Shnilé pohovky, žádný počítač, žádný mobil. Český novinář popisuje své zadržení

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Cestoval do gruzínské metropole, aby pokrýval nadcházející volby, po příletu byl ale zadržen. Do země mu vstup úřady zakázaly bez konkrétnějšího vysvětlení a několik hodin ho držely v detenčním zařízení. Díky zásahu tuzemských úředníků se ale novinář Ray Baseley, který se mimo jiné věnoval i dění na Ukrajině, vrátil do Prahy.

Zda a kdy se ale bude moci vrátit do kavkazské země, ze které reportoval také o rozsáhlých protestech proti zavedení zákona o zahraničních agentech na jaře, neví. Gruzínské úřady se k nevpuštění novináře do země dosud oficiálně nevyjádřily.

„Moje podezření se týká dvou věcí. Ta první jsou naše reportáže s Romanem Havelkou z Ukrajiny, v rámci kterých jsme vyzpovídali Mamuku Mamulašviliho. Tím druhým důvodem mohlo být moje pokrytí právě protestů v Tbilisi v červnu tohoto roku,“ popisuje možné důvody svého zadržení v exkluzivním rozhovoru pro Seznam Zprávy Baseley.

Co se po příletu do Gruzie stalo?

Já jsem nasedl v Praze na let společnosti Georgian Wings, který letí přímo do Tbilisi, kde jsme přistáli v 19 hodin a následně jsme byli takovým tím klasickým letištním autobusem přesunuti do odbavovací haly, kde už se jde na pasovou kontrolu s tím, že už ve chvíli, kdy ten autobus jel, tak za námi jelo policejní auto, které podle mě nejspíš kontrolovalo, že nepůjdu, kam nemám.

Pak, když jsem šel na tu pasovou kontrolu, tak jsem měl pocit, že jsem dost jasně sledovaný. Předložil jsem pas a čekal jsem asi 20 minut, než mě vzali na stranu a obdržel jsem rozhodnutí o nevpuštění do země. V tom dokumentu je zaškrtnutý takový speciální odstavec, který uvádí de facto jakýkoliv jiný důvod, který se dá implementovat gruzínským právem, tak mi to tedy alespoň vysvětlil lidskoprávní právník, který mě tam zastupoval. Ten stejný právník mi také řekl, že se pod tuto kolonku vždy dávají podobné případy.

Právě potom, co jsem tohle rozhodnutí dostal, tak mě nechali chvíli v takovém meziprostoru i s dalšími cestujícími, kde se dá sedět nebo si nabít telefon. Bylo mi řečeno, ať si koupím letenku zpátky domů, načež já jsem reagoval, že možná.

Nechali mě tam dalších tak 20 minut, takže jsem měl čas kontaktovat Ministerstvo zahraničních věcí a také gruzínské kolegy, kteří začali tu situaci hned řešit. Následně se mě ptali, jestli jsem si už koupil letenku. Odpověděl jsem, že jsem to ještě nevyhodnotil tak, že bych chtěl letět zpět. A že mi ta situace přijde nesmyslná a že to hodlám řešit. Pak jsem byl přesunut do takové zadržovací místnosti nebo cely.

Řekli ti nějaký důvod, proč ti nedovolili vstup do země?

Předložili mi papír, já jsem se zeptal na důvod, řekli mi, že důvod neznají a že všechno, co mi mohou říct, je na tom papíře. Gruzínský právník mi řekl, že to samozřejmě takhle vůbec správně nemá být, ale je to běžná praxe, kterou tam oni mají zavedenou.

Můžeš popsat to zařízení, kde jsi celou dobu byl držen?

Fakticky se jedná o neutrální zónu, tak mi to bylo vysvětleno, v rámci které se nenacházím v Gruzii. Je to vlastně taková ta klasická zóna, která usnadňuje pasové přechody tak, aby ten stát měl nějaký neutrální prostor, v rámci kterého může pracovat.

Tady jsem byl držený v takové místnosti, která měla na šířku asi tři metry a na délku tak 10, na ní byla ještě napojená toaleta. V té místnosti byly pohovky a psací stůl. A zároveň tam neustále svítilo světlo, policisté za dveřmi si pouštěli videa na telefonu.

Pohovky byly prohnilé, takže se na nich nedalo skoro spát. Na začátku byli ve stejné místnosti ještě občané Tádžikistánu a jeden z Ruské federace.

Vzali ti osobní věci?

Při příchodu mi byl ihned odebrán telefon, následně mi vzali i počítač s tím, že mi řekli, že po celou dobu, co tam budu, tak nemám právo s nikým komunikovat a nemám právo být na jakýchkoliv zařízeních. Asi tak po dvou hodinách mi sebrali všechny osobní věci.

