Článek
Padesát let byla ruským opěrným bodem ve Středozemním moři. V roce 1971 podepsal Sovětský svaz se Sýrií dohodu o pronájmu přístavu v Tartúsu. Tato trvalá ruská vojenská přítomnost však nyní visí na vlásku a bude předmětem jednání, pokud padne režim Bašára Asada, píše časopis The Economist.
Už v neděli ukrajinská vojenská rozvědka (HUR) informovala, že z přístavu odplouvají ruská válečná plavidla. Potvrdil to i ruský proválečný bloger Rybar, jehož informace bývají obvykle poměrně spolehlivé.
Americká společnost Maxar Technologies pak zveřejnila nejnovější satelitní snímky z Tartúsu, z nichž je patrné, že většina válečných plavidel se zdržuje zhruba sedm až 12 kilometrů od přístavu.
Většina válečných plavidel se zdržuje zhruba sedm až 12 kilometrů mimo přístav.
Bezpečné zdržování na volném moři může být způsobeno i tím, že další významný přístav Latákíja na západě země se stal terčem izraelského úderu.
Britská společnost Ambrey, která se specializuje na otázky námořní bezpečnosti, uvedla, že židovský stát zaútočil na nejméně šest syrských vojenských plavidel. Pět z nich potopil a na záběrech bylo vidět, že se šesté naklání. Přístav samotný neutržil žádné viditelné škody.
Video z následků útoku zveřejnil na sociální síti X například účet OSINTdefender, který se zaměřuje na bezpečnostní otázky.
Záběry z izraelského útoku na přístav Latákíja. Video: x.com/sentdefender
Novinář Rádia Svobodná Evropa Mark Krutov, specializující se na prohledávání otevřených zdrojů (označovaných jako OSINT), včetně sociálních sítí, pak na základě satelitních snímků upozorňuje na pohyb v okolí ruské letecké základny u Latákije.
„Před hlavní budovou je vidět konvoj vozidel včetně nákladních. Parkoviště je plné, některá vozidla jsou na odbavovací ploše, jeden Il-76, jeden vrtulník a jedno letadlo jsou na pojezdové dráze,“ rozebírá snímky na sociální síti X novinář.
Podle informací listu Financial Times ale zatím nic nenasvědčuje tomu, že by Rusko provádělo masovou evakuaci personálu ze základen. „Rusko nechce, aby byly (lodě) zasaženy, a tak s nimi odtáhlo na moře,“ řekla listu analytička Dara Massicotová z think tanku Carnegie Endowment for International Peace.
Moskva naopak podle všeho doufá, že se jí vojenskou přítomnost v Sýrii podaří zachovat. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov prohlásil, že Rusko podniklo „nezbytné kroky k navázání kontaktu v Sýrii s těmi, kdo jsou schopni zajistit bezpečnost vojenských základen“.
Rusko se zjevně snaží vůči rebelům, jejichž pozice dříve bombardovalo, volit mírnější tón. Dokládá to změna postoje ruských médií, která spěšně přešla od popisování rebelů jako „teroristů“ k „ozbrojené opozici“.
Záložní varianty
Pokud bude Rusko nakonec muset opustit námořní základnu v Sýrii, bude to mít zásadní dopad na jeho námořní postavení ve Středomoří. Bývalý belgický námořní důstojník Frederik Van Lokeren pro The Economist uvedl, že plavidla, která v Tartúsu kotvila, nesla rakety dlouhého doletu, schopné zasáhnout cíle NATO v jižní Evropě.
Základna slouží i jako důležitý logisticky významný bod pro další ruské lodě, které zde mohly doplnit zásoby, palivo a posádky, si mohly odpočinout.
Bez Tartúsu budou ruské námořní operace ve Středozemním moři pravděpodobně kratší, dražší a sporadičtější. Alternativních míst je málo. Alžírsko a Egypt, dva možní hostitelé, pravděpodobně nepřijmou ruské síly, poznamenává Van Lokeren, ze strachu z geopolitických dopadů. Egypt je do značné míry závislý na americké finanční pomoci.
Rusko údajně jednalo o vybudování námořního zařízení i se Súdánem, ale Port Súdán postrádá potřebnou infrastrukturu.
Moskva by mohla pomýšlet na využití Tobrúku v Libyi. Přístav je pod kontrolou vojenského generála Chalífa Haftara, který stojí v čele Libyjské národní armády a dlouhodobě udržuje úzké vztahy s Ruskem. The Economist ale upozorňuje, že bez rozvoje pevninské infrastruktury budou tamní kotviště pravděpodobně „bledým stínem“ Tartúsu.
Ztráta letiště v Sýrii by byla pro Moskvu menší ranou. Základna díky své výhodné poloze mezi Ruskem a Afrikou umožňovala dobře zásobovat žoldnéřské síly v Libyi, Súdánu, Středoafrické republice a Mali, poznamenává John Foreman, bývalý britský přidělenec pro obranu v Moskvě.
Syrskou základnu by však bylo relativně snadné nahradit. Rusko má stále tři alternativy, které může využít v Libyi, poznamenává vojenský analytik Michael Kofman z think tanku Carnegie Endowment for International Peace. Dodává, že personál a vybavení, jak naznačují poznatky ze satelitních snímků, už zřejmě leteckou základnu u Latákije opouští.
