Šance na mír blokují nesmiřitelné rozdíly. O ústupcích se rozhodne na frontě

S blížícím se třetím výročím od začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu čím dál častěji zaznívá, že se možná blíží i zlomový moment války.

Ruské síly jsou aktivnější a na východě napadené země postupně obkličují a obsazují další města a vesnice. Panují obavy, že jejich náporu brzy podlehne i poměrně početný Pokrovsk.

Prezident Volodymyr Zelenskyj v prosincovém rozhovoru pro japonskou agenturu Kjódó řekl, že ukrajinská armáda postrádá sílu, aby vojensky osvobodila Ruskem okupované oblasti. „Musíme najít diplomatické řešení,“ připustil.

Vize Kyjeva a Moskvy na ukončení bojů se od sebe ale diametrálně liší a najít mezi nimi průsečíky, na nichž by se dalo vyjednat příměří, se zdá téměř nemožné.

Zelenskyj vzkázal, že udělají všechno pro to, aby v letošním roce dosáhli bezpečnostních záruk a ruskou válku ukončili. „Toužíme po míru víc než kdokoli jiný. A je to zřejmé, protože my jsme ti, kdo trpí nejvíce, zejména co se týče ztrát na životech,“ uvedl v rozhovoru pro italskou stanici RailNews24.

O motivaci usednout k jednacímu stolu ze strany Moskvy, která má nyní na frontě navrch, ovšem panují pochybnosti.

Zraky Západu jsou v tuto chvíli upřeny zejména na druhý břeh Atlantiku.

Nový americký prezident Donald Trump si totiž vzal za cíl, že konflikt, který si už vyžádal zhruba milion mrtvých a zraněných, dokáže díky dobrým vztahům s Moskvou i Kyjevem ukončit do šesti měsíců (během kampaně dokonce hlásal, že to svede během 24 hodin).

Minulý týden uvedl, že se připravuje schůzka s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, který projevil zájem se sejít.

Mike Waltz, jehož si Trump vybral za poradce pro národní bezpečnost, pak stanici ABC News řekl, že v „následujících dnech a týdnech“ se mají lídři spojit telefonicky. „Nemůžete uzavřít dohodu, pokud nemáte nějaký vztah a dialog s druhou stranou, a ten v následujících měsících rozhodně navážeme,“ pravil.

Byť se nastupující americký prezident netají obdivem k šéfovi Kremlu, na Ukrajině jeho návrat k moci vyhlížejí s opatrným optimismem.

Zelenského administrativa doufá, že Trump bude silnější než dosluhující Joe Biden a přispěje k nastolení míru prostřednictvím síly. Mnozí ovšem upozorňují, že Trumpem vyjednané příměří by mohlo obsahovat pro Ukrajinu nepřípustné teritoriální ústupky.

„Panují obavy, že se (Trump) bude chtít stát vítězem na úkor Ukrajiny. Že nabídne špatné řešení, jen aby válku ukončil, aniž by dbal na důsledky pro Ukrajinu a Evropu,“ vysvětlila pro Seznam Zprávy ukrajinská analytička Orysia Lucevyč z britského think tanku Chatham house.

Vladimir Putin ve svých projevech opakovaně ujišťuje, že nehodlá ustoupit z požadavků na čtyři ukrajinské oblasti, které nelegálně anektoval už před více než rokem. A přestože dodnes nemá pod kontrolou většinu tamního území, chlubí se před domácím publikem jejich ziskem.

„Je zřejmé, že pokud by se nové vládě USA povedlo dostat obě znesvářené strany k jednacímu stolu, jakékoliv konečné mírové ujednání je v současné chvíli těžko představitelné bez velmi zásadních a bolestivých ústupků - v případě Ukrajiny pravděpodobně zahrnujících i ztrátu části vlastního území,“ řekl Seznam Zprávám Michal Smetana, odborník na mezinárodní bezpečnost působící na Institutu mezinárodních studií FSV UK.

Nový americký ministr zahraničí Marco Rubio vyzval k ústupkům obě strany hned první den ve funkci. Trump pak zatlačil na Moskvu a pohrozil jí zavedením vysokých cel, pokud brzy nebude dohoda.

Kyjev si od začátku války stojí za tím, že mírová dohoda by se měla uzavřít až poté, co se Moskva vzdá okupovaných oblastí. Nepříznivá situace na bojišti ho nicméně přinutila z původních požadavků slevit.

Prezident Zelenskyj zkraje prosince v rozhovoru pro stanici Sky News nastínil, že „horká fáze“ války může skončit, pokud NATO poskytne bezpečnostní záruky částem Ukrajiny, které v tuto chvíli kontroluje Kyjev. Připustil, že o navrácení okupovaných oblastí by byli ochotní jednat později diplomatickou cestou.

