Článek
Vladlan Tatarskij, vlastním jménem Maxim Fomin, byl jedním z desítek populárních „vojenkorů“, což je zkrácený ruský výraz pro sousloví „válečný korespondent“. Články a názory těchto lidí, kteří se soustředí hlavně na sociální sítě, především pak na aplikaci Telegram, v nemalé míře formují názory běžných Rusů o vojenské agresi proti Ukrajině.
Společnými jmenovateli ruských válečných blogerů jsou bezvýhradná podpora invaze, nacionalismus a zpravidla také úzké spojení s některou ozbrojenou složkou – ať už se jedná o pravidelnou ruskou armádu, nebo speciální a soukromé jednotky, jako jsou válečníci čečenského vůdce Ramzana Kadyrova a Vagnerova skupina.
Pestřejší jsou názorové pozice korespondentů – jedni se drží oficiálních postojů Kremlu a ministerstva obrany, jiní otevřeně kritizují velení válečných operací. Někteří, jako například bývalý vrchní velitel doněckých separatistů Igor Girkin, známý též jako Strelkov, dokonce vytýkají chyby i samotnému prezidentovi Vladimiru Putinovi.
Kreml proti kritickým blogerům nezakročil, i když postupně zesiluje cenzurní omezení a přísně postihuje jakékoli projevy veřejného odporu proti válce.
Způsob, jakým „vojenkoři“ informují o válce i z předních linií, přitom odkázal na vedlejší kolej ministerstvo obrany a jeho oficiální každodenní svodky z bojiště. Zatímco ministerstvo má na Telegramu pouze asi 481 tisíc sledujících, zabitý Fomin jich měl přes půl milionu a některé jeho kolegy sleduje i více než milion lidí.
Analytici z amerického Institutu pro studium války (ISW) došli k závěru, že velký vliv komunity vojenských blogerů je důsledkem toho, že Kreml podcenil přípravu obyvatel na vleklou válku a nedokázal na Telegramu vytvořit vlastní účinný prostředek na ovlivňování lidí.
Psali jsme o atentátu na Fomina
Kvůli výbuchu v petrohradské kavárně, při níž přišel o život bloger Maxim Fomin, ruské policejní jednotky v pondělí zadržely šestadvacetiletou Darju Trepovovou, údajnou stoupenkyni vězněného opozičního lídra Alexeje Navalného.
S tím souvisí i pozoruhodná míra tolerance, kterou vůči blogerům projevuje Vladimir Putin. Podle amerického think-tanku ruský prezident loni pravděpodobně zabránil špičkám ministerstva obrany v trestním stíhání prominentních blogerů, kteří tvrdě kritizovali ruské vojenské velení.
„Putin si pravděpodobně uvědomuje, že Kreml a zejména ministerstvo obrany ztratily veškerou důvěru mnohých Rusů. Zároveň si uvědomuje, že se musí spoléhat na takové hlasy, které prováleční Rusové považují za autentické, aby si udržel jejich podporu pro rostoucí oběti,“ napsal ISW v jedné ze svých dřívějších analýz.
Postih blogerské scény ze strany Kremlu se nekonal ani v lednu, kdy se znovu vyhrotily vztahy některých autorů s ministerstvem obrany a nejvyšším velením ukrajinské operace. Na hlavy generálů mířila ostrá kritika poté, co při ukrajinském úderu na kasárny v Makijivce v obsazené Doněcké oblasti přišlo o život několik stovek ruských vojáků.
Ruské vedení tehdy nešetřil hlavně zmíněný Girkin. Tento někdejší důstojník ruské bezpečnostní služby FSB, kterého nizozemský soud uznal vinným ze spoluúčasti na sestřelení letu MH17 a smrt 289 lidí v roce 2014, upozornil, že v budově, ve které byli vojáci, se skladovala munice.
Přestože blogeři bývají kritičtí k postupu ruského velení, nedá se říci, že jsou nezávislí na oficiálních mocenských strukturách.
Investigativní web The Bell například loni v listopadu odhalil, že jeden z nejvlivnějších telegramových účtů „Rybar“ založil bývalý pracovník tiskového oddělení ministerstva obrany. Někteří korespondenti pracují pro státem vlastněná nebo kontrolovaná média, jako je agentura Ria Novosti.
Odsouzený lupič a voják
Na příkladu zabitého Vladlena Tatarského se dá ukázat, že povolání ruských válečných blogerů nemá příliš mnoho společného s klasickou žurnalistikou.
Tatarskij, vlastním jménem Maxim Fomin, po škole nejdřív pracoval v uhelné šachtě, později byl obchodníkem s nábytkem, ale nedařilo se mu. V prosinci 2011 se společníky vykradl banku, následně byl zatčen a odsouzen.
V létě 2014 utekl z vězení a zapojil se na straně separatistů do bojů s ukrajinskými jednotkami na Donbase. Byl znovu zatčen a z vězení se dostal díky milosti tehdejšího šéfa samozvané Doněcké lidové republiky Alexandra Zacharčenka.
Vladlen Tatarsky was a terrorist and a war propagandist. He was NOT a journalist.
— Alex Kokcharov (@AlexKokcharov) April 2, 2023
Good riddance. pic.twitter.com/WQEYdPLJnq
Na Donbasu pak Fomin bojoval až do roku 2019, kdy se přesunul do Moskvy a začal pod pseudonymem blogovat na sítích. Po začátku invaze na Ukrajinu loni v únoru se znovu zapojil do bojů na ruské straně.
Když se 30. září účastnil slavnostního aktu připojení čtyř okupovaných oblastí k Rusku, pronesl na kameru: „Všechny porazíme, všechny zabijeme. Všechny, které potřebujeme, okrademe. Všechno bude tak, jak máme rádi.“
Část se dokonce těší otevřené přízni Kremlu. Například Fomin alias Tatarskij se loni v září zúčastnil slavnostního ceremoniálu, při kterém prezident Putin podepsal zákony o připojení čtyř ukrajinských oblastí k Rusku.
Jiný prominentní bloger Alexandr Koc, který píše pro deník Komsomolskaja pravda, byl v listopadu Putinem jmenován členem Ruského výboru pro lidská práva.
Někteří blogeři dávají prostor známým ultranacionalistům, jako je například filozof a ideolog nového ruského imperialismu Alexander Dugin. (Jeho dcera Darja zahynula v létě při explozi automobilu, více zde.)
Jindy se přízeň projevuje v opačném směru – například spisovatel a bývalý poslanec Státní dumy Zachar Prilepin, který proslul jako zakladatel dobrovolnické jednotky separatistů na Donbase, a zakladatel Nacionální bolševické strany Eduard Limonov podpořili blogera Semjona Pegova, známého pod přezdívkou WarGonzo.
