Ruští vojáci na frontě jsou dnes ve skutečnosti otroci, říká ruský novinář

Během konfliktu na Ukrajině v posledních měsících nedochází jen ke ztrátám na životech ukrajinských vojáků, ale podle dostupných zdrojů umírají i ti ruští. A to v nejzběsilejším tempu od začátku konfliktu. Reportérům z ruské redakce BBC a projektu Mediazona se podařilo doložit, že na ruské straně zemřelo přinejmenším 80 tisíc vojáků.

Podle nezávislého ruského novináře žijícího v exilu Alexeje Kovaljova nicméně skutečné číslo bude daleko vyšší. „Reálného počtu se ale pravděpodobně nikdy nedopočítáme vzhledem k tomu, že spousta těl zabitých ruských vojáků zůstává na bojišti, odkud je velmi komplikované je evakuovat, takže většinu z nich armáda jednoduše prohlašuje za nezvěstné,“ vysvětluje v rozhovoru pro podcast 5:59.

Nebývalé počty padlých prý mohou souviset s tím, že se z konfliktu na Ukrajině postupně stala zákopová válka. Rusko tak postupně změnilo bojovou strategií, té nové se někdy přezdívá „mlýnek na maso“. Zjednodušeně jde o to, že se z ruských vojáků stávají „jednotky na jedno použití, jejichž těla mají jen stát v cestě ukrajinským kulkám“.

„Je to strašné, je to plýtvání lidmi, ale vidíme, že je to velmi účinné. Ruská armáda teď rychle postupuje hned v několika směrech,“ říká Kovaljov.

Proč plýtvání ruskými životy na frontě podle novináře odpovídá eugenickým plánům, jak válku na Ukrajině využít k očištění ruské populace od „zbytných“ skupin obyvatel? A počítá Alexej Kovaljov s tím, že se někdy do Ruska vrátí?

Alexeji, vy sledujete průběh a vnitřní dynamiku té ruské speciální vojenské operace, jak tomu v Kremlu říkají, od počátku. Řekl byste, že ve způsobu, jakým Rusko válku vede, dochází teď, kdy přichází třetí válečná zima, k nějakému posunu? Nebo je to pořád dokola to samé?

No, rozhodně to nabírá na obrátkách, aspoň z toho, co můžu sledovat. Je to vidět na příšerných ztrátách, které ruská armáda momentálně zaznamenává, ale ona je to zároveň bohužel velmi efektivní strategie. A Ukrajinu to stojí spoustu území, ze kterého je nucena ustupovat, zatímco se snaží vypořádat s vlastními problémy a výzvami.

Je zjevné, že se teď obě země snaží především upevnit svoje zisky na bitevním poli, protože lze počítat s tím, že strategie ukrajinských spojenců se bude muset nějakým způsobem vyrovnat s novou situací, až do Bílého domu nastoupí v lednu příštího roku Donald Trump. Takže – jak už jsem řekl – rozhodně to nabírá na obrátkách a Rusko se snaží vrhnout na frontu všechno, co má. Stojí ho to spoustu materiálních a lidských zdrojů, ale ten cíl je zjevný: Uchvátit co nejvíc teritoria, než budou obě strany nějakým způsobem dotlačeny ke kompromisu.

Vy jste pro magazín Foreign Policy minulý týden napsal článek o takzvané „strategii mlýnku na maso“, kterou má Rusko ve válce na Ukrajině uplatňovat. Ten text začíná velmi barvitou pasáží, kde popisujete jedno konkrétní místo v Rostově na Donu, kam se svážejí těla ruských vojáků padlých na frontě. Zaveďte nás tam, prosím, a vysvětlete, jak to funguje.

Je to v podstatě celé jedna velká márnice. Vznikla v polovině 90. let během první války v Čečensku jako první zařízení svého druhu. Počty obětí byly tehdy tak velké, že je běžné márnice nestačily odbavovat. A tak se zřídilo tohle centrální specializované pracoviště pro těla všech vojáků, kteří přijdou o život ve službě. Jenže tehdy šlo o stovky padlých, ne o tisíce jako dnes. A tomu odpovídá i maximální kapacita toho zařízení.

