Článek
Na pražský kongres hnutí Volt dorazil Mychajlo Pobigaj trochu se zpožděním a viditelně unavený. „Cestoval jsem z Mykolajivu, bylo to dlouhé, na ukrajinské-polské hranici jsem navíc musel čekat osm hodin,“ vypráví na úvod rozhovoru, který poskytl redakci Seznam Zpráv, 32letý ukrajinský válečný veterán a zakladatel ukrajinské pobočky progresivistického hnutí.
V Mykolajivu, odkud dorazil, je nyní složitá situace. Ruské ostřelování zažívají tamní obyvatelé každý den. Někdy rakety míří na infrastrukturní objekty, jindy i na školy nebo obytné čtvrti. „Vzkazují tím, že když se nevzdáme, zabijí nás. Zapomněli ale, že my se budeme bránit. Naším cílem je znovu dobýt naše území a osvobodit vlast, za to bojujeme,“ zdůrazňuje Mychajlo.
Nejvíce by nám pomohl vstup do EU
On sám má s ruskou agresí dlouhé zkušenosti. Poté, co dokončil univerzitu, nastoupil do armády a krátce poté přišel rok 2014 a začala válka na Donbase. „Od prvních dnů jsem se jí účastnil, jsem tedy válečný veterán,“ říká.
Po pěti letech se rozhodl v armádě skončit a pokusit se změnit Ukrajinu jinak – v Černihivském regionu vstoupil do politiky a kandidoval do parlamentu.
„Realita ale byla jiná, než jsem si představoval. Věřím, že kdyby záleželo jen na tom, že bych obešel všechny domy a mluvil s každým voličem a vysvětlil mu svůj program, zvolili by mě. Systém ale fungoval jinak,“ přiznává s trochou hořkosti.
Už tehdy mu došlo, že nejvíce by jeho zemi pomohl vstup do Evropské unie: „Na Ukrajině máme problémy, revoluce v roce 2014 ale ukázala, že chceme být součástí Evropské unie,“ je přesvědčen.
Analýza
Napoleonské pasti, stalinský způsob vedení i sebevědomé podceňování nepřítele. Poslední vývoj na bojišti nabízí hned několik historických paralel, ze kterých si však účastníci války na Ukrajině ponaučení nevzali.
Panevropské hutí Volt, které prosazuje silnou a jednotnou EU a o němž mu řekl kamarád, přesně odpovídá jeho politickým názorům. Před dvěma měsíci proto založil ukrajinskou pobočku, jež má nyní 12 členů. Mychajlo má v plánu její růst, přiznává ale, že je to složité – činnost hnutí je totiž z velké části založena na práci dobrovolníků. „Být dobrovolníkem je teď na Ukrajině těžké, lidi musejí myslet především na svoji rodinu, jak ji udržet v bezpečí, nebo i na to, kde zrovna přespat,“ vysvětluje.
Dopravu darů platím někdy i ze svého
Před válkou žil Mychajlo se ženou a dvouletou dcerou ve městě Irpiň, kde také studoval. To už ale neplatí. Po invazi totiž ruští výsadkáři bojovali o nedaleké letiště Hostomel a Irpiň se stala terčem bombardování. Mezi zničenými obytnými budovami byl i dům, v němž bydleli Pobigajovi.
„Od té doby se stále přesouváme. Moje žena je kapitánkou v armádě, já vedu neziskovou organizaci Země svobody. Jsme stále spolu, jen ve chvílích, kdy zajíždím na frontovou linii, kde je opravdu nebezpečno, se oddělujeme a pak se k nim vracím,“ líčí muž, jehož organizace dodává vojákům nejrůznější taktické a lékařské vybavení.
Neziskovka žije z darů, někdy jich ale přijde méně, a i v tom případě je potřeba shromážděnou pomoc doručit. „Slíbil jsem to, vojáci na mě čekají, tak někdy platím benzín ze svého,“ přiznává. I proto nemá peníze na to, aby si nyní pořizoval vlastní bydlení.
Reportáž
Nemocnice v Dnipropetrovské oblasti, která je vzdálená jen pár desítek kilometrů od frontové linie. Právě sem přivážejí vojáky i civilisty zraněné během bojů. Reportéři Ray Baseley a Roman Havelka natáčeli svědectví lékařů.
Kromě vojáků na frontě spolupracuje i s vojenskými nemocnicemi a také hasiči, kteří mají ve válce stále co dělat, požáry a závaly způsobené bombardováním jsou na denním pořádku.
„Po invazi 24. února jsme se také začali zabývat uprchlíky. Snažíme se jim pomoci dostat se do bezpečí a poté jim najít ubytování v Evropě. V tom hodně pomáhají členové Voltu,“ říká Mychajlo.
Od Evropanů by si ale vojenské a finanční pomoci představoval ještě více, zvláště rakety středního a dlouhého doletu. „Potřebujeme je, abychom mohli zasáhnout i cíle na ruském území. Samozřejmě mluvím pouze o těch vojenských, na civilisty Ukrajina neútočí. Mluvím třeba o základnách na rusko-běloruských hranicích. Bělorusko je sice de iure samostatné, fakticky je ale součástí Ruska,“ poukazuje na Kremlu blízký režim diktátora Alexandra Lukašenka.
Záchranář odvádí zraněnou ženu po pondělním ruském raketovém útoku na ukrajinskou metropoli Kyjev.
Za velký úspěch Mychajlo považuje zasažení Kerčského mostu. Jednak podle něj šlo o ruskou chloubu, zároveň ale vyzdvihuje i logistický význam mostu: „Na Krymu je vojenská základna, odkud kontrolují celé Černé moře, je tam i letecká základna. Teď mají problém, železnice nefunguje, silnice je poškozená. Bude to pro ně složité dopravovat zbraně a vojáky.“
„Ve válce s Ruskem bojují Ukrajinci i za Evropu,“ vysvětluje Mychajlo. „Rusko nebojuje jen proti nám, ale i proti hodnotám, které vyznává Západ – lidská práva, demokracie… Rusové vůbec nechápou, co je demokracie nebo svoboda,“ říká. Evropa už ale podle něj ví, co je Ukrajina, a Volt prý může lidem na Ukrajině více přiblížit Evropu.
Pocit osobního bezpečí válka zcela změnila, a to i ve chvílích, kdy je Mychajlo na frontě. „Vídám nad sebou íránské drony šahíd, cítím se ale bezpečně, protože vím, že třeba udeří o 100 metrů dál. Tady v Evropě by to nebylo normální, na Ukrajině teď ale ano,“ přibližuje šílenou realitu ruské agrese na Ukrajině.
