Situace je velmi vážná, říká starosta druhého největšího města Ukrajiny

Je to pár dní, co ruský FPV dron zasáhl kamion na dálnici M03 severně od Charkova. Při útoku podle policie zahynul řidič a vozidlo následně začalo hořet. Tělo nebylo možné ihned odvézt. Záchranné složky se totiž v oblasti samy ocitly pod hrozbou opakovaných dronových útoků a musely místo dočasně opustit.

Podobných úderů v okolí Charkova v posledních měsících přibývá a jejich intenzita roste. FPV drony, tedy letouny řízené z pohledu první osoby, se tam ve větší míře objevují od září loňského roku, kdy se začaly dostávat i do samotného druhého největšího města Ukrajiny.

„Nejvíce se to týká oblasti kolem okružní silnice a jejího bezprostředního okolí, kde došlo i k několika zásahům vozidel, bohužel i se ztrátami na životech a zraněními policistů. Kromě toho se FPV drony objevily také v prostoru poblíž této dopravní tepny, což ukazuje na širší aktivitu v okrajových částech města,“ potvrzuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy charkovský starosta Ihor Těrechov.

Cílem nepřátelských útoků je podle něj zastrašit lidi a vyhnat je z měst. To se ale Rusům v Charkově nedaří. „Lidé město neopouštějí, zůstávají tady. A navíc v tomto období, tedy během léta, se dokonce řada lidí vrací zpět,“ vysvětluje Těrechov.

Mluvíme spolu v době, kdy Charkov opět čelí zesílenému tlaku ze strany Ruska. Jak vážná je teď situace ve městě?

Od začátku plnohodnotné invaze je Charkov neustále pod útoky. Přicházejí ve vlnách, někdy jsou mimořádně intenzivní, způsobují rozsáhlé škody a bohužel si žádají i lidské životy.

Existují sice i kratší chvíle relativního klidu, kdy se intenzita útoků dočasně sníží, ale i tehdy zůstává město pod neustálou hrozbou dalších úderů. Současná situace je proto velmi vážná.

Lidé žijí v prostředí, kde je nutné neustále počítat s rizikem poplachů a útoků, což zásadně ovlivňuje každodenní fungování města. Přesto Charkov dál funguje, život ve městě pokračuje - školy, nemocnice i další klíčové instituce se snaží fungovat, jak jen to bezpečnostní podmínky dovolují.

V posledních týdnech se ale ruské FPV drony nad městem objevují mnohem častěji.

Nejvíce se to týká oblasti kolem okružní silnice a jejího bezprostředního okolí, kde došlo i k několika zásahům vozidel, bohužel i se ztrátami na životech a zraněními policistů. Kromě toho se FPV drony objevily také v prostoru poblíž této dopravní tepny, což ukazuje na širší aktivitu v okrajových částech města.

Pokud ale mluvíme o Charkovu jako celku, hlavní hrozbu stále představují především útoky šáhidy (drony íránského původu, pozn. red.) a balistickými střelami.

Mění se charakter těchto útoků a jejich cíle, nebo jde stále o stejnou strategii?

Prošli jsme už několika fázemi této války a pokaždé se její charakter mění, protože se mění i technologie, které nepřítel používá. Na začátku šlo především o letouny, letecké bomby a balistické střely, dnes jsou to hlavně šáhidy a různé typy dronů.

Co se týče cíle útoků, ten zůstává v podstatě stejný. Hlavním záměrem je zastrašit lidi, donutit je, aby odcházeli z měst. A právě to je podle mého názoru klíčová strategie i dnes, aby byla města na území Ukrajiny pokud možno bez civilního obyvatelstva.

Vzhledem k blízkosti Charkova k frontové linii se nabízí otázka, zda se město nemůže postupně proměnit v druhý Cherson. Tam v současnosti dochází k častým útokům dronů, které terorizují město a pravidelně ohrožují civilní obyvatelstvo při každodenním pohybu ve městě. Máte obavy?

Nemyslím si, že by se to mělo stát, alespoň zatím ne. Díky Ozbrojeným silám Ukrajiny je dnes kontrolována linie kontaktu, což je pro situaci v Charkově zásadní.

Právě to podle mě zatím brání tomu, aby se město dostalo do stejného režimu, jaký vidíme v jiných oblastech blíže frontové linii. Samozřejmě situace zůstává velmi napjatá a neustále se vyvíjí, ale v tuto chvíli nevidím, že by Charkov směřoval k takovému scénáři jako Cherson.

Jak se na častější útoky adaptujete?

Bohužel máme už za sebou dlouhou zkušenost, která nás postupně naučila reagovat na různé typy hrozeb. Na začátku vůbec nebylo jasné, jakými zbraněmi budou Rusové město ostřelovat, ani jak se bude situace vyvíjet. Takže jsme se prostě museli přizpůsobovat za chodu a doslova pod tlakem událostí.

Postupně se měnily jak typy útoků, tak i způsob, jak na ně město a jeho obyvatelé reagují. Dnes už existují zavedené mechanismy včasného varování, zkušenost se zvládáním evakuací i rychlou reakcí záchranných složek, které fungují mnohem efektivněji než na začátku války.

Hlavní priorita zůstává stejná, a tou je ochrana civilního obyvatelstva a snaha minimalizovat dopady útoků na běžný život lidí, kteří ve městě zůstávají.