Jde v zásadě o obří sklad s mrazáky na mrtvoly. Jenže my už jsme dávno překročili souhrnné počty vojenských ztrát z obou čečenských válek i desetileté sovětské invaze do Afghánistánu dohromady. To bylo někdy v loňském roce. Teď už jsme na několikanásobku toho čísla. Při takové úrovni ztrát to zařízení v Rostově jednoduše přetéká. Musí se vypořádat s tisícovkami těl najednou místo stovek, na které to bylo stavěné. Je to hodně děsivé. Záběry zevnitř toho zařízení jsou dostupné na internetu. Nahrál je tam někdo z těch, kdo si tam pro těla jezdí a doručuje je pozůstalým rodinám. Dá se to najít na webu a jsou to dost deprimující záběry.

Když říkáte, že počty padlých už přesáhly ty z ruských válek v Čečensku i Afghánistánu, dá se nějak odhadnout, o kolika mrtvých ruských vojácích denně se tu bavíme?

To je opravdu těžké říct, protože já vycházím v zásadě jen z toho, co je dostupné v otevřených zdrojích, a to určitě není kompletní obrázek. Bavíme se o stovkách zabitých vojáků denně a násobně větším počtu raněných, přičemž velká část z nich má tak vážná zranění, že už nemohou být znovu nasazeni do boje. Takže z pohledu armády je to vlastně totožná ztráta. A když obě tyhle kategorie zkombinujeme, dostaneme se od začátku války celkově přinejmenším na několikasettisícovou cifru.

Asi nejdůkladnější analýzu, která vychází jen z veřejných zdrojů zahrnujících úmrtní oznámení nebo dědická řízení a podobně, provedli mí novinářští kolegové ze serveru Mediazona a ruské redakce BBC. Těm se podařilo ověřit identitu 80 tisíc ruských vojáků padlých od začátku války. Je to ovšem velmi neúplné číslo, a to z řady důvodů.

Jedním z nich je to, že jde o velmi malý tým investigativních reportérů, kteří jsou tou prací doslova zavaleni a nestačí zpracovávat průběžně přicházející data o nových obětech. Takže jsou odkázáni jen na to, co dokážou vlastními silami spočítat. Od toho se ta cifra odvozuje, ale ve skutečnosti bude mnohem, mnohem větší. A toho reálného počtu se pravděpodobně tak jako tak nikdy nedopočítáme vzhledem k tomu, že spousta těl zabitých ruských vojáků zůstává na bojišti, odkud je velmi komplikované je evakuovat, takže většinu z nich armáda jednoduše prohlašuje za nezvěstné. Tak to prostě je, a proto je velmi těžké přijít s nějakou jednoznačnou cifrou.

Ve svém článku každopádně zmiňujete, že ruské ztráty se pohybují kolem 1500 vojáků denně – což tedy vedle mrtvých zahrnuje i ty, které zranění vyřazuje z dalšího boje. Také poukazujete na to, že ruští vojáci nedostávají skoro žádný bojový výcvik předtím, než jsou odesláni na frontu, takže se pak jejich průměrná doba přežití pohybuje kolem jednoho měsíce, což skutečně napovídá pomyslnému „mlýnku na maso“. Vy žijete v exilu – jak se dostáváte k důvěryhodným informacím? Jak například pro své články ověřujete čísla jako to, které jsem zmínila – tedy že ruské ztráty dosahují kolem 1500 vojáků denně?

Je to skutečně nebývalé číslo. Pro představu – ve dvou čečenských válkách ruská armáda ztratila asi 15 tisíc vojáků nebo tak nějak. V Čečensku se v případě třeba i několikaměsíční bitvy o nějakou silně opevněnou pozici počty zabitých vojáků pohybovaly ve stovkách. V případě invaze na Ukrajinu ale jen teď v říjnu Rusko přišlo o 500 obrněných vozidel – tanků, bojových vozidel pěchoty a podobně. To je dvojnásobek toho, kolik obrněnců Rusové ztratili během bitvy o čečenskou metropoli Groznyj na přelomu let 1994 a 1995. Ukazuje to, že současné ztráty ruské armády jsou bezprecedentní.

Vycházím z informací z otevřených zdrojů, například nekrologů, které v Rusku publikují lokální média, ale i třeba z uniklých dokumentů. Ukazují, že ztráty jsou děsivé a že spousta mrtvých zůstává na bitevním poli, protože by bylo příliš složité je odnést pod pokračující palbou ukrajinského dělostřelectva a za neustálé blízkosti ukrajinských dronů.