Jak dlouho jsi byl držený?

34 hodin. Za celou dobu ke mně nikoho nepustili. Snažila se o to česká konzulka v Tbilisi, která byla na letišti několik hodin a dožadovala se setkání. To samé můj právník v Gruzii, který na letišti byl také.

Umožnily ti úřady někoho kontaktovat?

Těch prvních asi 18 hodin jsem byl bez jakéhokoliv kontaktu s tím, že od toho následujícího dne na mě byl vyvíjen stále větší tlak, abych si koupil letenku zpět do Prahy. Načež já jsem odpovídal, proč bych to měl dělat, že pokud mě gruzínský stát na svém území nechce, tak ať zařídí, abych tam nebyl. Za druhé jsem také nesouhlasil s tím důvodem, který dosud oficiálně nevím, ale v tu chvíli jsem odhadoval, co by to tak mohlo být.

A následně to moje přítelkyně začala řešit s českým státem, začala to v médiích veřejně sdílet a začal se na gruzínské úřady vyvíjet tlak. Pak za mnou přišel dokonce i zástupce velitele pohraničníků s tím, že si můžu jednou zavolat. A tak jsem zavolal svojí přítelkyni, vysvětlil jsem jí stav s tím, že v tu chvíli, když jsem s ní telefonoval, tak všechno bylo nahrávané. Seděl jsem tam v obklíčení asi pěti policistů, celé to muselo být v angličtině a nahlas.

Po tom hovoru s přítelkyní jsem se ještě dožadoval toho, abych mohl zavolat MZV nebo nějakému zastupitelskému úřadu. Byl tam dokonce jeden policista, který uměl česky. Ten mi řekl, že v tuhle chvíli o mně všichni vědí, že nemusím nikomu volat. Potom v 15:30 přišlo rozhodnutí, že můžu zavolat zastupitelskému úřadu České republiky. Ten se pak dožadoval nějaké oficiální nóty, ale vím, že doteď ještě není odpověď, takže tam žádný posun v rámci nějakého oficiálního řízení není.

Proč konkrétně myslíš, že tě do země nechtěli vpustit?

Moje podezření se týká dvou věcí. Ta první jsou naše reportáže s Romanem Havelkou z Ukrajiny, v rámci kterých jsme vyzpovídali Mamuku Mamulašviliho, a v rámci kterých jsme byli s gruzínskou legií, která oficiálně není podporována gruzínským státem a kterou gruzínský stát perzekuuje a perzekuuje její účastníky, když se vrací zpět do Gruzie.

Tím druhým důvodem mohlo být moje pokrytí právě protestů v Tbilisi v červnu tohoto roku, kdy jsem byl v místech a měl záběry, které i poté prorežimní novináři vyzdvihovali, jakože jsem tam jako nějaký zlý živel ze CIA a vznikla taková jako lehká propaganda proti mojí osobě v tom místě.

Může v tom hrát roli i to, že jsi spolupracoval se Seznam Zprávami, které jsou na ruském sankčním seznamu spolu s Českou televizí?

Určitě je to možné, protože je veřejně známá informace, že gruzínská vláda si sdílí informace s ruskou tajnou službou a že si vyměňují údaje, takže v tomhletom bych mohl vidět nějaké spojení.

Nakonec jsi si koupil zpáteční letenku…

Včera odpoledne už byl opravdu velmi cítit tlak ze strany těch policistů, kteří mi stále opakovali, abych odletěl pryč, a zároveň mi umožnili víc komunikovat.

V tuhle chvíli mám pořád zakázaný vstup na území a mám teď 10 dní na to se odvolat. Hodlám postupovat tak, že přes právního zástupce se budu odvolávat proti tomu rozhodnutí a ještě se to bude řešit právně v rámci Gruzie.

Máš nějaké informace z tamního prostředí, jak reagovala třeba občanská společnost nebo média?

Věděla o tom celá země, což jsem se dozvěděl dneska ráno, když mi byl vrácen telefon. Šlo vidět, že se to opravdu řeší díky mým kolegům z Gruzie, se kterými jsem úzce spojen a kteří ihned po tom, co zjistili, že jsem zadržen, tak začali volat všem státním institucím a začali ihned kontaktovat různé organizace.

I díky mediálnímu pokrytí v rámci Gruzie, kde to dokonce odvysílaly i největší komerční televize, tak jsem dostal přístup k telefonu. Taky mi hodně pomáhal můj kolega Roman Havelka a moje přítelkyně. Kdyby ten tlak nebyl, tak jsem tam ještě pořád mohl být.