Souboj ruské „zázračné“ zbraně s americkým štítem má jasného vítěze. Zatím

Na začátku roku 2024 Rusko vyslalo na Ukrajinu zatím největší vzdušný úder vůbec, kterého se účastnilo zhruba 130 střel a dronů. Cílem byl především Kyjev a okolí, včetně závodů obranného průmyslu v oblasti.

Na vrcholu útoku ke Kyjevu dorazilo mimo jiné i deset balistických střel z upravených stíhaček MiG-31. Střely, které Rusko v minulosti opakovaně označovalo jako „příliš rychlé pro jakoukoliv protivzdušnou obranu současnosti“, se ovšem ke svým cílům zřejmě vůbec nedostaly. Všechny je měly zachytit „protirakety“ odpálené z baterií systému Patriot rozmístěných v Kyjevě.

Pokud tomu tak opravdu je, tyto USA a Německem dodané systémy zničily od loňského roku už celkem 25 střel Kinžál. Zvítězily i v přímém souboji, když se Rusko během útoku v květnu 2023 pokusilo vlnou Kinžálů přímo zasáhnout právě tuto protivzdušnou baterii. Přitom americké Patrioty svou „kariéru“ zahájily vlastně ostudným neúspěchem právě proti cílům, jako je Kinžál.

V roce 1991 američtí představitelé a média nadšeně informovali o stoprocentní úspěšnosti systému a tvrdili, že Patrioty zachytily prakticky všechny rakety Scud vypálené z Iráku na Izrael a Saúdskou Arábii.

Následující rok však slyšení v Kongresu ukázala, že tato tvrzení byla zavádějící a – velmi mírně řečeno – „poněkud nepřesná“. Vyšetřovatelé z Výzkumné služby Kongresu a Hlavního účetního úřadu totiž zjistili, že Patrioty nezničily 41 ze 42 zasažených Scudů, jak na konci války tvrdil prezident George Bush, ale jen něco mezi nulou a čtyřmi ze 44 střel, které se pokusily zasáhnout.

Nesprávná tvrzení o úspěšnosti systému Patriot PAC-2 byla výsledkem neznalosti a také nedůslednosti při posuzování výsledků. Exploze pozorované na obloze v roce 1991 nebyly znakem sestřelu, ale naopak neúspěchu. Od té doby se ovšem mnohé změnilo.

Úspěchy Patriotu proti Kinžálu ilustrují pokrok a modernizaci, které systém zrozený před téměř půl stoletím prodělal. V době první války v Zálivu Američané používali výhradně střely, které fungují jako brokovnicový náboj: vybuchly před cílem, aby ho zasypaly střepinami a zničily. To je účinná metoda v boji proti letadlům, proti balistickým střelám ovšem nikoliv, jak si armáda USA ke svému překvapení ověřila.

Vývoj skutečně účinného prostředku proti balistickým střelám nějakou dobu trval. Kolem roku 2015 se objevila další modernizace střel pro Patriot nazvaná PAC-3 MSE, které Ukrajina dostala s bateriemi také.

„Tyto střely díky 180 malým raketovým motorům na prstenci kolem těla velmi dobře manévrují a cíl ničí kinetickou energií vlastního přímého nárazu“, vysvětluje Jan Farlík, vedoucí katedry protivzdušné obrany na Univerzitě obrany v Brně.

Ukázalo se totiž, že proti rychle se pohybující balistické střele je nejjistější metodou ta nejjednodušší: přímo do ní narazit.

Český odborník na protivzdušnou obranu tedy říká, že ho vlastně úspěch Patriotů tolik nepřekvapil. A to i přesto, že podle řady vyjádření pro americká média si představitelé ozbrojených sil USA jejich úspěchem vůbec nebyli jistí. „Vývoj obranných technologií za vývojem těch útočných nezaostává a vždy se tak vlastně útočné a obranné zbraně přetahují o to, kdo má navrch,“ říká Farlík.

Celá řada informací ohledně nasazení střely i jejich technických aspektů je ovšem tajných, a obě strany z dobrých důvodů „mlží“. Je tedy možné, že vyjádření zdrojů z americké armády byla součástí zpravodajské hry. Stejně tak nevíme, co je pravdy na vyjádření, že za úspěchem Patriotů stojí do velké míry i softwarová aktualizace provedená před jejich nasazením na Ukrajině, o které mluvil v září 2023 šéf společnosti Lockheed.

Sestřel Kinžálů nebyl zdaleka jediným úspěchem známého systému. Minimálně na některé pozorovatele zapůsobily i jeho výkony během velkých a propracovaných útoků ruských sil. Především během náletu na Kyjev loni 16. května, kdy Rusové použili všechny kategorie přesné munice dlouhého dosahu ze svého arzenálu. Při tomto koordinovaném útoku, jehož cílem bylo překonat ukrajinskou protivzdušnou obranu a zničit její systémy, byly použity jak bezpilotní letouny, tak i křižující, balistické a hypersonické střely.