Ale neustávají ani ruské útoky. V delším měřítku fungují, protože Rusko je schopné posílat na zteč opevněných pozic další a další skupiny. Pošlou deset lidí a osm z nich v podstatě okamžitě zemře. Poté pošlou další skupinu a po nich další a další a další. Ti vojáci přitom nemají žádnou dělostřeleckou podporu nebo něco podobného. Vidíme to i na mnoha videích z ukrajinských dronů – jeden útočný tým střídá druhý, vojáci postupují přes hromady mrtvol. V určitém momentu Ukrajincům dojde munice nebo se jejich hlavně zahřejí takovým způsobem, až se zbraně zaseknou a musejí ustoupit. Celý příběh se poté opakuje u dalšího zákopu nebo ruin, které tam třeba zbyly po nějaké vesničce.

Funguje to, ale Rusko za to platí naprosto šíleným množstvím lidských zdrojů. K tomu, aby si člověk udělal obrázek o tom, co se tam odehrává, postačují i otevřené zdroje, které používám. Vojáci sami nahrávají vzkazy přímo ze zákopů, kde mluví o tom, že je posílají do sebevražedných útoků, někdy i vyloženě za trest. Když se například vojáci dostanou do sporu se svými veliteli, může se jim lehce stát, že dostanou rozkaz zaútočit na ukrajinské zákopy bez jakékoli podpory.

Existuje spousta dalších zdrojů, které používám, jako jsou například organizace pomáhající ruským vojenským zběhům a odpíračům vojenské služby, kteří se odmítají této války zúčastnit. V Rusku jim za dezerci hrozí až 15 let, a tak jim tyhle organizace pomáhají s jakousi humanitární evakuací. Každý měsíc si stovky vojáků podávají žádost o takovou pomoc, aby se z armády dostali. Nechtějí být součástí té války. A i oni představují velmi užitečný zdroj informací o tom, co se teď v ruské armádě děje. Existuje taky jedna organizace, v ruštině se jmenuje „Iditě lesom“, a ta už pomohla spoustě ruských dezertérů. I od nich mám cenné informace. Existují pochopitelně určité limity ohledně toho, jak se s těmito daty dá pracovat, ale je toho dost na to, aby si člověk udělal dobrou představu o tom, jak to v ruské armádě chodí.

Vy jste také napsal, že Putin proti pozicím ukrajinské armády posílá doslova „lidské vlny“. Můžete to víc rozvést? A jak je možné si vysvětlit ty obrovské lidské ztráty Ruska na Ukrajině? Souvisejí s nějakým pro Moskvu negativním vývojem na bojišti, nebo je to jen doklad té nechvalně známé neúcty Ruska k hodnotě lidského života?

Myslím, že jde o kombinaci více faktorů. Válka se (postupem času) v mnoha ohledech výrazně proměnila. Rusko totiž hned v prvních měsících invaze přišlo skoro o všechny své dobře vybavené a trénované profesionální síly, protože zvolilo chybnou strategii. Byla založena na využití nezávisle operujících mobilních taktických uskupení složených z elitních částí ruské armády – z výsadkářů, speciálních sil nebo některých velmi schopných motostřeleckých brigád. Rusové nečekali, že se tyto jednotky setkají s nějakým odporem. Ukrajinští obránci je ale téměř okamžitě dokázali zničit, u Kyjeva nebo později u Charkova zasadili Rusku potupnou porážku.

Současná podoba bojů je hodně odlišná – je to v podstatě poziční zákopová válka, ve které Rusko může těžit z prosté početní převahy, protože když proti Ukrajině pošlete milion lidí, v nějakou chvíli se to projeví. S drony nebo různými dělostřeleckými systémy, které Západ Ukrajině dodává, nezvládnete všechno. Zkrátka nejste schopni držet své pozice jen pomocí dronů. Asi dokážete na nějakou chvíli nepřítele pozdržet, ale drony vám území nezískají. Právě v téhle rovině Ukrajina jasně tahá za kratší konec, protože prostě nemá tolik lidí. Takže skutečně závisí na podpoře Ukrajiny ze strany jejích spojenců a partnerů a na tom, jak daleko jsou ochotni ve své pomoci zajít.

