Rýsuje se nové hlavní bojiště. V Černém moři Rusové nemusejí mobilizovat

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V uplynulých dnech se rozhořely tuhé boje o Hadí ostrov. Malý kus nehostinné pevniny v Černém moři dobylo Rusko už na začátku války a nyní se tam snaží vytvořit silnější předpolí. Jeho zásobovací lodě však čelí útokům Ukrajinců ze vzduchu.

Ostrov, který na začátku války proslavila břitká odpověď ukrajinské posádky na výzvu ruské válečné lodě, aby obránci složili zbraně, nemá jen symbolický, ale i strategický význam.

„Pokud Rusko posílí svoji pozici na Hadím ostrově o strategickou protivzdušnou obranu a řízené střely, může dominovat na severozápadě Černého moře,“ varovalo ve středu britské ministerstvo obrany.

Tuhé boje o ostrov podtrhují rostoucí význam celého jižního křídla ukrajinské války. Kyjev se čím dál více obává hospodářských důsledků ruské blokády přístavů, odkud se nemohou vyvážet ukrajinské obiloviny.

„Je důležité předejít potravinové krizi ve světě, která hrozí kvůli agresivnímu jednání Ruska. Musejí být přijata okamžitá opatření pro odblokování ukrajinských přístavů, aby mohla být vyvážena pšenice,“ prohlásil v pondělí ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij.

Současně zesílilo ruské ostřelování Oděsy, nejdůležitějšího přístavního města, které zůstává pod kontrolou Ukrajiny.

Někteří experti upozorňují, že při pohledu na pozemní boje se ruským vojskům sice nedaří významně postupovat, od moře ale vypadají ruské zisky mnohem větší.

Právě v přímořských oblastech Rusko uspělo asi nejvíce. Zabráním pásu od Krymu přes města Berďansk a Mariupol získalo pod plnou kontrolu Azovské moře, ze kterého se tak stalo vlastně ruské jezero. Na severozápad od poloostrova Krym pak obsadilo důležité město Cherson. Ukrajina ve výsledku přišla o zhruba 60 procent svých předválečných pobřežních území.

„Pokud Kreml dokáže tyto zisky udržet, Rusko upevní svoji převahu v severní polovině Černého moře, ne-li v celém regionu, což mu umožní efektivnější prosazování síly v Černém moři a Středozemním moři,“ stojí v analýze, kterou sepsali bývalý velitel amerických námořních sil v Evropě a Africe admirál James Foggo a analytik vojenského námořnictva Benjamin Mainardi.

Dvojice autorů upozornila, že zatímco k pozemní invazi na Ukrajinu se Rusko chystalo od loňska, na moři posilovalo už řadu let.

Základem ruské převahy se stala dohoda o rozdělení sovětské černomořské flotily, z níž naprostá většina v 90. letech připadla Rusku. Ukrajina také souhlasila s přítomností ruských námořních základen na Krymu.

Vzájemná rivalita se poprvé vyostřila v roce 2003 kvůli sporu o ostrov Tuzla. Rusko tehdy zahájilo neohlášenou stavbu přehrady v části Kerčského průlivu. Výsledkem diplomatických jednání byla smlouva, která prohlásila Azovské moře za společnou vnitřní vodní trasu Ukrajiny a Ruska. Moskva díky tomu obešla ukrajinské mýtné a zkomplikovala plavbu válečných lodí třetích stran do Azovského moře.

O pět let později si Kreml zajistil kontrolu nad východní částí Černého moře. Od Gruzie se během tehdejší krátké války odtrhly separatistické republiky Abcházie a Jižní Osetie, které Rusko fakticky ovládalo. Gruzie kvůli tomu přišla o většinu svého černomořského pobřeží.

Zásadní pro nynější ruskou převahu bylo připojení poloostrova Krym v roce 2014. Ukrajina nejenže tehdy ztratila třetinu svého původního pobřeží Černého moře a s tím několik klíčových přístavních měst, ale také velkou část flotily, kterou Rusko zabavilo.

Na moři tak proti sobě stojí dvě naprosto rozdílné síly. Na jedné straně oslabené ukrajinské námořnictvo s hrstkou menších pobřežních lodí, na druhé straně mnohem početnější ruská černomořská flotila s více než třemi desítkami bojových plavidel.

Podle západních analytiků však pro Ukrajinu není v Černém moři vše ztraceno. Nemusí se ani opakovat výjimečný úspěch, jako bylo dubnové potopení ruské vlajkové lodi Moskva. Pokud ukrajinské síly dokážou ruské námořnictvo průběžně oslabovat, například pomocí osvědčených tureckých dronů Bayraktar, nebude Rusko schopné dlouho udržovat blokádu ukrajinských přístavů.

Ve prospěch Kyjeva hraje i rozhodnutí Turecka, které s odvoláním na mezinárodní úmluvu z Montreux uzavřelo přístup přes Dardanely válečným lodím po dobu trvání konfliktu. Rusko tak nemůže posílit své námořní síly ze své baltské nebo tichomořské flotily.

Bývalý hlavní velitel spojeneckých sil NATO, americký admirál James Stavridis zdůraznil, že západní státy mohou Ukrajincům v Černém moři pomoci. V úvahu podle něj přichází eskortní ochrana pro ukrajinské obchodní lodě, nebo i lodě s vlajkami jiných států na plavbách do a z Oděsy. Připomněl, že stejným způsobem USA chránily obchodní lodě v 80. letech v Perském zálivu během íránsko-irácké války.

Západ by se také podle Stavridise nemusel omezovat jen na dodávky zbraní, ale mohl rovněž cvičit ukrajinské námořníky na svých blízkých základnách, například v rumunské Constantě.

„Rozsáhlé Černé moře tvoří většinou mezinárodní vody. Válečné lodě NATO mohou plout téměř kdekoli se jim zachce, včetně ukrajinských teritoriálních vod a do jejich vyhrazené hospodářské zóny v délce 200 mil. Přiznání těchto vod Rusku nedává žádný smysl. Místo toho je třeba na ně pohlížet jako na příští hlavní frontu války na Ukrajině,“ uvedl admirál Stavridis.

Faktem je, že aliance o sobě dává v Černém moři v posledních dnech více vědět. Na rumunském pobřeží probíhá mezinárodní cvičení, kterého se účastní i proslulá speciální jednotka amerického námořnictva SEAL.

Zřejmě také není náhoda, že právě tento týden byl na návštěvě v regionu velitel námořních sil NATO viceadmirál Keith Blount. Podle bulharské tiskové agentury BTA vyjádřil spokojenost nad připraveností námořnictva Turecka, Rumunska i Bulharska a prohlásil, že NATO „neplánuje dlouho zůstat mimo Černé moře“.