Šlo o útok, který měl zahltit vzdušný prostor větším počtem cílů, než je obrana schopna najednou zvládnout. Samozřejmě nejde jen o množství, důležité je i přesné načasování a naplánování tak, aby munice ideálně přilétala z různých a nečekaných směrů, v různých výškách – tedy celkově o to, aby protivník měl jednoduše řečeno co nejméně času na reakci a musel honit „příliš mnoho zajíců“.

Moderní západní systémy protivzdušné obrany hrozbě na úrovni současných ruských náletů na Ukrajinu nikdy nečelily. Například během invaze do Iráku v roce 2003 bylo proti koaličním silám vypáleno 23 balistických raket, z nichž pouze devět bylo vyhodnoceno jako cíle, proti kterým je nutné zasáhnout.

I proto Ukrajina vůbec není jedinou zemí, která z úspěchů své protivzdušné obrany těží. I pro její spojence jsou nové údaje o tom, jak čelit konkrétním hrozbám, například Kinžálu, nesmírně užitečné.

„Každé ukrajinské sestřelení ruského hypersonického Kh-47M2 Kinzhal raketami Patriot zlepší algoritmus zachycení střel Patriot – a zvýší přesnost všech systémů Patriot, což je přínosem pro USA, zbytek NATO a další uživatele,“ napsal na síti X Jan Kallberg, bývalý profesor na americké vojenské akademii ve West Pointu.

Jan Farlík s tím naprosto souhlasí: „Pro vývoj modernizací či nových verzí obranných i útočných zbraňových systémů je nezbytné mít dostatečné množství dat a poznatků – bez nich není co zlepšovat.“

Ale i když se Patrioty ukázaly jako účinné, neznamená to, že by si mohly ve své současné podobě poradit se všemi potenciálními hrozbami. Mimo jiné i proto, že schopnosti střel Kinžál byly značně zveličovány ruskou propagandou – a tvrzení pak ráda a často velmi nekriticky přejímala i další média.

Kinžál byl často označován za „hypersonickou“ zbraň, tedy zbraň pohybující se více než pětinásobnou rychlostí zvuku. Ovšem ve své závěrečné fázi letu k cíli, kdy se může stát terčem protivzdušných systémů, jako je třeba právě Patriot, se ve skutečnosti pohybuje výrazně nižšími rychlostmi.

Operátoři ukrajinských Patriotů pro časopis Economist uvedli, že střely Kinžál při útoku na Kyjev letěly rychlostí přibližně 1240 m/s (Mach 3,6), což je asi třetina maximální rychlosti, kterou uvádí Rusko. Neznamená to, že by ruský údaj byl nutně nesmyslný: střela se ovšem tak vysokou rychlostí pohybuje v prvních fázích letu, ne při přiblížení k cíli, kdy je zranitelná.

V současnosti nesestřelitelné hypersonické zbraně ovšem skutečně existují, říká i Jan Farlík. „Platí to zatím pouze u hypersonických kluzáků, které naberou rychlost vyšší než desetinásobek rychlosti zvuku,“ říká.

Takové kluzáky jsou ovšem zatím spíše vize než realita. Jejich technologie zatím nedozrála a jde o extrémně drahou zbraň. Jako každá technologická novinka totiž mají řadu slabin. Musí být vyrobeny z velmi drahých materiálů, které snesou extrémní teploty. Při rychlostech, jakých dosahují, se v atmosféře každý objekt velmi zahřívá, a to způsobuje problémy s palubní elektronikou, aerodynamickými plochami a dalšími systémy, které se – alespoň pokud víme – zatím nepodařilo žádnému státu všechny uspokojivě vyřešit.

I proti hypersonickým se bude hledat vhodná odpověď, je si jistý Farlík: „Pokud se ji najít nedaří, bývá snaha alespoň vyvinout vlastní podobnou zbraň tak, aby se mezi aktéry pokud možno nastolila rovnováha. Tak jako tomu je v případě jaderných zbraní.“

Byť tedy technologický souboj nejmodernějších vzdušných zbraní a protizbraní na ukrajinské obloze zatím dopadl ve prospěch americké obranné technologie, ve válce nejde vždy jen o  kvalitu. Ruské síly mohou ukrajinskou obranu překonat i „ne tak úplně hypersonickými“ zbraněmi.

Ukrajina má sice k dispozici systémy, které mohou sestřelovat Kinžály a další podobné střely (třeba Iskander, od kterého je Kinžál odvozený). Ovšem baterií Patriot má Kyjev k dispozici jen několik (nejspíše tři, maximálně pět).

Účinný dosah střel PAC-3/MSE proti rychle se pohybujícím cílům činí přitom desítky kilometrů (proti pomalejším létajícím strojům při dobrých podmínkách činí přes 100 kilometrů). Velká část ukrajinského území tedy zůstává v tuto chvíli bez ochrany proti útokům balistických střel, ať už jsou ruského či jiného původu.