S prokremelskými motorkáři na východě. „Ať si vezmou celou Ukrajinu“

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

K památníku padlým hrdinům sovětské armády ve východoslovenském Svidníku se courají první lidé. Pod sloupem s rudou hvězdou na špici sedí Janka a Slavo. Čekají na příjezd spanilé jízdy.

„Jsme taky motorkáři. Když máme čas, tak s nimi jezdíme,“ říká osmapadesátiletá zdravotní sestřička. Teď však přišli pěšky, jsou místní. Proč? „Chceme, aby přestala válka a hlavně zbrojení. Děsí nás, co u vás říká Fiala a Pavel. Jako by zapomněli, že jsme Slovani, ne Germáni,“ vysvětluje Janka.

„Vadí mi, že se ukazuje jen to zlé, co Rusové udělali, a ne to dobré. Putin není na vině za to, co se děje na Ukrajině. Pohár už prostě přetekl,“ dodává Slavo.

Oba čekají na další účastníky akce „Jazda slobody“, kterou pořádá občanské sdružení Brat za Brata u příležitosti 80. výročí Slovenského národního povstání (SNP).

Během sedmi dní objeli motorkáři přes 20 pomníků a památníků sovětských hrdinů po celém Slovensku. Že jim ale nejde jen o historii, je z průběhu akce naprosto zřejmé.

Na parkovišti se sjíždějí první motorkáři. Jeden má pod koženou bundou tričko s nápisem Rossija a ruský státní znak dvouhlavého orla. Ukazuje ho s pýchou.

„Jsem proruský. Rozumím a schvaluju ruskou politiku. Rozumím tomu, co na Ukrajině dělají a proč. Jsem proti tomu, kam směřuje Evropa a jak s Amerikou přilévá olej do ohně,“ vysvětluje Daniel Olekšák. Je mu 49 let a v Košicích má stavební firmu, která montuje dveře a okna. Byznys mu zřejmě funguje, protože hrdě ukazuje na kufr motorky, kde má nálepky z různých zemí. Projel na ní celou Evropou včetně Ukrajiny, ale i Podněstří (území ovládané Ruskem).

„Před týdnem jsem se vrátil z Berlína a tam je to jedna katastrofa za druhou,“ má na mysli migranty. Teď se těší na výlet do Běloruska.

„Musím přelepit některé nálepky a taky jsem si nechal udělat nový pas, abych tam neměl ta ukrajinská razítka. A příště bych chtěl jet do Kursku. Ale z ruské strany,“ zavtipkuje.

Jako český novinář poutám pozornost. Přicházejí další motorkáři a emoce nabývají na síle.

„Nakonec budeme před Rusy utíkat. Zůstanou tu jen ti věrní, kteří mají ruské vlajky. A já ji mám. Sehnal jsem ji ještě v době, kdy se dala koupit,“ vykládá mladý muž s brýlemi.

„Řeknu to po našem: Západ rozj*bal, co se mezi Slovany rozj*bat dalo. Amerika je zadlužená, tak začala tu válku na Ukrajině,“ vstupuje do diskuze postarší žena.

„Fandím Rusům, aby si vzali Ukrajinu celou,“ křikne jiná žena s rukou v sádře.

„Zelenského by to chtělo pověsit,“ vyštěkne senior. „A vy novináři jste svině,“ odplivne si.

To už ale naštěstí přijíždí kolona motorkářů. Policie uzavírá silnici a řidiči se spořádaně řadí. Všichni jsou v kožených bundách, tričkách nebo mikinách s nápisem Brat za Brata (leckdy v azbuce), přičemž písmeno „Z“ je na některých nápisech nápadně podobné znaku ruské armády na Ukrajině. Sem tam je na oblečení vidět i nápis Работайте, братья! (Pracujte, bratři!), což je metafora k vraždění Ukrajinců.

Choreografii mají motorkáři z předešlých zastávek už nacvičenou: Sešikují se do čtyř řad a do čela se postaví trojice mužů v dobových uniformách Československého armádního sboru a Rudé armády.

„Toto je tankista Rudé armády s odznáčkem české a ruské vlajky, protože Rusko je nástupnický stát po Sovětském svazu,“ popisuje dobové uniformy nejstarší z trojice.

Nejmladší prý dostal uniformu jako dárek. „Jsme rádi, když tu máme i mladé,“ a poplácá ho po zádech.

Zazní povel a zástup se šine k pomníku padlých hrdinů. V davu jsou české, slovenské, rusínské, sovětské, ale i ruské vlajky.

U památníku může být odhadem kolem 200 až 300 lidí.

„Věčný oheň zhasl. Vlajky zmizly, rudou hvězdu chtějí odstranit. Podívejte se kolem sebe. Vidí někdo kolem vás vlajku na některém ze stožárů? Já ne. Toto je výsledek chamtivosti, ubohosti, nenávisti a zloby,“ hovoří k přítomným šéf skupiny Brat za Brata Matúš Alexa. Stěžuje si na netečnost lidí a asi i úřadů vůči 80. výročí SNP.