Rusko teď vede proti Ukrajině skutečně dost jinou válku než na začátku, kdy proti jejím liniím posílá narychlo splácané jednotky určené v podstatě „na jedno použití“ a čeká na to, až Ukrajincům dojdou náboje. Je to strašné, je to plýtvání lidmi, ale vidíme, že je to velmi účinné. Ruská armáda teď rychle postupuje hned v několika směrech. Takže teď všechno skutečně záleží na míře podpory, kterou je Západ ochotný Ukrajině poskytnout, protože je válka ve fázi, kdy ji Rusko může vyhrát jen prostou početní převahou a tím, že Ukrajince zahltí.

Zároveň ale platí, že ani ruské zdroje nejsou bezedné. Občas zaznívá, že přece Rusko nejde porazit, protože může na bojiště poslat další statisíce a miliony lidí. Jenže vy je nemůžete jen tak seřadit a „hodit“ na Ukrajinu jako v nějaké videohře. Ve skutečnosti to vyžaduje velmi složitou logistiku, kterou navíc Ukrajina může narušit dalekonosnými údery na ruské těžké zbraně, muniční sklady na ruském území nebo také na vojenská letiště, která Rusko používá k náletům a terorizování ukrajinských měst.

Ruská redakce BBC spolu s nezávislým ruským webem Mediazona nedávno přišly s velkou analýzou padlých ruských vojáků, o které už jste se zmiňoval. A došly k opravdu zajímavým zjištěním, která potvrzují i to, o čem jste před chvílí mluvil. Že z počátku války byl typickým padlým jednadvacetiletý voják, zatímco nyní je to osmatřicetiletý špatně vycvičený dobrovolník. Co si z toho vzít?

Neznamená to samozřejmě, že ruská armáda se teď skládá jen z nějakých dědečků, ale je pravda, že při zkoumání ruských ztrát v prvních měsících války jsem mezi padlými viděl mnohem víc lidí mladších, než jsem já sám. Byli to třeba dvacetiletí kluci. A teď jsou to spíš lidé v mém věku, kolem čtyřicítky. A zatímco Ukrajina teprve zvažuje povolávání osmnáctiletých do armády, Rusko takové brance využívá už několik měsíců. Když se o poměry v ruské armádě zajímáte, hodně informací můžete získat i od lidí, kteří jsou jejími vášnivými příznivci, třeba prováleční blogeři na telegramu. A i oni už bijí na poplach a říkají, že taktika „lidské vlny“, kdy na frontu vojáci pochodují jako do mlýnku na maso, se jim zdá marnotratná a nejsou si jistí, jestli o vítězství za takovou cenu vůbec stát. Statisíce ruských rodin přišly o své živitele, o otce, syny i manžele. Ta cena, kterou Rusko a ruská společnost platí, je strašná.

Jedna z vášnivých zastánkyň války na Ukrajině popsala problém nedostatečně vycvičených vojáků, které Rusko posílá do útoku, a uvedla rovnou tři příklady, kdy osmnáctiletí Rusové, teenageři, byli do bojové linie posláni dva měsíce poté, co dosáhli plnoletosti. Za nezvěstné je prohlásili ani ne tři týdny po jejich prvním nasazení. Z toho je jasné, že neměli prakticky žádný výcvik. Byla to těla na jedno použití, která armáda vrhla proti Ukrajincům.

V takových případech jde o mladé brance, kteří pod nátlakem, pohrůžkou nebo podvodem podepíší smlouvu s ruským ministerstvem obrany. A i když o tom takhle ruská média samozřejmě neinformují, jedná se v podstatě o námezdní službu. Prodáte se tím do otroctví a už nemůžete vycouvat. Ledaže byste dezertovali, pak ale musíte utéct z Ruska, protože proti vám povedou trestní stíhání. A nebo vás přidělí k útočné jednotce a pak je téměř jisté, že zemřete při své první bojové akci, protože vás vyšlou obsadit ukrajinské pozice bez jakékoli dělostřelecké podpory a to je v podstatě sebevražedná mise.