„Pro Zelenského je to určitě velký kompromis ohledně území, ale myslím, že odráží tvrdou realitu,“ uvedl pro server Al-Džazíra Timothy Ash, který rovněž působí v britském think tanku Chatham House.

Současná situace může vést i k nižší ochotě Moskvy jakékoliv ústupky přijímat.

„Zatím nevidím žádnou reálnou snahu pro skutečná jednání na ruské straně. A navíc neexistuje žádná záruka, že by Rusko dohodu přijalo a přestalo bojovat, aby bylo možné jednat,“ upozornila pro Seznam Zprávy Marie Dumoulin, bývalá francouzská diplomatka, která se zabývá procesy urovnávání vleklých konfliktů a působí v think tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy (ECFR).

„Naopak Rusko může chtít pokračovat v boji, aby vyvinulo další tlak na Ukrajinu a na západní partnery, jak to dělalo už v roce 2014, kdy se vyjednávaly minské dohody,“ připomněla.

Podobně to vidí i ukrajinská analytička Lucevyč. „Nevěřím, že dojde k serióznímu politickému urovnání s Ruskem, dokud je Putin u moci,“ uvedla. Podle ní Moskva věří, že si může na bojišti připsat další úspěchy, nemá proto nyní důvod konflikt deeskalovat. Dosud navíc nedosáhla všech cílů, které si stanovila ve vztahu k Ukrajině a východnímu křídlu NATO, a proto se nebude chtít zastavit.

Změnit by to mohly snad jen závažné ekonomické problémy, které by kremelskému režimu zlomily vaz. Neznámou zůstává i nespokojenost Rusů s vedením války, kterou režim reguluje propagandou i tvrdými represemi.

(Text pokračuje pod grafikou.)

„Ještě důležitější než osud Ruskem okupovaných území je otázka bezpečnostních záruk, jež by měly zajistit, aby Rusko nevyužilo příměří či formálně uzavřeného míru pro regeneraci sil a neprovedlo v budoucnu další invazi,“ poukázal analytik Smetana.

Moskva trvá na tom, aby Ukrajina byla „neutrální a demilitarizovaná“, čímž poukazuje na okleštění jejích bezpečnostních záruk, které by měly v budoucnu ovlivňovat pozici země.

Z úst prezidenta Zelenského opakovaně zaznívá, že silné bezpečnostní záruky jsou pro Ukrajinu životně důležité.

„Putin chce a vždy chtěl kompletně zničit Ukrajinu. To je fakt. Jeho snem je nás zcela vyhladit, zcela nás obsadit. Nesmíme věřit pohádkám,“ prohlásil v rozhovoru pro RailNews24 s tím, že před uzavřením jakýchkoliv dohod je důležité zajistit jasně dané bezpečnostní záruky, které budou chránit Ukrajinu i Evropu.

„Pokud nebudeme mít bezpečnostní záruky, Putin přijde znovu,“ shrnul obavy v rozhovoru s americkým podcasterem Lexem Fridmanem, rodákem z Tádžikistánu.

Podle spoluzakladatelky Ukrajinského mezinárodního centra vítězství Hanny Hopko jsou si evropští spojenci vědomi, že příměří bez bezpečnostních záruk není možné. „Chápou cenu a důsledky špatné dohody, zejména po dohodách Minsk I a Minsk II,“ citoval ji španělský list El País. Otázkou dle ní zůstává, jaké záruky by pro ně bylo přijatelné přijmout.

Francouzský prezident Emmanuel Macron přišel s návrhem vyslání evropských vojáků na Ukrajinu v rámci mírové mise. Reagoval tím na negativní stanovisko některých členských zemí k přizvání Ukrajiny do Severoatlantické aliance.

Ačkoliv Zelenskyj Macronovu iniciativu přivítal, řekl, že nejvyšší prioritou pro napadenou zemi nadále zůstává členství v NATO a „nerad by nyní dával průchod jiným alternativám“, které by tento cíl zastínily.

Členství v NATO jako klíčový požadavek se objevil už v „plánu vítězství“, který Zelenskyj odtajnil v říjnu loňského roku. V pětibodové strategii, která má vést k ukončení bojů, se mluví také o potřebě přiblížit válku Rusům skrze výpady na tamní území či o jaderném odstrašování.

Moskva se vůči potenciálnímu členství Ukrajiny vymezuje velmi ostře. Ostatně ruský diktátor označil rozšiřování Aliance směrem k ruským hranicím za klíčový důvod svého rozhodnutí vyslat 24. února 2022 vojska na Ukrajinu.

Kreml neprojevil vůli ustoupit ze svých nároků a uvažovat o podmínkách příměří, které by byly pro Kyjev přijatelné. Místo toho se stále drží svého cíle podmanit si Ukrajinu a zbavit ji její nezávislosti. Rozšiřování Aliance vykresluje jako důkaz nepřátelství Západu vůči Rusku – což západní mocnosti popírají a tvrdí, že NATO je ve své podstatě zcela obranné.

