Článek
Na první pohled Španělé v neděli zvolili změnu. Celou třetinu hlasů si z parlamentních voleb odnesla středopravicová Lidová strana (PP) vedená Albertem Núñezem Feijóoem.
Straně však se 136 křesly na většinu v parlamentu schází ještě 40 mandátů. Na většinu PP nedosáhne ani s krajně pravicovou stranou Vox. S ní jsou lidovci ochotní spolupracovat, ačkoli všechny menší parlamentní strany vládnutí s tímto uskupením vylučují.
Sánchezův už jednou úspěšně použitý klíč
Na pohled druhý tak není nereálné, že se politické šance úspěšně chopí dosavadní premiér Pedro Sánchez. I jeho Španělská socialistická dělnická strana (PSOE) v hlasování posílila, byť jenom mírně, ale na většinu přirozeně z druhého místa nedosáhla.
Ani Sánchezovi by nepomohlo, kdyby získal podporu pouze svého přirozeného spojence - levicové platformy Sumar, se kterou v podstatě vládne už teď. Společně mají 153 křesel, k většině je třeba 176.
Klíčem tak budou regionální partaje. A právě to by mohlo být výhodou stávajícího premiéra. S jejich získáváním na svou stranu má totiž už zkušenosti. Server Politico proto považuje Sáncheze za favorita ve hře o křeslo předsedy vlády. Cesta to ale nebude jednoduchá.
Volby ve Španělsku minutu po minutě
Španělské parlamentní volby vyhráli opoziční lidovci s 33 procenty. Druzí jsou vládní socialisté s 31,7 procenta. Vládu může být těžké sestavit.
Proti Sánchezovi hraje tradice. Až král Filip VI. po svolání nového parlamentu - což bude podle webu The Guardian znovu až 17. srpna - do paláce Zarzuela sezve lídry politických stran, bude zjišťovat, kdo má mezi nimi největší podporu pro sestavení vlády.
Zatímco dosavadní premiér říká, že by panovník měl pověřit sestavením nového kabinetu toho lídra, který prokáže, že pro to má mezi poslanci největší podporu. Jak ale s radostí připomíná jeho lidovecký rival Feijóo, ve Španělsku dosud vždycky po volbách vládl šéf té strany, která získala od voličů nejvíc hlasů. To by měl být v tomto případě on.
Sánchez se tedy musí v paláci Zarzuela objevit s přesvědčivým seznamem příznivců, nejlépe s několika dalšími stranickými lídry, kteří otevřeně naznačí svou ochotu podpořit jeho kandidaturu, domnívá se Politico.
A tady se vracíme k regionálním stranám. Když Sánchez před čtyřmi lety sestavoval první španělskou levicovou koaliční vládu, podařilo se mu to díky nim. Výměnou jim dal ústupky v podobě investic do infrastruktury, například do nových železnic nebo nemocnic.
Kandidát španělských lidovců na premiéra Alberto Núñez Feijóo připomíná zvyklost, že do čela vlády v demokratické historii země vždy po volbách stanul lídr vítězné strany.
Tentokrát ale Sánchez úplně stejnou cestu zvolit nemůže. Občanské hnutí Teruel Existe, které bylo kdysi klíčové, o své mandáty přišlo. Zpravodaj Guardianu ve Španělsku Sam Jones proto podotýká, že socialista bude potřebovat, aby pro jeho kandidaturu hlasovaly i baskické a katalánské separatistické strany jako EH Bildu a Republikánská levice Katalánska.
A jejich podporu momentálně nemá vůbec jistou.
Bude navíc muset přesvědčit i stranu Junts bývalého katalánského premiéra Carlese Puigdemonta, který je v současnosti dobrovolně v belgickém exilu. Ve Španělsku ho stíhají kvůli vzpouře, které se měl dopustit vypsáním referenda o nezávislosti Katalánska.
Byť se Sánchez, jak podotýká Politico, pokusil vztahy s Katalánci urovnat, pořád nejsou ideální. Strana ale podporu Sáncheze nevylučuje. „Ale neuděláme z Pedra Sáncheze premiéra jen tak,“ dala najevo jedna z političek Junts Míriam Noguerasová.