Když budete mít štěstí, vaše ostatky skončí v té „megamárnici“ v Rostově – to by znamenalo, že vašim spolubojovníkům na vás záleželo dost na to, aby vaše tělo odtáhli několik kilometrů na nejbližší evakuační místo. Takové štěstí vás ale spíš nepotká. No a když budete v armádě klást odpor, budou vás vaši velitelé týrat a dost možná vás na místě i popraví za to, že jste odmítli splnit rozkaz.

Je ale pravda, že lidé, kteří se teď do armády hlásí, nevidí ve svých životech často moc jiných perspektiv. Jsou případy, kdy lidé vědomě jdou do armády s tím, že je tam sice nejspíš zabijí, ale jejich rodiny alespoň dostanou nějaké peníze. A není to zanedbatelná částka, armáda je teď vlastně největší ruský zaměstnavatel, který nabírá tyhle v uvozovkách dobrovolníky. V uvozovkách proto, že – jak už jsem říkal – nejste dobrovolník, ale otrok, který se do otroctví dostal podvodem. Když můžete armádní řady opustit leda v rakvi, nejste zkrátka dobrovolník. Ale ještě k tomu profilu: Lidé, kteří se teď upisují armádě, jsou obvykle starší 40 let, zadlužení, mají přečerpané kreditky a spoustu nezaplacených účtů. Ekonomická situace je dotlačila k tomu, aby vstoupili do armády, odkud není návratu.

Kdybych byla ruská matka, jakou šanci mám, že bych dostala ostatky svého mrtvého syna v rakvi z území Ukrajiny zpátky do Ruska?

Pokud váš syn už byl v armádě a podepsal smlouvu s ruským ministerstvem obrany, tak vaše šance uvidět ostatky vašeho syna v rakvi jsou mizivé. Do Ruska se v poslední době nevracejí celá těla vojáků, měla byste štěstí, pokud byste dostala několik kostí. Pravděpodobnější je, že váš syn nebo manžel bude prohlášen za padlého v akci nebo jednoduše pohřešovaného. A vy pak strávíte zbytek života pátráním po tom, co se stalo, jako to dělají tisíce ruských matek už teď. Vládu to nezajímá a dál příbuzné viktimizuje, když se o něco pokoušejí.

V ruských médiích se tomu nevěnuje moc pozornosti a v těch státních je to samozřejmě tabu. Došlo už k několika protestům matek a vdov po mužích, kteří byli mobilizováni, přinuceni podepsat kontrakt a pak zmizeli. Myslím ale, že je tu skrytě protestní potenciál a dost možná se o tom bude časem víc mluvit, protože rodin, které se ocitly bez syna, otce, manžela, jsou tisíce a informace o tom se začínají šířit. Pořád se zveřejňují průzkumy, jak 80 procent Rusů podporuje Putina a podporuje válku. Pravda je ale taková, že ty, kdo jdou bojovat, motivuje jenom ta vidina peněz. Válka nevedla k žádnému vlasteneckému zápalu, nestojí se fronty před náborovými centry. Být v armádě je dnes jedna z nejnebezpečnějších věcí, kterou můžete v Rusku dělat. Když do ní vstoupíte, pravděpodobně velmi brzy zemřete.

Tvrdíte také, že velké ztráty na lidských životech jsou vlastně součástí ruského strategického myšlení a že vidíte eugenický aspekt války. Ten je veřejným tajemstvím široce diskutovaným na sociálních sítích a v ruských talkshow. To může být pro mnohé šokující, alespoň tedy u nás. O co přesně toto tvrzení opíráte? A co si pod eugenickým aspektem máme představit?

Na ruských proválečných kanálech se řešilo, že je vlastně pro Rusko dobré, že se vyprazdňují věznice a že se tito odsouzení posílají na Ukrajinu, protože nepatří mezi dobré lidi. Ať tak, či onak, naše společnost – podle těchto kanálů – těží z toho, že se těchto lidí zbaví. Takže ano, řešilo se to, ale spíše okrajově, protože je hrozné říkat takové věci o desítkách tisíc vašich krajanů.