Poté předá mikrofon Vitaliji Žitňukovi, kulturnímu atašé ruského velvyslanectví.

„Vzpomínky na druhou světovou válku si musíme chránit, abychom si uvědomili, kdo jsme. Ti, kteří jsou zbaveni historické paměti, se neustále dívají, jak se přepisují dějiny. Jak se ospravedlňují nacistické, banderovské zločiny, jak se osvoboditelé a okupanti dokonce házejí do jednoho pytle a vyměnili si místo. Hitlerovi přisluhovači se nazývají bojovníci za svobodu,“ říká představitel režimu, který sám dezinterpretuje dějiny a okupuje cizí země.

Během pietní akce zní z reproduktorů československá a sovětská hymna, ale i zcela moderní píseň ruského popového zpěváka Shamana (vlastním jménem Jaroslav Dronov), v jehož klipech jsou adorování ruští vojáci vraždící na Ukrajině.

„Shaman se stal miláčkem Kremlu. Stál na jedné scéně s Vladimirem Putinem na koncertě na oslavu anexe ukrajinských území, na Krymu zpíval ruskou hymnu. Složil celou řadu hitů s výmluvnými názvy Moje Rusko, Zpověď a nejslavnější Jsem Rus (Ja russkij), kde zpívá: Jsem Rus podle krve otce, jsem Rus, celému světu navzdory,“ napsal o mladém blonďatém zpěvákovi komentátor Českého rozhlasu Ondřej Soukup.

Jak vypadalo setkání prokremelských motorkářů:

K mikrofonu je přizván vládní poslanec pravicově populistické Slovenské národní strany Pavel Ľupták.

„Pokud budeme mlčet, nepřipomínat minulost a nemyslet na budoucnost národa, tak se dočkáme toho, že nastupující fašismus v Evropské unii nás tu převálcuje. Nastane teror a dopadneme velmi zle,“ varuje přítomné před „satanistickým“ Bruselem.

„Nikdy bych si nebyl myslel, že na území Ruské federace opět budou bojovat německé tanky Leopard, evropská technika a že vojska NATO vstoupí do Kurské oblasti,“ tvrdí, ale nemá pravdu. Vojáci NATO se na ukrajinské ofenzivě v Kursku samozřejmě nepodílejí.

Zhruba hodinový akt je u konce. Třikrát sborově zazní Hurá za všechny hrdiny druhé světové války a třikrát zazní My jsme tu doma. Aby to prý bylo všem jasné.

Ptám se organizátora Matúše Alexy na jeho výrazné „Z“ na tričku. Nic to prý nesymbolizuje a ten, kdo spojuje pietní akt 80. výročí SNP s válkou na Ukrajině, prý jen míchá jablka s hruškami.

„My zveme každou zemi na naše pietní události. Pozvání přijalo Rusko, a tak tu mají dveře otevřené. Náš vztah k Rusku je bratrský,“ sdělil Seznam Zprávám. Další otázky nepřipustil, není prý na výslechu.

Motorkáři se fotí a přesouvají se o 15 kilometrů dál – k dalšímu pomníku Karpatsko-dukelské operace na slovensko-polských hranicích. Tam probíhá pietní akt víceméně stejně. Seřazení, pochod k pomníku, československá a sovětská hymna, slovenské lidovky, Shamanův ruský popík, recitace básní ve slovenštině a ruštině a projevy organizátora Matúše Alexy a ruského kulturního atašé.

Nově tu vystupuje dětský pěvecký sbor a následuje společná modlitba s katolickými duchovními.

Akce končí kolem desáté večer. Na parkovišti ještě zastihnu české manžele, kteří zrovna skládají českou a sovětskou vlajku do kufru svého auta. Martin je z Ostravy a živí se servisem čehosi. Nechce prozradit. Dana pochází z Velkého Meziříčí. Výlet do Svidníku si udělali proto, že nechtějí zapomenout na hrdinství sovětských vojáků, a také to pojali jako podporu ruského režimu.

„Ukrajina vytvořila krizovou situaci a nemůžeme se divit, že tam to Rusko vlétlo,“ tvrdí Dana.

Kladu jednoduché otázky, komu fandí v rusko-ukrajinské válce a zdali mají rádi Putina.

„Snažíme se být nestranní. Žádný konflikt nevznikl jen tak. Mně je sympatické, že Putin brání svůj lid, i ten, který žil na Ukrajině,“ sdílí tezi ruské propagandy Dana.

„Když jsem sledoval Putinovy projevy, tak mají větší hlavu a patu, než měly projevy amerického prezidenta Bidena,“ pokouší se o vtip Martin.

Po chvíli přiznává, že i on sám má politické ambice. V zářijových volbách kandiduje za levicové uskupení Stačilo v Moravskoslezském kraji. Odvahu prozradit celé své jméno a profesi ale nemá. Ale věří, že uspěje.