Vedle bezpečnostní situace tu jsou ale i další výzvy. Jaký dopad měla na Charkov loňská energetická krize a jak se městu od té doby daří zotavovat?

Šlo o problém v celonárodním měřítku. Pokud jde o to, jak úspěšně nebo neúspěšně jsme se s tím vypořádali v Charkově, to už bude spíše otázka pro historii a pro následné hodnocení. My už jsme si ale z této zkušenosti vzali určité závěry a připravujeme se na další zimu.

Tamní obyvatelé během zimy popisovali, že elektřina někdy nešla i 22 hodin, což musí být extrémně náročné, zvlášť ve městě, které je už tak výrazně poškozené ostřelováním. Co jste vyhodnotili, že další rok musíte udělat jinak?

Bohužel to zdaleka nebylo jen o výpadcích elektřiny. Šlo o systematické útoky na infrastrukturu, která drží město v chodu - na teplo, světlo i vodu. Zaznamenali jsme více než 50 zásahů jen na tepelnou energetiku.

Děláme maximum, co je v našich silách, aby to celé fungovalo co nejlépe. Do další zimy půjdeme s tím, že už víme, že takto těžké situace mohou nastat. V praxi to znamená posilování záložních zdrojů energie, lepší koordinaci kritické infrastruktury a větší důraz na decentralizovaná řešení, aby případné výpadky neměly tak masivní dopad na celé město najednou. Klíčová je kombinace úsilí města i státu.

Dříve jste zdůrazňoval, že cílem těchto útoků je učinit město neobyvatelným. Odstěhovali se během zimy lidé pryč?

Lidé město neopouštějí, zůstávají tady. A navíc v tomto období, tedy během léta, se dokonce řada lidí vrací zpět. V současnosti máme přibližně 1,3 milionu obyvatel, kteří ve městě trvale žijí.

Ano, energetika je velmi důležitá a má velký dopad na každodenní život, ale lidé situaci chápou a drží při sobě. Navzdory všemu zůstávají ve městě a pokračují v běžném životě, jak jen to podmínky dovolují.

Takže se za války demografická situace ve městě nijak výrazně nezměnila?

Pojďme to říct v číslech. Pokud před válkou mělo město přibližně 1,7 milionu obyvatel, dnes je to asi 1,3 milionu. Zároveň ve městě žije kolem 215 tisíc vnitřně vysídlených osob.

Byly i chvíle, kdy v Charkově žilo jen asi 300 až 350 tisíc obyvatel. Vidíme tedy, že situace se vyvíjela ve vlnách. A naprosto chápu, že když nepřítel stál u okružní silnice a město ostřeloval přímou palbou, lidé odcházeli, aby zachránili své životy, své rodiny a své děti. To je zcela pochopitelné. Později se začali vracet a návraty pokračují dodnes.

Jakou podporu dnes Charkov nejvíce potřebuje od svých partnerů?

Především zůstává klíčová protivzdušná obrana. A velmi důležitá je, jak už jsem zmínil, také příprava na zimu. Jde především o to zajistit stabilní fungování během topného období, zejména v oblasti energetiky, včetně záložních zdrojů a další infrastruktury potřebné pro zimní provoz.

Jsem v neustálém kontaktu s našimi partnery a společně pracujeme na tom, aby tato podpora pokračovala. Zároveň bych chtěl poděkovat našim mezinárodním partnerům za to, že reagují a že skutečně pomáhají Ukrajině i městu Charkov.

Je velmi důležité, aby tato mezinárodní podpora pokračovala i do budoucna a aby partneři stáli při nás i nadále.

Podle vyjádření amerického ministra zahraničí Marca Rubia Spojené státy pozastavily jednání o ukončení ruské plnohodnotné invaze na Ukrajinu, protože dosavadní rozhovory nepřinesly „plodné“ výsledky. Jak to dnes lidé v Charkově vnímají?

Samozřejmě, že si přejí konec války. To je pro všechny úplně základní věc, nikdo nechce pokračování bojů a každý by chtěl, aby přišel mír.

Zároveň ale velmi silně zaznívá i druhý pohled: že mír nesmí přijít za každou cenu. Ve společnosti je jasné přesvědčení, že pokud má být mír, musí být spravedlivý a musí být dlouhodobý.

Lidé mají zkušenost s tím, co znamená nestabilita, a proto je pro ně důležité, aby případná dohoda nebyla jen krátkodobým příměřím, ale řešením, které vydrží. Jinak by podle nich nemohla fungovat ani společnost, ani návrat k normálnímu životu, ani budoucí obnova.

Jak toho dosáhnout?

Pro mě je klíčové, aby za Ukrajinou stála jednotná mezinárodní komunita. Pokud bude svět opravdu sjednocený v tom, že chce, aby válka skončila, pak je šance, že mír nastane.

Zároveň ale musí existovat jasné záruky. Pokud by Rusko mělo pocit, že zůstává samo proti celému světu, pak by mohlo být ochotné přistoupit na dohodu, ale bez pevných a konkrétních garancí to nepůjde.

A právě ty garance jsou zásadní. Nejde jen o samotnou dohodu, ale o to, aby bylo jisté, že se situace nebude opakovat. Protože všichni rozumíme tomu, že je možné podepsat mír, ale bez záruk může přijít další vlna války. A to je pro nás klíčové, aby jakákoli dohoda byla skutečně pevná a dlouhodobá.