Ale dnes je to jinak. Objevila se nahrávka, na které vystupuje vysoce postavený ruský politik a říká to samé. Tím politikem je poslanec vládnoucí strany Jednotné Rusko Alexandr Borodaj, který potvrdil i pravost záznamu. Borodaj na té nahrávce v podstatě říká, že Rusko verbuje nešťastníky bez jakékoli životní perspektivy, aby sloužili jako taková pěchota na jedno použití, kterou vrhají proti ukrajinské obraně, zatímco Rusko se zabývá budováním profesionálnější armády. Zhruba tohle řekl, ten přepis se dá najít. A v zásadě tak přiznal, že to je oficiální politika Ruska – zbavit se nežádoucích vrstev společnosti a zahltit jimi ukrajinské obránce. Ale jak už jsem říkal, je to významný zdroj lidské síly, ale není nekonečný.

V poslední době se hodně mluvilo o severokorejských vojácích, kteří mají ruské armádě pomáhat, celkově má jít o víc než deset tisíc mužů. Další zprávy zmiňují nové rekruty z Jemenu. Jak tohle zapadá do ruské válečné strategie, kterou jsme probírali?

Zahraniční žoldnéři, kteří jsou ve velké míře do ruské armády lákáni lstí, patří také mezi nástroje, které Kreml využívá, aby se vyhnul vyhlášení dalšího kola mobilizace. To mu dříve politicky uškodilo, protože se kolem milionu Rusů prostě zvedlo, vzalo si svoje věci a odešlo ze země. Takové rozhodnutí si tedy evidentně Kreml nechává jako tu poslední možnost. Protože Rusové opravdu nechtějí v té válce bojovat. Musíte jim nabídnout, že jim zaplatíte desetinásobek jejich běžného měsíčního příjmu, abyste je přiměli přidat se k armádě. A že by to dělali zadarmo? O to nikdo zájem nemá, protože v ruské společnosti se rychle šíří informace o tom, co se skutečně na Ukrajině děje, a čím dál víc lidí si uvědomuje, jaká tahle válka je. Takže mezery po chybějících vojácích v ruské armádě pak Kreml lepí pomocí rekrutů ze zahraničí, kteří neumí rusky a je tak možné je obelhat.

Nejprve to byli Indové a Nepálci, kterým Rusko nabídlo, že by mohli v zemi dělat ochranku nebo stráž. Nakonec se ale ocitli v první linii jako součást útočných jednotek ruské armády a přijímali rozkazy v jazyce, kterému nerozuměli. Byli vyděšení. Jejich jediným posláním bylo stát se tělem, které bude stát v cestě ukrajinské kulce. Nikdo se o ně vlastně nestaral.

Vždycky to jsou mladí muži z velice chudých zemí s vysokou nezaměstnaností a pracovat v zahraničí, kde vydělají peníze pro svoje rodiny doma, je jejich jediná možnost. A vlastně to samé platí pro Rusy, kteří nyní vstupují do ruské armády. Nicméně nepálský ministr zahraničí si na to dokonce přijel stěžovat do Moskvy a žádal, aby Rusko propustilo všechny Nepálce, kteří jsou drženi nelegálně proti své vůli. A myslím, že několik z nich dokonce skutečně osvobodili.

Tím to ale samozřejmě neskončilo. Na YouTube se dá najít mnoho videí, na kterých jsou například čínští žoldáci, kteří se přidali k ruské armádě a byli díky tomu tak trochu za hrdiny. A za pár měsíců seděli nemocní v mrazivém zákopu a v podstatě prosili čínské ministerstvo zahraničí, aby zasáhlo a dostalo je odtamtud. Podobné to bylo s Kubánci nebo se Somálci. Na YouTube ostatně najdete spoustu rozhovorů s lidmi z Afriky, třeba z Ghany nebo právě ze Somálska. Takže Rusko v podstatě obelstí mladé lidi, aby se stali onou příslovečnou potravou pro děla. A děje se to dlouho a opakovaně a teď se to bude dít znovu se severokorejskými vojáky.

Ale upřímně – já jsem nezaznamenal, že by na sebe Ukrajinci a Severokorejci na bojišti narazili, takže do značné míry je ta zpráva o Severokorejcích teď jenom fáma, ale určitě jsou zapojené jiné národy, jako třeba Kubánci. Řekl bych, že teď už je zapojených přinejmenším tucet zemí nebo víc. Třeba Jemen je jedno z těch míst, kde Rusko zneužívá místní chudoby a zoufalství, aby získalo pár stovek dalších těl do armády.

Na ruské straně ale také dochází ke značným ztrátám na vojenské technice. Můžete odhadnout, o jakých počtech se bavíme, a třeba tato data i porovnat s válkami, které Rusko vedlo v minulosti? Jak velký problém to pro Kreml vlastně představuje?

