Článek
Dva Severokorejci, které zajali Ukrajinci v Kurské oblasti, nevěděli o válce, do níž je poslali bojovat, vůbec nic. Dostali jen kalašnikovy a pokyny, že budou bojovat proti Jihokorejcům pomáhajícím Ukrajině. Výpověď dvou válečných zajatců přinesl deník The Wall Street Journal.
Muži bojovali v ruské Kurské oblasti, jejíž část obsadila v protiofenzivě Ukrajina. Vojáci dostali příkaz vyhnout se za každou cenu zajetí – severokorejská tajná služba jim během ideologických sezení sdělila, že zajetí se rovná zradě.
Vojenští velitelé četli svým svěřencům novoroční pozdrav nejvyššího vůdce Kim Čong-una. „Opravdu mi chybíte, soudruzi,“ vzkazoval jim.
Výpověď vojáků, kteří jsou nyní drženi v kyjevském vězení, nabízí vzácný ponor do tajemné Kimovy říše a jejích ozbrojených sil. Ukazuje také na prohlubující se vazby mezi Moskvou a Pchjongjangem – podle Ukrajinců pochází až polovina munice, kterou nyní Rusové používají, právě ze Severní Koreje.
Prezident Volodymyr Zelenskyj v neděli oznámil, že ve válce už padly nebo byly zraněny na 4000 Severokorejců. Další dva tisíce mužů proto nově posílá Pchjongjang, aby tyto ztráty zacelil. Rusko ani Severní Korea přitom nasazení severokorejských vojáků až dosud oficiálně nepřiznaly.
Útoky pěchoty bez podpory
Jeden ze zajatců vyšetřovatelům řekl, že zvažuje odchod do Jižní Koreje – ta nabídla, že vojáky zajaté na Ukrajině převezme a dá jim azyl. Představitelé Jižní Koreje a Ukrajiny o tom podle WSJ nyní jednají.
Oba vojáci přijeli do Ruska loni na podzim v rámci 12tisícového kontingentu, který měl pomoci Rusku znovu ovládnout části Kurského regionu. Stovky Severokorejců na bojišti rychle umíraly, když je velitelé vysílali jako pěchotu do útoků bez podpory obrněných vozů i dělostřelectva. Mnozí z nich neměli předtím žádné bojové zkušenosti.
Jak moc může Severní Korea pomoct Rusku?
Rusko-severokorejská spolupráce byla hlavním tématem rozhovoru Seznam Zpráv s analytikem Josephem Bermudezem z think tanku Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS), který mimo jiné monitoruje dodávky severokorejských zbraní do Ruska ze satelitních snímků.
21letý Paek a 26letý Ri se nyní léčí ze zranění. Paek je většinou upoután na lůžko, je zraněný na obou nohách. Ri si léčí těžce zraněnou paži, kterou mu protrhla ukrajinská kulka, stejně jako část čelisti.
Paekovo nasazení do Ruska přišlo bez varování. Byl vycvičen plnit rozkazy a na nic se neptat. V 17 letech byl povolán do speciálních jednotek, které se cvičí na nálety a sabotážní operace v Jižní Koreji. Vojenská služba trvá v Severní Koreji dlouhých deset let.
Severokorejská armáda má asi 1,2 milionu aktivních vojáků, většina z nich ale nedisponuje vybavením a většinu času tráví v zemědělství a na stavbách, kde se potýkají s nedostatkem jídla. Každý den ale absolvují ideologická školení, v nichž se vojáci učí Kimovy příkazy. Od mládí se jim říká, že by měli být ochotni obětovat vše pro nejvyššího vůdce.
Od května 2021, kdy Paek odešel na vojnu, už o svých rodičích neslyšel. Narodil se jako jediné dítě lékaře a prodavačky. Jako jedináček z privilegované vrstvy mohl v Severní Koreji chodit do školy. Studoval angličtinu a hrál ve školním fotbalovém týmu. Jeho učitelé ho naučili, že Rusko je spojenec.
Nevěděl jsem, že jedu do Ruska
Paek i jeho spolužáci používali smartphony, ale měli je připojené jen na těžce cenzurovaný severokorejský internet. Když Paek vyrůstal, přál si cestovat, věděl ale, že to není možné.
