Severokorejci kupují rolexky a hrají Angry Birds. Kim prahne po dolarech

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Do státního obchůdku v severokorejském hlavním městě vstupuje zákazník. Pokud byste čekali zoufale vybrakované police a neuspokojivý výběr zboží, jste na omylu.

Muž stojí před regály přetékajícími kosmetikou západních značek. Šampon od Dove nebo Pantene? Pěnu na holení od Nivea nebo Gillette? A co takhle voňavou aviváž od indonéského výrobce Daia? Zákazník pak u pokladny vytahuje peníze. Platí americkými dolary.

Video, které publikoval a analyzoval americký server New York Times, není jen důkazem probíhajících nelegálních transakcí v Severní Koreji. Je to také známka zoufalství severokorejského vůdce Kim Čong-una.

Když 15. dubna 2012 Kim Čong-un pronášel svůj první projev z pozice lídra země, slíbil, že ji povede přes všechny překážky a výzvy k prosperitě. Za hlavní prioritu si vytyčil „všestranné posílení lidové armády“. Slíbil však i to, že zajistí, aby si jeho lid „už nikdy nemusel utahovat opasky“. Tentýž slib Severokorejci slyšeli už dřív z úst jeho otce i dědečka. Ti však svému slovu nedostáli.

V oblasti vojenství 38letý Kim došel dál než jeho otec a dědeček, kteří vládli před ním. Ekonomika je na tom však o poznání hůř. KLDR se do značné izolace dostala už v důsledku mezinárodních sankcí a krizi ještě prohloubila svým jaderným programem a uzavřením hranic ve jménu pandemie.

Byznys s okolním světem prakticky neprobíhá. Uživit obyvatelstvo a získat dostatek prostředků na financování Kimových vojenských a hospodářských ambicí se tak režim snaží různými prostředky.

Na jedné straně tu jsou pašování uhlí a krádeže kryptoměn. Podle serveru New York Times se ale KLDR také snaží vyždímat jakoukoli hotovost prodejem chytrých telefonů a dalšího západního zboží. Cílovou skupinou je elita a bohatší třída, od které také vybírá „věrnostní“ dary výměnou za politické protislužby.

Hlavní roli zde hrají státní obchody, jako je ten v hlavním městě Pchjongjangu. Zákazníci mohou platit americkými dolary za instantní nudle, deodoranty, plenky a šampony mezinárodních značek, zatímco drobné se jim vracejí v severokorejských wonech.

Tyto transakce a další nezákonné aktivity Kimovi umožňují udržovat tok amerických dolarů do jeho pokladny. Poskytly mu prostředky k rozšíření zbraňového arzenálu země, včetně nedávného testování nové mezikontinentální balistické rakety.

Odpaly raket jsou v Severní Koreji takřka na denním pořádku. Podle odhadů CNN je Kim také připraven na sedmý podzemní jaderný test.

Kim Čong-un zavedl reformy, které umožnily továrnám a zemědělským podnikům větší autonomii a zároveň je ponechaly ve vlastnictví státu. Otevřel více trhů, aby doplnil křehký severokorejský přídělový systém, který se v 90. letech zhroutil a přispěl k ničivému hladomoru. Slíbil, že vymýtí korupci a protekci. Oznámil plány na otevření řady volných ekonomických zón, aby přilákal zahraniční investory.

Rozsah Kimova ekonomického úsilí se nejzřetelněji projevuje v Pchjongjangu, který je domovem loajální elity. Město září, regály supermarketů jsou plnější zboží z dovozu i domácí produkce. Panorama Pchjongjangu se pyšní vysokými a nově vystavěnými obytnými věžemi. Velká část změn je však jen kosmetická, mnoho zchátralých budov jen dostalo nový pastelový nátěr.

Kim Čong-un v Pchjongjangu soustředí veškeré zdroje a dělá z hlavního města zároveň vzor a symbol. Pod jeho vedením Severní Korea otevřela nový terminál na mezinárodním letišti, renovovala stanice metra a otevřela nové zábavní parky.

V loňském roce nechal Kim postavit několik nových obytných čtvrtí na okraji města. Slíbil, že do roku 2025, kdy bude strana slavit osmdesáté výročí založení, vznikne 50 tisíc nových domů, které pomohou vyřešit krizi s bydlením a nahradí starší domy ve městě. Luxusní byty by měly připadnout elitě, čímž si Kim zase na nějakou dobu předplatí její loajalitu.