Že je to problém, je patrné třeba i z Google Earth. Na satelitních snímcích, které tam jsou, můžete porovnat, jak to vypadá na místech, kde Rusko skladuje techniku. Víte, Rusko má tisíce a tisíce tanků a většina z nich se skladuje na otevřeném prostranství nebo v halách. To jsou obrovské základny a přes Google Earth můžete sledovat, jak se vyprazdňují. Když porovnáte ty satelitní snímky, tak vidíte, že některé z těch největších jsou téměř prázdné.

Přitom na některých z těch největších základen Rusko mělo tisíce a tisíce tanků, dělostřeleckých systémů, nákladních vozidel a další techniky. Ale většinou to byly tanky a bojová vozidla, protože právě ty Rusko potřebuje pro typ války, jakou teď na Ukrajině vede, ve které je třeba dostat vojáky ze základen na bojové linie. Právě tahle vozidla mizí nebývalým tempem, mizí po desítkách každý den, protože jsou v podstatě na jedno použití. A Rusko jich má sice hodně, ale ne nekonečně.

Mluvili jsme o konfliktech, ve kterých Rusko vedlo asymetrickou válku, a ve všech případech, které jsem zmínil, byly ztráty nesrovnatelně menší. V těch posledních – v Afghánistánu a Čečensku – vlastně Rusko stálo jen proti ozbrojenému povstání. Válka na Ukrajině je v porovnání s těmito konflikty nestandardní, protože se vede mezi dvěma v současnosti srovnatelnými armádami. Takže pokud se nebudeme bavit o druhé světové válce, tak Rusko vlastně nikdy předtím nevedlo konflikt takovéhoto rozsahu.

Rusko momentálně přichází každý měsíc o více obrněných vozidel, než kolik ztrácelo během těch předešlých bojů, o kterých jsem se zmiňoval. Takže myslím, že v určitou chvíli – a nebude to podle mě dlouho trvat – Rusku dojdou bojová vozidla. Což ale neznamená, že Ukrajina vyhrává, protože i ona ztrácí jak velké množství lidí, tak techniky. Ale má přinejmenším partnery, kteří jsou ochotni kompenzovat alespoň část jejích ztrát, a to Rusko opravdu nemá. To by si pravděpodobně muselo zpětně nárokovat některé tanky, které darovalo svým spojencům, či přesněji klientským státům, protože Rusko vyrábí nanejvýš desítky tanků měsíčně, ale ztrácí jich stovky.

Válka na Ukrajině trvá třetím rokem, přinesla těžko představitelné utrpení Ukrajincům, ale fatálně zasáhla i do života Rusům. A nemyslím teď jen v příhraničních regionech, jako je Kurská oblast, ale také v místech jako Moskva, vaše rodné město. Vy jste na počátku války z Ruska utekl, stejně jako mnoho dalších nezávislých novinářů. Počítáte v mysli s tím, že se do Ruska jednou vrátíte? A co by se muselo stát, aby to bylo možné?

Já opravdu nevím. Teď to tak nevypadá a je pro mě těžké dělat jakékoli dlouhodobé plány, protože často nevím, co budu dělat další týden. Budu mít pořád povolení k pobytu v zemi, kde jsem teď? Udržím si nájemní byt, protože vlastní bydlení teď nemám? Na tak dalekosáhlé a nepravděpodobné úvahy, jako je návrat do Ruska, nemám čas. Doufám v to, ale po pravdě je stále míň a míň věcí, které mě s Ruskem spojují.

Můj otec zemřel teď v září a já jsem nemohl jet na jeho pohřeb. Kvůli svojí práci bych byl pravděpodobně zatčen v momentě, kdy bych na letišti po příletu v Moskvě ukázal pas. Odhaduju, že proti mně už běží trestní stíhání, takže by mě z letiště zavezli rovnou do cely předběžného zadržení a obvinili z diskreditace armády, nebo jak se to teď nazývá.

Co vím zcela jistě, je, že nepojedu zpátky do Ruska, dokud bude žít Putin. Protože to postavil jasně – buď on, nebo my ostatní. Musel jsem si proto vybrat a držím se toho. Protože opravdu nechci jít do ruského vězení.