Uprchl z Ruska, aby nemusel válčit. Dostali ho a teď chce raději do boje

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Moskva investuje velké úsilí do pronásledování mužů, kteří se vyhýbají nasazení do bojů na Ukrajině či z nich přímo zběhli. Podle zjištění deníku Wall Street Journal (WSJ) se snahy Kremlu nahánět dezertéry na frontu, nebo je exemplárně trestat, nezastaví ani na hranici Ruské federace.

Momentálně jsou podle průzkumu zpráv od ruských soudů v chodu stovky řízení s dezertéry a „mnoho dalších“ Rusů podle WSJ na začátek svého soudního řízení čeká za mřížemi.

V roce 2022 v Rusku začaly platit přísnější zákony, které umožňují dezertéry trestat až 15letým vězením a konfiskací majetku zběhlých vojáků. Celkem už od té doby úřady podle soudních statistik spustily na 10 tisíc případů.

WSJ uvádí, že podle aktivistických skupin, které ruským mužům pomáhají utéct před válkou, odmítlo jít do boje nebo z něj uteklo asi 50 tisíc Rusů. Právníci, kteří zběhy zastupují, se podle deníku domnívají, že případů je ve skutečnosti ještě víc, protože u značné části z nich nakonec dojde k tomu, že je dezertér „v tichosti“ přesvědčen, aby se sám vrátil.

Jak to chodí v praxi, WSJ popisuje na příběhu Anatolije Ščetinina. Novináři mluvili na dálku přímo s ním i s jeho sestrou a dostali od nich i snímky ukazující komunikaci s ruskými úřady.

Příběh ilustruje nejen to, jak Rusko nakládá s dezertéry, ale i průběh mobilizace a vrhá světlo na postupy, které úřady používají, aby na frontu mohly hrnout podle amerických odhadů až mezi 20 až 25 tisíci vojáky každý měsíc a udržovat tam podle Ukrajiny konstantně asi půl milionu mužů.

Anatolij pochází z odlehlé Kamčatky. V dětství podle jeho sestry Anny pendloval mezi příbuznými, kteří ho týrali, a státními institucemi. Jeho matka se utopila v horkém prameni při večírku, když mu byli tři roky. Otec se výchovy neúčastnil.

Do armády se Anatolij přidal hned v roce 2022. Přihlásil se jako dobrovolník, ale nedá se říct, že tak učinil zcela dobrovolně. Tříletý kontrakt podle Anny podepsal až poté, co úřady zatlačily na jeho šéfa v místní lesnické službě a ten mu sdělil, že pokud nepodepíše, přijde o práci. „Do služby nikdy nechtěl,“ řekla k tomu Anna WSJ.

Že má být vyslán do okupovaného Mariupolu, kde se má připravovat na boj na frontě, se dozvěděl až loni v říjnu. „Ščetinin si uvědomil, že nechce patřit k těm, kdo jsou další na řadě. Požádal si o ‚opušťák‘ a zmizel do jedné z mála zemí, kam mohou Rusové odejít, aniž by potřebovali pas: do Arménie,“ napsal deník.

Arménie se podle WSJ tou dobou dala považovat za ráj pro ruské utečence z armády. Má sice s Moskvou bilaterální smlouvu, která jí dává povinnost zadržet ruské vojáky na ruské „černé listině“ a podat o nich hlášení. Nutnost následného vydání do Ruska ale součástí dohody není, takže většina zběhů je podle WSJ po výslechu propuštěna.

Moskva si ale stejně našla cestu, jak utečencům v Arménii znepříjemnit život.

Pocit bezpečí se podle WSJ roztříštil loni v prosinci, kdy byl dezertér Dmitrij Setrakov zadržen přímo na letišti v Jerevanu a „v rozporu s protokolem“ předán pracovníkům ruské Federální služby bezpečnosti (FSB).

Následně Setrakov putoval na ruskou vojenskou základnu na severu Arménie a během několika týdnů do Ruska, aby čelil soudnímu procesu v obvinění z dezerce.

V Arménii případ vzbudil silný odpor nejvyšších představitelů včetně prezidenta, což nakonec vyústilo v požadavek odchodu personálu FSB ze země (oficiálně FSB Arménii pomáhala se zabezpečením hranice už od roku 1991). Odsun byl podle WSJ dokončen minulý měsíc.

V mezičase ale podle arménských aktivistů nadále docházelo k pokusům ruských vojenských úředníků dohnat dezertéry. Jeden z nich například popsal, že za ním v dubnu přišli muži, o kterých si myslel, že byli příslušníci FSB. Přemlouvali ho, ať s nimi jde na policejní stanici v souvislosti s podezřením z držení drog. Nakonec se mu podařilo mužům utéct.

Rusko nicméně k potrestání dezertérů používá i jiné metody, což názorně ukazuje Anatolijův osud.

Jeho sestru žijící v Kazani po několika měsících od Anatolijova útěku předvolala policie a začala na ni blíže nespecifikovanými výhružkami směřovanými na její rodinu tlačit, aby bratra přiměla k návratu.

V tu chvíli začal Anatolij přemýšlet, že se vzdá. Měl problém najít pořádnou práci a na sestře byl finančně závislý. Letos březnu napsal svému veliteli vzkaz s dotazem, co se stane, když se vzdá a sám se vrátí. „Pošlou mě do Mariupolu?“ zeptal se.

Od velitele se mu dostalo odpovědi, že půjde k soudu, ale vězení se pravděpodobně vyhne, když bude souhlasit s nasazením do útočné jednotky. Jiný armádní nadřízený mu zase řekl, že by měl vyváznout s pokutou.

Necelý měsíc poté se Anatolij přihlásil na ruské ambasádě, odkud byl okamžitě poslán na ruskou vojenskou základnu. „Vím, že je riskantní vrátit se, ale chci domů. Život na útěku není život,“ řekl novinářům WSJ při telefonickém hovoru letos v květnu zpoza zdí základny.

Když se roznesly zprávy o dalším zadrženém Rusovi, v Arménii to podle WSJ vzbudilo další vlnu odporu a arménská vláda jeho vydání do Ruska zablokovala. Rozhodnutí ale bylo nakonec zrušeno na Anatolijovu vlastní žádost poté, co ho Rusko vyřadilo ze seznamu hledaných osob.

V červnu byl Anatolij přesunut do Rostova na Donu v jižním Rusku, kde je nyní ve speciálním detenčním centru pro dezertéry a čeká na soud. Podle WSJ už vyšetřovatele požádal o možnost vykoupit se bojem na Ukrajině. Mělo se mu dostat odpovědi, že bude čelit soudu jako všichni ostatní.