Rychlé, ale extrémně nebezpečné. Rusové na frontě zkouší útočit i z motorek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Motocykl je možná vzrušující a často praktický dopravní prostředek, zároveň je však jeden z nejnebezpečnějších. Pravděpodobnost úmrtí na motorce je zhruba 25krát vyšší než v osobním autě a více než 200krát vyšší než u cestujícího v autobuse.

Jde o logický důsledek faktu, že motorkář podobně jako třeba cyklista, není takřka nijak chráněn. Střet s (mimochodem stále těžšími) auty pro něj tedy mnohem častěji končí vážněji než pro posádku krytou konstrukcí vozu.

Přestože motocykly tedy své jezdce chrání jen minimálně, objevují se kupodivu i na ukrajinském bojišti. Jak je používá, předvedla v ruské televizi skupina vojáků ze 123. motorizované divize.

Jejich nasazení potvrzují i záznamy z druhé strany, například záběry z ukrajinských kamikadze dronů, které právě na vojáky na jednostopých strojích míří (odkazy záměrně nedáváme).

Nasazením motocyklů se Rusové zřejmě snaží řešit problém, se kterým se vojáci na obou stranách potýkají. Jak napsal analytik Tom Cooper, boje na ukrajinské frontě často připomínají „závody“ do jednotlivých pozic.

Útokům totiž obvykle předchází intenzivní dělostřelecká palba či bombardování. Bránící jednotky – v současnosti tedy obvykle ty ukrajinské – pozice v takových případech většinou opustí, aby se vyhnuly ztrátám. Rakety, granáty a bomby pak ideálně ničí opuštěné nebo jen minimálně obsazené opevnění.

Po skončení ostřelovací fáze se obě strany pokoušejí dostat na místo co nejrychleji, aby mohly protivníka zastavit. Jde tedy o zákopovou válku, která se ovšem nevede výhradně ze zákopů.

Útočící jednotky jsou přitom obvykle v nevýhodě, protože musí postupovat přes minová pole otevřeným terénem, často na delší vzdálenost a navíc mohou být vystaveny i palbě ze stran, tedy z jiných pozic protivníka, které zrovna nebyly cílem útoku a jsou proto dále obsazeny obránci. Obě strany proto hledají recepty, jak zemi nikoho překonat co nejúčinněji.

Rusové obvykle k dopravě na místo používají obrněná vozidla, ale objevují se i pokusy vsadit spíš na rychlost než ochranu – a sáhnout tedy po motocyklech. Podobnou úlohu na ruské straně hrají v poslední době i terénní čtyřkolky.

I když jde z podstaty o extrémně nebezpečnou činnost, riziko lze nepochybně znatelně snížit. Jak zmiňují ruští vojáci ve videu, akce probíhají ve spolupráci s jinými jednotkami: dělostřelci, operátory dronů a nejspíše i dalšími. Jezdci na motorkách tak mají podporu, která může umlčet nebo alespoň dočasně potlačit obranu protivníka, a zvýšit tak jejich naději na úspěch (a přežití).

Že se motorky používají, ovšem stále neznamená, že jde o skutečně dobré řešení. Roli mohou nepochybně sehrát i další faktory, které nejsou na první pohled patrné. Rusko například přišlo o významnou část obrněných vozidel pro pěchotu. Nemáme přesné informace, zda jsou k dispozici v dostatečných množstvích – a zda tedy volba rychlejších dopravních prostředků není spíše z nouze ctnost.

Je také možné, že použití lehčích prostředků může být jen dočasným řešením, které reaguje na aktuální podmínky na bojišti – a které ruské jednotky zase opustí, jakmile se situace změní.

Vzhledem k nedostatku munice musí ukrajinští obránci v posledních měsících stále více spoléhat na bojové drony, hlavně FPV (řízené z pohledu první osoby). Právě tyto malé stroje mají i podle některých ruských zdrojů na svědomí většinu ztrát na straně okupantů. Ovšem ani FPV drony nejsou „superzbraň“, která si poradí s jakýmkoliv protivníkem.

Jednou z možností, jak se jim vyhnout, je právě rychlost. I když jsou pořád rychlejší než motocykl, rozdíl není až tak velký. Drony se pohybují rychlostí zhruba 100–150 km/h, motorka tedy není o tolik pomalejší. V řadě případů zřejmě opravdu může umožnit jezdci, aby se dostal přes nebezpečnou oblast do krytu tak rychle, že „dronaři“ nestačí zareagovat.

Rychlost ovšem není jediná obrana. Na bojišti se dnes objevují třeba brokovnice určené proti hrozbě FPV dronů, byť o zcela běžnou výbavu rozhodně nejde. A ani reálná účinnost není nijak spolehlivě doložena a prokázána.

Nasazení dronů komplikují mnohem častěji prostředky elektronického boje. Především rušičky, které mají „přehlušit“ signál pro spojení mezi strojem a pilotem. Obě strany je dnes hojně používají a existují i ve verzích, které unese jediný muž. Producenti dronů s touto možností ovšem počítají, a rušičky se tak musí neustále vyvíjet, někdy do dosti podivných podob.

V posledních týdnech se také na frontě stále častěji objevují ruské „želví tanky“, tedy obrněná vozidla s mohutným a výrazným dodatečným kovovým „brněním“, které zakrývá kompletně celý stroj.

Proti těžkým zbraním „želví krunýř“ mnoho nezmůže, proti dronům ovšem je relativně účinný, jak uvádějí i ukrajinské a proukrajinské zdroje s kontakty na frontě (příklad). Nálože „sebevražedných“ FPV dronů nejsou dost silné, aby přes plechový kryt ublížily pancíři vozidla, a kryt alespoň částečně chrání slabá místa i proti spouštěným granátům z bombardovacích dronů.

Nástavby na tancích se v současné situaci ukazují jako účinné řešení a počet doložených nasazení takto upravených strojů na frontě stoupá – alespoň soudě podle počtu zveřejněných videí i svědectví z fronty. V případě popisovaných výpadů na motocyklech trend už tak zjevný není. Většina vojáků si zjevně více cení lepší ochrany než pouhé rychlosti. A není příliš divu.