v portugalském parlamentu.

Jeho vládu ukončil loni koncem roku korupční skandál související s těžbou lithia. Policie vyšetřovala i Costu a prohledala jeho kancelář. Premiér rezignoval a v předčasných volbách ho porazila pravice.

Costa od začátku tvrdí, že má čisté svědomí a uvedl, že ho vyšetřování překvapilo.„Důstojnost funkce premiéra není podle mě slučitelná s jakýmikoliv podezřeními ohledně jeho poctivosti,“ zdůvodnil tehdy své rozhodnutí rezignovat na premiérský post.

Dodnes ale Costa žádnému obvinění nečelí. Podle serveru Euronews má v současnosti v probíhajícím soudním vyšetřování status svědka.

Stín korupce tedy neodradil ani evropské státníky, aby si ho vybrali do čela Evropské rady. Jak připomíná server Politico, s řadou z nich ho pojí dobré vztahy. Ostatně před svým koncem byl jedním z nejdéle sloužících premiérů v EU, a tak měl čas si je vybudovat.

Costovou výhodou je i plynulá francouzština, na jejíž znalost si přirozeně potrpí Francie, která stále patří k nejvlivnějším zemím v bloku.

Jeho podporovatelé doufají, že Costa by mohl sjednotit názorově odlišné členské státy a jejich lídry. Agentura Reuters dále uvádí, že ze středolevých kandidátů (které při současném rozložení sil nelze při rozdělování pozic v EU vynechat) vyvolává Costa nejmenší odpor radikální pravice.

Jak již bylo zmíněno, Costa má dobré vztahy s von der Leyenovou ale také například s maďarským premiérem Viktorem Orbánem. Svědčí o tom jeho neohlášená zastávka v Budapešti v květnu 2023, kdy v den Orbánových narozenin sledoval spolu se svým protějškem fotbalové finále.

Důležité je i to, že Costa si už brzy zajistil podporu na domácí scéně. Těsně po konci hlasování ve volbách do Evropského parlamentu jeho evropskou kandidaturu podpořil jeho politický rival, současný portugalský premiér Luís Montenegro. Popsal ho jako nejlepšího kandidáta, pro jehož podporu udělá vše.