Při mnoha příležitostech Putin a jeho kolegové znovu potvrdili své podmínky. Mezi ně patří, že Ukrajina nebude uzavírat ani žádné jiné vojenské spojenectví se západními mocnostmi. Od Kyjeva také očekávají, že přijme rozsáhlá omezení velikosti svých ozbrojených sil a druhů zbraňových systémů, jež smí vlastnit.

Vzhledem k tomu, jak odlišné jsou postoje Kyjeva a Moskvy na potenciální členství Ukrajiny v NATO, právě otázka bezpečnostních záruk bude zřejmě nejproblematičtějším bodem při budoucích vyjednávání o ukončení války, píše think tank Atlantic Council.

„Ukrajina potřebuje silné bezpečnostní záruky, aby měla jistotu, že území, které nyní kontroluje, nebude v budoucnu znovu napadeno Ruskem. Nad tím, jak by měly vypadat, ale panuje mezi západními spojenci neustále debata. Ukrajina již delší dobu trvá na vstupu do NATO a mezi spojenci na tom není shoda,“ upozornila Dumoulin z ECFR.

Aliance sice loni v červenci potvrdila ukrajinské směřování do NATO, někteří klíčoví hráči - mezi nimi i Spojené státy či Německo - se ale k členství napadené země nadále staví odmítavě.

Ideální variantou by pro Ukrajinu dle analytika Michala Smetany byly bezpečnostní záruky formou členství v NATO nebo jiné vojenské aliance zahrnující Spojené státy jako garanta. Takové řešení je ale momentálně politicky těžko průchodné.

„Pravděpodobně tak bude třeba hledat nějakou alternativu zahrnující koalici evropských států, včetně zemí jako Velká Británie a Polsko,“ odhadl. „Důležitým mechanismem pak může být rozmístění evropských sil na ukrajinském území, které by sloužily jako odstrašení dalšího ruského útoku. Opět se nicméně jedná o záležitost náročnou jak kapacitně, tak politicky.“

Takzvaná koalice ochotných, tedy zemí, dle kterých je podpora Ukrajiny v jejich národním bezpečnostním zájmu, by pro Kyjev byla slabší zárukou, připustila analytička Lucevyč. „Pořád by to ale znamenalo, že na to Ukrajina není sama,“ podotkla.

Podle Kyjeva bude kromě bezpečnostních záruk ze strany Západu klíčové, aby měl i do budoucna silnou armádu, která zemi ochrání před dalšími možnými výpady Ruska.

Prezident Zelenskyj v prosinci poznamenal, že ruské síly nemusí od nového útoku odradit ani vojenské a finanční záruky Západu. „Proto tou nejlepší věcí je silná armáda, velká armáda, největší armáda v Evropě,“ řekl podle serveru The Kyiv Independent novinářům s tím, že na požadavek Moskvy snížit počet vojáků Kyjev nepřistoupí, ani pokud by země obdržela pozvání do NATO.

Ve svém úterním projevu pak přiblížil, že po případné dohodě o příměří, by Ukrajina potřebovala také nejméně 200 tisíc příslušníků evropských mírových sil.

„Podporuji myšlenku kontingentu jako součásti bezpečnostních záruk. Protože pokud mají Rusové v armádě 1,5 milionu vojáků a u nás bude o polovinu méně, znamená to, že potřebujeme kontingenty s velmi významným počtem vojáků,“ podotkl ukrajinský prezident na Světovém ekonomickém fóru v Davosu.

Experti debatují o různých cestách, jimiž by se Ukrajina mohla vydat, a situaci v napadené zemi srovnávají s historickými zkušenostmi jiných zemí, které zažily konflikty.

„Nemůžeme si být jisti ani tím, že bude opravdu uzavřena mírová dohoda. Existují konflikty, ve kterých už sice neprobíhají aktivní boje, ale nedošlo ani k uzavření mírové dohody. Takovým příkladem je už po několik desetiletí Severní a Jižní Korea,“ podotkla Dumoulin. „Pravděpodobně tak i mezi Ukrajinou a Ruskem půjde o něco vágnějšího. Zda bude příměří, které vydrží, bude nakonec záviset na tom, jaké bezpečnostní záruky Ukrajina dostane od svých spojenců,“ předpověděla.

Podle analytika Igara Tiškeviče z ukrajinského Institutu pro budoucnost by se Ukrajina mohla inspirovat také „gruzínským scénářem“. „Boje na frontové linii by se zastavily a Ukrajina by předpokládala, že není možné použít vojenskou sílu, ale neuznala by území okupovaná Ruskem. Žádná země by neuznala legitimitu Ruska nad těmito novými hranicemi. Ukrajina by se snažila obnovit zemi a získat zpět svou vojenskou sílu,“ vysvětlil.