Loni v listopadu byl odvelen na ruský Dálný východ, kde dostal ruskou uniformu a vojenský průkaz. Protože ale neznal azbuku, nemohl si ani přečíst své jméno. „Nevěděl jsem, že jedu do Ruska. Zjistil jsem to až tam,“ cituje ho Wall Street Journal, který měl jako jediné západní médium možnost s vojáky pohovořit.
Dostal neprůstřelnou vestu a útočnou pušku a začal trénovat. Cvičení byla podobná těm, která dělal v Severní Koreji, ale byl tu jeden klíčový rozdíl: do boje byly zapojeny drony.
Ruští instruktoři za pomoci korejských překladatelů Paekovi a jeho kamarádům vysvětlili, jak fungují stroje na zabíjení používané moskevskými silami.
Cesta do Kurské oblasti trvala řadu dní, vystřídal během nich letadlo, vlak i autobus. Nedaleko rusko-ukrajinské hranice byl pak nasazen do sítě bunkrů nedaleko frontové linie. Až v tu chvíli mu došlo, že je opravdu ve válce, o níž nic nevěděl.
Odstřelovač Ri vypověděl, že ve volném čase v KLDR kreslil a také snil o cestování. K boji ho motivovala tvrzení nadřízených, že jihokorejští vojáci bojují na straně Ukrajinců. V říjnu se nalodil na ruské námořní plavidlo do Vladivostoku v naději na „skutečný zážitek z bojiště“.
V Kurské oblasti mu řekli, že bude válčit za osvobození území okupovaného Ukrajinci. „Bojoval jsem, jako by Rusko bylo moje vlast. Nevím proč, strach jsem neměl,“ řekl.
Paek se dostal do první bojové akce na začátku ledna, kdy byl součástí desetičlenného komanda Severokorejců, které mělo za úkol blokovat strategickou silnici používanou Ukrajinci.
Nejdříve na ní postavili zábrany, aby zabránili průjezdu aut, pak se ale dostali do těžké palby dělostřelectva a dronů. Paek cítil, jak se mu otřásá země pod nohama a viděl, že několik jeho kolegů padlo.
Jeho samotného výbuch odhodil na zem a zjistil, že nemůže hýbat nohama. V tu chvíli přemýšlel o sebevraždě, k níž ho vedl vojenský protokol. Než ji ale mohl spáchat, ztratil vědomí. Pět dní strávil v lese, než ho našli nepřátelští vojáci. Zbytek komanda buď přišel o život, nebo se stáhnul.
Byl to rozkaz, tak jsem bojoval
Překvapilo ho, že ho nenašli Jihokorejci, které očekával, ale příslušníci ukrajinských speciálních sil. Jejich cílem bylo ho zajmout živého. Paek nejdříve vyhrožoval, že odpálí granát, který měl u sebe, Ukrajincům se ho ale podařilo uklidnit, dali mu jídlo a ošetřili ho.
V té době už trpěl gangrénou, kvůli níž později přišel o několik prstů. „Myslel jsem, že cizinci budou jiní než my Severokorejci. Když jsem je ale viděl, zjistil jsem, že mezi námi není rozdíl. Všichni jsou to dobří lidé,“ vzpomínal.
Ve stejný den byl zajat i Ri. Přežil jako jediný z tříčlenného komanda, které bylo vysláno do útoku proti Ukrajincům. Když ležel v lese v kritickém stavu postřelený do paže a čelisti, našli v jeho okolí Ukrajinci dalších nejméně pět mrtvých Severokorejců.
Oba zajatci přiznali, že kdyby se jako bývalí váleční zajatci vrátili do vlasti, bylo by to pro ně nebezpečné. Jižní Korea je ale připravená každého severokorejského vojáka, který zběhne, přijmout.
V zajetí se Paek mohl dívat na jihokorejský seriál, což mu poprvé umožnilo nahlédnout do kapitalistické společnosti. Přišlo mu, že se v ní všichni jen hádají o peníze. „Nevím, jestli ruská a ukrajinská armáda bojují kvůli penězům. My jsme ale za účast ve válce nic nedostali. Byl to ale rozkaz, tak jsem bojoval.“