Avšak Kim neplní slovo o nic lépe než jeho předchůdci. Podle analýzy Petersonova institutu mezinárodní ekonomie je současná situace v KLDR nejhorší od velkých hladomorů v polovině 90. let. Uvádí, že v posledním cyklu sklizně „Severní Korea pravděpodobně klesla pod úroveň minimálních lidských potřeb“.

Ani reformy ke zlepšení hospodářských vyhlídek země příliš nepřispěly. Podle jihokorejské statistické agentury se Severní Korea vymanila z katastrofálního dopadu hladomoru v 90. letech a v letech 2012–2016 rostla v průměru o 1,2 % ročně. To však bylo ještě před sankcemi a pandemií. V roce 2017 začala ekonomika opět klesat. Žádná z Kimem plánovaných ekonomických zón nikdy nevznikla.

Letoviska, která byla budována s cílem přilákat zahraniční turisty, zůstávají nedokončená nebo prázdná.

V loňském roce Kim varoval před možnou potravinovou krizí a vyzval svůj lid, aby se připravil na těžké časy. Řekl jim také, aby byli připraveni „znovu si utáhnout opasky“.

Kim Čong-un tak akutně potřebuje hotovost. V září řekl parlamentu, že nejdůležitějším úkolem vlády je vyřešit problém životní úrovně obyvatel. Podle odhadů jihokorejských a amerických výzkumníků stály Severní Koreu jen letošní raketové testy stovky milionů dolarů.

Kombinovaný obchodní deficit země – rozdíl mezi tím, kolik zboží a služeb dováží a kolik vyváží – dosáhl v letech 2017 až 2021 odhadem 8,3 miliardy dolarů. I při započtení pašování uhlí, prodeje rybářských práv, krádeží kryptoměn a dalších nezákonných aktivit může obchodní deficit stále činit nejméně 1,9 miliardy dolarů, jak uvádějí výzkumníci z Institutu pro strategii národní bezpečnosti, think-tanku přidruženého k jihokorejské Národní zpravodajské službě.

Kimův režim se nyní agresivně snaží absorbovat co nejvíce zahraniční měny od veřejnosti, zejména od Severokorejců, kteří tyto úspory nashromáždili pašováním zboží z Číny.

Země potlačila používání amerických dolarů na nestátních trzích, aby donutila lidi přejít na místní měnu. Za narušování měnových kurzů v KLDR navíc doslova padají hlavy, jak uvádí jihokorejská rozvědka. Vláda vyzvala lidi, aby své dolarové úspory ukládali do bank, a tím je dostala pod státní dohled.

Aby k utrácení přilákaly lidi se zahraničními úsporami, jsou obchodní domy plné dováženého zboží, včetně náramkových hodinek Rolex a Tissot, digitálních fotoaparátů Sony a Canon a také kosmetiky Dior a Lancôme – všechno luxusní zboží zakázané sankcemi OSN.

Výnosným byznysem se pro Kimův režim stal i prodej mobilních telefonů a vysílacího času. Předpokládá se, že více než každý pátý Severokorejec má mobilní telefon.

V prodeji je celá řada mobilních telefonů sestavených v Severní Koreji z komponentů dovezených z Číny, které jsou inzerovány ve státní televizi. Jsou v nich předinstalované slovníky a státní propaganda, ale nabízejí také aplikace pro dopravní navigaci a hry, včetně napodobenin Super Maria a Angry Birds, a dokonce i aplikaci, která slibuje odpuzování komárů pomocí zvuku.

Paradoxní je, že severokorejská propaganda přitom většinu domácích problémů vysvětluje jako důsledek zrady Západu, nikoli selháváním Kimova režimu. Pokud se národ dramaticky potýká s problémy doma a zároveň je v zahraničí vnímán jako bezmocný, smysl existence režimu se hroutí. Vedení proto v minulosti reagovalo na nejvážnější problémy tím, že se snažilo domácímu publiku dokázat, že v tomto kritickém vztahu s největšími rivaly zůstává rodina Kimů poslední linií obrany severokorejského lidu.