Umí to hrát i s předčasnými volbami
Pokud nevyjde ani to - a neuspěje ani Feijóo - zbývá ještě varianta předčasných voleb. A i s tou má Sánchez dobré zkušenosti z minulosti.
Kdo je Pedro Sánchez?
- Pedro Sánchez se v roce 1972 narodil do zámožné rodiny na předměstí Madridu, jeho otec byl podnikatel. Do socialistické strany vstoupil v roce 1993, tedy v 21 letech. O dva roky později vystudoval ekonomii a obchod na Univerzitě Complutense v Madridu.
- S politikou začínal na regionální úrovni, napsala španělská odnož webu Vanity Fair. V letech 2004 až 2009 byl radním v Madridu, poté poprvé usedl do parlamentu, když vystřídal kolegu, který odešel do důchodu.
- Po neúspěšných volbách v roce 2011 pracoval také jako ekonomický konzultant a přednášel na vysokých školách. Do parlamentu se vrátil jako řadový poslanec v lednu 2013, o rok a půl později stanul v čele PSOE.
- Vrchol jeho politické kariéry přišel v polovině roku 2018, kdy po více než šestiletém vládnutí lidovců usedl do křesla premiéra opět zástupce PSOE - tedy Sánchez.
Pedro Sánchez v roce 2018, kdy poprvé usedl do křesla španělského premiéra.
Předčasně ostatně Španělé hlasovali i v neděli - Sánchez je svolal k volebním urnám, když jeho strana na jaře prohrála v regionálních volbách. Poslanci se původně měli volit až koncem roku a premiér zřejmě doufal, že tímto krokem vyvede z míry opozici a konsoliduje podporu socialistů, což se mu částečně povedlo.
Nebylo to ale poprvé. Když šlo Španělsko k volbám naposledy, v listopadu 2019, Pedro Sánchez zoufale doufal, že se mu sázka na vypsání druhých parlamentních voleb v jednom roce vyplatí. To se také stalo. Socialisté předčasné parlamentní volby s 28,7 procenta hlasů vyhráli, posílili v nich, a Sánchez se stal premiérem.
Letos na sebe ale Sánchez vypsáním předčasných voleb vzal větší riziko a lze předpokládat, že by se ho nezbavil, ani pokud by se Španělé vydali hlasovat znovu.
Po čtyřech letech u moci je Sánchez podle webu Politico mezi voliči značně nepopulární a samotná jeho osoba od volby PSOE řadu voličů odrazovala.
Premiér si toho byl vědom. Na svém posledním předvolebním shromáždění dokonce vyzval voliče, aby se „na něj vykašlali a vnímali volby jako čas vybrat si mezi progresivním Španělskem a krajně pravicovou vládou složenou z Lidové strany a strany Vox“.
Varování před nebezpečím pravicové vlády se ostatně táhlo celou jeho kampaní, poznamenává agentura AFP.
Navzdory tomu pravice posílila. Španělsko tak potvrdilo trend z dalších evropských zemí, jako jsou Itálie, Finsko, Švédsko a Řecko, kde si pravice v poslední době připsala významné zisky. To by teoreticky mohlo pokračovat i v dalších volbách.
Politici po Evropě přebírají od populistů odpor k migraci
Obraz migranta, který přišel zneužívat sociální dávky a agresivitou ohrožuje slušné občany, využívají populisté už desítky let. Teď však situace po celé Evropě graduje. I dosud umírnění politici vystupují proti běžencům. Přečtěte si analýzu Seznam Zpráv.
Na druhou stranu drtivá většina průzkumů podle španělských médií předpovídala, že lidovci a Vox už teď získají ve španělském parlamentu většinu křesel poměrně pohodlně. To se ale nenaplnilo a pravice má cestu k sestavení vlády složitější.
Prakticky žádná z regionálních stran, které získaly křesla, není podle webu El País ochotna podpořit pravicovou vládu, zejména pokud se na ní podílela krajně pravicová strana Vox. Ta si navíc v letošních volbách dokonce vedla hůře než v těch minulých.
Sáncheze i Feijóa tak čeká složité vyjednávání. Dokud jeden z nich nedosáhne úspěchu, má navrch socialista. Premiérem - byť s omezenými pravomocemi - zůstane, dokud španělský parlament nevysloví důvěru někomu jinému.
